Vladař Mikuláš z Padařova (Mikuláš z Padařova, vladař), purkmistr, rada a celá obec hory Tábor (purgmistr, radda i všecka obec hory Tábor), hejtman Jan Pardus z Hrádku (Jan Pardus s Hrádku, hauptman), kněz Prokop Holý (kněz Prokop, správce), i s vojskem polní obce táborské (i s vojskem obcí táborských polních), se všemi služebníky, hrady (zámky), posádkami jakož i se všemi, kdo podléhají jejich moci, Tůma z Chotěmic a na Vlašimi (Tóma z Chotěmic seděním na Vlašimi), Janek ze Suché na Štěpánově (Janek z Suché seděním na Štěpánově), Jan Bleh z Těšnice, hejtman na Bechyni (Jan Bleh z Těšnice, hajtman na Bechyni), Jan starší ze Sobětic a na Týně u Vltavy (Jan starší z Sobětic seděním v Týně u Vlthavy) uzavírají pravé křesťanské příměří s Oldřichem II. z Rožmberka (Oldřichem z Rozenberga) se všemi jeho služebníky, hrady, posádkami i se všemi, kdo podléhají jeho moci, na dobu jednoho roku (až do roka) 28. září 1434 s výpovědní lhůtou 6 týdnů (šest neděl napřed) pod následujícími podmínkami:
Oldřich nemá na svých panstvích bránit svobodnému hlásání Božího slova a přijímání pod obojí s výjimkou vybraných hradů (krom těch zámkóv, na kterýchž sě brániti miení). Dále má na svých panstvích potlačovat zjevné hříchy (hřiechy smrtedlné, tance, hry, krčmy, neřádné kurevstvie i jiné zjevné hřiechy má na svém zboží stavovati); pokud by tak i přes varování nečinil, mohou tak za něj činit táborité. Oldřich nemá v souladu s dřívějšími dohodami bránit svým poddaným bojovat v táborském vojsku a tomuto má na svých statcích umožnit nenásilné zásobování za stanovených podmínek. Táborité se zavazují, že na svých hradech nebudou poskytovat úkryt osobám, které jsou vůči Oldřichovi v postavení vězně a nechtějí se dostavit na Oldřichovo předvolání. Dále se zavazují, že neposkytnou na svých hradech ochranu Oldřichovým nepřátelům, kteří nejsou zahrnuti do příměří. Oldřich nemá opravovat ani osazovat vypálené tvrze a zbořené hrady. Pokud táborité zajmou někoho, kdo o sobě prohlásí, že patří k lidem Oldřicha z Rožmberka, mají to dát Oldřichovi vědět. Pokud o něj bude Oldřich stát, mají jej propustit, leda že by podle práva měl být tábority potrestán; o důvodech potrestání má být informován Oldřichův posel. Kněží z obou stran mají zajištěn svobodný pohyb mezi opevněnými místy. Obě strany mají užívat panství, která toho času drží. Na poddanské dávky vzájemně zadržené v minulosti mají obě strany rezignovat; výjimku představuje poslední svatojiřský plat. Oldřich nemá právo na odúmrti poddaných na příběnickém (przibeniczkem) panství; příběnické lesy mají využívat táborité, jak původně činili. Po dobu příměří nemají strany od poddaných vybírat holdy zavedené během posledního roku. Vězňové obou stran nebudou mít po dobu příměří povinnost dostavit se před své věznitele s výjimkou jednání o jejich vykoupení či směně (než v té mieře aby o ně frajmarčeno bylo, ač móž-li býti). V neopevněných městečkách mají být vybírána mýta pouze na mostech.
Pro případ porušení příměří se stanovuje opravce Diviš z Tichonic (Divišem z Tichonic); jeho rozhodnutí mají strany vykonat během 1 měsíce (v jednom měsieci najblizšiem). Ručitelé za táborskou stranu (rukojmie za svrchu psané jistce), Jan Bleh z Těšnice, hejtman na Bechyni, Leva z Chřenovic na Martinicích (Leva z Chřenovic seděním v Martinicích), Majnuš z Březnice (Majnus z Kněžnice), Petr z Bydlína (Petr z Bydlína), Bohuněk z Vrchotic a na Janovicích (Bohuněk z Vrchotic seděním na Janovicích), Herbert z Otradovic a na Mitrovicích (Hertboth z Otradovic seděním na Mitrovicích), Jan ze Skopytec (Jan ze Zkopytec) a Jindřich ze Sobětic (Hendrich z Sobětic), se zavazují, že v případě nedodržení výroku oprávce tábority složí Oldřichovi na Českém Krumlově (na Crumplově) pokutu 4000 kop pražských grošů (čtyři tisíce kop grošov dobrých střiebrných rázu pražského). Pokud ručitelé pokutu neuhradí, zavazují se osobně nebo v zastoupení 8 panoší (s osmi koňmi a tolikéž osobami) nastoupit ležení v hospodě v Třeboni (v městě Třeboni) nebo Jindřichově Hradci (Jindřichově Hradci), jak jim Oldřich určí.
- Tábor: sigillum.comunitatis.montis.hradie (LOR I, s. 65, č. 90 ); červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Tábor: peczet obce thaborske (LOR I, s. 99, č. 145 ); červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Jan z Těšnice: s.johannic.de.tiessnicz. (LOR I, s. 138, č. 201 ); černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Leva z Chřenovic: s.leva.z.chrzenovicz.; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Majnuš z Březnice: sigillum.mainus.de.brzeznic (LOR I, s. 150, č. 217 ); černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Petr z Bydlína: s.petry.de.bydlyn; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Bohuněk z Vrchotic: s.bohuyek.vrchota; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Herbert z Otradovic: .herbort z otradowic. (LOR I, s. 138, č. 201 ); černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Jan ze Skopytec: s.johannic.de.skopytecz (LOR I, s. 65, č. 91 ); černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Jindřich ze Sobětic: s.henrich.de.sobieticz.; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Na rubu: List Táborů na příměří doma Rožmberskému 1433, 28. septembris.
- Na rubu: Armistitrum zwischen deme Taboritern und herrn Henrichen, Ulrich von Rosenberg auf ein jahr de anno 1433.
- A: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 332; inv. č. 402
- B: ANM Praha; Sbírka C ‒ muzejní diplomatář; sub anno
- A: https://digi.ceskearchivy.cz/111398/2
- A: Šmahel 1990, č. 122.
- B: N/A
- Toman 1898, s. 123‒125.
- Schmidt 1908, s. 342.
- Vojtíšek 1931, s. 11.
- Urbánek 1934, s. 56.
- Macek 1953, s. 184.
- Vojtíšek 1953, s. 387.
- Dobiáš 1957, s. 14.
- Bartoš 1961, s. 193.
- Šimeček 1965, s. 27.
- Šmahel 1982, s. 111.
- Šmahel 1987, s. 78.
- Šmahel 1990, s. 445, 472‒473, 635.
- Šmahel 1993-III, s. 274, 403‒404, pozn. 522.
- Šmahel 1994a, s. 659.
- Jánský 2001-II, s. 121‒122.
- Šmahel 2001, s. 234, 445, 543, pozn. 34.
- Šmahel 2002-III, s. 1592‒1593.
- Kubíková 2004, s. 71.
- Šimůnek 2005, s. 514.
- Elbel 2016, s. 14.
- Elbel 2019b, s. 280, pozn. 69.
- Šmahel 2021, s. 150.
Ve stejný den táborité přijali Českobudějovické do příměří s Oldřichem z Rožmberka (1433_09_28b). K obnovení příměří následně došlo 8. ledna 1434 (viz regest).
My Mikuláš z Padařova, vladař, purgmistr, radda i všecka obec hory Tábor, Jan Pardus s Hrádku, hauptman, kněz Prokop, správce, i s vojskem obcí táborských polních, s našimi se všemi služebníky, zámky a posádkami i s těmi se všemi, kteříž pod mocí naší jsú, Tóma z Chotěmic seděním na Vlašimi, Janek z Suché seděním na Štěpánově, Jan Bleh z Těšnice, hajtman na Bechyni, Jan starší z Sobětic seděním v Týně u Vlthavy vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že jsme vstúpili a mocí listu tohoto vstupujem v pravé a křesťanské přímiřie s urozeným pánem, panem Oldřichem z Rozenberga i se všemi jeho služebníky, zámky a posádkami i s těmi se všemi, kteříž pod jeho mocí jsú, a to od dánie listu tohoto až do roka a ten den poslední celý do západu slunce během svým anebo šest neděl napřed sobě věděti dadúc, s výmluvami vdolepsanými: Najprve že svobodě řádné slova Božieho vedle písma svatého i přijímánie těla a krve pána Jezu Krista na svém zboží nemá překážeti, ani brániti krom těch zámkóv, na kterýchž sě brániti miení. Item hřiechy smrtedlné, tance, hry, krčmy, neřádné kurevstvie i jiné zjevné hřiechy má na svém zboží stavovati; a jestliže by toho neučinil a s tiem úředníci jeho byli obesláni a toho nepopravili, tehdy jmáme plnú moc mieti ty nadepsané neřády i jiné nad jeho lidmi zřiezeně stavovati. Item kteříž by lidé s jeho zbožie s námi na vojnu chodili neb jezdili nemá jim toho zpomínati ani brániti vedle úmluv dřevních. A když by táhla naše vojska přes jeho zbožie a vzala ku potřebě jiedla a pitie vedle milosti, dobytka nezajímajíc, nepáléc, lidí nejímajíc ani plundrujíc, aby proto přímiřie v své celosti stálo. Item aby nepřietelé s posádek, ješto v přímiří se panem nadepsaným nejsú, na zámky naše nebyli púštěni ani přijímáni ke škodě jeho. Item tvrzí vypálených a hradóv zbořených pán nemá opravovati ani osazovati. Item když by koho naši jali a početl se býti pána nadepsaného, jmáme s tiem pana obeslati; a bude-li o takového státi, má propuštěn býti, leč by taková příčina byla, pro kterúžto takový byl by hoden pomsty, k takové pomstě aby ode pana jeden byl vyslán k svědomí a k zvědění, proč by se nad takovým pomsta děla. Item kněžie pánie aby s posádky na posádku choditi neb jezditi mohli bez přiekazy. Item o těch zbožích, kteréž s vobú stranú držíme, abychom jich vedle milosti požívali. Item úrokov zadržaných a pomocí znova přimyšlených jmámy nechati s vobú stranú. Item odúmrti nemá pan nadepsaný na příbenickém zboží bráti. Item příbenických lesov jmáme požívati tak, jakož na počátku požívali sme. Item holdy nové, kteréž jsme sobě s vobú stranú holdovali, ty jmají propuštěny býti a znova abychom sobě v ně nevkračovali v tom přímiří. Item vězňové aby rok jměli aniž k stavení napomínáni byli, dokudž toto přímiřie trvá, než v té mieře aby o ně frajmarčeno bylo, ač móž-li býti. Item mýta v otevřených městečkách aby nebyla brána kromě kde jsú mostové. Item což jsme sobě překazili v přímiřie aneb uškodili s vobú stranú, aby to bylo opravci opraveno. Item vězňové, kteříž by se jemu stavěti nechtěli, na našich zámciech nemají trpěni býti krom těch, kteří by se z toho řádně vyvedli. Také jest umluveno, jestliže bychom my co nebo naši služebníci proti těmto úmluvám učinili a to slovutnými panoší Divišem z Tichonic, kteréhož sme s vobú stranú volili a vydali, ohledáno bylo, tehdy po jeho rozkázání o to, což by se beze lsti stalo, jmáme v jednom měsieci najblizšiem opraviti svú dobrú věrú křesťanskú, to vše, což svrchu psáno jest, slibujíce pode ctí a pod věrú zdržeti a zachovati. A my Jan Bleh z Těšnice, hajtman na Bechyni, Leva z Chřenovic seděním v Martinicích, Majnus z Kněžnice, Petr z Bydlína, Bohuněk z Vrchotic seděním na Janovicích, Hertboth z Otradovic seděním na Mitrovicích, Jan ze Zkopytec a Hendrich z Sobětic rukojmie za svrchu psané jistce, slibujeme s nimi a za ně, že to svrchu psané přímiřie s výmluvami vypsanými zdržie a zachovají jako dobří lidé. Pakli by to kterak přestúpili a toho, což by se v přímiří stalo, po opravci neopravili tak, jakož se svrchu píše, tehdy se známe, že sme základ čtyři tisíce kop grošov dobrých střiebrných rázu pražského propadli. Kteréžto penieze rukú společní a nerozdielnú jmáme a slibujem dáti a zaplatiti svrchu psanému věřiteli našemu a na Crumplově v jeho moc položiti penieze hotové. Pakli bychom toho neučinili, jehož Bože nedaj, tehda jeden na druhého neukazuje ani se druhým vymlúvaje, jmáme a slibujem každý svým životem vlehnúti v obyčejné leženie aneb miesto sebe poslati panoši řádu rytieřského s osmi koňmi a tolikéž osobami, kdež nám od našeho věřitele bude ukázáno, ve ctnú hospodu v městě Třeboni aneb Jindřichově Hradci a tu plniti pravé a obyčejné leženie, dokudž bychom všech jistinných peněz i se všemi škodami věřiteli nadepsanému nevyplnili s tiem se vším právem, jakož jest v prvních listech přímířných zapsáno a jakož leženie Česká země za právo jmá řádně beze lsti. A tomu všemu na svědomie a lepší jistotu my nahoře psaní jistci i rukojmie své vlastnie pečeti kázali jsme k tomuto listu s naší dobrú volí i přiznáním přivěsiti. Jenž dán jest léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého třetieho léta, ten pondělí na den svatého Václava.