Císař Zikmund potvrzuje a obnovuje práva a privilegia purkmistrovi, radním, konšelům, měšťanům a celé obci Starého Města pražského (ciuitatis nostre Maioris Pragensis), kteří mu chtějí nadále prokazovat svoji oddanost, a proto je chce tím více zaopatřit milostmi, stejně jako jejich následovníky. Řečený purkmistr, radní, konšelé a měšťané Starého Města pražského, které je hlavou všech měst Českého království (que caput omnium civitatum eiusdem regni existit), Zikmundovi přednesli, že jim byly během nepokojů v Českém království (regni nostri Boemie) odňaty jejich nepřáteli určité listiny a privilegia o jejich právech, milostech a svobodách, které obdrželi od ctihodných knížat a pánů Jana (Johannem), krále českého a polského a hraběte lucemburského, jeho děda, císaře a českého krále Karla IV. (Karolum), jeho otce, a římského a českého krále Václava IV. (Wenceslaum), jeho bratra. Přitom mu předložili nějaké ve starých registrech dochované kopie a opisy těchto listin, které odpovídají stylu a zvyklostem kanceláře, a požádali ho, aby tyto listiny potvrdil a vložil je do textu, ve znění, v jakém se dochovaly v kopiářích. Zikmund tak jmenovitě potvrzuje vložené listiny ve všech jejich částech, bodech, klauzulích, článcích, větách a významech:
Jan, král český a hrabě lucemburský, potvrzuje purkmistrovi a konšelům Starého Města listiny o jejich usnesení. Dáno 2. června 1341 v Praze.
Král Karel IV. povoluje měšťanům Starého Města zakázat nařízením takové obchody všech cizích hostů a obchodníků, kteří zde obchodují s jinými cizinci, a z kterých se neodvádí nic do královské komory ani městu. Také je všeobecně opravňuje k přijímání usnesení ve jménu společného dobra. Dáno 17. ledna 1354 ve Frankfurtu nad Mohanem.
Král Karel IV. obnovuje měšťanům Starého Města starý zvyk, že měšťané a obchodníci z jiných měst, kteří přebývají ve městě, ale nepřispívají nic k obecnému užitku, nemají být pokládáni za pražské měšťany, ale za hosty. Dáno 2. ledna 1349 v Drážďanech.
Král Karel IV. daruje vévodovi Rudolfu Saskému, říšskému maršálkovi, a jeho dědicům dům řečený Walhenhoff na Malé Straně u Karlova mostu a kostela Panny Marie pod řetězem se vším příslušenstvím a uděluje mu právo s domem svobodně nakládat. Dáno 28. srpna 1348 v Praze.
Císař Karel IV. stanovuje, že se v okruhu tří mil od Prahy mají na horách vysazovat vinice. Dále osvobozuje vinaře od určitých poplatků a stanovuje podmínky správy vinic i tresty za loupeže na vinicích. Dáno 16. února 1358 v Praze.
Císař Karel IV. nařizuje všem obyvatelům Českého království, jejichž pozemky určí purkmistr hor viničních k založení vinic, aby podle jeho pokynu do čtyř týdnů vysadili vinici nebo aby umožnili její založení jinou osobou. Dáno 12. května 1358 v Praze.
Císař Karel IV. stanovuje, že mezi vinobraním a svátkem Kopí a Hřebu Páně se nemá do českých měst dovážet a tam prodávat žádné zahraniční víno. Výjimku mají města Kutná Hora, Budějovice a Písek, stejně jako italská a jiná drahá vína. Dáno 9. ledna 1370 v Praze.
Karel, markrabě moravský, slibuje měšťanům Prahy, že bude držet ochrannou ruku nad jejich statuty vydanými proti kupcům z Norimberka a jiným městům a oblastem v držení uzurpátora císaře Ludvíka Bavorského. Dáno 24. června 1342 ve Vratislavi.
Král Karel IV. osvobozuje, po vzoru svého děda císaře Jindřicha VII., purkmistra, konšely a všechny měšťany Prahy od placení cel ve všech městech a trzích v říši. Dáno 19. ledna 1354 ve Frankfurtu nad Mohanem.
Císař Karel IV. osvobozuje měšťany a obyvatele měst Praha, Vratislav, Kutná Hora a Sulzbach od placení jakéhokoliv cla ve Frankfurtu nad Mohanem, přičemž vzniklá škoda držitelů těchto cel má být kompenzována jinými příjmy z důchodů Českého království. Dáno 26. března 1359 v Cáchách.
Král Karel IV. osvobozuje, po vzoru svého děda císaře Jindřicha VII., stejně jako svých dalších předchůdců, všechny pražské měšťany od placení cel ve všech městech a trzích římské říše a stanovuje, že mají při obchodování požívat stejných práv a imunit, jaké má město Norimberk. Dáno 10. března 1354 v Lucemburku.
Král Václav IV. vyhlašuje rozhodnutí českého zemského soudu, totiž že žádný laik z Českého království nemá být poháněn k jakémukoliv duchovnímu soudu mimo České království, a nařizuje, že měšťané a obyvatelé Starého Města pražského nesmějí být poháněni před žádný duchovní soud mimo České království, stejně jako mimo Prahu. Dáno 9. června 1418 v Praze.
Zikmund všem zakazuje výše zmíněné listiny porušovat, pokud se chtějí vyhnout v listinách pevně stanovenému trestu, stejně jako těžké nemilosti jeho, římské říše a Českého království.
- A: N/A
- B: Záznam v rukopise českých královských register Zikmunda Lucemburského z let 1436‒1437
- C: Opis z 15. století v „Cancellaria regis Georgii“
- D: Opis z 19. století
- E: Český regest z přelomu 16. a 17. století
- F: Český regest z přelomu 16. a 17. století
- A: N/A
- B: Lobkovická knihovna v Nelahozevsi (dříve v Roudnici nad Labem); sign. VI Fb 19; pag. 70‒84
- C: NK ČR Praha; oddělení rukopisů; sign. XXIII D 163; fol. 673r‒676v (začátek) a 653r‒660v (pokračování)
- D: ANM Praha; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- E: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 333 I; fol 23v‒27r
- F: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 333 II; fol. 21v‒26r
- A: N/A
- B: N/A
- C: Manuscriptorium
- D: N/A
- E: Digitální archiv SOA v Třeboni
- F: Digitální archiv SOA v Třeboni
- Čelakovský 1890, s. 127, č. 59
- RI XI, č. 11393
- RI XI NB/6, v tisku
Originál měl být podle českých regestů (E, F) v knižní podobě a ohlášena byla majestátní pečeť.