Jan Nider a Jan z Maulbronnu, nunciové basilejského koncilu, sdělují basilejskému koncilu, že mnoho lidí, kteří měli radost z pořádání koncilu a z pozvání husitů, které mělo konečně ukončit válku s nimi, bylo naprosto konsternováno, když se dozvěděli, že bylo nařízeno jeho rozpuštění. Tito lidé se Jana Nidera a Jana z Maulbronnu přišli zeptat nebo k nim poslali s otázkou, jak se věc má a co mají nyní dělat. Jan Nider a Jan z Maulbronnu je uklidnili, a to především tím, že pokračovali ve své práci, jako by neměli žádné pochybnosti. Mezitím k nim do Norimberku dorazil posel z Chebu, který přinesl dopis od chebských konšelů, kde psali, že poslali do Prahy dopis basilejského koncilu a dopis jeho legátů a že posel, který doručil tento dopis přinesl zpět jakýsi opis a dopis pro Norimberčany a pro Jana Nidera a Jana z Maulbronnu. Jan Nider a Jan z Maulbronnu poslovi poděkovali a na dopisy odpověděli. Poté jim přišel dopis z basilejského koncilu, které je zcela utěšil a umožnil jim utěšit i ostatní, které rozhodnutí o rozpuštění koncilu stále znepokojovalo. Poté přeložili1 dopisy od koncilu a z Čech do hornoněmčiny (wulgare nostrum) a dali opis překladu norimberským konšelům, kteří díky tomu znovu získali ztracenou naději. Jeden z nich, který napsal tyto překlady (qui hoc scripsit), navštívil markraběte braniborského Fridricha I. Braniborského, který byl tehdy pět mil od Norimberku a vše mu sdělil. Fridrich si vyžádal opisy toho, co mu bylo řečeno a přečteno, a v přítomnosti biskupa Eichstättského Heinricha Schenka von Reicheneck řekl, že basilejský koncil byl právoplatně svolán a že nepochybuje, že koncilu leží na srdci jen blaho celého křesťanstva. Dále slíbil, že se všemi svými poddanými bude držet při koncilu a že, až se uzdraví biskup würzburský Johann II von Brunn, svolá do Norimberku knížata, která bude moct, aby se s nimi radil, jak zajistit bezpečnost poslů z Čech do Norimberku a na koncil, a aby společně vyjádřili podporu koncilu a poslali na něj doktory, preláty a další významné muže. Přikázal také napsat všem jeho úředníkům, aby bezpečně doprovodili vyslance z Čech na koncil a nechali je projít přes jeho (suas) území a nedopustili, aby na nich byla s spáchána nějaká nespravedlnost. Nařídil také vytvořit opisy dopisů, které mu nuncius koncilu přinesl a poslat tyto opisy pro povzbuzení různým knížatům, pánům, prelátům a blízkým městům spolu s jeho dopisem. Jan Nider a Jan z Maulbronnu dále doporučují basilejskému koncilu, aby se pokusil získat od Zikmunda Lucemburského dopisy, kterými by se jeho knížatům, městům a poddaným nařizovalo, aby podporovali koncil. Také doporučují, aby koncilní otcové napsali kurfiřtům, především markraběti braniborskému Fridrichovi I. Braniborskému a saskému vévodovi Fridrichovi II. Saskému, poděkovali jim za jejich dobré úmysly a věrnou podporu a požádali je, aby poslali své vyslance a preláty. Také doporučují, aby napsali norimberským konšelům. Biskup eichstättský Heinrich Schenk von Reicheneck odpověděl na nunciovu žádost vcelku příznivě, ale definitivní odpověď odložil až po poradě se svými lidmi. Jan Nider a Jan z Maulbronnu dále vyjadřují naději, že někteří němečtí preláti (parcium nostrarum) se brzy očistí z podezření, že jsou proti basilejskému koncilu a proti pozvání husitů (Bohemorum), tím, že pošlou na koncil své vyslance, kteří budou koncilu příznivě nakloněni (favorabiles). Vyjadřují také obavu, že pokud tito preláti koncil rozpustí, budou ve větším nebezpečí než všichni ostatní. To soudí proto, že husité, kteří už předtím napáchali v sousedních oblastech velké škody, se pravděpodobně rozhněvají na ty, kteří způsobí, že jejich poslové nebudou přijati na koncilu. Proto doporučují koncilním otcům, aby se drželi původního rozhodnutí husity na koncilu přijmout. Soudí také, že nedává smysl, aby se koncil vyhýbal disputaci s husity, jako by koncilní otcové byli duchovně bezbranní a neznalí božských tajemství, když jsou přece na koncilu všichni pevni přesvědčeni, že se nemá zpochybňovat to, co už bylo rozhodnuto koncily nebo potvrzeno autoritou svatých. Dle Jana Nidera a Jana z Maulbronnu nejde o to, aby ti, kteří znají božská tajemství byly ujištěni, ale o to, aby byli pomýlení přivedeni zpět do církve. Poté se Jan Nider a Jan z Maulbronnu omlouvají za slohové nedostatky svého textu, které jsou způsobeny časovou tísní. Dále žádají, aby byli ebrašský opat Hermann III. von Kottenheim a langheimský opat Nikolaus II. Heidenreich nebo jiní pověřeni, aby je informovali o událostech na koncilu. Dále posílají na koncil opisy dopisů od Pražanů jim samotným a Norimberčanům a dopisy, který oni poslali Pražanům a dodávají, že Norimberčanům napsali i Chebané, jejichž prostřednictví si pochvalují. Dále basilejskému koncilu posílají články, na kterých se usnesli doktoři a klérus Starého Města pražského a Nového Města pražského na novoročním sněmu, v latinském a hornoněmeckém překladu (ydeoma nostrum Alamanicum), z nichž první vytvořil jakýsi celkem slavný doktor medicíny. Žádají ale, aby nikomu nebyl dáván opis těchto článků, protože na nadcházejícím sněmu Českého království by mohlo padnout jiné rozhodnutí. Doporučují ale, aby bylo několik doktorů teologie a případně z jiných fakult pověřeno, aby zvážili, jak se má v této věci postupovat. Na závěr Jan Nider a Jan z Maulbronnu vyjadřují přesvědčení, že bude snazší a prospěšnější porazit husity v učené disputaci než v boji.
1: Z latinské formulace nelze určit, kdo dopis přeložil. Ve svém dopise 11. prosince 1431 nicméně uvádí, že přeložili do hornoněmčiny latinský dopis od koncilu husitům. Předpokládáme tedy, že přeložili i tyto dopisy.
- A: N/A
- B: středověký opis
- C: středověký opis
- D: středověký opis
- E: středověký opis
- F: středověký opis
- A: N/A
- B: Basel, Universitätsbibliothek, A I 32, ff. 388r‒390r
- C: Paris, Bibliothèque nationale de France, latin 15626, ff. 38v‒40r
- D: Paris, Bibliothèque nationale de France, latin 1575, ff. 40r‒43r
- E: Douai, Bibliothèque municipale, 243, ff. 72v‒75r
- F: Vaticano, Biblioteca Apostolica Vaticana, Reg. lat., 1017, ff. 100v‒103v
Sacrosancte et venerabili synodo Basiliensi, patribus et dominis omni nobis veneracione et amore colendis. Reverendissimi et indulgentissimi patres et domini, viri sapiencia clari, virtute prestantes et laudata constancia ubique colendi! A diebus, quibus nos deus congregavit in unum, et presertim postquam sub titulo sacrosancte vestre sinodi ad regnum2 Bohemie eulogia pacis manarunt, corda multorum tristicia prope absorta in spem consolacionis respirarunt, exultantibus animis dominum,3 tamquam auxilium eis desuper venisset, laudantes quod tante miseracionis oleo corda vestra perfudit, ut vobis de fratribus, qui in pressura sunt, tanta cura fuisset; firmiter tenentes, quod cicius et cumulacius, et eo laudacius, inimicos nostros in spiritu lenitatis et verbo dei, quam flatu furoris et ore gladii, reduceretis; argumentum sumentes ex retroactis nostris infaustis4 successibus, ex quibus plerique in tantam deciderunt pusillanimitatem, ut de pace temporali qualibuscunque, nisi vestra sollicitudo prevenisset, cogitabant providere remediis. Audito autem postea, quod congregacio vestra, in qua spem ut prefertur conceperunt, mandata fuisset dissolvi, geminata tristicia obriguerunt, tamquam quo se verterent aut quid facerent nescirent et ad nos venientes5 sive mittentes sciscitati sunt, quomodo se factum haberet, aut quid ammodo facere deberent, cum nunc sua fiducia se frustratos viderent. Nos, licet non minori essemus secundum audita, visa et lecta merore percussi, ipsos ut poteramus animantes confortavimus in eo potissimum, quod perseveranter, tamquam nichil de vestra constancia hesitantes, nobis commissa prosecuti sumus; nam nichil scripti aut nunccii a vestris paternitatibus usque modo percepimus. Nobis autem et6 reliquis, quos ad plenum consolari non potuimus, in qualicunque turbacione consistentibus, sperantibus autem, quod de propinquo nobis aliquid consolacionis mandaretur, supervenit desideratus admodum de Egra nunccius, deferens nobis litteras consulatus Egrensis, continentes, quod litteras sacre vestre congregacionis et nostras in Pragam misisset, et idem nunccius suus rediisset, et sibi quandam copiam, ac nobis ac7 communitati Nurembergensi litteras, quas nobis cum suis destinarent, attulisset. Quas cum recepissemus, gaudio multo refecti sumus. Dubii tamen adhuc, quid vestre esset voluntatis, aut quid de nobis ageretur, utrimque8 mesti et solliciti mansimus. Super scripta eadem nichilominus iuxta consilium fidelium et prudencium respondentes, missum nobis nunccium cum graciarum accione remisimus; et eodem expedito, mox vestra lata et clara scripta supervenerunt. Quibus perceptis et intellectis, ad plenum consolati et confortati, eos qui in tristicia manebant, plenius confortavimus; et litteris nobis a Bohemia primum, et a vobis deinde9 ad universos directis, in wulgare nostrum intelligibiliter translatis, consulatui Nurembergensi, devotis vestris, data sibi ad peticionem copia, insinuavimus; qui in pristina10 sibi videntur constituti spei consolacione. Deinde alter ex nobis, qui hoc scripsit, reliquo utilius occupato, illustrem principem et dominum, dominum nostrum marchionem Brandenburgensem ad V miliaria distantem tunc adiit, et sibi premissa omnia exposuit; qui cum avido et magno gaudio singula audivisset, copias narratorum et lectorum peciit et recepit. Et postquam de consilio et auxilio invocatus fuisset, magnifice et ex animo, ut videbatur, respondit, se longo numquam tempore meliora percepisse, et quasi de sompno cordialis mesticie evigilasse. Et in sentencia,11 presentibus reverendo patre domino episcopo Eistetensi et quam pluribus nobilibus et notabilibus personis, respondit: Ego scio, quia interfui, quod secundum decretum sacri Constanciensis concilii isti sancti et venerabiles patres congregaverunt concilium, sicut iure potuerunt; et suspicari non possum, quod aliud, quam mere honorem dei, consolacionem et salutem tocius Christiani, qui in tristicia est, populi querunt; quia longe sunt ab insultibus eorum, qui nos de propinquo tam hostiliter impugnant, dampna inferunt et offendunt; et quamlibet12 ab eisdem in suis regnis securi sint, adhuc ex caritate de nobis solliciti, pacem nobis procurare satagunt. Quare sicut tu ipsorum nomine petis et requiris, ego cum omnibus michi subditis ecclesiasticis et secularibus firmiter et constanter adherebo; et huius rey gracia, sicut tu nomine, quo supra petis, quam cicius fieri poterit, et presertim cum reverendus pater dominus Herbipolensis, qui de infirmitate, quam de proximo incidit, notabiliter respiravit, modico forcior effectus fuerit, quia vir boni et acuti consilii est et bene affectatus ad concilium, rogabo, quos potero principes, ut mecum in Nuremberga conveniant ad deliberandum, quomodo nunciis mittendis de Bohemia ad concilium vel Nurembergam aut alibi, de securitate provideatur; ad confortandum eciam hoc sacrum concilium in sua, sicut cepit, prosecutione, ad sibi adherendum, ac eciam notabiles viros, doctores, prelatos sibi mittendum etc. Et ad13 statim commisit, ut singulis suis officialibus seriose scriberetur, ut nunccios de Bohemia ad concilium vel ad nos mittendos salvos conducerent et ire per suas terras et dominia nulla prorsus illata iniuria permitterent. Commisit eciam, ut littere sibi allate multiplicarentur, et ad singulos principes et dominos et prelatos et communitates vicinas14 cum suis scriptis in ipsorum confortacionem mitterentur. Et cum ego, qui ad ipsum veni, quererem15 an hec per ipsum taliter dicta et repetita vestris paternitatibus scribere possem, respondit, quod audacter affirmarem et scriberem, quia ita indubitanter facere proponeret; ac taliter et tam consolabiliter locutus est, ut firmiter teneatur, quod magnam cum suis amicis et subditis consolacionem nobis quantocius afferet. In quo nobis valde expedire videretur, quod scripta favorabilia in genere sive specie a serenissimo domino nostro rege Romanorum obtinerentur, quibus singulis huiusmodi suis principibus, communitatibus et subditis mandaretur, quatinus vobis adhererent et faverent; ac eciam vos ipsi ad principes electores, et specialiter ad supradictum dominum marchionem et ducem Saxonie specialiter16 scriberetis, gracias primum agentes de bono suo proposito, fideli sua assistencia et favore, et quod mitterent suos ambasiatores et prelatos etc. et ita ad consulatum Nurenbergensem, qui optimi sunt et fideles in hoc negocio cooperatores. Memoratus vero dominus Eystetensis satis favorabiliter super mea requisicione respondit, sed efficax et finale responsum usque ad consultacionem suorum suspendit. Speramus, sicut optamus, quod aliqui parcium nostrarum prelati de suspicione,17 que contra se est, tamquam non faveant vestre congregacioni et vocacioni Bohemorum adversentur, contrario actu, favorabiles scilicet oratores mittendo, se cicius purgabunt. Quod si non fecerint, sed eatenus suam voluntatem prosecuti fuerint, ut vestrum, quod absit, conventum dissolvant vel fructu sperato evacuent: tunc nos, qui salutem ipsorum et omnium iugi precamur instancia , aliud ex hiis, que videmus et audimus,18 in verbo veritatis conicere non possumus, quam quod eorundem et omnium sibi favencium instabit periculum maius, quam omnium reliquorum. Quod inde sylogizamus: nam ipsi quos prosequimur, Bohemi vicinis sibi vastissimis regnis ac ipsi Alamannie gravissima hactenus dampna intulerunt, et vix aut nusquam alia via restet19 resistendi vel occurrendi, quam per medium et succursum universalis ecclesie in virtute synodi generalis congregate; que interpellante tempore se colligens, viam tantis malis occurrendi in spiritu mansuetudinis exorsa est, eos de quibus agitur vocans. Unde spem tantam et consolacionem innumerabiles, ut prefertur, ceperunt, et ipsi20 se in Bohemia utrumque21 resolvere et propius accedere, ut speratur et ipsi ex scriptis presentibus iunctis conicere poteritis, ceperunt. Quid nobis sperandum erit, si cuiuscunque22 facto vel causa vocatos non legittime exspectaveritis, et reliquos spe sua frustraveritis, quam quod utrumque23 provocati in eos, qui sibi24 deluserunt, forcius et atrocius armabunt? Ergo, dulcissimi25 et gratissimi patres! undecunque aut qualiumcunque opinionum sitis, in eo, quod semel consilio unanimi omnium, qui tunc presentes eratis, et sufficienter et ardenter absencium26 adventum desiderastis et expectastis, mature conclusum est et nomine universalis ecclesie rite emanavit, et ab innumeris ut premittitur laudatum est, conveniatis, et concordes invitatorum presenciam, prout de congruo decet, expectetis, sed et expectatis omnem possibilem diligenciam pro ipsorum reduccione adhibeatis, et honorem a deo et ab hominibus incunctanter habebitis. Si secus, quod absit, feceritis, indelibilem ecelesie ignominiam inferetis; quod per extensum tam oculatis et perspicacibus viris declarare superflue putamus. Nec videmus, cur velud inermes et misteriorum dei expertes27 fugere debeamus,28 cum omnium nostrum firma sit et una sentencia, quod in dubium revocari non debeant, que solempniter et digeste a sacris conciliis sunt sanctita aut fide sanctorum probata. Admittantur ergo, illibato fidei nostre fervore manente, qui vocati sunt, et audiantur: non quod solidiores hii tamquam dubii fiant, quibus datum est divina nosse misteria, sed certe, ut iidem ipsi, qui densis errorum involuti sunt tenebris, catholicis nostris fide firmis doctoribus, errorum nebulas racione et arte discucientibus, in claram probate fidei nostre congregacionem, si dominus annuerit, revocentur; simul et illi, qui huiuscemodi non modo subdole serpentibus, sed et passim nunc palam volantibus, seque infirmis29 animis infigentibus, heresum iaculis perniciose vulnerati sunt, ocius sanentur. Quod nisi factum et cito factum fuerit, videbitis patres,30 quod lugebitis. Sed ne quod veremur accidat, nos, quibus aliquid vestre ea parte sollicitudinis imposuistis, quique rem tamquam sub prospectu nostro non sine merore cadentem acrius sed et amarius pleniusque metimur, cum reverencia supplices rogamus. Et quia expedire, et vix aliter absque gravissimo et irremediabili scandalo fieri posse putamus, bona fide consulimus, ne irrita faciatis, aut quantum in vobis est, fieri permittatis, eciam sub periculo corporalis salutis, cum pro domo dei secundum professionem nostram, ut racionabiliter scribitis, nos murum, qui periculis aut impulsibus usque31 ruat, non cedit, ponere debeamus: ea scilicet, que spiritu sancto dictante non modo semel aut altera, sed et tercia, ut ipsi de quibus agitur suis ad nos scriptis testantur, ymo et quarta vice de ore vestro processerunt. Sed eos, quos tam solempniter vocatis, quia ardenter eorum, ut oportet, salutem optatis, quamlibet longius abiisse videantur, si venire voluerint, ut magnam nobis et multis spem scriptis suis dederunt, expanso leti sinu recipere benigne et pacienter audire, in viam salutis et veritatis misericorditer et mansuete dirigere, et si redire resipiscentes cupierint, in communionem fraterne admittere, aliaque constanter et perseveranter facere velitis, que pro ipsorum reduccione et ecclesie pace et reformacione aput vos salubriter statuistis. Unde fidelium mentes, que a iocunditate, quam vestra ut prefertur salutari convencione, ordinato in agendis processu, devotaque et simplici conversacione, longius vivificum suum odorem in edificacionem fidelium spargentibus, conceperunt, stupefacti nimis et velud amentes conciderunt, geminata continuandaque leticia erigetis. Hec ad qualemcunque vestram consolacionem amore, qui reverenciam nescit, scripsisse volumus, petentes nos de incuria et rusticitate habere misericorditer excusatos; quia bona et simplici fide vobiscum velud cum patribus nostris et preceptoribus indulgentissimis agimus, neque culcius, emendacius aut mundius propter temporis angusciam, que posita sunt, rescribere curamus, de vestra benigna supportacione confisi. Ceterum, si vobis videatur, deputentur venerabiles patres domini Ebracensis et de Langheim ordinis Cysterciensis harum parcium de vicino abbates, aut alii, prout vobis videbitur, qui frequencius nobis vestro nomine de occurrentibus novis et bonis in consolacionem nostram et aliorum scribant per occurrentes opportune nunccios. Mittimus dominacionibus vestris copias litterarum communitati Nurembergensi ac nobis a Pragensibus directarum, et nostrarum ad eos, et sicut Pragenses Nurembergensibus, pariformiter et Egrenses scripserunt, qui optimi mediatores in currenti nostro negocio existunt. Eciam recepimus ab amicis32 ecclesie quosdam33 professionis articulos, in quos dicuntur, sub magno aput nos satis silencio, doctores et clerus civitatis Pragensis veteris et nove convenisse; quos si in congregacione audire volueritis, nulli tamen copia decernatur, quousque plenius, quod exspectamus, responsum habuerimus, ne forsitan ipsi in instanti sua et plena tocius regni congregacione melius et aliter deliberent. Committatur tamen aliquibus doctoribus sacre pagine et aliarum facultatum, sicut videbitur, ut diligenter videant et examinent, quatinus oportuno tempore, quid agendum sit ea parte, proferant. Verum huiusmodi articuli in lingwa et scriptis Bohemicis ad nos pervenerunt et in Latinum quidam doctor satis celebris in medicinis, alter vero in ydeoma nostrum Alamanicum transtulerunt; mittimus utrumque, ut collacione ad invicem habita, clarius intelligere ipsorum intencionem possitis, et de occurrendo eis cogitare. Salubrius erit, et ut confidimus, facilius, ipsos litterali congressu devincere, quam hostili campo cum eis sub periculo cladis aut fuge nostrorum confligere. Quod expediet, unccio vos spiritus, qui velud hospes beneficus corda vestra inhabitat, docebit, ut optamus et iugiter orabimus. Nostri memores in domino valete. Scriptum Nuremberge, xvi Februarii, anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo secundo34. Inclitarum dominacionum vestrarum obedienciarii, fratres Johannes Nyder prior et Iohannes de Mulbrunn.
Překlad moderní čeština
Svatosvatému a ctihodnému basilejskému koncilu, otcům a pánům, kteří zaslouží, abychom je ctili s úctou a láskou. Nejctihodnější a nejshovívavější otcové a pánové, muži slavní svou moudrostí, vynikající svou ctností a chvályhodnou stálostí, kteří zasloužíte, abyste byli všude ctěni! Od doby, kdy nás Bůh shromáždil na jedno místo, a především od té doby, kdy pod jménem vašeho svatosvatého shromáždění vyšly k Českému království chvalozpěvy na mír, srdce mnoha lidí, která již byla téměř pohlcena smutkem, se znovu nadechla v naději na útěchu, a jejich rozradostněné mysli začaly chválit Pána, jakoby jim přišla pomoc shůry, že pomazal vaše srdce olejem tak velikého smilování, že máte tak velikou péči o bratry, kteří jsou v tísni, a věří, že naše nepřátele přivedete zpět rychleji, úplněji a o to chvályhodněji vánkem mírnosti a Božím slovem než vichrem zuřivosti a ostřím meče. K této víře je vedou naše minulé neúspěchy, kvůli kterým mnozí upadli do takové malomyslnosti, že měli v úmyslu dosáhnout časného míru jakýmikoliv prostředky, čemuž předešla vaše starostlivost. Když ale pak slyšeli, že bylo nařízeno, aby vaše shromáždění, ve které, jak bylo řečeno, pojali naději, ztuhli, zachváceni dvojnásobným smutkem, jako by nevěděli, kam se obrátit a, co dělat, a přišli nebo poslali k nám, aby se zeptali, jak se věc má, a co mají teď dělat, když vidí, že jejich důvěra byla zklamána. My, ačkoliv jsme nebyli uchváceni menším smutkem kvůli tomu, co jsme slyšeli, viděli a četli, povzbudili jsme je a dodali jsme jim dobrého ducha, a to především tím, že jsme vytrvale pokračovali v tom, čím jsme byli pověřeni, jako bychom nikterak nepochybovali o vaší stálosti, protože jsme se z žádného dopisu ani od žádného posla od vás, otců, nic nedozvěděli. Zatímco jsme ale my a ti, které jsme nemohli zcela uklidnit, setrvávali v jistém znepokojení, ale očekávali jsme, že nám brzy přijde nějaká utěšující zpráva, dorazil s velikou touhou očekávaný posel z Chebu, který nám přinesl dopis chebských konšelů, ve kterém se psalo, že poslali dopis vašeho svatého shromáždění a náš dopis do Prahy, a že tentýž jejich posel který doručil dopis do Prahy se vrátil, a přinesl jim jakýsi opis a dopisy pro nás a město Norimberk, aby nám je poslali spolu se svým dopisem. Když jsme tyto dopisy dostali, pookřáli jsme velikou radostí. Zůstávali jsme nicméně stále na pochybách, jaká je vaše vůle a co s námi bude, což nás přivádělo ke smutku a znepokojení. Na řečené dopisy jsme nicméně odpověděli dle rady věrných a moudrých a poslali jsme k nám vyslaného posla s poděkováním zpět. A krátce poté, co vyrazil, přišel váš obšírný a jasný dopis. Když jsme si jej přečetli, byli jsme zcela utěšeni a povzbuzeni a úplněji jsme povzbudili ty, kteří dleli ve smutku, a poté, co jsme srozumitelně přeložili do našeho lidového jazyka nejprve dopis, který nám přišel z Čech a poté dopis od vás pro všechny, předali jsme na jejich žádost opis překladu vám oddaným norimberským konšelům a vše jsme jim sdělili. Těm se teď zdá, že jsou znovu v radostné naději. Poté jeden z nás, který napsal tento překlad (hoc), zatímco druhý byl zaměstnán něčím užitečnějším, přišel ke slavnému vládci a pánovi, našemu pánu markraběti braniborskému, který byl tehdy vzdálen pět mil, a vyložil mu vše, co se píše výše. Ten všechno vyslechl toužebně a s velkou radostí a vyžádal si opis toho, co mu vyprávěl a přečetl. A když byl požádán o radu a pomoc, velkolepě a, jak se zdálo, i upřímně odpověděl, že už dlouho neslyšel žádnou lepší zprávu a že jako by se probudil z dlouhého spánku niterné bolesti. A odpověděl v přítomnosti ctihodného otce pana biskupa z Eichstättu a mnoha urozených a významných lidí takovýmito slovy: „Já vím, protože jsem tam byl, že podle rozhodnutí svatého kostnického koncilu, se tito svatí a ctihodní otcové shromáždili na koncilu tak, jak mohli podle práva, a nemohu mít podezření, že usilují o něco jiného než čistě o Boží čest, útěchu a spásu celého křesťanského lidu, který je ve smutku, protože jsou daleko od útoků těch, kteří nás z blízka tak nepřátelsky napadají, působí nám ztráty a poškozují nás, a ačkoliv jsou ve svých královstvích před nimi v bezpečí, přece o nás mají z lásky péči a snaží se pro nás dosáhnout míru. Proto, jak ty žádáš jejich jménem, při nich budu pevně a stále držet spolu se všemi mně poddanými muži církve i světskými, a kvůli tomu, jak žádáš týmž jménem, nejdříve, jak to bude možné, a hlavně až trochu pookřeje ctihodný otec pan biskup würzburský, který se pozoruhodně uzdravil z nemoci, do které nedávno upadl (je to totiž muž dobré rady, bystrého důvtipu a nakloněný koncilu) požádám vládce, které budu moct, aby se se mnou sešli v Norimberku, abychom rokovali, jak se má obstarat bezpečnost poslů, kteří budou z Čech vysláni na koncil, do Norimberka nebo jinam, abychom povzbudili tento svatý koncil v jeho započatém podniku, abychom se k němu přihlásili a poslali k němu významné muže, doktory a preláty atd.“ A ihned nařídil, aby se každému jeho úředníkovi napsalo, aby posly, kteří budou z Čech posláni na koncil nebo k nám bezpečně doprovodili a nechali projít přes jeho (suas) země a panství, aniž by na nich byla spáchána jakákoliv křivda. Nařídil také, aby byly dopisy, které jsme mu přinesli, rozmnoženy a byly pro povzbuzení poslány spolu s jeho dopisem různým knížatům a pánům a prelátům a blízkým městům. A když jsem se já, který jsem k němu přišel, ptal, zda tyto věci, které takto řekl a zopakoval, mohu napsat vám, otcům, odpověděl, ať s odvahou tvrdím a napíši, že nepochybně zamýšlí tak učinit, a mluvil způsobem tak utěšujícím, že se zdá jisté, že nám velmi brzy se svými přáteli a poddanými přinese velkou útěchu. V této věci, by se nám zdálo velice vhodné, kdyby se od našeho nejjasnějšího pána krále římského podařilo získat příznivé obecné nebo speciální dopisy, kterými by se všem těmto jeho knížatům, městům a poddaným nařizovalo, aby se k vám přiklonili a podporovali vás, a kdybyste také vy sami napsali kurfiřtům a obzvláště výše řečenému markraběti a vévodovi saskému, abyste jim nejprve poděkovali za jejich dobrý úmysl a za jejich věrnou pomoc a přízeň, a aby poslali své vyslance a preláty atd. A stejně tak norimberským konšelům, kteří jsou v této záležitosti vynikající a věrní spolupracovníci. Zmíněný pan biskup z Eichstättu odpověděl na mou žádost dosti příznivě, ale konečnou platnou odpověď odložil až po poradě se svými lidmi. Doufáme tedy a přejeme si, aby se někteří preláti z našich končin rychle očistili od podezření, které proti nim je, že nepřejí vašemu shromáždění a staví se proti pozvání Čechů, opačným skutkem totiž tak, že pošlou příznivě nakloněné vyslance. Pokud to neudělají, ale zajdou ve své svévoli tak daleko, že nedejbůh rozpustí vaše shromáždění nebo jej zbaví očekávaného plodu, pak my, kteří se stálou naléhavostí modlíme za spásu jejich i ostatních, popravdě neočekáváme dle toho, co vidíme a slyšíme, nic jiného, než že jim a všem, kteří jim straní, bude hrozit větší nebezpečí než všem ostatním. To usuzujeme z toho, že Češi, které pronásledujeme (prosequimur), způsobili doteď s nimi sousedícím velikým královstvím a samotnému Německu přetěžké škody a už stěží, pokud vůbec, zbývá nějaký způsob, jak se jim postavit a vzdorovat, než prostřednictvím a pomocí všeobecné církve shromážděné na všeobecném koncilu, který se shromáždil, jak tomu žádal čas, a dal se na cestu boje proti těmto velikým zlům skrze laskavost tím, že pozval ty, o kterých se jedná. Z čehož nesčetní lidé pojali, jak bylo řečeno velikou naději a útěchu a sami Češi se začali rozdělovat (resolvere) a přistupovat blíže, jak doufáme a jak můžete odhadnout z psaní, připojených k tomuto dopisu. Pokud ale z číhokoliv přičinění nebo kvůli komukoliv na pozvané řádně nepočkáte, a ostatní zklamete v jejich naději, co jiného můžeme očekávat, než že takto popuzeni budou více a strašněji brojit proti těm, kteří je oklamali? A tak přesladcí a přemilí otcové, ať jste odkudkoliv a jakýchkoliv názorů, sjednoťte se v tom, co jednou bylo rozhodnuto po zralé úvaze jednohlasou shodou těch, kteří jste tehdy byli přítomni a dostatečně dlouho a vroucně jste toužili po příchodu ostatních a čekali jste na něj, a co bylo řádně vyhlášeno jménem všeobecné církve a bylo to, jak bylo řečeno, pochváleno nesčetnými lidmi, a svorni vyčkejte příchodu pozvaných, jak se sluší, a, až přijdou, věnujte jim všechnu péči nutnou pro jejich přivedení zpět, a nepochybně se vám dostane cti od Boha i od lidí. Pokud nedejbůh učiníte jinak, přinesete církvi nesmazatelnou hanbu, ale zdá se nám, že to zbytečně tak dlouze vysvětlujeme tak prozíravým a jasnozřivým mužům. A nevidíme důvod, proč bychom měli utíkat, jako bychom byli bezbranní a neznalí božských tajemství, když jediné a pevné mínění nás všech je, že nemá být zpochybňováno to, co jednou bylo slavnostně a náležitě vyhlášeno svatým koncilem nebo potvrzeno svědectvím svatých. Ať jsou tedy ti, kteří byli pozváni připuštěni a vyslechnuti, žár naší víry zůstane neporušen: nikoliv proto, aby se, jako by byli na pochybách, stali jistějšími ti, kterým je dáno znát božská tajemství, ale proto, aby ti, kteří jsou ztraceni v hustých tmách omylů, byli, bude-li Pán chtít, díky našim katolickým doktorům pevným ve víře, kteří rozumem a svým umem rozptýlí mlhy omylů, přivedeni zpět do slavného společenství naší ověřené víry, a zároveň aby ti, kteří jsou těžce zraněni těmito šípy hereze, které nyní nejen ve skrytu lstivě číhají, ale i všude a všem na očích létají a zabodávají se do slabých myslí, byli rychleji uzdraveni. Což pokud se nestane, a to sice rychle, uvidíte, otcové, že budete naříkat. My, kterým jste v této věci svěřili část vaší starosti, a kteří nikoliv beze smutku tuto věc, která se odehrává jakoby před našimi zraky posuzujeme přesněji ale také s větší hořkostí, vás s úctou snažně prosíme, aby se nestalo to, čeho se bojíme. A protože myslíme, že vaše původní rozhodnutí je vhodné a že nelze jednat jinak bez nenapravitelného pohoršení, s dobrou vírou radíme, abyste je nerušili, nebo, nakolik to na vás záleží, jste je nenechali zrušit, ani pokud by bylo ohroženo vaše tělesné zdraví, protože dle vašeho prohlášení, jak rozumně píšete, se musíme postavit před dům Boží jako zeď, která neustupuje před nebezpečími a nárazy, dokud se nezhroutí. Jedná se o rozhodnutí, která vnuknutím Ducha svatého nevyšla z vašich úst jen jednou či dvakrát, ale i třikrát, jak ve svém dopise dosvědčují ti, o kterých se jedná, vlastně dokonce i čtyřikrát! A račte ty, které tak slavnostně zvete, protože vroucně toužíte po jejich spáse, jak se sluší, jakkoliv daleko se zdá, že se vzdálili, budou-li chtít přijít, na což nám a mnohým dalším dali svým dopisem velkou naději, vesele přijmout s otevřenou náručí a trpělivě vyslechnout, milosrdně a laskavě je nasměrovat na cestu spásy a pravdy, a, zmoudří-li a budou-li se chtít vrátit, bratrsky je přijmout do vašeho společenství a račte stále a vytrvale dělat i další věci, pro něž jste se dobře rozhodli pro jejich přivedení zpět a mír a reformu církve. Takto probudíte v myslích věrných, které zcela ohromeny a téměř šílené ztratili radost, kterou, jak bylo řečeno výše, pojali díky vašemu shromáždění, spořádanému postupu jednání, zbožnému a prostému způsobu života, které do dálky šíří svou vůni k povznesení věrných, dvojnásobné a trvající veselí. Toto jsme chtěli napsat, abychom vás trochu potěšili, z lásky, která je silnější než úcta. Prosíme, abyste nám milosrdně prominuli naši nedbalost a neohrabanost, protože s vámi jednáme prostě a upřímně jakožto s našimi otci a velmi shovívavými učiteli a nedáváme si práci s tím, abychom to, co už jsme napsali, psali znovu uhlazeněji, bezchybněji a čistěji, protože nás tísní čas. Důvěřujeme ve vaši snášenlivost. Dále, pokud se vám to zdá vhodné, ať jsou pověřeni páni otcové z Ebrachu a z Langheimu opatové odtud blízkých cisterciáckých klášterů nebo jiní, jak se vám to bude zdát vhodné, aby nám vaším jménem častěji po poslech, kteří se vhodně naskytnou, psali o novinkách a šťastných událostech, které se dějí. Posíláme vašim panstvům opisy dopisů poslaných městu Norimberk a nám od Pražanů a našeho dopisu jim; a tak jako napsali Pražané Norimberčanům, tak napsali Norimberčanům i Chebané, kteří jsou v této naší přítomné záležitosti vynikajícími prostředníky. Také jsme od přátel církve dostali články jakéhosi prohlášení, na kterých se údajně shodli doktoři a klérus Starého a Nového Města pražského, zatímco u nás o tom vládlo velké ticho. Budete-li chtít tyto články vyslechnout na shromáždění, ať se nikomu nedává jejich opis, dokud nedostaneme úplnější odpověď, na kterou čekáme, kdyby se náhodou na svém nastávajícím všeobecném sněmu celého království usnesli o něčem jiném a lepším. Ať jsou ale nějací doktoři teologie a jiných fakult, jak se vám bude zdát vhodné, pověřeni, aby pečlivě přemýšleli a zvážili, co se v této věci má dělat, aby to mohli ve správný čas říct. Tyto články k nám přišli napsané v češtině a do latiny je přeložil jeden celkem slavný doktor medicíny a někdo jiný je přeložil do našeho německého jazyka. Posíláme oba překlady, abyste při jejich srovnání mohli lépe pochopit jejich smysl a přemýšlet, jak na ně reagovat. Bude lepší a, jak věříme, i snazší, porazit je v učeném střetnutí, než se s nimi nepřátelsky střetávat v poli s nebezpečím porážky nebo útěku našich. O tom, co je vhodné, budete poučeni díky pomazání Duchem svatým, který jako dobročinný host bydlí ve vašich srdcích, což si přejeme a za což se neustále modlíme. Pamatujte na nás a buďte zdrávi v Pánu. Napsáno v Norimberku 16. února léta Páně 1432. Vašich slavných panstev poslušní bratři Jan Nider, převor, a Jan z Maulbronnu.