Deperditum: Rekonstruováno na základě mnohých zápisů v „Liber proclamationum tertius“ českých dvorských desk ‒ NA Praha; DD; inv. č. 15 (ed.: AČ XXXVI ) i v jiných knihách dvorských desk. V některých záznamech DD se výslovně uvádí vydání majestátní listiny pro IDViléma ze IDŽlutic, srov. např. AČ XXXVI, s. 313 (Wilhelmus de Zluticz hanc devolucionem cum littera proclamacionis recepit virtute regie maiestatis, prout habet in commissis).
První výslovné označení IDViléma ze IDŽlutic jako commissarius (officii) devolucionum regalium pochází z června roku 1437 (AČ XXXVI, s. 165 ), jeho působení v této funkci však lze vypozorovat již u odúmrti, která byla provolána 14. března 1437 (AČ XXXVI, s. 609 ), i když je možné, že do záznamu v DD zasáhl i zpětně, snad se zpožděním několika dnů či týdnů.
Přesný obsah jmenovací listiny lze jen odhadovat. Činnost IDViléma ze IDŽlutic každopádně zahrnovala pátrání po šlechtickém zboží spadlém v IDČechách na krále, vyhlašování odúmrtí a v případech, kdy se nenašel legitimní dědic, i jejich převzetí, pokud se král ihned nerozhodl darovat odúmrť někomu jinému. Není zcela jisté, zda zbylé odúmrti převzaté IDVilémem (přes 100) byly posléze darovány či prodávány na popud IDZikmunda či pouze IDViléma ze IDŽlutic, případně zda vzniklé výnosy připadly IDVilémovi, nebo zda je celé či jejich část musel odevzdat do královské komory.