Král Zikmund ujišťuje Oldřichovi z Rožmberka, který ve svém listu vyjádřil obavu, že se na něj Zikmund zlobí, že k němu necítí žádnou zášť. Bylo mu však oznámeno, že Oldřich údajně uzavřel s nepřáteli tj. husity příměří na dobu jednoho roku (že by do roka s nepřáteli příměřie jměl a že by to mezi tobú a jimi již bylo dokonáno). Než si to ověřil (a chtiece to úplně zvěděti a najisto přijíti), Zikmund dočasně pozastavil záležitost Vratislavi tj. vyplácení peněžní částky zapsané Oldřichovi (byli sme zatiem to v Wratislawi stawili), kvůli které Oldřich vyslal svého posla Mrakeše z Radimovic (oč jsi byl Mrakssye svého poslal). Zikmund zdůrazňuje, že se s Oldřichem při posledním setkání dohodli, že Oldřich nesmí uzavírat příměří s nepřáteli bez Zikmundova vědomí, což ho těší. Proto Zikmund opět povolil platbu, takže Mrakeš může nyní kvůli tomu opět odjet s panem Jankem z Chotěmic a Vlašimi do Vratislavi (a pak sme to zasě propustili, že Mrakess se panem Jankem po to zasě má jieti).

Dále Zikmund reaguje na Oldřichovu zprávu, že Pražané stále usilují o slyšení a že se v této věci na něj obrátili. Král odpovídá na Oldřichovu otázku, jaké má být jeho stanovisko a co má Pražanům říci. Poradil se o tom se svou radou a došel k závěru, že rozhodnutí o slyšení nepřísluší jemu, ale pouze papeži Martinu V.. Jsou-li však Pražané ochotni k přátelskému slyšení, jaké jim Zikmund nabídl pod Visegrádem (pod Vissehradem), ať se obrátí na něj nebo na jeho zetě vévodu rakouského a markraběte moravského Albrechta V. (s osvieceným Albrechtem kniežetem rakuskim a markrabim morawskim, synem našim milým), do Vídně (v Wiedny) nebo do Korneuburgu (do Kornnewmburka), k čemuž jim vydá ochranné glejty. Tam by měli mistři obou stran smírně předložit svůj spor a Zikmund nebo Albrecht, nebo kdokoli jiný, kdo tam bude, bude vystupovat v roli rozhodce. Pokud však Pražané chtějí slyšení pouze podle svých podmínek, pak je král Zikmund připraven v této věci napsat papeži, aby Pražanům ve Vídni poskytl slyšení.

Nakonec Zikmund informuje Oldřicha, že nedávno zachytil několik listů, jejichž opisy posílá Oldřichovi. Z těchto listů totiž vyplývá, že Vilém Kostka z Postupic obdržel ochranný glejt kvůli schůzce v Brně, na kterém se má jednat o výše uvedené záležitosti tj. o slyšení. Pokud by měla tato jednání přinést nějaký pozitivní výsledek, Zikmund by raději za to poctil Oldřicha než kohokoli jiného, a zvláště ne tak nehodného člověka (tak lechkým lidem) jako je Vilém Kostka.

N/A

1. Zikmund Lucemburský: ?; červená; přitištěná uzavírací pečeť pod papírovým krytem (částečně)

• Vpravo dole: Ad mandatum domini regis Michael prepositus Boleslaviensis.
• Vnější adresa: Nobili Vlrico de Rozemberg fideli nostro dilecto.

• A: originál; papír; uzavřený list (litterae clausae)
• B: prostý opis z 19. století

• A: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 269
• B: ANM Praha; Sbírka Palacký František; inv. č. 306; kart 8; sub dato

• A: https://digi.ceskearchivy.cz/111332/2
• B: N/A

• AČ I, s. 24, č. 25 
• LOR I, s. 77‒78, č. 115 

• UB I, s. 415, č. 365  (němčina)
• RI XI, č. 6464 (němčina)
• RI XI NB/3, s. 165‒167, č. 109 (němčina)

• Palacký 1851b, s. 399‒400
• Palacký 1851, s. 25‒26
• Tomek 1899-IV, s. 341‒342
• Schmidt 1908, s. 241
• Šmahel 1993-III, s. 173
• Šmahel 2002-II, s. 1371
• Kavka 1998, s. 128
• Coufal 2012, s. 198‒199