Úmluva byla uzavřena prostřednictvím knížete Oldřicha, hraběte celjského (Oldřichem hrabí Cilským), Oldřicha II. z Rožmberka (Oldřichem z Rosemberka), Alše ze Šternberka (Alšem z Šternberka), hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna (Hincem z Pirgšteina, hofmistrem), kancléře Kašpara Šlika (panem Kašparem, kancléřem), Haška z Valdštejna (Haškem z Valdšteina), Arnošta z Vlašimi (Arnoštem z Vlašimě), Přibíka z Klenové (Přibíkem z Klenového) a podkomořího Jana z Kunvaldu (Janem z Kunvaldu, podkomořím) mezi císařem Zikmundem (Sigmundem, z božie milosti Římským ciesařem vždy rozmnožitelem říše a Uherským, Českým et cetera králem) a kněžími Bedřichem ze Strážnice (Bedřichem z Strážnice), Mikulášem Biskupcem z Pelhřimova (Mikulášem z Pelhřimova řečeným Biskup), Václavem starším Korandou (Václavem Korandú) a jinými kněžími a purkmistrem, konšely a celou obcí hory Tábor (purgmistrem, konšely i vší obcí hory Tábor) a jejich spojenci:
Kněz Bedřich, ostatní kněží a táborská obec nemají být mocí násilím nuceni vzdát se své víry a řádů ritu, které užívají při bohoslužbách, ale obě strany mají v té věci přijmout výrok čtyř rozhodčích (ubermanuov čtyř), které si zvolí, učiněný podle soudce sjednaného v Chebu (ve Chbě). Mají mít řádné a bezpečné slyšení a vyhlášený výrok bude císař a také jeho nástupci respektovat. Táborská strana slíbí císaři jakožto svému pánu a jeho nástupcům, českým králům, věrnost a poslušnost; nikoho svévolně vojensky nenapadne a bude se vždy řídit podle práva. Císař postoupí městu Táboru město Sezimovo Ústí (městem Ústím) s vesnicemi a vším příslušenstvím. Městskou radu obnoví vždy za šest let (za šest let) táborská obec a nikoliv císař jako český král nebo jeho úředníci. Tábor nemá být nucen císařem a budoucími českými králi k účasti ve válkách; pomůže jen tehdy, pokud to bude v zájmu země a zúčastní-li se i jiná města. Město po dva roky (za dvě létě) nepovede války s výjimkou boje proti cizincům z potřeby celé země. Pokud se bratři Šárovcové ze Šárova (Šárovci), Jan Kolda ze Žampachu (Kolda), Jan Roháč z Dubé (Roháč) a město Hradec Králové (Hradečští) nepodřídí císaři, kněz Bedřich a táborská obec nejsou povinni mu proti nim pomáhat. Všichni vězňové zajatci z obou stran v Čechách (v Čechách), na Moravě (v Moravě) a v Rakousku (v Rakúsiech) budou propuštěni a výkupné za ně zrušeno. Císař udělí Táboru práva jako jiným královským městům v Čechách, potvrdí pečeť a městské knihy. Z města bude císař, a také budoucí čeští králové, dostávat úrok pět kop grošů (pět kop) na svatého Jiří (na svatého Jiřie) 23. dubna a pět kop na svatého Havla (na svatý Havel) 16. října. Tábor má mít trhy a jarmarky výroční trhy stejné, jako mělo Sezimovo Ústí. Město Tábor bude držet v zástavě pozemkový majetek premonstrátského kláštera v Louňovicích (Lúněvské sbožie) se všemi právy, které náležely proboštovi kláštera, za 1500 kop grošů (v puol třetím tisíci) s možností jej vyplatit císařem nebo budoucími králi. Dojednáno bylo také navrácení všeho majetku, který získala táborská strana jako výkupné a dobytím ve válce v Čechách, na Moravě a v Rakousech. Sliby Jana Bleha z Těšnice (Bleh) o Bechyni (o Bechyni) učiněné v Táboře knězi Bedřichovi ze Strážnice mají být zachovány. Také majetky táborských služebníků jim mají zůstat kromě špitálních a městských. Vše, co bylo ze strany kněží a táborské obce učiněno proti císaři, bude pominuto a císař to vůči nim nemá v budoucnu uplatňovat.
- Oldřich Celský: N/A; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Oldřich II. z Rožmberka: N/A; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Aleš ze Šternberka: N/A; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Hynek Ptáček z Pirkštejna: N/A; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Kašpar Šlik: N/A; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Hašek z Valdštejna: N/A; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- Arnošt z Vlašimi: N/A; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- Přibík z Klenové: N/A; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- Jan z Kunvaldu: N/A; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: NA Praha; AČK; inv. č. 1546
- B: ANM Praha; Sbírka C ‒ muzejní diplomatář; sub anno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ muzejní diplomatář; sub anno
- A: https://www.monasterium.net/mom/CZ-NA/ACK/1546/charter
- B: N/A
- C: N/A
- Palacký 1851, s. 364.
- Tomek 1885-VI, s. 12.
- Vávra 1888, s. 78.
- Stieber 1914, s. 36.
- Čelakovský – Vojtíšek 1916, s. 36.
- Hrejsa 1947–1948, s. 12.
- Bednařík a kol. 1961, s. 48.
- Hejnic 1961, s. 237.
- Hlaváček 1981, s. 312.
- Molnár 1985, s. 54‒55.
- Šmahel 1990, s. 497.
- Šmahel 1993-III, s. 316, 415, pozn. 601.
- Petr 1995, s. 153.
- Kavka 1998, s. 218.
- Čornej 2000, s. 641‒642.
- Šmahel 2002-III, s. 1685, pozn. 274.
- Čornej 2003, s. 318.
- Kubíková 2004, s. 77‒78.
- Bárta 2016, s. 86.
- Čornej 2019a, s. 333.
Léta od narozenie božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého v neděli před svatú Elžběthú v Praze stala sě jest úmluva velebným kniežetem panem Oldřichem hrabí Cilským a urozenými pány, panem Oldřichem z Rosemberka, panem Alšem z Šternberka, panem Hincem z Pirgšteina, hofmistrem, panem Kašparem, kancléřem, panem Haškem z Valdšteina, panem Arnoštem z Vlašimě, panem Přibíkem z Klenového a Janem z Kunvaldu, podkomořím, mezi najnepřemoženějším kniežetem a pánem, panem Sigmundem, z božie milosti Římským ciesařem vždy rozmnožitelem říše a Uherským, Českým et cetera králem s jedné, a poctivými knězem Bedřichem z Strážnice, knězem Mikulášem z Pelhřimova řečeným Biskup, knězem Václavem Korandú s jinými kněžími jich strany a opatrnými purgmistrem, konšely i vší obcí hory Tábor i jich sě přidržícími z strany druhé. Najprve že kněz Bedřich s jinými kněžími jeho sě přidržícími i s tú obcí Hradištskú od zákona božieho a od řáduov, kterýchž jsú do času tohoto při službách božích požívali, mocí tištěni býti nemají, než ubermanuov čtyř s obú stranú vyvolených což vyrčeno bude vedle súdce ve Chbě zjednaného státi obojí mají během a řádem tiem jakož listové obapolní o svolení ubrmanuov ukazují. To také jest vymluveno, aby měli řádné pokojné a bezpečné slyšenie, a což bude vyrčeno těmi ubrmany vedle súdce jmenovaného, aby mimo to Jeho Milost a jeho budúcí nedali jich tisknúti. Item kněz Bedřich a jiní kněžie i obec Táborská mají ciesařově Milosti jakožto pánu svému přirozenému a milostivému i jeho budúcím králóm Českým slíbiti jménem svým i jiných své strany dobrú věrú beze lsti kněžie věrnost pravú a obec svrchu psaná poslušenstvie pravé a věrnost, jakož každý dobrý křesťan pánu svému učiniti jmá, Jeho Milost obojí ze všeho škodného vystřiehati, to odvoditi i stavovati a jeho poctivého pomáhati, což budú moci a uměti najdál. Také obojí na žádného svévolně a mocí sahati nemají, ale každého hleděti řádem a právem. Item ciesařova Milost má to město Thábor ot dědicuov vysvoboditi s městem Ústím i s těmi dědinami i s tiem příslušenstvím, což k tomu městu příslušie a tomu městu, jenž slove Thábor, to město Ústie i s tiem příslušenstvím přidati, kteréž k Ústí příslušalo jest od staradávna spravedlivě. Item aby konšelé tomu městu nebyli sázeni od ciesařovy Milosti ani od jeho úředníkóv, ale aby sami sobě sadili, a to za šest let; než tak, aby ti konšelé Jeho Milosti, když sázeni budú, slib obnovovali. A po šesti letech aby ciesařova Milost neb jeho budúcí králové Čeští nebo-li jich úředníci sadili konšely; ale práv těch, jakož obyčej mají podkomořie bráti při sázení konšelóv, aby nebrali. Item aby na vojny na ižádné nebyli tiščěni od ciesařovy Milosti ani od jeho budúcích; ale jestliže by zemi toho potřebie bylo, a jiná města táhla, tehdy aby Jeho Milosti a jeho budúcím také pomohli podle moženie svého. A znamenitě toto vymluveno jest, aby za dvě létě žádných vojen nečinili, leč by proti cizozemcóm a nebo všie zemi potřebie bylo. A jestliže by Šárovci, Kolda, Roháč, Hradečští et cetera nechtěli rovného přijieti od ciesařovy Milosti a svú vuoli mieti chtěli a Jeho Milost k nim sáhl, kněz Bedřich i s tú obcí Táborskú nemají povinovati býti Jeho Milosti proti nim pomoci, dokudž by ta válka mezi ciesařovú Milostí a mezi nimi stála. Item vězni všichni v Čechách, v Moravě i v Rakúsiech s obú stranú aby propuštěni byli a základové všichni za vězně propadení, kteříž by do tej doby dáni nebyli a plněni v Čechách, v Moravě i v Rakúsiech, ti aby minuli a propuštěni byli bez zmatku. Item Jeho Milost aby tomu městu Thábor práva řádná a slušná dal, jako jiným městóm královským v Čechách, a v těch práviech aby bylo dotčeno, když by koli kterého člověka popadli při kterémkoli zlém skutku, aby měli vuoli nad takovým pomstiti aneb milost učiniti, jakž sě jim líbiti bude; a pečeti té, kterúž sobě voliti budú, aby jim potvrditi ráčil; kniehy městské také což sě běhuov toho města dotýče, aby jim potvrzeny byly; než což by zemských sě běhóv dotklo, ty aby byly opraveny řádem zemským a staré kniehy aby jim byly vráceny, bude-li kterým během beze lsti to jmieno býti. Item aby z téhož města ciesařově Milosti i jeho budúcím králóm Českým pět kop na svatého Jiřie a pět na svatý Havel úroka dáváno bylo, na svatého Jiřie najprv příštieho počnúce. A to Jeho Milost muož v svuoj majestát vsaditi, kterýmž jim svobody dá. Item trhové a jarmarci, v kterýchž jsú v těchto mierách zastiženi a kterýchž jsú v Ústí požívali, při těch aby zuostaveni byli. Item Lúněvské sbožie s tiem se vším právem, jakož jest probošt toho kláštera držal má k tomuto městu v puol třetím tisíci zapsáno býti. A když by Jeho Milost neb jeho budúcí králové Čeští neb ti, jimž by příslušalo, chtěli to sbožie vyplatiti, tehdy jim rok napřěd věděti mají dáti, tak aby mohli svrchky a puožitky, kteříž by byli, sebrati na obilí a na rybníciech. Item, kteráž by kolivěk zbožie držali dědicská neb kterážkolivěk, buďto holdovnie neb dobytá, v Čechách, v Moravě neb v Rakúsiech, ta všecka mají pustiti krom úrokuov svatohavelských minulých; ty mají sobě vybrati; avšak kněz Bedřich sobě zachovává o ty sliby, kteréž jest Bleh učinil o Bechyni jemu i obci Táborské. Item sbožie, kterýchž jich služebníci požívají, ješto by dědicská nebyla, špitálská a mistrská, ta sbožie při těch služebníciech mají zuostati v tom zápisu a v tej summě, jakož na Lúněvské zbožie svědčí, do niž by tej obci ta summa nebyla zaplacena a dána. Item což sě jest stalo v těchto záštiech o tu při od kněží i od obcě proti Jeho Milosti, to má všecko minúti a toho jim Jeho Milost v budúciech časiech nemá ničímž zlým nezpomínati. Na svědomie všech úmluv a věcí svrchu psaných my úmluvce nahoře jmenovaní našě pečeti vlastnie dali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta a dne jakož sě svrchu píše.