IDVáclav z IDBraškova (Václav z Braškova) zapisuje své ženě IDMagdaléně z IDMiřetic (panie Magdaleně z Meretic, ženě mé a vlastnie manželce) 30 kop grošů pražských věnné zástavy (třidceti kop grošóv peněz dobrých střiebrných rázu pražského a počtu českého), a sice na polovině (na pravé jisté polovici) z toho, co přísluší k jeho zboží v IDBraškově, poplužní vsi, dvory, lesy, platy, jmění (na mých dědinách poplužních, na dvoru, na lesiech, na platu, na nábytciech a na tom, což k tomu příslušie v Braškově). Slibuje zápis vložit podle českého práva (řádem země České) do desek zemských. Pokud by to nebylo možné, poté se zavazuje potvrdit zápis podle platného práva. V případě, že skoná dřív, než jeho manželka, poté ji nemá nikdo z poručníků jeho zboží na její polovině překážet, dokud nevyplatí výše uvedenou částku. Právní platnost listiny je omezena vkladem do zemských desek, jiným potvrzením podle platného práva nebo dřívějším skonem manželky. Právně však upevňuje list pro případ, kdyby nebylo možné učinit vklad do zemských desek či jej potvrdit jiným právním prostředkem. Uvádí, že kdokoliv bude držitelem tohoto listu s vědomím a vůlí jeho manželky, má plné právo na zmíněnou část zboží.
- IDZbyněk Zajíc z IDHázmburka (pana Zbyňka Zajiece z Hazmburka)
- IDJan z IDKolovrat seděním na IDKornhausu (pana Jana z Kolovrat seděním na Cornhúze)
- IDBeneš z IDVrbna (panoší Beneše z Vrbna)
- IDJindřich z IDDuban (Jindřicha z Duban)
- IDBeneš z IDKladna (Beneška z Cladna)
- IDVáclav z IDBraškova: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDZbyněk Zajíc z IDHázmburka: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDJan z IDKolovrat seděním na IDKornhausu: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDBeneš z IDVrbna: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDJindřich z IDDuban: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDBeneš z IDKladna: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: N/A
- B: NA Praha; DD. XX; E XIV; p. 118; aktuální uložení neověřeno
Já Václav z Braškova zevně oznamuji tiemto listem před každým člověkem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsem dlužen dluhu spravedlivého pravého věnné milostivé zástavy třidceti kop grošóv peněz dobrých střiebrných rázu pražského a počtu českého poctivé panie Magdaleně z Meretic, ženě mé a vlastnie manželce. Kterýžto dluh té věnné zástavy milostivé teď psané jie paní Magdaleně z Meretic teď mocí listu tohoto zapisuji a ukazuji na mých dědinách poplužních, na dvoru, na lesiech, na platu, na nábytciech a na tom, což k tomu příslušie v Braškově, toho však všeho na pravé jisté polovici. A když dsky zemské budú vyzdviženy, odevřieny a ohlášeny, tehdá v ty dsky zemské slibuji svú dobrú čistú vierú těch svrchupsaných třidceti kop grošů té milostivé věnné zástavy panie Magdaleně, mé milé manželce svrchupsané, prvé, druhé, posled třetie suché dni, ihned po tom ohlášení pořád čtúce, vložiti a řádem země České toho mého sbožie svrchupsaného na pravé jisté polovici, zapsati a utvrditi. Pak-li by desk zemských nebylo, tehdá tiem řádem a právem, jimižt o páni, rytieři, panoše a jiní zemané svým paniem jich věnnú milostivú zástavu budú zatvrzovati a zapisovati, takéž slibuji zapsati a utvrditi v jednom polúletí, když však o to od svrchupsané panie Magdaleny budu upomanut nebo od toho, ktož tento list s její dobrú volí bude mieti. Když bych pak z božieho dopuštěnie já Václav napřed psaný prvé nežli paní Magdalena, žena má, umřel, tehda ihned mocí listu tohoto ji paní Magdalenu, mú milú manželku, té pravé jisté polovice toho mého všeho sbožie svrchujmenovaného v Braškově mocnu činím takově, aby dědicové moji, náměstci, poručníci nebo ti, kohož by sě co toho mého sbožie svrchu psaného v Braškově po mně dotýkalo, nižádným právem, mocí a obyčejem v tu polovici toho mého sbožie svrchupsaného jí paní Magdaleně svrchupsané, ženě mé, nesahali nevpadali ani kterak překáželi, doněvadž by jí třidceti kop grošů peněz dobrých střiebrných hotovými penězi nezaplatili cele a úplně. Než když by jí paní Magdaleně, ženě mé častopsané, již ty penieze penězi hotovými splnili, tehda jim té polovice toho sbožie mého prvé psaného z své moci v jich ruce má ihned postúpiti. Když by pak již tato milostivá věnná zástava v ty dsky zemské byla zapsána nebo řádem tiem, jakož sě svrchu píše, byla utvrzena, nebo že by nadepsaná paní Magdalena, žena má, prvé než-li já umřela, tehdá tento list také ihned umřel jest a moci viece nemá mieti. Toto také zvláště sem vymienil, bude-li, že by vždy ani desk zemských ani které právo miesto těch desk zemských v České zemi vždy nebylo, tehda chci tomu a teď úplně svoluji, aby tento list v této své celosti a tvrdosti tak celý a mocný ostal, jakož by již ta svrchupsaná milostivá zástava věnná dskami zemskými se vším právem byla utvrzena. Ktož také tento list s svrchupsané panie Magdaleny, ženy mé, dobrú volí bude mieti, ten každý k tomu ke všemu, což svrchu psáno stojí, takovú moc a právo jakožto svrchupsaná paní Magdalena, žena má, bude mieti. Tohoto všeho na jistú tvrdost vlastní mú pečeť k tomuto listu jsem přivěsil. A pro znamenitějšie toho svědomie prosil sem urozených pánóv, pana Zbyňka Zajiece z Hazmburka, pana Jana z Kolovrat seděním na Cornhúze, slovutných panoší Beneše z Vrbna, Jindřicha z Duban a Beneška z Cladna, že jsú tuto na svědomie podlé pečeti mé své pečeti přivěsili. Dán léta od narozenie syna božieho tisícího čtyřstého třidcátého čtvrtého tu sobotu před próvodem.