Císař Zikmund odpouští Vokovi ze Sovince (Wokem z Sowincze), městu Přerovu (Przierowu) i všem Vokovým služebníkům a poddaným včetně těch, kteří v aktuální válce padli, dosavadní nepřátelství vůči němu i jeho poddaným. Činí tak na prosbu mnohých dobrých lidí, kteří se přičinili o uzavření smíru. Zikmund také stanovuje, že Vokovi poddaní v Přerově i na dalších místech mají v duchu úmluv a zápisů vydaných jím a legáty koncilu v Basileji (vedle úmluv a zápisuov od nás a posluov od svatého concilium na to učiněných a vydaných) přijímat eucharistii pod obojí způsobou. Kostely v Přerově i v dalších místech mají být obsazovány kněžími podobojí i poté, kdyby Vok tato místa odstoupil zpět panovníkovi. Zikmund se zavazuje, že bude dodržovat všechny další úmluvy, které mezi ním a Vokem uzavřeli úmluvci, tak jak jsou obsaženy ve zvláštní listině těchto úmluvců (a dále ty všecky úmluvy mezi námi úmluvčiemi zvláštním listem zapsané máme a slibujemy zdržeti a docela zachovati i úplně).
- Císař Zikmund: [dle Posse 1910, tab. 17, č. 1‒2, avers: SIGISMVNDVS · DEI · GRACIA · ROMANORVM · IMPERATOR · SEMPER · AVGVSTUS · AC · HVNGARIE · BOEMIE · DLAMACIE || CROACIE · RAME · SERVIE · GALICIE · LODOMERIE · CVMANIE · BVLGARIEQ3 · REX · ET · LVCEMBURGENSIS · HERES, revers: † AQVILA · EZECHIELIS · SPONSE · MISSA · EST · DE · CELIS · VOLAT · IPSA · SINE · META · QVO · NEC · VATES · NEC · PROPHETA · EVOLABIT · ALCIVS]; přírodní; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: originál; pergamen
- B: prostý opis ze 17. století v pamětní knize města Přerova z let 1630‒1754
- A: SOkA Přerov, AM Přerov, listina č. 1
- B: MZA Brno; G 10 ‒ sbírka rukopisů zemského archivu; inv. č. 238
- UB II, s. 519, č. 44
- RI XI, č. 11452
- SČPLL I/1, s. 206, č. 820
- RI XI NB/1, č. 165
- Neumann 1939, s. 146
- Hosák a kol. 1970, s. 153‒154
- Zapletal 1965, s. 10‒11, 42‒43
- Cekota 1993
- Papajík 2005, s. 104
- Lapáček 2008, s. 82
V listině zmiňovaná ubrmanská listina, která podrobněji stanovovala podmínky smíru, se nedochovala. O dva dny později, 3. prosince 1436, vydal podobnou listinu pro Voka ze Sovince také vévoda Albrecht V. Rakouský coby moravský markrabě (viz regest ). Albrecht v ní uvádí, že listinu vydal z rozkazu císaře Zikmunda i na prosbu mnohých lidí, kteří se přičinili o uzavření smíru s Vokem; rozhodující však zřejmě byla Zikmundova vůle. Od Zikmundovy listiny se Albrechtova liší ve dvou ohledech. Zaprvé vedle Přerova mezi Vokem drženými statky výslovně uvádí ještě Svitavy, což bylo před husitskými válkami panství olomouckého biskupství. Také na Svitavy se měla výslovně vztahovat ustanovení o přijímání pod obojí způsobou. Druhým rozdílem je to, že v Albrechtově listině se zmiňuje několik konkrétních ustanovení, které nepochybně pocházejí z nedochované listiny úmluvců, na kterou se však Albrecht výslovně neodvolával.
Přepis regestovaného dokumentu
My Zigmund, z Božie milosti římský ciesař vždy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmacký, charvatský etc. král, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jakož od mnoho minulých let rozličné nepřiezni, záščie i nechuti byly jsú mezi námi a našie velebnosti poddanými s jedné a mezi urozeným Wokem z Sowincze z strany druhé, tak vážiece sobě to a před oči naše vždy kladúce, že milost naše ižádnému, když jediné chce opraviti, nemá nikoli otepřena, ale každému hotova býti, s dobrým rozmyslem a s radú naší k snažné mnohých dobrých lidí, věrných našich milých, jenž o to mezi námi pracovali, prosbě, všecky ty nechuti, záščie a nepřiezni, kterakžkoli a proč neb ačkoli mezi naší velebností a jím vzniklé do té doby a vzniklá, i každé ty nelibosti a škody v válkách již předešlých proti nám a našim poddaným kterakžkoli skrze svrchupsaného Woka činěné, a ďále jemu, městu Przierowu, všěm jeho služebníkóm a poddaným i těm všem, ktož jsú vedle něho v letech již minulých a válkách zašli, zapomanuli a odpustili sme i tiemto listem zapomínáme i odpúštieme milostivě, slibujíce našim ciesařským slovem jim toho ničímž zlým nezdvihati věčně ani zpomínati, neboli našim poddaným toho dopúščeti obyčejem žádným ani dopúščeti nikterakž, by o to kterými právy duchovními neb světskými kdy byli pohoněni. A ti lidé všichni v Przierowie i jinde, kteříž již praveného Woka v držení jsú, mají při tom těla Božieho pod obojím zpósobem přijímání vedle úmluv a zápisuov od nás a posluov od svatého concilium na to učiněných a vydaných zuostaveni býti. A také, když by nám Przerowa zstúpil, tehdy mají kostelové tu v Przierowie i jinde takovými kněžími, kteří tak rozdávají, osazeni býti. A dále ty všecky úmluvy mezi námi úmluvčiemi zvláštním listem zapsané máme a slibujemy zdržeti a docela zachovati i úplně. A toho na svědomie náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Praze, léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého v pondělí po světiem Waczlawie, let království našich uherského etc. v padesátém, římského v XXVII, českého v XVII a ciesařstvie ve čtvrtém létě.