Král IDZikmund ujišťuje IDOldřichovi z IDRožmberka, který ve svém listu vyjádřil obavu, že se na něj IDZikmund zlobí,1 že k němu necítí žádnou zášť. Bylo mu však oznámeno, že IDOldřich údajně uzavřel s nepřáteli tj. husity příměří na dobu jednoho roku (že by do roka s nepřáteli příměřie jměl a že by to mezi tobú a jimi již bylo dokonáno). Než si to ověřil (a chtiece to úplně zvěděti a najisto přijíti), IDZikmund dočasně pozastavil záležitost IDVratislavi tj. vyplácení peněžní částky zapsané IDOldřichovi (byli sme zatiem to v Wratislawi stawili),2 kvůli které IDOldřich vyslal svého posla IDMrakeše z IDRadimovic (oč jsi byl Mrakssye svého poslal). IDZikmund zdůrazňuje, že se s IDOldřichem při posledním setkání dohodli, že IDOldřich nesmí uzavírat příměří s nepřáteli bez IDZikmundova vědomí, což ho těší. Proto IDZikmund opět povolil platbu, takže IDMrakeš může nyní kvůli tomu opět odjet s panem IDJankem z IDChotěmic a IDVlašimi do IDVratislavi (a pak sme to zasě propustili, že Mrakess se panem Jankem po to zasě má jieti).
Dále IDZikmund reaguje na IDOldřichovu zprávu, že Pražané stále usilují o slyšení a že se v této věci na něj obrátili. Král odpovídá na IDOldřichovu otázku, jaké má být jeho stanovisko a co má Pražanům říci. Poradil se o tom se svou radou a došel k závěru, že rozhodnutí o slyšení nepřísluší jemu, ale pouze papeži IDMartinu V.. Jsou-li však Pražané ochotni k přátelskému slyšení, jaké jim IDZikmund nabídl pod IDVisegrádem (pod Vissehradem), ať se obrátí na něj nebo na jeho zetě vévodu rakouského a markraběte moravského IDAlbrechta V. (s osvieceným Albrechtem kniežetem rakuskim a markrabim morawskim, synem našim milým), do IDVídně (v Wiedny) nebo do IDKorneuburgu (do Kornnewmburka), k čemuž jim vydá ochranné glejty. Tam by měli mistři obou stran smírně předložit svůj spor a IDZikmund nebo IDAlbrecht, nebo kdokoli jiný, kdo tam bude, bude vystupovat v roli rozhodce. Pokud však Pražané chtějí slyšení pouze podle svých podmínek, pak je král IDZikmund připraven v této věci napsat papeži, aby Pražanům ve IDVídni poskytl slyšení.
Nakonec IDZikmund informuje IDOldřicha, že nedávno zachytil několik listů, jejichž opisy posílá IDOldřichovi. Z těchto listů totiž vyplývá, že IDVilém Kostka z IDPostupic obdržel ochranný glejt kvůli schůzce v IDBrně,3 na kterém se má jednat o výše uvedené záležitosti tj. o slyšení. Pokud by měla tato jednání přinést nějaký pozitivní výsledek, IDZikmund by raději za to poctil IDOldřicha než kohokoli jiného, a zvláště ne tak nehodného člověka (tak lechkým lidem) jako je IDVilém Kostka.
1: Podle Rynešové (LOR I, s. 77, pozn. 3 ) se jedná o list IDOldřicha IDZikmundovi, který se dochoval pouze jako nedatovaný koncept. Rynešová s odkazem na IDZikmundovu odpověď z 28. října 1425 (viz regest regest) ji datuje do října 1425. V listu z 28. října král IDZikmund explicitně slibuje, že IDOldřichovi později pošle podrobnější odpověď. Zdá se však, že IDZikmundův list z 3. prosince je reakcí na jiný, ztracený IDOldřichův list, neboť zmíněný dochovaný koncept neobsahuje všechny body, které IDZikmund řeší v listu z 3. prosince (zejména nikoli usilování Pražanů o slyšení).2: Viz IDOldřichův list IDZikmundovi, který se dochoval pouze jako nedatovaný koncept a lze jej s největší pravděpodobností datovat do října 1425 (LOR I, s. 77, pozn. 3 ), stejně jako rekonstruované deperditum, viz regest regest.3: Z textu nevyplývá, od koho IDVilém Kostka obdržel ochranný glejt.
- IDZikmund Lucemburský: ?; červená; přitištěná uzavírací pečeť pod papírovým krytem (částečně)
- Vpravo dole: Ad mandatum domini regis IDMichael prepositus Boleslaviensis.
- Vnější adresa: Nobili IDVlrico de IDRozemberg fideli nostro dilecto.
- A: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 269
- B: ANM Praha; Sbírka Palacký František; inv. č. 306; kart 8; sub dato
- UB I, s. 415, č. 365 (němčina)
- RI XI, č. 6464 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 165‒167, č. 109 (němčina)
- Palacký 1851b, s. 399‒400
- Palacký 1851, s. 25‒26
- Tomek 1899-IV, s. 341‒342
- Schmidt 1908, s. 241
- Šmahel 1993-III, s. 173
- Šmahel 2002-II, s. 1371
- Kavka 1998, s. 128
- Coufal 2012, s. 198‒199