Císař Zikmund konstatuje, že Ježíš Kristus milující mír a pokoj (milovník miera a pokoje) se po mnoha rozbrojích (po mnohých búřech a nesnáziech), které vypukly v Českém království a v sousedních zemích, milostivě sklonil ke svému lidu a způsobil, že všechny záležitosti týkající se křesťanské víry byly vyřešeny, a především, že sporné otázky týkající se čtyř husitských artikulů (o ty čtyři artikule) mezi koncilem v Basileji a jeho legáty na jedné straně a urozenými, vznešenými, moudrými a ctihodnými vyslanci Českého království na straně druhé byly královskou péči a díky boží milosti dovedeny ke zdárnému konci. Z této jednoty vzešel pokoj a klid, jak plně dosvědčují písemnosti obou stran. Když se jednalo o vládě Zikmunda jako pravého a přirozeného dědičného panovníka, páni, Praha, rytíři, panoši a další města předložili žádosti, které by měl panovník přijmout, aby byl do české země uveden pokoj a spravedlnost. Zikmunda obzvlášť těší jednota království, protože od svého narození pociťoval přirozenou náklonnost (majíce také před očima tu příchylnost přirozenú) k této koruně a k Čechám.
Císař Zikmund dává zástupcům Českého království své slovo k dodržování následujících bodů, aby v budoucnu nevznikla v zemi žádná nesvornost:
1. Zikmund se zavazuje svým jménem a jménem svých nástupců dodržovat písemné dohody kompaktát (spisech a umluvách) mezi koncilem v Basileji a Českým královstvím a především žádným způsobem netolerovat zjevné smrtelné hříchy (smrtedlní zjevní hřiechové) v království.
2. Zikmund nedopustí, aby Čechy, Moravany nebo jiné z Koruny české (kteříž sú sě v Corunie czeske jich přidrželi aneb přidržie) někdo utiskoval kvůli přijímání pod obojí způsobou nebo kvůli jiným věcem, ale naopak jim v tom bude radou a pomocí pomáhat.
3. Zikmund přijme jimi zvolené členy královské rady a vlastního kandidáta jmenuje jen s jejich souhlasem.
4. Zikmund přijme utrakvistické kaplany na svém královském dvoře poté, co se ujme moci (uzříme na našem dvoře).
5. K obnovení (vzdělanie) hradů, tvrzí, klášterů, kostelů nebo jiných majetků zničených za války v Čechách, na Moravě nebo jinde nebude Zikmund nutit (tisknúti) ani vyzývat žádnou osobu, ať už jakéhokoli postavení, nebo obec, pokud si to někdo nepřeje dobrovolně (lečby kto z dobré a svobodné vuole co chtěl učiniti).
6. Řeholníci a řeholnice se mohou vrátit do měst pouze tehdy, pokud jejich návrat jednomyslně povolí (s jednostajnú vólí) arcibiskup pražský, obec nebo příslušná vrchnost.
7. Až Zikmund přijede do Prahy, projedná s arcibiskupem, radou duchovních i s obcí všechny záležitosti, které mohou mít prospěšný dopad pro univerzitu a český národ (ježto muože škole prazske užitečné a jazyku czeskemu poctivé býti), ať už se to týká volebních hlasů nebo jiných záležitostí. Zikmund bude také usilovat o restituci majetku (zbožie) univerzity a špitálů.
8. Česká koruna, listiny, privilegia, desky zemské a dvorské, svátosti a jiné klenoty, které Zikmund odvezl, mají být vráceny a uloženy na bezpečném místě v Čechách podle příslušné rady dané (s radú vydanú) Zikmundovi a jeho nástupcům jako českým králům.
9. Zikmund chce milostivě potvrdit Čechům jejich svobody, řády, práva, výsady a listiny, přičemž je zachová (potvrditi a v nich zachovati).
10. Pokud jde o kázání pro Čechy v kostelích a pro Němce mimo kostely, chce Zikmund s arcibiskupem a obcemi učinit vhodná opatření, aby to přispívalo ke cti českého národa (ku poctivému tomu jazyku) a boží chvále.
11. Držitelé Zikmundových zástav nebo dlužních úpisů (zápisy, kteréž sme komu učinili aneb zapsali) předloží své listiny a pečeti v určený čas před radou (před tú radú, kteráž volena bude), která bude teprve ustanovena. Rozhodnutí této rady jsou konečná a závazná (což tú radú poznáno bude, ježto sě podobně a spravedlivě státi a moc jmieti jmá, aby sě tak stalo), proto dlužní úpisy těch, kteří nepředloží listiny, propadnou (a ktožby toho neučinil, aby sě tiem sám odsúdil a také, aby ten zápis žádné moci neměl).
12. Žádný cizozemec nesmí v Čechách zastávat úřad; v okolních zemích, které patří Koruně české, platí to, co Zikmundův otec Karel IV. a ostatní čeští králové stanovili ve svých listinách a privilegiích.
13. Zikmund nesmí zrušit platnost žádných právoplatně uzavřených smluv týkajících se dědičných statků, věnných zástav nebo poručenské správy (poručenstvie) mezi příbuznými nebo jinými osobami, ať už byly uzavřeny pány, zemany nebo prostými lidmi, ledaže by existovaly starší závazky, které by podle zákona nemohly být změněny (lečby prvé jinak zavázáno bylo, ježtoby to řádně změněno býti nemohlo).
14. Komorní platy se ponechávají beze změny až do příznivější doby, kdy bude možné získat lepší přehled o nich.
15. V Čechách a na Moravě se spolky se sirotky mají uzavírat výhradně mezi nejbližšími příbuznými téhož erbu (spolkóv s sirotky ... dále dávati nechcem, než aby najbližší přátelé po erbu těmi sirotky vládli). Pokud příbuzný zachází se sirotky nespravedlivě nebo špatně spravuje jejich majetek, musí být vyměněn za jiného blízkého příbuzného stejného erbu (najbližší přietel téhož erbu), pokud někdo nevykonává poručnictví na základě zápisu v zemských deskách nebo zápisného listu.
16. Zikmund zabraňuje sirotkům, aby se ženili bez dobré vůle svých příbuzných nebo poručníků.
17. Zikmund odstraní jakýkoliv nepořádek při zemských deskách a soudech.
18. Pro obecné dobro a prospěch země (pro zemské dobré a obecnie) dá Zikmund v Čechách opět razit dobré groše, jak se to dělo za krále Václava II.; chce se postarat o Kutnou Horu (Horu) podle příslušné rady, aby opět byla povznesena.
19. Zikmund slibuje potvrdit pánům, rytířům (rytieřští lidé) a městům také ta práva, řády a svobody, které zde nejsou uvedeny.
20. Vše, co se stalo z nepřátelství vůči (co sě jest stalo v těchto záštiech o tu při proti nám) Zikmundovi, bude zapomenuto a v budoucnu již nikdy nebude připomínáno.
21. Zikmund chce splnit další dva požadavky podle rady, která bude teprve vydána: aby po dobu své nepřítomnosti v Čechách nejmenoval svým zástupcem cizince, a aby po jeho smrti hrady spolu s příslušnými statky nebyly odcizeny královské komoře (aby s těmi zámky, kteréž mají a s tiem zbožím v jich ruce slíbili, aby komoře královské nebylo odtrženo).
22. Zikmund žádá, aby odúmrť zůstalo v jeho pravomoci podle tradičních práv a zvyklostí; ty statky, které na něj spadnou, bude nadále udělovat s týmiž právy a svobodami, jaké měly předtím (což takových odúmrtí na nás padne, kteréž od sebe dáme, že ty v těch svobodách a práviech dáti chcme, jakož sú byly a na nás spadly).
23. Zikmund rozhodne o vrácení císařských klenotů (svátost řískú) po prozkoumání příslušných listin.
24. Zikmund osvobozuje královská města touto listinou od zaplacení sumy peněz z královské berně (summy královské), která byla u nich dosud zadržována.
25. Zikmund ruší všechny židovské listiny a dlužní úpisy (listóv a zápisóv ... židovských) obsahující lichvu tak, že Židům má být v příslušných termínech vrácena pouze jistina (než jistina ta již bez dalších lichev, aby jim na těch listech splněna byla).
- A: N/A
- B: prostý opis z 15. století
- C: opis z poslední čtvrtiny 15. století
- D: prostý opis ze 16. století
- E: prostý opis ze 17. století
- F: prostý opis z 18. století
- G: opis ze 16. století (Staré letopisy české)
- H: opis z 19. století (Staré letopisy české)
- A: N/A
- B: APH; Knihovna Pražské kapituly; sign. O XXII, fol. 140r‒143v (původně: fol. 141r‒144v)
- C: ÖNB Wien; Cod. 4488, fol. 358v‒359v
- D: SOA Třeboň; Historica Třeboň; inv. č. 403, sign. 333 I, fol. 10v‒13v
- E: SOA Třeboň; Historica Třeboň; inv. č. 403, sign. 333 II, fol. 7r‒9v
- F: KNM Praha; sign. III A 42, fol. 148v‒151v
- G: KNM Praha; sign. V E 43, fol. 78v‒81r
- H: NK ČR Praha; sign. XVII A 22, fol. 44r‒46v
- A: N/A
- B: N/A
- C: N/A
- D: https://digi.ceskearchivy.cz/111399
- E: https://digi.ceskearchivy.cz/111399
- F: N/A
- G: Manuscriptorium
- H: Manuscriptorium
- UB II, s. 464, č. 970 (němčina)
- CIM I, s. 219‒220, č. 135 (čeština)
- CIM III, s. 117‒118, č. 74 (čeština)
- RI XI, č. 11370 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 258‒262, č. 190 (němčina)
- Palacký 1854a, s. 223‒225
- Palacký 1851, s. 347‒348
- Tomek 1899-IV, s. 711‒712
- Bartoš 1966, s. 197
- Hoensch 1996, s. 444‒445
- Kejř 2006, s. 266
- Čornej 1992, s. 215
- Kavka 1998, s. 202‒203
- Hoffmann 1956, s. 135‒137
- Čornej 2000, s. 638
- Válka 2010, s. 33‒37
- Šmahel 2011, s. 74‒75, 112‒113, 123‒124