Papež Martin V. nařizuje všem prelátům a dalším církevním osobám sídlícím v Uherském (per regna Ungarie), Českém (Boemie) a Polském království (Polonie), v jejich sousedstvích (et partes eiusdem adiacentes) a v celém Německu (per totam Germagniam constitutis), aby jako zpřísnění níže uvedeného rozsudku veřejně vyhlásili, že Zikmund Korybutovič (Sigismodum), kníže Litvy (dictum ducem Lutuanie), a jeho spojenci jsou exkomunikování. Mají tak činit ve svých kostelech, zejména však během nedělních a jiných svátečních mší, a to tak, že vyhlášení exkomunikace se má dít za zvuku zvonů a se zapálenými svícemi, které nakonec mají být zhašeny a vrženy na zem (campanis pulsatis, candellis accensis et demum extinctis ac in terram proiectis). Zároveň všem pravověrným křesťanům přísně zakazuje, aby vedli se zmíněným litevským knížetem a jeho přívrženci obchody či s ním jednali v jakýchkoliv záležitostech; k tomu, pokud to bude nutné, lze na pomoc povolat světskou moc. Papež zdůvodňuje svůj mandát následovně: před časem Branda de Castiglione (Branda), kardinál kněz titulu sv. Klimenta (tit. s. Clementis presbiter cardinalis) a apoštolský legát (noster et apostolice sedis legatus), který byl vyslán papežem do Čech (ad partes Boemie destinatus) za účelem vymýcení viklefské a husitské hereze, zahájil jak z moci své legace, tak i na základě zvláštního papežského pověření, zvláštní vyšetřování (in forma inquisicionis) ve věci zmíněného litevského knížete Zikmunda, který má špatnou pověst nejen tím, že je nakloněn zmíněným herezím, ale že je zjevným heretikem; vyšetřování se týkalo také jeho přívrženců. Řečený papežský legát pak na základě uvedeného vyšetřování a po poradě s některými znalci teologie a církevního i světského práva prohlásil řečeného knížete Zikmunda a jeho přívržence za osoby exkomunikované, za svatokrádežníky a za nepřátele katolické víry, současně je zbavil všech hodností, světských panství, měst, hradů, vsí a jakýchkoliv dalších majetků, které vlastní; na všechna města, hrady a další místa, kde by jim bylo umožněno se uchýlit, uvalil církevní interdikt.
- A: N/A
- B: AAV; R. Vat. 335 (Mat. V. De curia a. VII.‒IX.)
- C: AAV; Armaria XXXIX, tom. 4
Incipit arengy: Hiis, que pro defensione
Listiny de curia podobného znění odeslal papež Martin V. s datem 5. ledna 1425 následujícím adresátům: arcibiskupovi ve Lvově (incipit: Fraternitati tue non ambigimus), polskému králi Vladislavu II. Jagellovi (incipit: Novit tua serenitas), arcibiskupovi ve Hnězdně (incipit: Fraternitatis tue non ambigimus) a litevskému knížeti Vitoldovi (incipit: Novit tua serenitas); listiny byly zapsány do téhož svazku vatikánských register (R. Vat. 335).