Purkmistr, konšelé i všechna obec Prahy vyhlašují čtyři artikuly pražské (tyto kusy čtyry křesťanské a v Novém zákoně přikázané od pana Jesu Krista):

1 Svobodné a řádné kázání slova Božího v celém Českém království (po království Českém), bez jakýchkoliv překážek ze strany duchovních. To na základě Mt 28, 19 a Mk 16, 15 „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ (jdúc po všem světě, kažte čtenie všemu stvoření člověckému), 2Tm 2, 9 „Ale Boží slovo není spoutáno“ (slovo Božie nenie zavázáno), 2Te 3, 1 „A tak, bratří, modlete se za nás, aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno jako u vás“ (modlte se, aby slovo Boží běžalo a osvědčovalo se), 1Kor 14, 18.39 „Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni; a nebraňte mluvit jazyky“ (děkuji Bohu mému, že všech vás jazykem mluvím, a vy jazyky mluviti neroďte zapoviedati), Mt 10, 27 „Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte ze střech“ (což vám pravím ve tmě, pravte na světle, a co v ucho slyšíte, pravte neb kažte nad střechami).

2 Svobodné přijímání eucharistie pod obojí způsobou nejen duchovními, ale i prostými věřícími. To na základě Mt 26, 26‒28, Mk 14, 22‒24, L 22, 17‒20 „Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: Vezměte, jezte, toto jest mé tělo. Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“ (vezměte a jezte, toť jest tělo mé, a píte z toho všichni, toť jest krev má nového poručenstvie, jenž za mnohé vylita bude), Výklad meziřádkový Anselma z Laonu (glossa interlimaris), J 6, 53‒56 „Amen, amen, pravím, vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (amen, amen pravím vám, nebudete-li jiesti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete mieti života v sobě; kdo jie mé tělo a pije mú krev, má život věčný, nebo tělo mé jest jistě pokrm a krev má jest jistě nápoj; ktož tehda jie tělo mé a pije mú krev, ve mně přebývá a já v něm), 1Kor 11, 28‒29 „Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení“ (ale zkus sám sebe člověk, a tak z chleba toho jez a z kalicha pij. A žeť miení o posvátném a ustném jedění a pití, i die potom: nebo kdož jie a pije nedóstojně, súd sobě jie a pije. Ej v tom že die nedóstojně, miení o posvátném jedení a pití; nebo nižádný nemuož nedóstojně jiesti a píti, kdož toliko duší a neposvátně jie a pije). Dále odkazují na kánon [papeže Gelasia I. De consecracione] (de Concil. distinctione III: comperimus), usnesení koncilu kartaginského IV. c. 26, (kanon sboru Karthaginenského XXVI, quaest. Is qui) připouští, aby se v případě hrozící smrti udělila svátost pokání nemocnému zatímně bez kněze a, aby se mu svátost vlila do úst, kánon svatého Řehoře I. Velikého ve velikonočním kázání O svátostech, oddíl 2, Co jest (svatý Řehoř v kázaní velikonočním de Concil. distinctione II, quid sit), kánon svatého Augustina v Prosperově knize Sentencí Dum frangitur (svatý Augustin eadem distinctione, dum frangitur) a Protože trpěl Quia passus est (et capitulo: quia passus); v kánonu svatého Jeronýma na Sof. 3, 4 Sacerdotes (svatý Jeronym mluvě na Sofoniáše proroka Ia quaest Ia: sacerdotes), totéž svatý Dionysius Aeropagita v knize O církevní hierarchii v kapitole o svátosti oltářní De exclesiastica hierarchia v kap. 3, 12 (svatý Dionysius libro de ecclesiastica hierarchia, cap° de Eukaristia), mučedník Cyprián v synodním listě papeži Korneliovi o padlých De lapsis (svatý Cyprian mučedlník epistola XXXVII de lapsis), svatý Ambrož v 5. knize O svátostech Huius sacramenti (svatý Ambrož de Conc. distinct. II, hujus sacramenti), Origenes v 16. kázání na text z Nu 23, 24 (Origenes XVI Omelia super Numeri), svatý Augustin v první knize o symbolu De symbolo (svatý Augustin libro primo de symbolo) a ve své písni Nehodujme jen při těle Beránkově, ale opájejme se také jeho krví. Neboť toliko jeho krev nepůsobí nebezpečenství z pití, nýbrž spásu (et in sermone quadragesimali, qui incipit: praedicaturus vobis), Beda Venerabilis v kázání 14 na slova J 1, 29, papež Lev I. v 42. kázání, Fulgentius z Ruspe v knize o službách božích (Fulgentius libro de divinis officiis), Remigius z Auxerre na text 1Kor 10, 16 (Remigius super Ia Cor. XI°), Tomáš Akvinský ve Čtyřech knih sentencí otázka 48 o manželských věcech, a Summa theologica (svatý Tomáš z Aquinie super IV sententiarum quaest. XLVIII, et parte III, quaest. LXXVII, et quaest. LXXIII articulo II, et quaest. LXXXII° articulo III°), Inocenc III. ve své knize O svaté oltářní svátosti De sacro altaris mysterio (Innocentius papež libro de sacramentis, et in summa sua cap. XXXIX), Pascasius Radbertus v knize Kniha o těle a krvi Kristově Liber de corpore et sanguine Christi (Paschasius libro de sacramentis cap. X et XVI et XX), Mikuláš z Lyry v Biblia sacra cum na text Př 9, 5 a na text 1Kor 11, 28 (Lyra super illo Proverb. IX: venite, comedite panem meum, et super Ia Cor. XI), Vilém z Montluçonu v knize o svátostech (Wilhelm de monte Lauduno), kapitole Když Martě, Albert Veliký v knize Kniha o svátosti eucharistie Liber de sacramento eucharistiae (Albert veliký, Řezenský biskup in tractatu de officio missae).

3 Odnětí statků duchovním, aby nebyli odváděni od svého původního poslání. To na základě Mt 10, 9 „neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků“ (neroďte vládnúti střiebrem, ani zlatem, ani penězmi v měšcích vašich), Mt 20, 25‒27 „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem“ (kniežata pohanská panují jiným, a kdož moc mají nad jinými, jich slovú dobrodějci: ale vy ne tak, ale kdož jest z vás větší, buď jako najmenší, a kdož jesti vuodcí, buď jako slúha), Mk 10, 42‒44, 1Pt 5, 3 „ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem“ (nepanujíc v žákovstvu, ale z úmysla jsúc příklad stádu), 1Tm 6, 8 „máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím“ (majíc pokrm a to jímžbychom se odieli, mějmež na tom dosti), 1Kor 4, 16 a 11, 1 „Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova“ (následovníci moji buďte bratřie, jako já Kristuov), Fp 3, 17 „Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu“ (následovníci moji buďte a pozorujte těch, kteříž tak chodie, jakož máte zpósob náš), Sk 3, 6 „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám“ (zlato a střiebro nepříslušie ke mně), Nu 18, 20 „Hospodin řekl Áronovi: V jejich zemi nebudeš mít mezi nimi dědictví ani podíl. Tvůj podíl i tvé dědictví uprostřed Izraelců jsem já“ (ničímž nebudete vládnúti, ani budete mieti dielu mezi nimi; já diel tvój a dědictvie tvé prostřed synuov Israëlských), Lv 25, 33, Nu 26, 62, Dt 10, 9 a 12, 12 a 14, 27 a 18,1, Joz 13, 14, 1Pap 6, Joz 14, 3 a 18, 7 a 21, Ez 44, 28 „A toto budou mít za dědictví: jejich dědictvím budu já. Nedáte jim v Izraeli žádné trvalé vlastnictví, jejich trvalým vlastnictvím budu já“ (nebude kněžím dědictvie, já jsem jich dědictvie a vladařstvie; nedajte jim v Israeli, nebo jsem já jich vladařstvie), 1Tm 6, 11 „ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, místnost“ (ale ty člověče Boží těchto věcí utiekaj). Kromě toho výklad Písma Glosa ordinaria Walafrida Strabona, Ambrosiastra k 1Tm 6, 9‒10 (nic nenie tak ostré ani tak škodlivé, jakožto muž duchovní, a ten najviece, jenž vysoké miesto drží, když jest pilen zbožie tohoto světa, nebo ne toliko sám sobě, ale všem jiným škodí), Jeroným Nepotianovi, Augustin De communi vita clericorum 10‒12 a 50. traktát na 12. kapitule evangelia Janova, Ambrož De fuga saeculi, Dekretálie papeže Řehoře IX. Fraternitatem (svatý Jeronym, Ambrož, Augustin, jakož jest psáno in canon. XII, quaest. 1, cap. clerici, et capitulis sequentibus; et extra libro III, titulo de vita et honestate clericorum, cap. fraternitatem), Bernhard z Clairvaux papeži Eugenovi III. De consideratione ad papam Eugenium (svatý Bernhard ku papeži Eugeniovi).

4 Potírání zjevných smrtelných hříchů se zaručenou rovnou trestní odpovědností pro světskou a duchovní šlechtu i poddané, očištění dobré pověsti země a konání bohoslužeb v mateřském jazyce (jazyku Českému). To na základě Ř 1, 32 „Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují“ (Nebo kdož ty hřiechy činie, jakož die svatý Pavel, hodni jsú smrti, netoliko jenž je činie, ale i ti, jenž jim k tomu svolují). K tomu uvádí jmenovitě výčet hříchů: smilstvo, obžerství, zlodějství, vraždy, křivopřísežnictví, opilství, touhou po nádheře uspokojující řemesla, pověrečné praktiky, hrabivý zisk, lichvu, hazardní hry, svatokupectví ‒ nenáležité poplatky za bohoslužebné úkony, obchod s beneficii a vymáhání úroků, dále pýcha, lakomství, cizoložství, závist, hněv, týrání, olupování prostých lidí a lakomé vymáhání úroků (smilstva, obžerstva, zlodějstvie, vraždy, lži, lsti, křivé přísahy, čáry, řemesla a obchodové lstiví a škodliví, lakomí požitkové, lichvy a jiné zlé jim podobné; ale v žákovstvu, jakož jsú kacieřstva svatokupecká a vymoženie peněz ode krstu, od biřmovánie, od zpovědi, od svátosti těla Božieho a svatého oleje, od oddávánie, a ceny za třidceti mši a jiné mše zádušnie, vigilie, neb jiné modlitby úročnie a zakúpené neb zakázané, za pohřeb, za spievánie kostelnie, neb zvoněnie, od svěcenie kněží, kosteluov, kapel, oltářuov, hřbitovóv, za odpustky, za biskupstvie, arcipřištstvie, proboštstvie, děkanstvie, farářstvie, a za každé oltářstvie, za směny, za bully a jiné také listy, a za všelikaké obroky a duostojenstvie, a za každé ceny za jiné duchovnie věci a jiné bezčíslné zlosti a kacieřstva, jenž z těchto vycházejí a poškvrňují svatú cierkev; takéž i jiné nepravosti a hřiechové, jakož sú pýcha, lakomstvie, cizoložstvie, kuběnářstvie a jiné nečistoty, hněvové, závisti, svárové a zlostní póhonové a súdové, platuov, ofěr, peněz a jiných statkuov na kostely a stavenie pokryté žebránie, a falešnými sliby a obešlú řečí na lidech sprostných vymoženie a oklamánie). Přičemž každý věřící je povinen tyto hříchy potírat nejen u sebe, ale i u ostatních s ohledem na řád a svůj stav.

N/A

N/A

N/A

• A: N/A
• B: prostý opis z 15. století
• C: prostý opis z 19. století

• A: státní archiv Královec; Ordensbriefarchiv; aktuální uložení neověřeno
• B: KPMK; sign. O 39; fol. 124r‒127r
• C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato

• A: N/A
• B: N/A
• C: N/A

• AČ III, s. 213‒216, č. 18 
• Říčan – Beblavý 1951, s. 39‒52 (kompilace několika textů)

• UB I, s. 33, č. 33  (němčina)
• ZsO VII, s. 446, č. 1930 (maďarština)
• Šandera a kol. 2006, s. 65‒66

• Palacký 1850, s. 335
• Höfler 1866, s. 480 
• Tomek 1879-IV, s. 75
• Tomek 1899-IV, s. 74‒75
• Nejedlý 1900, s. 10 
• Dvorský 1907, s. 49
• Nejedlý 1913, s. 9
• Uhlirz 1914, s. 45‒66
• Klik 1921, s. 16
• Bartoš 1925, s. 549‒553
• Prokeš 1928a, s. 254‒258
• Pekař 1930-III, s. 63‒65
• Pekař 1933-IV, s. 51‒52, pozn. 3
• Bartoš 1932, s. 261‒262, pozn. 26 
• Bartoš 1932d, s. 549‒553
• Pekař 1933-IV, s. 50
• Rynešová 1933, s. 354
• Macek 1952c, s. 55‒56
• Macek 1955-II, s. 220
• Nejedlý 1956, s. 25
• Lancinger 1962, s. 18‒20, 53
• Bartoš 1965, s. 71, 98
• Mezník 1990, s. 222
• Procházka 1991, s. 195‒197
• Šmahel 1993-III, s. 46
• Spunar 1995, s. 114‒115, č. 206 
• Hruza 1998, s. 99‒100
• Kavka 1998, s. 64
• Čornej 2000, s. 251‒254
• Šmahel 2000, s. 138
• Šmahel 2001, s. 585
• Šmahel 2002, s. 261
• Šmahel 2006, s. 329‒339
• Coufal 2012, s. 115
• Bárta 2016, s. 75
• Čornej 2019, s. 280
• Veverková 2021, s. 46

K dochování viz Spunar 1995, s. 114‒115, č. 206 , který ovšem pro četnost rukopisů více méně rezignoval na jejich soupis. K nim nověji Hruza 1998, s. 99‒100, zvl. s. 99, pozn. 60; před ním zvl. Bartoš 1932d, s. 549‒553; Pekař 1930-III, s. 63‒65. Obecně ke vzniku pražských artikulů Šmahel 2006, s. 329‒339.

Nejstarší známý datovaný manifest je z 3. července, upozornil na něj Palacký 1877c, s. 398, pozn. 465. Nejstarším červencovým manifestem, který dosvědčuje, že artikuly byly poslány Zikmundovu vojsku, je leták, který byl doručen míšeňským markrabatům do jejich vojenského ležení před Prahou (viz regest 1420_07_xxb). Známe ovšem ještě další text, rovněž adresovaný jednomu z míšeňských markrabat, kde jsou pražské články uvedeny jiným způsobem (viz regest 1420_07_08c). Zde samostatně stojící korpus čtyř artikulů je uveden zvláštním průvodním listem, který nese datum 8. července. Kromě toho známe ještě další vyhotovení manifestu. Neumann 1923, s. 78‒79, č. 7 , klade jednu verzi manifestu do roku 1421 (viz regest 1421_xx_xxc).