Mistr IDŠimon z IDTišnova (Mistr Šimon Tišnov, svatého Písma bakalář) veřejně napomíná hejtmana, purkmistra a konšely IDPísku všechny Čechy (capitaneo, magistro civium et consulibus juratis civitatis Piescensis), aby se navrátili k poslušnosti římské církve (Cierkví svatú obecnú) a dokazuje, že Kristus jim dal zástupcům Církve moc upravovat křesťanské zvyky; poukazuje na Starý a Nový zákon, zatímco židé podle prvního stále očekávají Mesiáše, křesťané podle druhého se ho již dočkali. Dále odkazuje na úryvky ustanovení z evangelia (jdúce kažte, že přiblíži sě královstvie nebeské, nemocné uzdravujte, mrtvé křešte, malomocné učišťujte, ďábly vymietajte, darmo ste vzali darmo dajte, neroďte vládnúti zlatem ani střiebrem, ani jmějte penieze na pásech vašiech, nemějte mošny na cestě et cetera) Mt 10, 7‒10, Mk 3, 14‒15 a L 9, 1‒3: „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků; neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť hoden je dělník své mzdy“, v níž došlo ke změně přímo od Ježíše Krista (když sem vás poslal bez měška a bez mošny, zdali sě vám čeho nedostávalo? A oni sú odpověděli, nic. A pan Ježíš jim řekl: ale již pravím vám, kdo má měšek, vezmi s tiem i mošnu) L 22, 35‒37: „Řekl jim: Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek? Oni mu odpověděli: Neměli. Řekl jim: Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč“. Připomíná výroky Ježíše, na základě kterých obdrželi jeho následovníci právo měnit ustanovení (svědčí svatý Lukáš v Skutciech apoštolských v 1ie kapitole, když tak die: počal jest Ježíš činiti a učiti. Tehdy tú svú proměnú zpravil a naučil jest pan Ježíš, že mohú úředníci Cierkve svaté někteří ustavenie v zákoně Božiem proměniti vedle potřeby časóv pro lidské spasenie) Sk 1, 1‒2; 5. Mimo to dokládá, že formu křestního obřadu změnil už svatý Petr, neboť Kristus nařídil apoštolům, aby křtili ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého (v poslední kapitole svatého Matúše a svatého Marka) Mt 28, 19 a Mk 16, 17 „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“, zatímco Petr nařídil, aby křtili ve jménu Krista (v Skutciech apoštolských v druhé kapitole a v desáté) Sk 2, 38; 10, 48 „Petr jim odpověděl: Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého“. Upozorňuje na to, že svatý Petr byl zplnomocněn správou Církve a po něm tak i jeho následovníci (pro úřadnú moc, jižto vzal jest od Krista, aby zpravoval Cérkev svatú, když jest jemu dal klíče nebeského královstvie, to jest moc úřadnú, zpravovati Cérkev svatú) Mt 16, 19 „Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi“. Analogicky odvozuje, že každý kněz může provádět konsekraci eucharistie, byť by on sám byl špatný. Později podle něj opět Církev rozhodla k návratu k původnější formě křtu. Dává za příklad změnu sedmého svátečního dne, neboť původně židé světili sobotu, ale církev z různých příčin změnila toto ustanovení na neděli. Ve Starém zákoně rovněž židé slavili Pesach vždy v neděli (den velikonoční XIVtý den na večer prvnieho měséce) 15. nisan, což se změnilo na pohyblivou dobu (den velikonoční něterdy v pátek, něterdy v sobotu, něterdy v jiný den, jakož sě nahodilo). Podobně se změnila svátost manželství, neboť za Adama se mohli brát bez omezení, později vznikla překážka pro uzavření manželství při pokrevní příbuznosti do 3 a později do 5 generací. Židé si navíc brali manželky po svých zemřelých bratrech, což bylo rovněž změněno. Dále dává za vzor změnu ustanovení v otázce svátosti pokání, který bylo uděleno kněžím ve Starém i Novém zákoně (Levitici IVté a Vté kapitolách, a v Novém zákoně, poněvadž od Krista dána jest moc kněžiem hřéchy odpustiti, tehdy musie kněžie věděti, kteří jsú to hřiechové, psáno máte v XXté kapitole svatého Jana, kterým vy hřiechy odpustíte, těm jsú odpuštěni) Lv 4‒5 a J 20, 21‒23 „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“, kvůli tomu byla ustanovena zpověď,1 aby se kněží s hříchy svěřených věřících mohli seznámit a dát jim rozhřešení. Ukazuje, že křesťanská ctnost nespočívá v přesném zachovávání starých zvyků, nýbrž v poslušnosti k římské církvi. Z uvedeného IDŠimon vyvozuje, že pokud měla Církev právo změnit tak důležité obřady, měla i právo změnit přijímání pod obojí v přijímání pod jednou, a proto kdo přijímá pod obojí, hřeší stejně jako ten, kdo porušuje mešní řád. Z toho důvodu přestal přijímat pod obojí a varuje Čechy, aby přijímáním pod obojí neupadli ve zkázu a neztratili nárok na spásu. Konečně varuje před pýchou nad husitskými vojenskými úspěchy a nabádá, aby pamatovali na osiřelé IDČeské království (smilujte sě nad tú sirú zemí Českú), poukazuje přitom na židy, kteří byli často poraženi od pohanů, když se postavili proti Bohu.
1: Dlouhou dobu bylo věřícím umožněno využít tzv. tajemství srdce (occulta cordis) ‒ až do roku 1215 nemusel věřící zpřístupnit své myšlenky zpovědníkovi a Bůh mohl litujícímu kajícníkovi odpustit přímo. Od roku 1400 již nebylo možné oponovat zpovědníkovi či soudci tímto argumentem.
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Rukopisy; A16; fol. 449r‒451v.
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub anno
- A: N/A
- B: https://digi.ceskearchivy.cz/942/452
- C: N/A
Haec litera oblata est capitaneo, magistro civium et consulibus juratis civitatis Piescensis, et est lecta publice in ambone dominica Judica anno et cetera xxviij°.
Milost a pokoj pána Boha a sjednánie s Cierkví svatú obecnú rytěřující buď s vámi! Poněvadž jsem křesťan, tehdy jsem vedle křesťanského zákona zavázán vás milovati jako sám sě: a protož mám vás vystřéhati od toho, což vás vede na zatracenie. A byl bych to rád dávno učinil, ale čekalť sem obecného v zemi slyšenie, a tu byl bych s Boží pomocí všicku obec zpravil toho, na čem pochybeno jest od kněží v tomto královstvie, a tak zavedeno jest protiv Bohu i protiv lidem ve mnohé zlé; a na to sem mnohé písmo byl sebral. Ale nynie vám něco málo ohmatných příkladóv z Písma svatého miením popsati, a z těch budete moci rozoměti, kterak byšte sě měli mieti. Najprv to račte věděti, že v Písmě svatém, v Božím zákoně, jsú některé pravdy a ustavenie, kteréžto nemohú před súdným dnem proměněny býti: jakožto jest celá viera, neb ta jednostajná trvá od otcóv svatých v Starém zákoně až do súdného dne. A tak což oni sú věřili, že sě má Kristus naroditi, a že má za nás umřéti et cetera to my věříme, že sě již jest narodil i umřel, a tak táž viera jest naše, jakožto otcóv svatých. Ale otcové světí túž věrú hleděli sú na budúcie časy, a my hledíme svú věrú na minulé. Také jsú v svatém Písmě, v Božím zákonu, mnohé pravdy a Božie ustanovenie, kteréžto mohú proměněny býti, a tak mnohá božie ustavenie v Božiem zákoně z naučenie Ducha svatého jsú proměněny. Neb Duch svatý z své dobroty zpravuje skrze úředníky duchovnie vždy Církev svatú a učí ji všelikakú pravdu k spasení lidskému potřebnú. A takovú proměnu sám pan Ježíš učinil jest v Novém zákonu. Neb prvé byl jest apoštolóm svým ustavil a přikázal takto: jdúce kažte, že přiblíži sě královstvie nebeské, nemocné uzdravujte, mrtvé křešte, malomocné učišťujte, ďábly vymietajte, darmo ste vzali darmo dajte, neroďte vládnúti zlatem ani střiebrem, ani jmějte penieze na pásech vašiech, nemějte mošny na cestě et cetera. Toto ustavenie stojí psáno v 10é kapitole svatého Matúše, v 3ie svatého Marka a 9é svatého Lukáše. A potom pan Ježíš ihned před svú smrtí toto své přikázanie proměnil, jakožto stojí psáno v 22mé kapitole svatého Lukáše, a takto řekl jest svým apoštolóm: když sem vás poslal bez měška a bez mošny, zdali sě vám čeho nedostávalo? A oni sú odpověděli, nic. A pan Ježíš jim řekl: ale již pravím vám, kdo má měšek, vezmi s tiem i mošnu. Znamenajtež, že sám pan Ježíš své svaté ustavenie proměnil jest. A poněvadž pan Ježíš svými svatými skutky učil jest církev svatú, jakož svědčí svatý Lukáš v Skutciech apoštolských v 1ie kapitole, když tak die: počal jest Ježíš činiti a učiti. Tehdy tú svú proměnú zpravil a naučil jest pan Ježíš, že mohú úředníci Cierkve svaté někteří ustavenie v zákoně Božiem proměniti vedle potřeby časóv pro lidské spasenie. A vedle toho naučenie najprvnější úředník v cérkvi svaté, svatý Petr, učinil velikú proměnu ve křtu; a to jest najprvnější svátost a najpotřebnější k spasení, tak že dietě, když má křest a tak umře bez jiných svátostí, spaseno bude, ale beze křtu zatraceno bude. Neb pan Ježíš při svém na nebesa vstúpenie tresktal apoštoly z nevěry a z tvrdosti srdce, a potom jim přikázal, aby šli a učili všecky lidi, a aby je křtili ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. A tak vedle toho Božieho přikázanie dobrú chvíli sú apoštolé křtili pod tú formú Kristem vydanú, tocižto ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého; to psáno jest v poslední kapitole svatého Matúše a svatého Marka. A potom svatý Petr z úřadné své moci přikázal jest všem apoštolóm, aby křtili ve jménu pána Jezu Krista; a ta forma svatým Petrem vydaná dlúho trvala jest; to psáno jest v Skutciech apoštolských v druhé kapitole a v desáté; a tu chvíli ktož by byl proti tomu přikázanie svatého Petra vědomě jinak křtil, byl by rozdělencem od Cérkve svaté, a v tom stoje by byl umřel, byl by v pekle. Neb všech v Cérkvi svaté má býti jedno srdce a jedna duše, to jest, že mají býti sjednáni v jedné vieře a v jednostajných obyčejích Cérkve svaté. Také to znamenajte, že tu moc, jíž proměnil formu křtu, měl jest svatý Petr ne pro svátost života, neb ta sě mění na člověku, ale pro úřadnú moc, jižto vzal jest od Krista, aby zpravoval Cérkev svatú, když jest jemu dal klíče nebeského královstvie, to jest moc úřadnú, zpravovati Cérkev svatú. Neb ta úřadná moc móž tak býti mocna ve hřiešném jako v dobrém člověku, právě jakožto úřadná moc posvětiti chléb v pravé tělo Božie jest tak mocna ve hřéšném knězi, jakožto v najsvětějším. Také to znamenajte, že daleko po apoštoléch úředníci Cérkve svaté zasě navrátili sú křest ve formu pána Jezu Krista, a přikázali sú a ustavili, aby žádný viece nekřtil ve jméno pána Jezu Krista, a ktož by byl křtěn bez jmenovánie osoby kterékolivěk v svaté Trojici, že ten nenie okřtěn, a že jinak ty osoby tři nemají jmenovány býti ve křtu, než tak: já tě křtím ve jmě Otce i Syna i Ducha svatého. Znamenajtež, poněvadž při té najprvnější svátosti a najpotřebnější k spasení tak mnohé staly sú sě proměny, takéť mohlyť sú sě státi proměny v požívání jiných svátostí. Item stala sě jest daleko po apoštoléch veliká proměna v třetiem Božiem přikázaní: neb v Starém i v Novém zákoně dlúho Cérkev svatá světila jest v sobotu, vedle Božieho přikázanie. Potom úředníci Cierkve svaté přikázali sú pro jisté příčiny, aby miesto soboty v neděli světili, a tak Božie přikázanie proměněno jest. Item v Starém i v Novém zákoně za dlúhé časy po apoštoléch světili sú den velikonoční XIVtý den na večer prvnieho měséce: a vedle toho dostal sě jest tak den velikonoční něterdy v pátek, něterdy v sobotu, něterdy v jiný den, jakož sě nahodilo; a to psáno v Exo. XIItě kapitole. A potom úředníci cierkve svaté ustavili sú, aby na jiný den nebyla držána, než v neděli. A tak opět Božie ustavenie od apoštolóv a ote všie Cérkve svaté držané proměněno jest od úředníkóv. Item manželstvo a pokánie sú velmi dóstojné svátosti a počaly sú sě za Adama, manželstvo v ráji a pokánie ihned po vyhnání z ráje, a trvati budú až do súdného dne: a při obé svátosti stala sě jest mnohá proměna: neb první děti Adamovy pojímaly sú sě manželsky, potom to bylo staveno do třetieho kolena, a již to staveno jest do pátého kolena, a tu sě mohú pojímati. Item kmotrovstvo dřéve manželstvu nepřekáželo, a již překážie. Také bratr mohl dřéve pojeti ženu svého bratra umrlého, a to jest již proměněno. A pokánie také jest proměněno: neb poněvadž zpověd jest částka pokánie, a v zákoně přirozeném byla jest zpověď toliko v mysli samomu pánu Bohu, a v zákoně psaném přibyla jest nad dřevní zpověď v některém znamení zjevném, psáno máte Levitici IVté a Vté kapitolách, a v Novém zákoně, poněvadž od Krista dána jest moc kněžiem hřéchy odpustiti, tehdy musie kněžie věděti, kteří jsú to hřiechové, psáno máte v XXté kapitole svatého Jana, kterým vy hřiechy odpustíte, těm jsú odpuštěni. Protož úředníci Cierkve svaté z naučenie Ducha svatého ustavili sú, aby tajně člověk bez úrazu své cti pravil knězi své hřéchy a za ně tajně přijal pokánie. A mnoho jest jiných ustavení zákona Božieho, ježto dlúho bylo by je psáti. Protož milí Čechové a milí křesťané! poněvadž úředníci Cierkve svaté učinili sú proměnu při křtu, a také o Božiem přikázaní, túž tehdy mocí mohliť sú učiniti proměnu o přijímaní těla a krve Božie. A já donidž sem neprohlédl byl v takové proměny, které staly sú sě v Cérkvi svaté od úředníkóv mocí od pána Boha jim danú, také sem přestúpil poslušenstvie, dávaje tělo a krev Boží lidu obecnému pod dvojím spósobem: ale nikdá sem nedržel, by jinak nemohli spaseni býti, neb to jest kacieřstvie a to nemóž žádným písmem dovedeno býti. Prosím tehdy pro Buoh a pro vaše spasenie, sjednajte sě s jinými věrnými po všem světě křesťany u vieře i ve všem křesťanském řádu, neb jinak vám nelze spasenu býti. A zvláště nedajte sobě úředníka Cérkve svaté na zemi najvyššieho a jiné jemu poddané hyzditi a mrzkost klásti; neb oni jsú od Boha nám dáni, a Buoh jest řekl jim: ktož vás slyší, mneť slyší, a ktož vámi zhrzie, mnúť zhrzie. Pomněte, že Jidáš byl zlý, a však od Krista za apoštola volený, Kaifáš zlý a vydal súd a odsúdil pana Jezu Krista, avšak měl moc biskupskú. Protož že vám sú ty duchovnie úředníky zhyzdili, proto sě k nim potupně máte, a tak ste z jich poslušenstvie vystúpili. Ale znamenajte, že takto die svatý Augustin v svém kázaní 66ém: by sě člověk postil a ve dnech a v nociech sě modlil, a byl-li by v žíni anebo v popele, aby nečinil nic jiného, než což mu přikázáno v zákoně Božiem, a bude sě sobě viděti múdr a nebude poslušen otci duchovniemu: všecky ctnosti ztratil jest. A jakž ste z poslušenstvie a z řádu křesťanského obecného vystúpili, Buoh na vás to přepustil, že v horšie a v horšie vstupujete, a že vám jest snadno zle učiniti. Již pohřiechu vám lehko jest cizé pobrati a to jako své držeti, lidem v této i v jiných zemiech spáliti a je zamordovati, jímati, hrdlovati a šacovati, posvátná miesta oblúpiti i spáliti. A protože sě vám v tom vede po vašie vóli, mníte byste v tom dobře činili. Pomněte, že pán Bóh mluvil jest s Mojžéšem a s lidem Israelským, a jim kázal bojovati proti pohanóm Filistským, avšak přestúpil, že archa Božie byla židóm v boji vzata a mnohé sú boje proti pohanóm ztratili. Ještě prosím pro Buoh, milí Čechové, smilujte sě nad sebú! neb v tom umrúce, nelze vám spasenu býti; smilujte sě nad tú sirú zemí Českú, v niežto pohřéchu vešken duchovní i světský řád vaším neřádem jest poražen, a všecko zlé má v ní svobodu. Ještě v řád vstupte, Buohť vám to všecko odpustí; svých duší a sebe málo nevažte, neb jste drahým zaplacením vykúpeni, ne zlatem ani střébrem, ale drahú krví neposkvrněného beránka pána Jezu Krista. Toto napsanie psal sem pro nic jiného, to Buoh vie, než pro vaše i pro všie obce české dobré; a byl-li bych vás tiem v čem rozhněval, prosím pro Buoh odpusťte et cetera. Mistr Šimon Tišnov, svatého Písma bakalář, věrný za vás k Bohu modlitebník et cetera.