Purkmistr, konšelé i všechna obec IDPrahy vyhlašují čtyři artikuly pražské (tyto kusy čtyry křesťanské a v Novém zákoně přikázané od pana Jesu Krista):
1 Svobodné a řádné kázání slova Božího v celém IDČeském království (po království Českém), bez jakýchkoliv překážek ze strany duchovních. To na základě Mt 28, 19 a Mk 16, 15 „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ (jdúc po všem světě, kažte čtenie všemu stvoření člověckému), 2Tm 2, 9 „Ale Boží slovo není spoutáno“ (slovo Božie nenie zavázáno), 2Te 3, 1 „A tak, bratří, modlete se za nás, aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno jako u vás“ (modlte se, aby slovo Boží běžalo a osvědčovalo se), 1Kor 14, 18.39 „Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni; a nebraňte mluvit jazyky“ (děkuji Bohu mému, že všech vás jazykem mluvím, a vy jazyky mluviti neroďte zapoviedati), Mt 10, 27 „Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte ze střech“ (což vám pravím ve tmě, pravte na světle, a co v ucho slyšíte, pravte neb kažte nad střechami).
2 Svobodné přijímání eucharistie pod obojí způsobou nejen duchovními, ale i prostými věřícími. To na základě Mt 26, 26‒28, Mk 14, 22‒24, L 22, 17‒20 „Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: Vezměte, jezte, toto jest mé tělo. Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“ (vezměte a jezte, toť jest tělo mé, a píte z toho všichni, toť jest krev má nového poručenstvie, jenž za mnohé vylita bude), Výklad meziřádkový Anselma z Laonu (glossa interlimaris), J 6, 53‒56 „Amen, amen, pravím, vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (amen, amen pravím vám, nebudete-li jiesti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete mieti života v sobě; kdo jie mé tělo a pije mú krev, má život věčný, nebo tělo mé jest jistě pokrm a krev má jest jistě nápoj; ktož tehda jie tělo mé a pije mú krev, ve mně přebývá a já v něm), 1Kor 11, 28‒29 „Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení“ (ale zkus sám sebe člověk, a tak z chleba toho jez a z kalicha pij. A žeť miení o posvátném a ustném jedění a pití, i die potom: nebo kdož jie a pije nedóstojně, súd sobě jie a pije. Ej v tom že die nedóstojně, miení o posvátném jedení a pití; nebo nižádný nemuož nedóstojně jiesti a píti, kdož toliko duší a neposvátně jie a pije). Dále odkazují na kánon [papeže Gelasia I. De consecracione] (de Concil. distinctione III: comperimus), usnesení koncilu kartaginského IV. c. 26, (kanon sboru Karthaginenského XXVI, quaest. Is qui) připouští, aby se v případě hrozící smrti udělila svátost pokání nemocnému zatímně bez kněze a, aby se mu svátost vlila do úst, kánon svatého Řehoře I. Velikého ve velikonočním kázání O svátostech, oddíl 2, Co jest (svatý Řehoř v kázaní velikonočním de Concil. distinctione II, quid sit), kánon svatého Augustina v Prosperově knize Sentencí Dum frangitur (svatý Augustin eadem distinctione, dum frangitur) a Protože trpěl Quia passus est (et capitulo: quia passus); v kánonu svatého Jeronýma na Sof. 3, 4 Sacerdotes (svatý Jeronym mluvě na Sofoniáše proroka Ia quaest Ia: sacerdotes), totéž svatý Dionysius Aeropagita v knize O církevní hierarchii v kapitole o svátosti oltářní De exclesiastica hierarchia v kap. 3, 12 (svatý Dionysius libro de ecclesiastica hierarchia, cap° de Eukaristia), mučedník Cyprián v synodním listě papeži Korneliovi o padlých De lapsis (svatý Cyprian mučedlník epistola XXXVII de lapsis), svatý Ambrož v 5. knize O svátostech Huius sacramenti (svatý Ambrož de Conc. distinct. II, hujus sacramenti), Origenes v 16. kázání na text z Nu 23, 24 (Origenes XVI Omelia super Numeri), svatý Augustin v první knize o symbolu De symbolo (svatý Augustin libro primo de symbolo) a ve své písni Nehodujme jen při těle Beránkově, ale opájejme se také jeho krví. Neboť toliko jeho krev nepůsobí nebezpečenství z pití, nýbrž spásu (et in sermone quadragesimali, qui incipit: praedicaturus vobis), Beda Venerabilis v kázání 14 na slova J 1, 29, papež Lev I. v 42. kázání, Fulgentius z Ruspe v knize o službách božích (Fulgentius libro de divinis officiis), Remigius z Auxerre na text 1Kor 10, 16 (Remigius super Ia Cor. XI°), Tomáš Akvinský ve Čtyřech knih sentencí otázka 48 o manželských věcech, a Summa theologica (svatý Tomáš z Aquinie super IV sententiarum quaest. XLVIII, et parte III, quaest. LXXVII, et quaest. LXXIII articulo II, et quaest. LXXXII° articulo III°), Inocenc III. ve své knize O svaté oltářní svátosti De sacro altaris mysterio (Innocentius papež libro de sacramentis, et in summa sua cap. XXXIX), Pascasius Radbertus v knize Kniha o těle a krvi Kristově Liber de corpore et sanguine Christi (Paschasius libro de sacramentis cap. X et XVI et XX), Mikuláš z Lyry v Biblia sacra cum na text Př 9, 5 a na text 1Kor 11, 28 (Lyra super illo Proverb. IX: venite, comedite panem meum, et super Ia Cor. XI), Vilém z Montluçonu v knize o svátostech (Wilhelm de monte Lauduno), kapitole Když Martě, Albert Veliký v knize Kniha o svátosti eucharistie Liber de sacramento eucharistiae (Albert veliký, Řezenský biskup in tractatu de officio missae).
3 Odnětí statků duchovním, aby nebyli odváděni od svého původního poslání. To na základě Mt 10, 9 „neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků“ (neroďte vládnúti střiebrem, ani zlatem, ani penězmi v měšcích vašich), Mt 20, 25‒27 „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem“ (kniežata pohanská panují jiným, a kdož moc mají nad jinými, jich slovú dobrodějci: ale vy ne tak, ale kdož jest z vás větší, buď jako najmenší, a kdož jesti vuodcí, buď jako slúha), Mk 10, 42‒44, 1Pt 5, 3 „ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem“ (nepanujíc v žákovstvu, ale z úmysla jsúc příklad stádu), 1Tm 6, 8 „máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím“ (majíc pokrm a to jímžbychom se odieli, mějmež na tom dosti), 1Kor 4, 16 a 11, 1 „Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova“ (následovníci moji buďte bratřie, jako já Kristuov), Fp 3, 17 „Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu“ (následovníci moji buďte a pozorujte těch, kteříž tak chodie, jakož máte zpósob náš), Sk 3, 6 „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám“ (zlato a střiebro nepříslušie ke mně), Nu 18, 20 „Hospodin řekl Áronovi: V jejich zemi nebudeš mít mezi nimi dědictví ani podíl. Tvůj podíl i tvé dědictví uprostřed Izraelců jsem já“ (ničímž nebudete vládnúti, ani budete mieti dielu mezi nimi; já diel tvój a dědictvie tvé prostřed synuov Israëlských), Lv 25, 33, Nu 26, 62, Dt 10, 9 a 12, 12 a 14, 27 a 18,1, Joz 13, 14, 1Pap 6, Joz 14, 3 a 18, 7 a 21, Ez 44, 28 „A toto budou mít za dědictví: jejich dědictvím budu já. Nedáte jim v Izraeli žádné trvalé vlastnictví, jejich trvalým vlastnictvím budu já“ (nebude kněžím dědictvie, já jsem jich dědictvie a vladařstvie; nedajte jim v Israeli, nebo jsem já jich vladařstvie), 1Tm 6, 11 „ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, místnost“ (ale ty člověče Boží těchto věcí utiekaj). Kromě toho výklad Písma Glosa ordinaria Walafrida Strabona, Ambrosiastra k 1Tm 6, 9‒10 (nic nenie tak ostré ani tak škodlivé, jakožto muž duchovní, a ten najviece, jenž vysoké miesto drží, když jest pilen zbožie tohoto světa, nebo ne toliko sám sobě, ale všem jiným škodí), Jeroným Nepotianovi, Augustin De communi vita clericorum 10‒12 a 50. traktát na 12. kapitule evangelia Janova, Ambrož De fuga saeculi, Dekretálie papeže Řehoře IX. Fraternitatem (svatý Jeronym, Ambrož, Augustin, jakož jest psáno in canon. XII, quaest. 1, cap. clerici, et capitulis sequentibus; et extra libro III, titulo de vita et honestate clericorum, cap. fraternitatem), Bernhard z Clairvaux papeži Eugenovi III. De consideratione ad papam Eugenium (svatý Bernhard ku papeži Eugeniovi).
4 Potírání zjevných smrtelných hříchů se zaručenou rovnou trestní odpovědností pro světskou a duchovní šlechtu i poddané, očištění dobré pověsti země a konání bohoslužeb v mateřském jazyce (jazyku Českému). To na základě Ř 1, 32 „Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují“ (Nebo kdož ty hřiechy činie, jakož die svatý Pavel, hodni jsú smrti, netoliko jenž je činie, ale i ti, jenž jim k tomu svolují). K tomu uvádí jmenovitě výčet hříchů: smilstvo, obžerství, zlodějství, vraždy, křivopřísežnictví, opilství, touhou po nádheře uspokojující řemesla, pověrečné praktiky, hrabivý zisk, lichvu, hazardní hry, svatokupectví ‒ nenáležité poplatky za bohoslužebné úkony, obchod s beneficii a vymáhání úroků, dále pýcha, lakomství, cizoložství, závist, hněv, týrání, olupování prostých lidí a lakomé vymáhání úroků (smilstva, obžerstva, zlodějstvie, vraždy, lži, lsti, křivé přísahy, čáry, řemesla a obchodové lstiví a škodliví, lakomí požitkové, lichvy a jiné zlé jim podobné; ale v žákovstvu, jakož jsú kacieřstva svatokupecká a vymoženie peněz ode krstu, od biřmovánie, od zpovědi, od svátosti těla Božieho a svatého oleje, od oddávánie, a ceny za třidceti mši a jiné mše zádušnie, vigilie, neb jiné modlitby úročnie a zakúpené neb zakázané, za pohřeb, za spievánie kostelnie, neb zvoněnie, od svěcenie kněží, kosteluov, kapel, oltářuov, hřbitovóv, za odpustky, za biskupstvie, arcipřištstvie, proboštstvie, děkanstvie, farářstvie, a za každé oltářstvie, za směny, za bully a jiné také listy, a za všelikaké obroky a duostojenstvie, a za každé ceny za jiné duchovnie věci a jiné bezčíslné zlosti a kacieřstva, jenž z těchto vycházejí a poškvrňují svatú cierkev; takéž i jiné nepravosti a hřiechové, jakož sú pýcha, lakomstvie, cizoložstvie, kuběnářstvie a jiné nečistoty, hněvové, závisti, svárové a zlostní póhonové a súdové, platuov, ofěr, peněz a jiných statkuov na kostely a stavenie pokryté žebránie, a falešnými sliby a obešlú řečí na lidech sprostných vymoženie a oklamánie). Přičemž každý věřící je povinen tyto hříchy potírat nejen u sebe, ale i u ostatních s ohledem na řád a svůj stav.
- A: N/A
- B: prostý opis z 15. století
- C: prostý opis z 15. století
- D: prostý opis z 15. století
- E: prostý opis z 19. století
- A: státní archiv Královec; Ordensbriefarchiv; aktuální uložení neověřeno
- B: UK Praha; rkp. IV H 17; aktuální uložení neověřeno
- C: UK Praha; rkp. III G 16; aktuální uložení neověřeno
- D: UK Praha; rkp. VII E 27; aktuální uložení neověřeno
- E: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- Palacký 1850, s. 335.
- Höfler 1866, s. 480 .
- Tomek 1879-IV, s. 75.
- Tomek 1899-IV, s. 74‒75.
- Nejedlý 1900, s. 10 .
- Nejedlý 1913, s. 9.
- Uhlirz 1914, s. 45‒66.
- Klik 1921, s. 16.
- Bartoš 1925, s. 549‒553.
- Prokeš 1928a, s. 254‒258.
- Pekař 1930-III, s. 63‒65.
- Bartoš 1932, s. 261‒262, pozn. 26 .
- Pekař 1933-IV, s. 50.
- Rynešová 1933, s. 354.
- Macek 1952c, s. 55‒56.
- Macek 1955-II, s. 220.
- Nejedlý 1956, s. 25.
- Lancinger 1962, s. 18‒20.
- Bartoš 1965, s. 71, 98.
- Mezník 1990, s. 222.
- Procházka 1991, s. 195‒197.
- Šmahel 1993-III, s. 46.
- Spunar 1995, s. 114‒115, č. 206.
- Hruza 1998, s. 99‒100.
- Kavka 1998, s. 64.
- Čornej 2000, s. 251‒254.
- Šmahel 2000, s. 138.
- Šmahel 2001, s. 585.
- Šmahel 2002, s. 261.
- Šmahel 2006, s. 329‒339.
- Coufal 2012, s. 115.
- Bárta 2016, s. 75.
- Čornej 2019, s. 280.
- Veverková 2021, s. 46.
Všem vuobec a každému křesťanu zvláště buď to svědomo i oznámeno, že obec Česká a v naději boží věrní křesťané stojie a s boží pomocí státi mienie vším svým statkem i životem i smrtí, jakož najdéle budú moci, proti každému živému jim v tom odpornému, nic o jiné se neposazujíc a vydávajíc, než o tyto kusy čtyry křesťanské a v Novém zákoně přikázané od pana Jesu Krista:
Najprvé: aby slovo božie po království Českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno, jakož spasitel náš přikazuje (Mat. 28 a Marci 16): jdúc po všem světě, kažte čtenie všemu stvoření člověckému; neb podlé svatého Pavla (IIdo Timothei, 2): slovo Božie nenie zavázáno, ale die (IIdo Thess. 3): modlte se, aby slovo Boží běžalo a osvědčovalo se. Také die (I Cor. 14): děkuji Bohu mému, že všech vás jazykem mluvím, a vy jazyky mluviti neroďte zapoviedati, neb die Christus: což vám pravím ve tmě, pravte na světle, a co v ucho slyšíte, pravte neb kažte nad střechami.
Druhé: aby velebná svátost těla a krve Božie pod oběma spósobama chleba a vína všem věrným křesťanuom, jimž hřiech smrtedlný nepřekážie, svobodně byla dávána, podlé ustavenie a přikázánie spasitele (Math. 26, Marci 14, Lucac 22) jenž die: vezměte a jezte, toť jest tělo mé, a píte z toho všichni, toť jest krev má nového poručenstvie, jenž za mnohé vylita bude; a tu přikazuje apoštolóm řka: to čiňte; a výklad (glossa interlimaris) die: to jest, vezměte a jiným dávajte na mé zpomínánie; a Johannis 6 spasitel všecky křesťany zavazuje ku přijímaní této svátosti pod smrtí duše, jenž jest hřiech smrtedlný, takto řka: amen, amen pravím vám, nebudete-li jiesti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete mieti života v sobě; kdo jie mé tělo a pije mú krev, má život věčný, nebo tělo mé jest jistě pokrm a krev má jest jistě nápoj; ktož tehda jie tělo mé a pije mú krev, ve mně přebývá a já v něm. Též svatý Pavel die (I Cor. 11): ale zkus sám sebe člověk, a tak z chleba toho jez a z kalicha pij. A žeť miení o posvátném a ustném jedění a pití, i die potom: nebo kdož jie a pije nedóstojně, súd sobě jie a pije. Ej v tom že die nedóstojně, miení o posvátném jedení a pití; nebo nižádný nemuož nedóstojně jiesti a píti, kdož toliko duší a neposvátně jie a pije. A k témuž jsú práva a řeholy cierkve svaté (de Concil. distinctione III: comperimus) a kanon sboru Karthaginenského (XXVI, quaest. Is qui) a svatý Řehoř v kázaní velikonočním (de Concil. distinctione II, quid sit), a svatý Augustin (eadem distinctione, dum frangitur, et capitulo: quia passus); a svatý Jeronym mluvě na Sofoniáše proroka (Ia quaest Ia: sacerdotes); a svatý Dionysius (libro de ecclesiastica hierarchia, cap° de Eukaristia); a svatý Cyprian mučedlník (epistola XXXVII de lapsis); a svatý Ambrož (de Conc. distinct. II, hujus sacramenti); a Origenes (XVI Omelia super Numeri); a svatý Augustin (libro primo de symbolo, et in sermone quadragesimali, qui incipit: praedicaturus vobis, jenž tu dává potom znáti Manichejské kacieře, kteříž pravie, že jedúc pod spósobú chlebnú i nechtie krve Božie z kalicha píti); a Fulgentius (libro de divinis officiis); a Remigius (super Ia Cor. XI°); a svatý Tomáš z Aquinie (super IV sententiarum quaest. XLVIII, et parte III, quaest. LXXVII, et quaest. LXXIII articulo II, et quaest. LXXXII° articulo III°); a Innocentius papež (libro de sacramentis, et in summa sua cap. XXXIX); a Paschasius (libro de sacramentis cap. X et XVI et XX) a Lyra (super illo Proverb. IX: venite, comedite panem meum, et super Ia Cor. XI); a Wilhelm de monte Lauduno (in suo sacramentali); a Albert veliký, Řezenský biskup (in tractatu de officio missae) a mnoho jiných svatých a doktoruov jest na tento kus svědkuov, jichž písmo jest tuto opuštěno pro krátkost. A kdož nevěří, ten je přečti.
Třetí, že mnozí kněžie a mnišie světským právem panují nad velikým zbožím tělesným, proti přikázaní Kristovu a na přiekazu svému úřadu knězskému a k veliké škodě pánóm stavu světského: aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjato a staveno bylo, a aby podlé čtenie nám příkladně živi byli a navedeni byli k stavu Kristovu a apoštolskému. Nebo psáno jest ve čtení (Mat. X): a zavolav Kristus dvanáct učedlníkuov svých, poslal je, přikazuje jim a řka: „neroďte vládnúti střiebrem, ani zlatem, ani penězmi v měšcích vašich“; a (Mat. XX) die: „kniežata pohanská panují jiným, a kdož moc mají nad jinými, jich slovú dobrodějci: ale vy ne tak, ale kdož jest z vás větší, buď jako najmenší, a kdož jesti vuodcí, buď jako slúha“; a též die jinde (Marci X). K témuž die svatý Petr (I, kap. 5): „nepanujíc v žákovstvu, ale z úmysla jsúc příklad stádu“; též svatý Pavel Timoteowi biskupu (I, kap. 6) die: „majíc pokrm a to jímžbychom se odieli, mějmež na tom dosti“; a I Corinth. IV die: „následovníci moji buďte bratřie, jako já Kristuov“; a (Filipen. III): „následovníci moji buďte a pozorujte těch, kteříž tak chodie, jakož máte zpósob náš.“ Ale zpósob apoštolský tento bieše, jenž die svatý Petr (Actorum III): „zlato a střiebro nepříslušie ke mně“. K témuž jest písmo (Numeri XVIII): řekl jest pán k Aronovi v zemi jich: „ničímž nebudete vládnúti, ani budete mieti dielu mezi nimi; já diel tvój a dědictvie tvé prostřed synuov Israëlských“. Též psáno jest Levitici XXV, Numeri XXVI, Deuteron. X et XII et XIV et XVIII, Josuae XII, I Paralipomenon VI, et Josuae XIV et XVIII et XXI, a Ezechielis XLIV die pan buoh: „nebude kněžím dědictvie, já jsem jich dědictvie a vladařstvie; nedajte jim v Israeli, nebo jsem já jich vladařstvie“; a svatý Pavel die (primo Timothei ultimo): „ale ty člověče Boží těchto věcí utiekaj“, totiž bohatým býti a požitky časné vybierati; nebo tu die výklad obecný: „nic nenie tak ostré ani tak škodlivé, jakožto muž duchovní, a ten najviece, jenž vysoké miesto drží, když jest pilen zbožie tohoto světa, nebo ne toliko sám sobě, ale všem jiným škodí, jimž odporný zpósob dává svatý Pavel, řka: „toho utiekaj“; a k témuž jest svatý Jeronym, Ambrož, Augustin, (jakož jest psáno in canon. XII, quaest. 1, cap. clerici, et capitulis sequentibus; et extra libro III, titulo de vita et honestate clericorum, cap. fraternitatem); a též die svatý Bernhard ku papeži Eugeniovi, a mnoho jiného jest k témuž svědectvie z Píma svatého.
Čtvrté, aby všichni hřiechové smrtedlní a zvláště zjevní a jiní neřádové zákonu Božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá a křivá pověst o tejto zemi aby vyčištěna byla, a tak aby se obecné dobré dálo království a jazyku Českému. Nebo kdož ty hřiechy činie, jakož die svatý Pavel, hodni jsú smrti, netoliko jenž je činie, ale i ti, jenž jim k tomu svolují. Jakožto v obecném lidu jsú smilstva, obžerstva, zlodějstvie, vraždy, lži, lsti, křivé přísahy, čáry, řemesla a obchodové lstiví a škodliví, lakomí požitkové, lichvy a jiné zlé jim podobné; ale v žákovstvu, jakož jsú kacieřstva svatokupecká a vymoženie peněz ode krstu, od biřmovánie, od zpovědi, od svátosti těla Božieho a svatého oleje, od oddávánie, a ceny za třidceti mši a jiné mše zádušnie, vigilie, neb jiné modlitby úročnie a zakúpené neb zakázané, za pohřeb, za spievánie kostelnie, neb zvoněnie, od svěcenie kněží, kosteluov, kapel, oltářuov, hřbitovóv, za odpustky, za biskupstvie, arcipřištstvie, proboštstvie, děkanstvie, farářstvie, a za každé oltářstvie, za směny, za bully a jiné také listy, a za všelikaké obroky a duostojenstvie, a za každé ceny za jiné duchovnie věci a jiné bezčíslné zlosti a kacieřstva, jenž z těchto vycházejí a poškvrňují svatú cierkev; takéž i jiné nepravosti a hřiechové, jakož sú pýcha, lakomstvie, cizoložstvie, kuběnářstvie a jiné nečistoty, hněvové, závisti, svárové a zlostní póhonové a súdové, platuov, ofěr, peněz a jiných statkuov na kostely a stavenie pokryté žebránie, a falešnými sliby a obešlú řečí na lidech sprostných vymoženie a oklamánie; a všecky takové jiné zlosti a hřiechy, kteréžto každý věrný křesťan povinen jest jako ďábla otce jich nenáviděti a jim se protiviti a je tupiti a kaziti, každý podlé povolánie svého.
Pakli by kdo co zlého, bludného, hanebného aneb nečistého o nás psal, nebo pravil a na nás cpal, žádáme a prosíme, aby takému nebylo věřeno, jakožto tomu, jenž z nepřiezni a nelásky křivdu mluví, a jako křivému a falešnému svědku. Nebo to před pánem Bohem i přede vším světem směle vyznáváme: že dáli Buoh v srdci našem jiného úmysla nenie, než vší naší mocí, silú i statkem jest slúžiti a slíbiti se pánu Jesu Kristu, a jeho zákon a přikázanie vésti a plniti, jakož na každého dobrého křesťana slušie, a o tyto čtyři kusy, jenž záležie pod přikázaním božím, pilně státi, a všemu zlému, protivnému i každému, kdož by nás od toho dobrého nutil a pudil, musíme podlé zákona Božieho a pravdy jeho odporni býti, a podlé našeho povolánie proti takému násilí musíme pravdy i sebe brániti rukú světskú; a jestliže by kakým výtržkem někoho z našeho množstvie co se zlého stalo, vyznáváme, že to nenie naše vuole, nebo dáli Buoh stojíme proti každému smrtedlnému hřiechu; a zdáli se, že by komu od nás stala se která škoda, to se stane neb pro převelikú núzi, neb jakožto Božiemu a našemu nepřieteli, kdyžto zákona Božieho a sebe hájiti musíme jeho násilí a ukrutenství. A nade všeckno vyznáváme, že zdá-li se komu do nás co zlého, hotovi jsme polepšiti a ve všem zprávu a naučenie z Písma svatého srdečně přijieti.
Překlad
Wissenlichen sein allen gelaubigen, die disen brief sehen, hörent oder lesent, wie daz für uns kumen ist, daz manche künig, fürsten und herren, ritter und knechte, burger und gepaür niht wissen die sache dez kriges f. 142 in den kunigreich zu Behem der gelaubigen in den vorgennande lande mit dem kunig Sigmunnd von Ungern und seinen nachvolgern, dii aus volfurunge der pfaffen den heiligen cristenlichen gelauben kezerreii und nach irr macht vortiligen. Sunder wir hörrn, daz im falsche und lugenhaftige sache des vorgennante krigs geschriben und gesagt werden, mit den lande und leutte, ritter und knechte, felschlich und jamrlich wetrogen werdent umb leibe und umb sele, darumb, daz dii seligen undergetruckten werden. Umb die warhaftig sachie des vorgenn. krigs geoffenbart werde. sullen wissen all frum kristen, daz alle gelaubigen des vorgennante landes widerseczen sich und mit der hilf gotz willen haben sich wider zu seczen bis in den tod dem vorgennante künig Sigmund durch der stuk willen, die hernach geschriben stent; wenn sie haben gepeten und wegert, daz der vorgenn. kunig freyung gebe den selben stüken in dem lande zu Beheym, und so wällen sie in gern aufnemen alz einen f. 142b kunig und heren des selben landes. Und alz wir haben gehort, das er das wolde getan haben, hetten in nit etzlich bischoffe und girig pfaffen vorleiten et cetera.
Darus das erste stuck ist, das das wort gotz alz weit, als dij ist das konigreiche zu Behem, frey und an hindernuss von den pristren Jhesu Christi gepredigt und vorkundegt werde nach den wort Christi, der spricht also, do we schreibt sand Marcus und sand Matheus an den lesten capitulo: „Get in die in gancz werlt, predigt daz ewangelium einer ytzlichen creature.“ Und auch sanctus Paulus 1a Cor. IIII°: „Redint in den zungen nyemant sol vorbitten“, sunder ein iczleicher sol bitten, alz er schreibt Thess. II°, daz die red gotz leufe und vorclert wurde allen enden.
Das ander stuck ist, das der leichnam unsers herrn Jhesu Christi in der gestalt des brotes und seines heiligen blutes in der gestalt des weins allen gelaubigen kristen, die das begern und nicht haben hindernisse der tötlichen sunden f. 143, frey und an hindernusse gegeben sullen werden nach dem gepot und der saczung unseres hailandes Jhesu Christi, der do hat gesprochen: „Nement und esset, daz ist mein leichnam, und trincket aus dem alle, daz ist mein blüt der newen Ee, daz fir vil vergossen wirt“ Math XXVI, Mar XIIII, Luc XXII. Und in dem, daz der herr spricht: „daz thuet“, wirt ain gebot gegeben den zwelfpotten. Und da spricht die auslegung: „Nempt und gebet den andern in meiner gedechnusse.“ Zu der nemung des heiligen leichnam in der gestalt des brot und zu trinken sein heiliges bluet in der gestalt des weins, vorpeüt unser hailant Jhesus Christus bij der ewigen verdampnüss allen cristen, indem daz er spricht, alz uns beschreibt sanctus Johannes an dem VI. capitolo: „Es sein dann, das ir esset mein fleisch, des menschen suns, und trinket sein blut, so werdt ir niht haben daz leben. Mensch, der do isszt mein fleischz und trinket mein blüt, der hat das ewig leben, wann mein leichnam ist werlich ein speisze und mein bluet ist werlich ein trank; der das isset mein f. 143b fleisch und trinket mein bluot, der weleibet in mir und ich in ym.“ Und gleicherweise spricht sand Paul Cor. XI: „Bewer sich sich selber der menschz und also esse von disen brot und trinke aus dem kelche.“ Also haben enphangen dise sacrament di ersten kristen und das beweren die alten heiligen mit manichen rechten der heiligen kristenheit, dii alzu Iang weren zu schreiben in deutschen zunge, sunder der dii lerer und pücher an den lateinischen leüten also:
Canon de consecracione di. II „Comperimus“ et concilium Carthaginense, et ponitur in canone XXVI. qu. VI. „Is qui“. Et canon beati Gregorii in omelia paschali, et ponitur de consecr. di II. „Quis scit“. Et canon Augustini eiusdem dist. „Disiungitur“. Et canon eiusdem „Quia passus est“. Et canon beati Jeronimi in super Sophoniam prophetam, et ponitur I. qu. 1. „Sacerdotes“. Et idem dicit beatus Dyonisius de ecclesiastica ierarchia cap. de eukaristia. Et Cyprianus martir epistula sua XXXVII. de lapsis. Et beatus Ambrosius libro de sacramentis, et ponitur de consecr. di II. „Huius sacramenti“. Et Origines omelia XVI. super Numer. Augustinus lib. I. de symbolo et idem in sermone quadragesimali. Et Ambrosius in cantico suo „Exultet iam angelica turba celorum“. Et libro f. 144 tripartite historie. Et Beda in omelia super Johanne. Et Leo papa in sermone quadragesimali, qui sic incipitur: „Predicaturus vobis“. Et Fulgencius de minimis officiis in libro, cuius prologus sic incipit: „Ea, que per anni circulum“. Et Remigius super L. Cor. X.: „Calix, cui benedicimus“. Et Thomas super quatuor XLVIII. et idem parte III. qu. LXXXII. et qu. LXXVIII. art. II. et idem in summa sua XXXIX. Et Paschasius in libro de sacramentis cap. X. et c. XVL et c. XX. Et Lira super L. principio IX. „Venite et comedite panem meum“. Item I. Cor. XI. Et Wilhelmus de Moute Lauduno in suo sacramentali. Et Albertus Magnus in suo tractatu de officio misse; quorum scripta et testimonia lectori relinquimus propter brevitatem et cetera.
Das drite stuke ist, das dii weltlich herrschaft obir dii zeitlich schatze und guter, dii die pristerschaft besiczet wider daz gebot Christi und zu einer hindernüsse der pristerleichen wirdikeit und zu schaden der weltlichen herschaft, von der genomen werdenten entfrindt und daz die pristerschaft widergebrocht wurd zu der ordnunge und zu dem leben zu zelffpoten und daz in unser her Jhesus Christus f. 144b geboten hat und gesprochen hat, als uns schreibe sanctus Matheus X cap. „Nicht schult ir wösiczen golt, noch silber, noch gelt in ewern butelii.“ Und auch spricht Christus Math. XX,25: „Die firsten der heiden herschen mer und grossen gevalt haben obin ynen; seii nicht wirt es sein also under euch.“ Und Luc. XXII, 25 schr(eibt): „Die konige der valkir herrsclien der ewer und die do gevalt haben, woltet ir geheissen werden; ir aber niht also, sunder der der groste untter ew ist, der werd also der cleinst, und der vorgeher also der diiner.“ Etzlicher weiss schr(eibt) sanctus Marcus in dem X. und sanctus Petrus I Pe V schr(eibt), wie daz sii nicht sullen herschen in den pristrn. Und sant Paulus schreibt I Thy VI: „Wann wir haben di narunge und do mit wir uns mügen bedecken, so sullen wir uns benügen Iassen.“ Und schreibt I Th IIII: „Seit meine nachvolger, brüder, als und ich Christi.“ Und Phil III: „Seit mein nachvolger, prüder, und merkt die, die also wandern, als ir habt unser gestalt.“ Aber die gestalt und die weise der zwelfpoten ist die, alz do spricht sant Peter f. 145: „Holt noch silber ist mir nicht.“ Und so hot gesprochen der herre zu den pristrn Aaron Numer XVIII, „In ewerm lande nichts nicht werdt ir besiczen noch teil Iaben unter yn. Ich bin dein teil und dein erbe in dem mittel der kinder Israel.“ Item Levit XXV, Num XXVI, Deut X und XII und XIIII und XVIII, Josue XIII, I Paralip VI, Josue XIIII und XVIII und XXI. Und got der herre spricht also, do beschr(eibt) Ezechiel XLIIII: „Nicht wirt yn ein erbe, wan ich byn ir erbe, und die besiczunge wirt ir nicht geben in dem lande Israel, wan ich byn ir besiczunge.“ Gleicher weise schreibt sant Pauls I Thym ultimo: „Du mensch gots, flewch die ding,“ daz ist reiche ze werden. Dor auf spricht uns die auzlegunge: „Ez ist nichts nicht so herbe, nichts nicht so suodleich und schedeleich, alz daz ein gaistlich man, zu mal ein solicher der do helt die stat der wirdekeit, sich fleisset nach dem reichtum diser werlt, wan diser im, nicht allein ym, sunder andrn allen schedenlich ist, den er gibt ein ander beyspel, wan ein gebot ist von sant Pauls, der do spricht f. 145b: „die ding flowsch.“ Gleicher weis spricht sant Jeronimus und Augustinus und Ambrosius, und wirt bewert in den gaistlichen rechten XXII c. „Clerici“ et cetera sequentibus, et extra. lib. III de honestate clericorum „Fraternitatem“. Und sant Bernardus zu dem babst Eugenio und ander vil gezewgnisse der heiligen schrift.
Das virde stucke, das alle totliche sunde, sunderlichen die offen frawen, sunden und alle unordenlichkeit wider daz gesecz gots in eynem iglichen wesen zustoret und vertriben werden ordenlich und mit vernuft von den amptleuten, die dar zuo verbunden sein aus dem gesecz Jhesu Christi, wan nach der schrift sant Pauls Ro I. Die soliche ding wirken oder tuon, die seint wirdig des tods und nicht allein, die sie tuon, sunder die do auch den tüern, die sünde verhengen. Also do sein gemeinlich in dem volke offenbar unkeusch mit freyen frawen, quesserige, bülerei hoffem, trunkenheit, diibereye, morderey, meyneyde, wücherey, kryge, zweytracht und ander sunde den gleich hantwerker, die nicht nucze sein der cristenheit, die sein erdacht ums girlichen gewyns willen. Und in der pristerschaft symoneys keczerey. Und das haisset symoneys kerczerey, wann man nimpt gelt von der tauff, von der firmung, von der beiht, von der heiligen ölung, von der begrabung, von vigilie, von XXX selmessen und von den dreisigsten, von jarenzeiten und sust von andern messen. Auch seint gezalt zu de vorgenanntten keczereyn, die verkauffen die begrabung. Auch in dem selben urtail sein die bischoff, die do weyhen prister umb geet und kirchen, altar, capellen, kelche, messgewant, alter tuoch, corporal und zuvor als die do den falschen ablass verkaufft haben, die do vre vil ladung getan haben, und die lewte frewelich gebannet haben umb gericht und erdacht opfer und die da sust ander betrügnis der einveltigen menschen gerawben han. Dorumb alle die vorgenannt sunde ist ein iglicher getrewer knecht Jhesu Christi schuldig zu hassen und zu verbelgen in sich und in seinen nehsten, also doch daz ein iglicher behalt die ordenunge seins ampts und seins wesen.
Dorumb wer ez ob uns nü ymands schemlicher ding und grawsamer f. 146b sünd zuschreibn wolt aber unser vorgeschr. gute und heilige meynunge, der sol gehort werden von allen frumen kristen, die unser meynunge haben gelesen oder gehört lesen, alz ein falscher böser gezeueg, wan unser meynunge nichts anders ist, wann daz wir mochten behagen unsrm herren Jhesu Christo von allen unsern krefften und seine gebot mit ganczen fleisse verkundigen und erfullen. Dorumb müsse wir von des ampts wegen, daz uns verlegen ist, sten mit gewaltiger hant kegen eynem iglichen, der uns durch der sachen willen anvichtet und uns umb vil wenden und abziihen von unserm guten willen, den wir haben in der beschüczunge und beschirmunge der ewangelischen und gotlichen warheit, dor zu ein iglicher verbunden ist, als wider einen frevelichen betrigers und tyranen und alz wider einen grawsamen entricht ist. Und were es ob ymant von unser gemeyne etzliche unczimlich, snode oder böse ding tete, so bezewgen wir, daz daz gancz und gar geschiht wider unseren willen, wan unser wille nicht f. 147 anders ist mer, wenn daz wir gancz und gar alle unzymlichkait und snödikeit mochten vertreiben. Were ez aber, daz ymants denckt, daz wir im teten gewalt, daz were an dem leichnam oder an dem güte, do entschuldigt uns die grosse not, der wir nicht entgehen mügen also daz wir von grosser not wegen kirchen, klöster, hewser oder vesten musten brechen und brennen, do uns oder den unsrn schade mochte geschehen. Daz sol uns nymand fur ubel haben, wan das als wol unser veinde tun und haben getan als wir; wan das sullen wissen alle früme kristen, das wir mit willen mit nichte nicht wolden brechen oder zuostören kirchen, alter oder klöster, do gots dinst ynne geschehe, ez wer den daz uns grosse not dor zuo dringe. Und an solichen nöten wissen wir wol, das das ein iglicher mensche und land und stat tete und tun minste et cetera.