Svatý generální koncil v Sieně (Sacrosancta generalis synodus Senensis), jehož jednání řídí Petr Donati (Petro), arcibiskup na Krétě (archiepiscopo Cretensi), Jakub de Campli (Jacobo), biskup ve Spoletu (episcopo Spoletano), Petr d´Emili (Petro), opat kláštera sv. Petra v Rosazzu (abbate de Rosacio) v akvilejské diecézi (Aquilegensis dioecesis) a Leonardo di Stagio Dati (Leonardo), mistr (magistro) a generální představený řádu kazatelů (generali ordinis Prædicatorum), zvláště určení nunciové papeže Martina V. (Martini quinti, unici et indubitati summi pontificis):
1 Potvrzuje odsouzení kacířských názorů viklefistů a husitů i jejich následovníků, stoupenců a přívrženců (damnationem hæresum Wiclefistarum et Husistarum, suorumque sequacium, credentium et adhærentium), o němž rozhodl svatý koncil v Kostnici (per sacram synodum Constantiensem); schvaluje dosavadní kroky papeže k jejich vyhlazení, včetně dvou jím vyslaných legací a latere. I nadále pak pokračuje v postupu proti kacířům a stanoví, aby všichni, kteří pronásledují kacíře a starají se o vymýcení jejich společenství, se těšili všem právům, privilegiím a milostem daným právem nebo člověkem, jež se týkají odpuštění hříchů a jsou povoleny těm, kteří povstanou proti kacířům.
2 Připojuje důrazný zákaz jakékoli pomoci husitům s pohrůžkou, že proti tomu, kdo neuposlechne, bude postupováno stejně jako proti českým heretikům, přičemž provinilce nebude chránit žádná udělená exempce. Potvrzuje odsouzení a zavržení osoby Petra de Luna (Petri de Luna), kdysi v jeho obedienci zvaného Benedikt XIII. (olim Benedicti XIII in sua obedientia nuncupati), který byl svatým kostnickým koncilem prohlášen za kacíře a schizmatika, a také zákaz podporování schizmatu a kacířství pro všechny věrné křesťany pod trestem zbavení všech beneficií, hodností a důstojenství církevních i světských a uložení jiných trestů podle výroku řečeného koncilu. Vyhlašuje, že všechny osoby, které se po smrti Petra nadále lehkověrně a zatvrzele drží jeho bludu a schizmatu, nebo se domáhají pravomocí, budou podléhat trestům obsaženým v tomto rozsudku, přičemž provinilce nebude chránit žádná udělená exempce. Podotýká, že tento dekret není namířen proti privilegiím papeže Martina V.
3 Dále rozhoduje usilovat o navrácení východní církve k jednotě všeobecné církve, o což se snaží rovněž papež Martin V., který vyslal vlastního nuncia Antonia di Massa (nuntium proprium) vybaveného dostačující pravomocí ke konstantinopolském patriarchovi Josefovi II. (ad patriarcham) a císaři Manuelovi II. Palaiologos (imperatorem Constantinopolitanos). Podotýká, že z odpovědi císaře vyplývá současná nemožnost toto sjednocení uskutečnit.
4 Kritizuje nedbalost představených a inkvizitorů při vyhledávání a potírání hereze všeho druhu. Vyzývá k nápravě, připojuje se k ustanovení Bonifáce VIII. a k jmenování dalších vhodných osob inkvizitory, nejlépe a pokud možno mistrů teologie. Přikazuje přidržovat se postupu koncilu ve Vienne (in deputatione servent concilium Viennense) z let 1311‒1312, přičemž k jmenování má docházet každý rok v první a čtvrtou neděli čtyřicetidenního půstu (prima et quarta dominica quadragesimæ) a o svátcích Narození (in festis nativitatis) a Vzkříšení Pána Ježíše Krista (resurrectionis domini nostri Jesu Christi). Pokud by zmínění biskupové nebo vyšetřovatelé byli ohledně zachovávání tohoto ustanovení ledabylí a nedbalí, propadnou trestu zbavení práva vstupu do kostela na dobu čtyř měsíců (per quadrimestre tempus). Vyzývá, aby se vůči nedbalcům postupovalo na provinciálních nebo synodálních sněmech.
- A: N/A
- B: soudobý opis v Husitské knonice Ondřeje z Řezna
- C: opis v Husitské knonice Ondřeje z Řezna z 18. století
- D: opis v Husitské knonice Ondřeje z Řezna z 18. století
- E: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- F: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- G: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- H: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; aktuální uložení neověřeno
- C: StB Memmingen; Cod. 2,6 a; aktuální uložení neověřeno
- D: StB Memmingen; Cod. 2,6 b; aktuální uložení neověřeno
- E: BSB München; Clm 9711; aktuální uložení neověřeno
- F: BSB München; Clm 14029; aktuální uložení neověřeno
- G: BSB München; Clm 14175; aktuální uložení neověřeno
- H: UB München; 2°Cod. ms. 84; aktuální uložení neověřeno
Koncil na svém prvním slavnostním zasedání 8. listopadu 1423 přijal čtyři dekrety. Ty byly předloženy papeži, který je svým podpisem schválil a promulgoval. Další jednání bylo komplikováno národnostními spory, což vedlo 7. března 1424 k tajnému odjezdu papežských nunciů, kteří bulou datovanou 26. února 1424 koncil rozpustili. O rozpuštění k 7. březnu hovoří papež Martin V. ve své listině z 12. března 1424 (viz regest ).
Přepis regestovaného dokumentu
Primum decretum.
Sacrosancta generalis synodus Senensis, in spiritu sancto legitime congregata, universalem repræsentans ecclesiam, præsidentibus in ea Petro archiepiscopo Cretensi, Jacobo episcopo Spoletano, Petro abbate de Rosacio Aquilegensis dioecesis, et Leonardo magistro et generali ordinis Prædicatorum, nuntiis sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Martini quinti, unici et indubitati summi pontificis, specialiter deputatis, ipsamque reformationem, intendens incipiens a fidei fundamento, præter quod nemo potest ponere aliud, damnationem hæresum Wiclefistarum et Husistarum, suorumque sequacium, credentium et adhærentium, per sacram synodum Constantiensem factam, earum quoque exstirpationem deinde per præfatum dominum nostrum papam Martinum pro viribus procuratam; tum principum, baronum, diversorumque populorum exhortationem ac requisitionem, tum etiam plenariæ indulgentiæ persequentibus illas concessionem, tum pro totali abolitione ad diversas partes binam legati de latere destinationem, ratas et gratas habens, approbat et confirmat. Contra eosdem continuando processus, decernit omnes prosequentes ac procurantes exstirpationem dictæ sectæ gaudere omnibus juribus, privilegiis et indultis a jure vel ab homine, peccatorum veniam concernentibus, contra hæreticos insurgentibus concessis; infectos autem labe dictarum hæresum quomodocunque, omnesque et singulos eisdem consiliis, auxiliis vel favoribus assistentes, ac eosdem defendentes vel receptantes, necnon quæecunque victualia, species aromaticas et pannos, sal et plumbum, pulveres bombardarum, vel arma sive instrumenta bellica, seu res alias quascunque eis adducentes, sive alia quævis negotia vel commercia publice vel occulte facientes cum eisdem, eos etiam, si qui scienter per dominia, terras, districtus vel loca suæ ditioni subjecta præmissa in toto vel in parte præfatis hæreticis adduci seu apportari, vel subditos suos cum eis negotiari permiserint, poenis et damnationibus contra hæreticos promulgatis fore obnoxios ac subditos jurisdictioni quorumcunque judicum exstirpationis hæreticæ pravitatis; privilegiis, exemptionibus, immunitatibus, salvis conductibus a quibuscunque personis ecclesiasticis vel secularibus, etiam si pontificali, imperiali, regali, ducali aut alia quacunque ecclesiastica seu seculari præfulgeant dignitate, concessis vel concedendis, non obstantibus quibuscunque. Insuper omnes Christianæ religionis principes ac dominos tam ecclesiasticos quam seculares hortatur, invitat et monet per viscera misericordiæ dei nostri, ut ad exstirpationem tanti per ecclesiam prædamnati erroris omni celeritate, si divinam ultionem et poenas juris evitare voluerint, evigilent et intendant. Nihilominus disponens hæc sancta synodus ante ejus dissolutionem super hujusmodi decreti executione efficacius providere."
Secundum decretum.
„Item hæc sancta synodus sententiam damnationis et condemnationis in personam damnatæ memoriæ Petri de Luna, olim Benedicti XIII in sua obedientia nuncupati, schismatici et hæretici pronuntiati per sacrum Constantiense concilium, et inhibitionem factam omnibus et singulis Christi fidelibus, sub poenis fautoriæ schismatis et hæresis ac privatione omnium beneficiorum, dignitatum et honorum ecclesiasticorum ac mundanorum, ac alias poenas juris infligendo, prout in dicta sententia præfati concilii, cujus totum tenorem hic haberi vult et habet pro sufficienter expresso, latius continetur, ratam et gratam habens, ejusque executionem continuare volens, decernit, statuit et declarat omnes et singulos post obitum dicti Petri continuantes seu perseverantes in credulitate vel observantia erroris et schismatis ejusdem Petri sic ut præmittitur damnati, vel jus aliquod ab eo in eos directe vel per indirectum derivasse aut derivare potuisse prætendentes, seu in vicem ejusdem succedentes, eorumque receptores, defensores et fautores, cujuscunque præeminentiæ vel conditionis existant, etiam si pontificali, cardinalatus, imperiali, regali aut alia quæecunque ecclesiastica vel seculari præfulgeant dignitate; necnon quoscunque victualia, species aromaticas et pannos, sal et plumbum, pulveres bombardarum vel arma seu instrumenta bellica, seu res alias quascunque eis adducentes, sive alia quævis negotia vel commercia publice vel occulte facientes cum eisdem; eos etiam, qui scienter per dominia, terras, districtus vel loca suæ ditioni subjecta præmissa in toto vel parte præfatis hæreticis adduci seu apportari, vel subditos suos cum eis negotiari permiserint, fore obnoxios atque ligatos poenis et censuris in dicta sententia contentis; cum etsi novi erroris inventores non sint, in alieno tamen facinori prædamnato suam communionem immiscuerint; nullo eisdem exemtionis, immunitatis, privilegii, statuti vel consuetudinis præsidio suffragante. Per hanc tamen approbationem et declarationem statuti sive decreti non intendit privilegiis, habilitationibus et declarationibus, absolutionibus et dispensationibus, quibuscunque personis per sanctissimum dominum nostrum papam Martinum quintum concessis et concedendis, præjudicium generare seu in aliquo derogare." Initium et prosecutio Basiliensis concilii.
Tertium decretum.
„Item quia in nonnullis generalium conciliorum convocationibus Romani pontifices pro tempore existentes conati sunt ecclesiam orientalem reducere ad unionem universalis ecclesiæ, ut in recta fide Jesu Christi salvaretur, sanctissimusque dominus noster papa Martinus quintus paterno ejus affectu compatiens et affectans oves errantes ad unicum Christi ovile reducere, perquirens sollicite, etiam nuntium proprium sufficienti potestate munitum ad patriarcham et imperatorem Constantinopolitanos destinando, ut unioni sanctæ matris ecclesiæ possent reincorporari: cujus nuntii expositione audita, imperator respondit, prout in ejusdem literis aurea bulla munitis latius continetur; ex quibus apparet cum ipsis talia istis temporibus non posse utiliter et fructuose pertractari. Quare hæc sancta synodus, considerans reformationem catholicæ ecclesiæ necessariam fore, illis pro nunc non aliter exspectatis, decernit ad dictam reformationem fore procedendum, et cum se facultas obtulerit, vigilanter, divina favente clementia sinceroque cordis affectu, pro viribus intendere eorum reductioni ad gremium fidei orthodoxæ“.
Quartum decretum.
„Item quoniam propter negligentiam quorundam ordinariorum et inquisitorum deputatorum exstirpationi hæreticæ pravitatis in diversis mundi partibus variæ hæresum species pullularunt, in gravem dei offensam, fidei catholicæ detrimentum et multarum animarum perditionem: volens hæc sancta synodus remedium adhibere, statuit atque mandat omnibus et singulis locorum ordinariis ac inquisitoribus hæreticæ pravitatis, ut timore, favore, amore et odio quibuscunque postpositis juxta juris formam sollicite intendant inquisitioni et exstirpationi hæresum quarumcunque, et quam primum eis constiterit, in locis suæ jurisdictionis aliquos dicta labe infectos existere, eorum captioni et punitioni intendant secundum canonicas sanctiones; quodque, ut favoribus opportunis circa hæc eisdem ordinariis et inquisitoribus assistatur, constitutioni Bonifacii octavi, disponenti super investigatione, captione, custodia et punitione hæreticorum et fautorum fiendis et procurandis per dominos et rectores temporales locorum addere cupiens, statuit hæc sancta synodus, quod quicunque capientes hæreticos et in potestatem ordinariorum vel inquisitorum hæreticæ pravitatis effectualiter ponentes, vel eos quos detinere seu capere non possent, de eorum territoriis omnino expellentes, aut bannientes, seu etiam requisiti, brachium seculare contra eos præstantes, eam indulgentiam consequantur, quæ dari consuevit personaliter proficiscentibus in subsidium terræ sanctæ. Mandat etiam omnibus, ad quos spectat deputare inquisitores hæreticæ pravitatis, ut in deputatione servent concilium Viennense, ac in locis insignibus, vel ubi frequentius pullularet hæresis quæcunque, quoscunque non deputent, nisi magistros in sacra pagina, si haberi commode possint; alioquin alios doctiores et aptiores, quos valuerint reperire. Hujusmodi quoque decretum prima et quarta dominica quadragesimæ, et in festis nativitatis ac resurrectionis domini nostri Jesu Christi ordinarii in suis ecclesiis principalibus, inquisitores vero præfati in ecclesia aliqua insigni civitatis vel dioecesis, ubi magis videtur expedire, quum populus convenit ad divina, singulis annis perpetuo intelligibiliter publicare teneantur, et singulis dictis diebus publice nuntiare, candelis accensis pariter et extinctis ac in terram projectis, campanisque pulsatis, omnes hæreticos, credentes, receptores, fautores et defensores eorum excommunicatos, et tales ab omnibus evitari. Hanc autem publicationis formam quoad constitutiones præfatas Wiclefistarum et Husistarum et schismaticorum, quousque viguerint, hæc sacra synodus observari decernit. Quod si prædicti ordinarii vel inquisitores circa observantiam hujusmodi statuti se remissos seu negligentes reddiderint, poenam suspensionis ab ingressu ecclesiæ per quadrimestre tempus eo ipso incurrant, ac in provincialibus seu synodalibus conciliis pro modo culpæ seu negligentiæ contra tales negligentes ultra prædictam poenam provideatur de remedio opportuno, privilegiis, exemtionibus, consuetudinibus et statutis contra præmissa disponentibus non obstantibus quibuscunque.“
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
První dekret. Svatý generální koncil v Sieně, reprezentující všeobecnou církev, jehož jednání řídí Petr, arcibiskup krétský, Jakub, biskup ve Spoletu, Petr, opat kláštera sv. Petra v Rosazzu v akvilejské diecézi, a Leonardo, mistr a generální představený řádu kazatelů, zvláště určení nunciové nejsvětějšího otce v Kristu a našeho pána, pana Martina V., jediného a nepochybného papeže, se sešel řádně v Duchu svatém a usiluje o nápravu, jež začíná od základu víry, místo něhož nikdo nemůže položit jiný. Schvaluje a potvrzuje odsouzení kacířských názorů viklefistů a husitů i jejich následovníků, stoupenců a přívrženců, o němž rozhodl svatý koncil v Kostnici, schvaluje i jejich vyhlazení ‒ ohledně toho činil opatření náš zmíněný pan papež Martin podle svých sil; schvaluje a potvrzuje jak povzbuzování a pobízení knížat, baronů a rozličných lidí, tak poskytnutí úplných odpustků pro ty, kdo husity pronásledují, tak i vyslání dvou zplnomocněných legátů do různých končin kvůli úplnému vymazání hříchů, neboť to vše má za správné a žádoucí. I nadále pak pokračuje v postupu proti nim a stanoví, aby všichni, kteří pronásledují kacíře a starají se o vymýcení toho společenství, se těšili všem právům, privilegiím a milostem daným právem nebo člověkem, jež se týkají odpuštění hříchů a jsou povoleny těm, kteří povstanou proti kacířům.
Rozhodl také, že všichni, i jednotlivci pošpinění v jakékoli míře skvrnou těchto kacířských názorů, kteří stojí při kacířích radami, pomocí nebo přízní a kteří je chrání a přijímají nebo jim dopravují jakékoli potraviny, vonné koření, látky, sůl a olovo, prach pro bombardy nebo zbraně či válečné stroje nebo jakékoli jiné věci nebo s nimi veřejně nebo tajně provozují nějaké obchody nebo obchodní jednání, a také ti, kteří vědomě připustí, aby byly tyto věci přiváženy nebo dopravovány zcela nebo částečně přes panství, země, kraje nebo místa poddaná jejich vládě, nebo dovolí, aby jejich poddaní s kacíři obchodovali, budou podléhat trestům a odsouzením vyhlášeným proti kacířům a budou podrobeni jurisdikci kterýchkoli soudců pro vymýcení kacířské nepravosti; a nezabrání tomu žádná udělená privilegia, exempce, imunity, glejty od jakýchkoli osob církevních nebo světských, i kdyby se skvěli papežskou, císařskou, královskou, vévodskou nebo jakoukoli jinou církevní nebo světskou hodností. Nadto všechny šlechtice a pány křesťanské víry, církevní nebo světské, vybízí, vyzývá a napomíná při niterném milosrdenství našeho Pána, aby procitli a snažili se vymýtit tak velký a církví odsouzený blud co nejrychleji, aby se vyhnuli Boží pomstě i trestu podle práva. Kromě toho tento svatý koncil před svým rozpuštěním rozhodl velmi účinně dbát na vykonávání tohoto dekretu.
Dále tato svatá synoda má za řádné a platné odsouzení a zavržení osoby Petra de Luna neblahé paměti, kdysi v jeho obedienci zvaného Benedikt XIII., který byl svatým kostnickým koncilem prohlášen za kacíře a schizmatika, a také zákaz podporování schizmatu a kacířství pro všechny věrné křesťany pod trestem zbavení všech beneficií, hodností a důstojenství církevních i světských a uložení jiných trestů podle práva, jak je úplněji obsaženo ve výroku řečeného koncilu, jehož celé znění tu má být a je dostatečně zaznamenáno. Protože hodlá toto rozhodnutí i nadále uskutečňovat, určuje, stanoví a vyhlašuje, že všichni i jednotlivci, kteří se po smrti onoho Petra nadále lehkověrně a zatvrzele drží bludu a schizmatu tohoto, jak bylo řečeno, odsouzeného Petra, nebo se domáhají, aby jim přímo nebo nepřímo připadla nebo mohla připadnout od něj nějaká pravomoc nebo aby nastoupili po něm, a jejich stoupenci, ochránci a příznivci, ať jsou jakkoli vysokého postavení nebo stavu, i kdyby se skvěli papežskou, kardinálskou, císařskou, královskou nebo jakoukoli jinou církevní nebo světskou hodností, a také ti, kteří jim dopravují jakékoli potraviny, vonné koření, látky, sůl a olovo, prach pro bombardy nebo zbraně či válečné stroje nebo jakékoli jiné věci nebo s nimi veřejně nebo tajně provozují nějaké obchody nebo obchodní jednání, a také ti, kteří vědomě připustí, aby byly tyto věci přiváženy nebo dopravovány zcela nebo částečně přes panství, země, kraje nebo místa poddaná jejich vládě, nebo dovolí, aby jejich poddaní s kacíři obchodovali, budou podléhat potrestání a podrobí se trestům obsaženým v tomto rozsudku ‒ i když nejsou vynálezci nového bludu, přece se zapletli do již odsouzeného zločinu ‒ a nepomůže ochrana žádné exempce, imunity, privilegia, nařízení nebo zvyklosti. Toto schválení a vyhlášení statutu či dekretu nezamýšlí způsobit újmu nebo nějak omezit privilegia, osvědčení způsobilosti a výroky, rozhřešení a dispenzy udělené či udělované kterýmkoli osobám naším nejsvětějším panem papežem Martinem V.
Dále: na některých shromážděních generálních konsilů římští biskupové, kteří v té době byli, se pokusili přivést východní církev zpět k jednotě všeobecné církve, aby byla zachována v pravé víře Ježíše Krista. Náš nejsvětější pan papež Martin V., který cítil stejnou touhu a přál si bloudící ovečky přivést zpět do jediného ovčince Kristova, starostlivě zjišťoval, jak by mohly být opět přivtěleny k jednotě svaté matky církve; dokonce vyslal vlastního nuncia vybaveného dostačující pravomocí ke konstantinopolskému patriarchovi a císaři. Když byl vyslechnut výklad tohoto vyslance, císař odpověděl tak, jak je to úplněji obsaženo v jeho listině opatřené zlatou bulou. Z té listiny je zřejmé, že s nimi v těch časech nelze užitečně a plodně takové věci projednávat. Proto se tato svatá synoda, když vzala v úvahu, že náprava katolické církve je nezbytná a že nelze očekávat, že oni nyní změní svůj názor, rozhodla přikročit ke zmíněné nápravě, a když se naskytne příležitost, usilovat horlivě s laskavou podporou Boží a s upřímným citem v srdci o jejich navrácení do lůna pravé víry.
Dále protože kvůli nedbalosti některých biskupů a inkvizitorů určených k vymýcení kacířského neřádu se rozmohly v různých částech různé druhy kacířství k těžké urážce Boha, škodě katolické víry a zatracení mnoha duší, chce tato svatá synoda podat lék a ustanovuje a nařizuje všem, i jednotlivým místním biskupům a vyšetřovatelům kacířské nepravosti, aby ponechali stranou veškerý strach i přízeň, lásku i nenávist a podle právní formy se pečlivě věnovali vyšetření a vymýcení jakýchkoli kacířských učení. Jakmile jim bude jasné, že na místech v jejich jurisdikci žijí někteří poskvrnění tou nákazou, ať usilují o jejich zajetí a potrestání podle kanonických předpisů. A aby tato svatá synoda podpořila ohledně toho biskupy a inkvizitory náležitými projevy přízně, chce se připojit k ustanovení Bonifáce VIII., který rozhodl, jak mají světští páni a správci provádět a obstarávat vyšetřování, zajímání, hlídání a trestání kacířů a jejich příznivců. Stanoví, aby všichni, kdo zajímají kacíře a účinně je předávají do pravomoci biskupů a vyšetřovatelů kacířské nepravosti nebo vyhánějí ty, které nemohou zajmout, zcela ze svých území nebo je pohánějí před soud nebo na požádání zasáhnou proti nim světským ramenem, získali odpuštění, jaké se obvykle poskytuje těm, kteří osobně táhnou na pomoc Svaté zemi. Přikazuje také všem, jichž se týká jmenování vyšetřovatelů kacířské nepravosti, aby se při tom jmenování přidrželi viennského koncilu a na význačných místech nebo tam, kde se hojněji rozmáhá jakékoli kacířství, nejmenovali ledaskoho, ale jen mistry Svatého písma, pokud je srozumitelně vyhlásit biskupové ve svých hlavních kostelích a zmínění vyšetřovatelé v některém kostele významného města nebo diecéze, jak se to bude jevit prospěšnější, a to každý rok v první a čtvrtou neděli čtyřicetidenního půstu a o svátcích Narození a Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, když se sejdou lidé k bohoslužbě. V těchto dnech ho tedy budou muset oznámit se svíčkami zapálenými a pak najednou zhasnutými a hozenými na zem, za zvuku zvonů, aby se všichni vyhnuli všem vyobcovaným kacířům a jejich zastáncům, stoupencům, přívržencům a obráncům a podobným.
Tato svatá synoda rozhodla, aby byla zachovávána tato forma zveřejnění, pokud jde o zmíněné výnosy o viklefistech, husitech a schizmaticích, ať žijí kdekoli: pokud by zmínění biskupové nebo vyšetřovalé byli ohledně zachovávání tohoto ustanovení ledabylí a nedbalí, ať proto propadnou trestu zbavení práva vstupu do kostela na dobu čtyř měsíců. Ať se také na provinciálních nebo synodálních sněmech vůči těmto nedbalcům dbá kromě zmíněného trestu i o přiměřenou nápravu podle míry provinění nebo nedbalosti, čemuž nemohou být na překážku jakákoli privilegia, exempce, zvyklosti a ustanovení.