Půta z Častolovic (Puota z Častolowi), Hašek z Valdštejna a Dětenic (Hašek z Walšteina, odjinud z Dětinic), Arnošt z Vlašimi a Osova (Arnošt z Wlašimě, odjinud z Osowa), Jan z Ústí a Hradiště (Jan z Ústie, odjinud z Hradiště), Jindřich Berka z Dubé a Milberku (Jindřich z Dubé, odjinud z Milberku), Děpolt ze Švihova (Děpolt z Šwihowa), Jan ze Švamberka (Jan z Šwamberka) a Těma z Koldic a Bíliny (Tiema z Koldic, odjinud z Bieliny) dosvědčují, že Mikuláš z Předbořic (kněz Mikuláš z Předbořic), arcikněz v Přerově (alcipřiešť Přerowský) a kanovník v metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze (kanowník Pražský), zastavil panoším Hrochovi z Údimě (Hrochowi z Udimě) a Jankovi Bucku z Předbořic (Jankowi řečenému Bucka z Předbořic) některé své statky: třicet kop grošů ročního platu (třidceti kop grošuow platu ročnieho) na tvrzi a městečku v Chroustovicích (na Chrústowicích na twrzi, na městečku i na tom na wšem, což k tomu příslušie), osm kop grošů ročního platu (osm kop grošuow platu ročnieho) na hradě v Chlumu (na Chlumu hradu i na tom, což k tomu příslušie), dvě kopy grošů ročního (dwě kopě grošuow ročnieho) platu v Kozojedech (na Kozojediech blíž Weselé Sulkowých i na tom na wšem, což k tomu příslušie), čtrnáct kop grošů ročního platu (čtrnádcte kop grošuow platu ročnieho) na poplužním dvoře v Krči u Prahy (w Krči blíž Prahy dwór poplužní s tiem se wším což k tomu příslušie), osmnáct kop grošů ročního platu (osmnádcte kop grošuow) na statcích Ondřeje Šafrána z Loutkova seděním v Babicích (na Ondřejowi Šafran řečený z Lútkowa, seděním w Babicích), náhradou za svůj dluh 1800 kop grošů pražských (osm set kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského). Věřitelé mají držet list do doby plného splacení dlužné částky. Dále se Mikuláš zavázal, že učiní odpovídající vklad do zemských desk, budou-li otevřeny.
- Půta z Častolovic: N/A; N/A; přivěšená
- Hašek z Valdštejna a Dětenic: N/A; N/A; přivěšená
- Arnošt z Vlašimi a Osova: N/A; N/A; přivěšená
- Jan z Ústí a Hradiště: N/A; N/A; přivěšená
- Jindřich Berka z Dubé a Milberku: N/A; N/A; přivěšená
- Děpolt ze Švihova: N/A; N/A; přivěšená
- Jan ze Švamberka: N/A; N/A; přivěšená
- Těma z Koldic a Bíliny: N/A; N/A; přivěšená
Přepis regestovaného dokumentu
My Puota z Častolowi, Hašek z Walšteina, odjinud z Dětinic, Arnošt z Wlašimě, odjinud z Osowa, Jan z Ústie, odjinud z Hradiště, Jindřich z Dubé, odjinud z Milberku, Děpolt z Šwihowa, Jan z Šwamberka a Tiema z Koldic, odjinud z Bieliny, wyznáwámy přede wšemi, že poctiwý kněz Mikuláš z Předbořic, alcipřiešť Přerowský a kanowník Pražský, před nás přišel, a dobrowolně wyznal, že jest dlužen prawého dluhu peněžitého osm set kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského, slowútným panošem Hrochowi z Udimě a Jankowi řečenému Bucka z Předbořic; kterýžto dluh jim ukazuje na Chrústowicích na twrzi, na městečku i na tom na wšem, což k tomu příslušie, tu kdež jest třidceti kop grošuow platu ročnieho, na Chlumu hradu i na tom, což k tomu příslušie, osm kop grošuow platu ročnieho, na Kozojediech blíž Weselé Sulkowých i na tom na wšem, což k tomu příslušie, dwě kopě grošuow ročnieho, w Krči blíž Prahy dwór poplužní s tiem se wším což k tomu příslušie, čtrnádcte kop grošuow platu ročnieho, na Ondřejowi Šafran řečený z Lútkowa, seděním w Babicích, osmnádcte kop grošuow dluhu prawého s tiem se wším práwem plným, tak jakož jest sám držal, nic sobě w tom práwa nezóstawuje, tak aby to wšecko, což jest swrchupsáno, wěřitelowé swrchupsaní mocně držali ku prawému dědicstwí, a to obrátili, kamžby sie jim najlpépe zdálo. A což jest od patnácti let úroków zadržáno na platech nahořepsaných, aby z těch mocně mohli oni nebo jich jeden aneb dwa, kteřížby neb kterýžby list tento měli w swé moci, upomínati, dokudžby jim anebo jednomu z nich a nebo dwema zaplaceni byli. Kteréžto wyznánie před námi proto sie jest stalo, neb jest w tu chwíli pro búři a pro nepokoj w zemi ke dskám zemským přístup nemohl býti; než kdyžby dsky otewřieny byly a k nim přístup mohl býti, že jest wyznánie swrchupsaný kněz Mikuláš dskami slíbil nahořepsaným wěřitelóm učiniti a ujistiti před úředníky obyčejem České země, jestližeby jeho we zdraví Buoh zachowal; pakliby jeho Buoh neuchowal w té mieře, aby to wyznánie tak mocno bylo, jakoby se dskami stalo a před úředníky. Tomu wšemu na swědomie swé jsme pečeti s naším dobrým wědomím přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán u Prešpurce, léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého čtwrtého, ten úterý po swatém Hawle.