Opat Jan II. a konvent cisterciáckého kláštera ve Velehradě (abbatis et coventus monasterii in Wellegrad Cisterciensis ordinis) ležícího v olomoucké diecézi (Olomucensis diocesis) žádají papežský stolec, aby k jejich klášteru, jehož roční důchody nevynášejí více než 200 hřiven stříbra, inkorporoval farní kostely v Uherském Hradišti (in Antiqua Rediss), v Polešovicích (in Poleschowicz), Břestu (in Priest) a v Stěbořicích (in Stiborricz), jejichž roční důchody nepřevyšují jednotlivě 10, 8, 8 a 8 hřiven stříbra, a k nímž drží patronátní práva. Svoji žádost zdůvodnili následovně: jejich klášter, kdysi založený a obdarovávaný českými králi a moravskými markrabaty, obývalo na 80 mnichů a 40 laických bratří (conversi). Díky takovému velkému počtu služebníků mohl velehradský klášter vzkvétat jak po stránce duchovní, tak v záležitostech světských, a dle mravu a zvyku cisterciáckého řádu mohli velehradští bratři poskytovat pohostinství (hospitalitas) mnohým nemocným, nuzným a četným jiným návštěvníkům. Později však kvůli neúrodě, světským dávkám a válkám, které propukly na Moravě (in partibus Moravie), kde zakořenily bludy odsouzeného heretika Jana Viklefa (Iohannis Wicleff), a které vylidnily klášterní vesnice a rozvrátily jejich hospodářství, a také pro zmíněné pohostinství a každoroční odvody královské komoře v obvyklé výši 80 hřiven stříbra nastala taková chudoba a ponížení pro velehradský klášter, jehož budovy vypadají jako ruiny, že kvůli úpadku klášterních příjmů a tím také snížení počtu mnichů i služebníků nastalo významné oslabení ve věcech duchovních a záležitosti temporální došly úplného rozvratu. Proto opat konvent řečeného kláštera zdůrazňují, že bez pomoci nemohou opravovat budovy kláštera, platit povinné závazky a plně obnovit své duchovní povinnosti i světské záležitosti jejich kláštera.
Papež Martin V. schvaluje žádost pouze ke dvěma kostelům (Fiat de duabus et committatur O.).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 141 (lib. VIII de vacantibus per fiat a. tercio)