Papež Martin V. (Martinus) oznamuje litevskému velkoknížeti Vitoldovi (Allexandro, Lithwanie duci), že přestože se již dříve rozšířila zvěst, že litevský velkokníže posiluje nadějí české kacíře (Boemos hereticos) a chce je podporovat, papež tomu nevěřil. Ale přece mu napsal a napomenul ho, aby se Vitold zdržel jakéhokoli spolčení, jednání a spojenectví s heretiky a aby je odehnal a zbavil veškeré naděje. Nyní je však Martin rozechvělý údivem i bolestí, protože z Vitoldova listu a poselství pochopil, že jeho rozhodnutí podporovat kacíře a vzít je pod ochranu je jisté a zcela zřejmé. Pokud tak skutečně učiní, uvede do křesťanstva vážnou a hroznou novotu, z níž vzejde mnohem větší prolití krve a těžší sváry a rány, než jsou ty, které chce tímto krokem vyléčit. Neboť čeští kacíři by mohli být snáze přivedeni zpět do lůna církve, pokud by přišli o naději Vitoldovy ochrany: pak zavládne v Českém království (Boemie regnum) očištěném od této zhoubné skvrny obvyklý klid, oddanost a zbožnost. V opačném případě se stanou jen odbojnějšími a zatvrzelejšími v kacířství. A nijak papeže nepřesvědčuje Vitoldovo tvrzení, že je chce přijmout s tou podmínkou, že odloží bludy a navrátí se do lůna církve.
Podobné přivedení zpět by budilo totiž podezření, což by vedlo pouze k nesvornosti křesťanských knížat, rozbouření Římské říše (Romano imperio) a zmatku celého křesťanstva. Papež ho upozorňuje, že pokud si Vitold myslí, že tím obsadí České království, pak se mýlí, neboť to nedovolí ani římský král Zikmund (Romanorum rege), ani říšští kurfiřti a knížata (electores Romani imperii et principes Alemanie). Cena tohoto království nemůže být pro uvážlivého knížete tak velká, aby kvůli ní chtěl podporovat kacíře či se zmocnit neprávem cizího majetku a velkou část křesťanstva uvést do chaosu. I kdyby se Vitoldovi vše podařilo, přinese mu to umenšení jeho cti a pověsti, ale utrpí tím jeho duše.
Martin zdůrazňuje, že žádným způsobem nelze prokázat oprávněnost Vitolda tvrzení, neboť jako křesťanský kníže musí ve sporu o víru souhlasit s rozhodnutím církve a legátem Brandou z Castiglione, který byl kvůli tomu vyslán. Proto Vitolda napomíná, nabádá a nařizuje, aby se spojil s ostatními proti kacířům a nevystupoval jako jejich ochránce ‒ obrácení touto cestou nemůže být pokládáno za upřímné. Pokud Vitold přesto bude podporovat kacíře, pak určitě ztratí duši, a papež proti němu bude postupovat stejně neústupně jako proti všem obhájcům kacířů tak, že proti němu vyhlásí křížovou výpravu.
Jestliže si přeje spásu a přivedení Čechů (Boemorum) zpět do církve, nesmí je ochraňovat, ale povzbudit je, aby se pokorně podřídili napomenutí a rozhodnutí legáta Brandy z Castiglione (apostolice legatum). Papež ho ubezpečuje, že nemusí pohlížet na sliby učiněné kacířům, protože nemůže existovat žádné ujednání věřícího s nevěřícím. Odmítá Vitoldovu žádost zrušení nebo pozastavení rozsudků proti kacířům, protože se jedná o zjevné kacíře odsouzené koncilem v Kostnici (in sacro consilio Constanciensi), a zvláště tak nemůže učinit nyní, když je společným usnesením německých knížat (principum Alemanie) připravováno vojsko, aby je potlačilo.
- A: N/A
- B: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- C: soudobý opis
- D: prostý opis z 19. století
- A: N/A
- B: KPMK Praha; sign. A 59/3; fol. 206r‒207v; aktuální uložení neověřeno
- C: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 393r‒393v; aktuální uložení neověřeno
- D: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- Tomek 1879-IV, s. 244‒245.
- Goll 1894, s. 470.
- Pekař 1930-III, s. 181.
- Bartoš 1965, s. 177‒178.
- Šmahel 1993-III, s. 120.
- Kavka 1998, s. 146.
- Čornej 2000, s. 320.
- Šmahel 2002-II, s. 1252.
- Nikodem 2004, s. 263.
- Coufal 2012, s. 170.
- Čornej 2019, s. 468.
Přepis regestovaného dokumentu
Dilecto filio nobili viro Allexandro, Lithwanie duci, salutem et apostolicam benediccionem. Iam pridem fama vulgaverat te Boemos hereticos spe fovere apertis eos auxiliis iuvaturum, quod scelus de te, viro prudentissimo et probato iam principe catholico, difficile creditu videbatur. Sed tamen scripsimus nobilitati tue paterna caritate monentes, ut ab omni societate, coniunccione et federe hereticorum abstineres et eosdem excluderes et privares fiducia subvencionis tue. Nunc vero per litteras tuas et nunccium disposicionem tuam non dubiam nec obscuram de iuvando et suscipiendo predictos in proteccionem tuam intelligentes, summa admiracione et dolore comoti sumus. Videmus enim et manifeste comprehendimus te, si sceluss hoc feceris, ultra periculum fidei, quod est ante omnia declarandum, magnam et horribilem novitatem in christianitate moturum, ex qua multo maior effusio sanguinis christiani, graviora scandala et crudeliora vulnera subsequentur, quam ea sunt, quibus te asseris hac via velle mederi, nam nemini dubium est, quin Boemi heretici, si fuerint a spe tui presidii destituti, ad obedienciam ecclesie et rectam normam vivendi et debitum cultum dei facile reduci possint vel sola necessitate compulsi eritque in brevi consueta tranquillitas et devota religio in regno Boemie hac funesta labe purgata. Qui si viderint in proteccionem tuam se receptos, foveri atque defendi, reddentur acriores et contra instituta ecclesie dei rebelles et pertinaciores in heresi. Nec nos multum movet, quod asseris te velle eos hac condicione recipere, ut errore deposito ad debitam Romane ecclesie obedienciam revertantur; omnia enim faciunt et pollicentur tibi, ut te suis laboribus et erroribus inmisceant et incendium maius exsuscitent. Et per hanc viam eorum simulata reduccio non potest non esse suspecta, per quam viam querunt periculosam discordiam inter christianos principes seminare, ut potentissimis dominis inter se discordantibus vel decertantibus, Romano imperio turbato et quasi tota christianitate confusa, possint ipsi peccare licencius. Nec existimare debes aliter evenire posse, si Boemie regnum occupabis, quod nullo modo per electores Romani imperii et principes Almanie tolerabitur, eciam tacente karissimo in Christo filio nostro Sigismundo, Romanorum rege illustri, nec huius regni estimacio tanti est nec esse debet aput considerati principis prudenciam, ut pro eo velis iuvare hereticos, aliena per iniuriam occupare et magnam christianitatis partem novo bello confundere et permiscere cum diminucione tui honoris et fame et certe anime tue iactura, que, eciam si omnia ad votum succederent, diligencius cavenda est. Quid enim proderit tibi, si totum mundum lucreris et anime tue detrimentum paciaris? Quod vero te asseris non ampliandi dominii cupiditate, sed sola reducendorum hereticorum oausa ipsos sub tua proteccione suscipere, nullo modo probari potest; nam cum per dei misericordiam christianus princeps existas, in causa fidei debes cum disposicione nostra et ecclesie et nostro et apostolice sedis legato ad hoc transmisso et reliquis christianis principibus consentire teque cum aliis iungere contra hereticos, non pro ipsis te defensorem exhibendo specialem viam querere conversionis eorum, que hoc modo quesita sincera credi non potest, sed qualemcunque ipsi animum habeant, sinceritati tue, que inter christianos hucusque probata est, non convenit a communi consilio deviare et eos ulla speciali convencione suscipere. Quod ne facias, tibi paterna dileccione consulimus, te monemus et hortamur tibique eciam precipimus in virtute nominis Jesu Christi, quod est nomen super omne nomen. Et si feceris, scito te deo omnipotenti, nobis et ecclesie, quam deus non deserit, et christiano nomini iniuriam facere, quam nec ipse deus feret, sed vertet in periculum capitis tui et certe in anime tue dampnacionem. Nos vero, qui vicarius eius in terris constituti sumus in apice apostolatus ad conservacionem veritatis et fidei christiane, dolenter tanquam contra vitam nostram, sed necessario contra te et quoscunque defensores hereticorum auctore domino procedemus, quia sic tenemur ex iniuncto nobis officio, eciam, si opus fuerit, cum vexillo crucis inplorando subsidium populi christiani. Sed cum multa in diebus tuis digna opera feceris pro amplificacione fidei sancte et quiete fidelium, cogitares non possumus te postremo tot recte facta velle ambicione corrumpere et tantis cladibus hominum causam dare. Quare, fili dilecte, ab hac via, ab hoc modo, ab hac opinione te retrahas, nec subsidia mittas hereticis, nec eorum venenosis pollicitacionibus capiaris, que tibi certe fiunt instigacione sathane ad inquinandum famam et fidelitatem tuam, involvendo te novis bellis atque periculis ad effundendum sanguinem christianum. Sed si salutem et reduccionem Boemorum desideras, sicut debes, eos nullis tuis viribus protectos horteris, ut ad prefatum sedis apostolice legatum ad hoc specialiter destinatum, habentem a nobis plenam et liberam potestatem super omnibus in ista causa fidei disponendi, mittant et se humiliter submittant correccioni et disposicioni sue, a quo poterint eciam ad nos, si expediens erit, cum securitate transmitti. Sed tu ante omnia cave diligenter, ne ipsos ulla condicione tuearis, quia certi sumus, quod a te destituti humilius se inclinabunt, recreati autem per te fient continuo duriores. Quod si aliquo modo inductus defensionem eorum suscipere promisisti, scito te fidem dare hereticis, violatoribus fidei sancte, non potuisse et peccare mortaliter, si servabis, quia fidelis ad infidelem non potest esse communio. Ceterum postreme litterarum tuarum particule, per quas requiris, ut processus contra hereticos editos tollamus vel suspendamus ad tempus, respondemus hoc nullomodo fieri posse de manifestis hereticis in sacro concilio Constanciensi condempnatis, presertim cum senciamus communi consensu principum Almanie exercitum preparari ad confusionem eorum; sed, ut supra diximus, humiliter et sincere offerant se legato, qui causa et voluntate sua cognita diligencius de propinquo libenter saluti sue consulet. Sed nobilitatem tuam iterum ac iterum admonemus atque obsecramus per misericordiam Jesu Christi, ut tantam stragem et calamitatem per te induci non velis, quantam necessario secuturam videmus in christianis, si Boemos hereticosaa) suscipies defendendos. Datum Rome aput sanctum Petrum XII. kalendis Junii anno Vto.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Martin atd. milovanému synovi, urozenému muži Alexandrovi, vévodovi litevskému, pozdrav a papežské požehnání.
Již dříve se rozšířila zvěst, že posiluješ nadějí české kacíře a chceš je podporovat i zjevnou pomocí, což je zločin, který se zdál u tebe, velice rozumného a řádného muže, nyní již katolického knížete, stěží uvěřitelný. Ale přece jen jsme tvé urozenosti napsali a napomenuti tě s otcovskou láskou, aby ses zdržel jakéhokoli spolčení, jednání a spojenectví s heretiky a abys je odehnal a zbavil je naděje na svou pomoc. Nyní však jsme velmi rozechvělí údivem i bolestí, protože jsme z tvého listu a poselství pochopili, že tvé rozhodnutí podporovat kacíře a vzít je v ochranu je jisté a zcela zřejmé. Vidíme totiž a jasně chápeme, že pokud to učiníš, kromě ohrožení víry, kterému je především nutno se vyhnout, uvedeš do křesťanstva vážnou a hroznou novotu, z níž vzejde mnohem větší prolití křesťanské krve a těžší sváry a krvavější rány, než jsou ty, které chceš touto cestou vyléčit, jak tvrdíš. Neboť nikdo nepochybuje, že čeští kacíři, pokud by přišli o naději na tvou ochranu, by mohli být snáze přivedeni zpět k poslušnosti církvi a ke správnému způsobu života i náležitému uctívání Boha, nebo by je k tomu přiměla pouhá nutnost: pak zavládně vbrzku v Českém království očištěném od této zhoubné skvrny obvyklý klid, oddanost a zbožnost. Jestliže by však viděli, že byli přijati do tvé ochrany a jsou podporováni a hájeni, stali by se bojovnějšími a odbojnějšími proti příkazům Boží církve a zatvrzelejšími v kacířství. A nijak nás nepřesvědčuje tvé tvrzení, že je chceš přijmout s tou podmínkou, že odloží bludy a navrátí se k náležité poslušnosti vůči církvi; udělají totiž všechno a všechno ti slíbí, aby tě zapletli do svých snah a bludů a roznítili větší požár.
Jejich zdánlivé přivedení zpět touto cestou musí budit podezření; tímto způsobem totiž se snaží zasít nebezpečnou nesvornost mezi křesťanská knížata, aby sami mohli nevázaněji hřešit, až se nejmocnější páni rozhádají a budou mezi sebou bojovat a Římská říše bude rozbouřená a téměř celé křesťanstvo ve zmatku. A nesmíš si myslet, že to může dopadnout jinak, když obsadíš České království, protože to v žádném případě nesnesou kurfiřti Římské říše a německá knížata, i kdyby mlčel náš nejmilejší v Kristu syn Zikmund, slavný římský král. Pro uvážlivého knížete cena tohoto království není a nemůže být tak velká, abys kvůli ní chtěl podporovat kacíře, zmocňovat se neprávem cizího majetku a velkou část křesťanstva uvést opět do chaosu a rozvrátit novou válkou. I kdyby se všechno dařilo podle přání, přinese to umenšení tvé cti i pověsti a jistě i úhonu tvé duši, a tomu je nutno se pečlivě vyhnout. Jaký totiž prospěch budeš mít, když získáš celý svět, ale tvá duše utrpí škodu?
Žádným způsobem nelze prokázat správnost toho, co tvrdíš, že je totiž bereš pod svou ochranu nikoli z touhy po rozšíření své moci, ale jenom kvůli tomu, aby byli kacíři přivedeni zpět. Neboť když jsi z Boží milosti křesťanský kníže, musíš ve sporu o víru souhlasit s rozhodnutím naším a církve a s legátem naším a apoštolského stolce, jenž byl proto vyslán, i s ostatními křesťanskými knížaty a musíš se s ostatními spojit proti kacířům a nevystupovat jako jejich ochránce a hledat zvláštní cestu pro jejich obrácení ‒ je-li obrácení dosaženo tímto způsobem, nemůže být pokládáno za upřímné. Ale ať je jejich úmysl jakýkoli, pro tvou poctivost, která je mezi křesťany dosud osvědčená, se nehodí odchýlit se od společného záměru a přijmout kacíře podle nějakého zvláštního ujednání. Radíme ti s otcovskou láskou, abys to nečinil, napomínáme tě a nabádáme a rovněž ti to nařizujeme ve jménu Ježíše Krista, což je jméno nad všechna jména. A pokud bys tak jednal, věz, že ublížíš Bohu všemohoucímu, nám i církvi, kterou Bůh neopustí, a také jménu křesťan, a tu křivdu ani sám Bůh nesnese, ale obrátí ji v pohromu pro tvou hlavu a jistě i v zatracení tvé duše.
My pak, kteří jsme byli ustanoveni jeho zástupcem na zemi na vrcholu apoštolského úřadu kvůli zachování pravdy a křesťanské víry, budeme z vůle Pána postupovat proti tobě a všem obhájcům kacířů s bolestí jako proti vlastnímu životu, ale neústupně, třeba i s korouhví kříže, dovolávajíce se pomoci křesťanského lidu, protože nás k tomu zavazuje úřad, který je nám uložen. Ale protože jsi vykonal během života mnoho záslužných činů pro rozšíření svaté víry a pro klid věřících, nemůžeme si myslet, že nakonec chceš pokazit tolik správných skutků a zavdat příčinu pro tak velké neštěstí lidí. Proto se, milovaný synu, drž zpátky od této cesty, od tohoto způsobu, od tohoto názoru, a neposílej pomoc kacířům a nedej se oklamat jejich jedovatými sliby, které ti jistě dali z popudu satana, aby pošpinili tvou pověst a věrnost a zapletli tě do nových válek a neštěstí, v nichž by byla prolévána krev křesťanů. Jestliže si přeješ spásu a přivedení Čechů zpět tak, jak je tvou povinností, nijak je svou mocí neochraňuj, ale povzbuzuj je, aby poslali k onomu zvláště určenému legátu papežského stolce, který má od nás plnou a neomezenou moc rozhodovat ohledně všeho, co se týká tohoto sporu o víru, a aby se pokorně podřídili jeho napomenutí a rozhodnutí; od něj pak budou moci bezpečně přejít také k nám, bude-li to prospěšné.
Ale ty se především měj na pozoru, aby je nijak neobhajoval, protože jsme si jisti, že necháš-li je bez pomoci, skloní se pokorněji; když je však budeš posilovat, budou nadále ještě zatvrzelejší. Protože i když jsi byl nějakým způsobem sveden a přislíbil jsi ujmout se jejich ochrany, věz, že jsi nemohl dát slib kacířům, porušovatelům svaté víry, a že smrtelně hřešíš, pokud ho budeš zachovávat, protože nemůže existovat žádné ujednání věřícího s nevěřícím. Ostatně na poslední odstavce tvého listu, kde žádáš, abychom zrušili nebo na čas pozastavili rozsudky vydané proti kacířům, odpovídáme, že se to nemůže žádným způsobem stát, protože se jedná o zjevné kacíře odsouzené na svatém koncilu v Kostnici, zvláště když jsme slyšeli, že je společným usnesením německých knížat připraveno vojsko, aby je potlačilo. Ale jak jsme řekli výše, ať pokorně a upřímně předstoupí před legáta, jenž se pečlivě seznámí s jejich pří a vůlí a vbrzku ochotně poskytne radu k jejich spáse. Ale Tvou Urozenost znovu a znovu nabádáme a zapřísaháme při milosrdenství Ježíše Krista: nechtěj, aby skrze tebe byla způsobena taková pohroma a neštěstí, jaká bude zřejmě nutně následovat u křesťanů, jestliže se ujmeš ochrany Čechů.
Dáno v Římě u sv. Petra 21. května v pátém roce.