Bratři Mikuláš V. a Václav IV., vévodové ratibořští, s přihlédnutím ke službám poskytnutým jim ze strany Sobka Bělíka z Kornic na Bohumíně (Sobken Bielikes von Oderberg) a s očekáváním jejich dalšího poskytování v budoucnu, mu převádí ves a zboží Olza (dorff und gut Olza) v Ratibořsku, se vším příslušenstvím a se všemi právy jako dědičné zboží. Vyhrazují si pouze velký les patřící k tomuto panství, v němž budou moci podle své potřeby lovit, kácet a brát dříví k pálení (das uns und Unsere Nachkomling fursten zu Ratibor der grose wald der zu dem selbigen gut gehort frey sol sein zu unserm Hause Ratibor dar innen zu jagen, holcz zu hauen und zu brennen).
- ratibořský hejtman Tomáš z Marklowic
- Jan Klema ze Suchdola
- Štěpán Šilhan
- Pelka z Bełsznice
- Petráš z Pelhřimovic
- Beneš ze Świerklan
- protonotář Jan z Bělé
- A: N/A
- B: NK Praha; sign. XVI C 7; fol. 567 r ‒ 568r (nová foliace 570r ‒ 571r), č. 468
- C: K Praha; sign. XVI C 7; fol. 613v ‒ 614v (nová foliace 616v ‒ 617v), č. 513
Při přepisu listiny do rukopisu došlo v 16. století k částečnému zkomolení, což je patrné zejména na svědečné řadě. Mezi Pelkou z Bełsznice a protonotářem Janem z Bělé je text „Pilerassio, Benessii de Swielan“. V edici W. Wattenbacha a C. Grünhagena to bylo interpretováno jako „Petrass Benessii de Switlan“. Zdá se ale pravděpodobné, že tento Petráš je spíše totožný s Petrem z Pelhřimovic (Petrášem), připomínaným na Ratibořsku v letech 1435‒1455. Beneš ze Świerklan by pak byl dalším ze svědků.