Tomášek (Tomášek), perkmistr úřadu hor viničných (mistr hor viničných okolo Prahy i ve všem okolí), s jeho konšely uzdářem Maříkem (Mařík uzdař), železníkem Jakubem (Jakub železník), pláteníkem Maříkem (Mařík pláteník) a provazníkem Janem (Jan provazník, konšelé a přísežní svrchupsaných hor viničných) vyhlašují nález ve sporu mezi ševcem Hanušem (Hanušem ševcem) na jedné straně a Vojtěchem (Vojtěchem), Petrem Mstětickým (Petrem Mstitickým), soukeníkem Antochem Kynterem (Antochem Tynter súkeníkem), Michalem z Těšnova (Michalem z Těšova), jehlářem Jankem (Jankem jehlářem) a vinařem Mikulášem (Mikulášem vinařem) na druhé straně, týkající se odvádění platu z vinice, ležící vedle Sylinkova pole (pole Sylinkova) od rybníčka nahoru až do rohu jiných vinic na zboží františkánského kláštera svatého Ambrože (kláštera svatého Ambrože) při cestě do Kutné Hory (do Hory) proti Vítkovu (jenž leží proti hoře Vítkově vedle cesty). Perkmistrovský úřad po vyslechnutí dotčených stran a prozkoumání předložených dokumentů prohlašuje nároky Hanuše za oprávněné a nařizuje, aby všichni nadepsání držitelé uvedené vinice a jejich nástupci napříště odváděli na svatého Havla (na svatého Havla nynie příštieho) 16. října předepsaný plat Hanušovi a jeho nástupcům, a to u perkmistrovského úřadu (u perkmistra). Pokud by dotčený plat v uvedený den nebo nejpozději do osmi následujících dnů (osmý den potom) neodvedli, tehdy se jim hned následující den započítává úrok z prodlení ve výši čtyř grošů (čtyřě groši jménem pokuty), který náleží rovným dílem perkmistrovskému úřadu a Hanušovi. Jestliže by toto prodlení trvalo déle než rok (až do roka), tehdy má perkmistrovský úřad bez ohlášení a soudu dotčenou vinici vrátit Hanušovi. Pokud by některý z poplatníků prodal svoji část vinice, může Hanuš kupci nově stanovit výši poplatku. To vše za podmínky, že dojde-li ke zničení vinice v důsledku válečných akcí nebo klimatických podmínek, bude se platba řídit podle pravidel v místě obvyklých.
- Na rubu (16. století): Úrok proti Vítkově hoře.
- Na rubu (18. století): Lis dirimitur per magistrum moncium de quodam censu privatorum quorundam hominum. Q No 35.
Přepis regestovaného dokumentu
My Tomášek, mistr hor viničných okolo Prahy i ve všem okolí, Mařík uzdař, Jakub železník, Mařík pláteník, Jan provazník, konšelé a přísežní svrchupsaných hor viničných, vyznáváme přede všemi zjevně, kterak mezi Hanušem ševcem s jedné strany a Vojtěchem, Petrem Mstitickým, Antochem Tynter súkeníkem, Michalem z Těšova, Jankem jehlářem, Mikulášem vinařem strany druhé svárové a hněvové z dávných časóv sú trvali až dosavad mezi stranama nadespanýma pro neplněnie úrokóv Hanušovi, kteréžto má na vinici, ustavené na zboží kláštera svatého Ambrože, jenž leží proti hoře Vítkově vedle cesty, jížto jdú do Hory, vedle pole Sylinkova, počnúc od rybníčka nahoru až do rohu jiných vinic, s kteréžto vinice svrchupsaní držitelé obvyklí sú byli z dávných časóv úroky dávati a platiti řečenému Hanušovi jakožto dědici pravému té vinice. Protož my, ohledavše všěcka práva Hanušova, přěd námi položená a okázaná, jakožto list hlavní s visutými pečetmi i vzvod, na tu vinici z přikázanie pánóv úřědníkóv perkmistrem řádně učiněný, i také ortel panský, toho zvodu na potvrzenie z plné rady vydaný, tudíž také druhé strany práva, týmž obyčejem před námi okázaná, jakožto list perkrechtní, z plné rady města Starého jim vydaný, na srážku Hanušovi na jeho úrociech, i jiná práva, kterážto mají řádná, váhu zdravého rozumu v naší plné radě jasně převáživše, takovúto výpověď konečnú mezi stranama nadepsanýma, tudíž osobně stojícíma, jsme učinili a ortelem naším pravým sme rozsúdili, nalezli a vypověděli a mocí tohoto listu vypoviedáme: Aby všichni nadepsaní držitelé té vinice i jich budúcí úrok úplně a docela na svatého Havla nynie příštieho beze všěho obsielánie u perkmistra položili a kladli Hanušovi i jeho budúcím, a tak po všěcka jiná léta budúcie na rok svatého Havla dávali a platili beze všie odpornosti i každého dalšieho vymlúvánie. A dále vyřiekáme, aby ta srážka, kterážto jim, úročníkóm, za perkrech Hanušovi sražována má býti na jeho úroce, aby se nedála skrze ně samy, ale skrze perkmistra, kterýžto tehdy bude; pakli by který z nich úroku nepoložil na který rok svatého Havla neboli osmý den potom, tehdy inhed druhý týžden mají vzrósti čtyřě groši jménem pokuty na ten úrok, a jestliže by toho úroku nedánie trvalo až do roka, tehdy perkmistr, kterýžto v ten čas bude, má nadespaného Hanuše v těch zadržených úrociech a v pokutách zasě na tu vinici uvésti a jeho jie mocna učiniti jakožto jeho vlastnieho dědicstvie, a to beze všeho súdu ohlášenie. A také jestliže by který z nich úročníkóv svój kus komu prodal, tehdy nadepsaný Hanuš, bude-li chtieti, muož toho jistého ssúti jakožto dědic těch vinic v tích penězích, což by kto měl jiný dáti. A také těch jistých pokut, kteréž by to vzrostly pro neplněnie úroka, má jich jíti polovice na perkmistra a polovice na Hanuše. Protož těm všem věcem svrchupsaným na svědomie našěho vyrčenie pečeť hor viničných k tomuto listu jest přivěšena, a to s túto výměnkú: jestliže by buoh neuchoval vinice náramného zkaženie, buďto od nepřátel, nebo od krup, aby se jim o úrok dělo, jakožto se bude jiným díti okolo Prahy. A to sě jest stalo léta tisícieho čtyřstého dvadcátého osmého, tu sobotu přěd Matkú boží na nebe vzetie.