Zbyněk Zajíc z Hazmburka (Zbyněk Zajiec) a Jindřich z Duban (Jindřich z Duban) žádají generální vikáře pražského arcibiskupství v Žitavě (Žitavě), aby zapsali do svých akt způsob, jakým se střídají ve vykonávání prezentačního práva ke kostelu v Dubanech (kostela Dubanského) pro případ, že by dřívější akta byla ztracena. K tomuto kostelu má jednou prezentovat nového klerika otec Zbyňka Zajíce z Hazmburka, Zbyněk, nebo někdo jiný, kdo by byl pánem na Hazmburku, a podruhé má prezentovat Jindřich z Duban a jeho nástupci. Vzájemně si nemají v prezentacích odporovat a ten z patronů, který není zrovna na řadě, má udělit s prezentací druhého patrona souhlas. Nyní je právě kostel v Dubanech uprázdněn smrtí dosavadního faráře, kněze Sebastiana (Sebastiana), a dle zmíněného pořádku připadla prezentace na Zbyňkova otce, Viléma z Hazmburka (urozený pan Vilém z Hazmburga). Vilém z Hazmburka sem prezentoval za faráře kněze Řehoře z Hořelice (poctivého knězě Řehoře z Hořělicě), o čemž se generální vikáři dozví z jeho listu. S touto prezentací vyjádřil souhlas i Jindřich z Duban a společně se Zbyňkem Zajícem z Hazmburka žádá, aby byl Řehoř potvrzen generálními vikáři ke kostelu v Dubanech.
V opisu listiny je uveden rok vydání 1432. Lze ale soudit, že listina byla vydána až v roce 1433. Svědčí pro to uvedení opisu listiny mezi regesty listin z roku 1433 a obsahová souvislost s listinou z 7. února 1433 (viz regest ). Údaje o pečetích jsou uvedeny v popisu listiny při jejím inzerování v LC (opis B).
Přepis regestovaného dokumentu
Littera de vicissitudine.
Ibidem eciam exhibita est littera predicti d. Sbinconis Zagyecz in papiro scripta, sigillis duobus paruis rotundis, vno de cera rubea et secundo de cera nigra, abintra inpressis, quam dd. vicarii actis presentibus inserere mandarunt, cuius tenor sequitur et est talis:
Ctihodným kněžím vikářiem v duchovních věcech arcibiskupstvie Pražského nynie v Žitavě, přátelóm dobrým. Zbyněk Zajiec a Jindřich z Duban službu svú s hotovostí dobré vóle vzkazujem. Velební kněžie a přietelé dobří. Věděti vám dáváme, že podánie kostela Dubanského z práva panstvie našeho k nám společně příslušie a na nás takovú měrú, že aby otec mój, já anebo jiný, ktož bude pánem na Hazmburce, jednú podal a Jindřich svrchupsaný a jeho budúcí ihned potom druhé budú moci podati. A v tom jeden druhému nemá oporen sic býti ani překážeti, než k takovému podání, na kohož sě dostane, komuž který z nás knězi hodnému podá, druhý oporen nemá býti, než svú plnú vóli k tomu dáti. A tak má mezi námi to podánie státi. Ale nynie po smrti knězě Sebastiana, poslednieho farářě dubanského, ten kostel v Dubanech farářě nemá a správcě. Ale že již v této mieřě podánie téhož kostela na otcě mého a na mě spravedlivě připadlo jest, protož urozený pan Vilém z Hazmburga, otec mój, k tomu kostelu Dubanskému vydal jest za faráře poctivého knězě Řehoře z Hořělicě, jakž v jeho listu srozumíte. Kterémužto podání já Jindřich svrchupsaný dal sem svú dobrú vóli žádajícě, aby takové společenstvie naše v tom podání u vašě acta bylo znamenáno k budúcím časom, ač by dřevnie acta ztracena byla ; a prosíme, abyste z úřadu svého svrchupsaného kněze Řehořě k tomu kostelu stvrdili. A tomu na svědomie pečeti své přitiskli jsme k tomuto listu. Datum in festo Purificacionis S. Marie a. d. MoCCCCXXXII.o