Kněz vratislavské diecéze Mikuláš Gramus z Osoblahy (Nicolaus Gramus, presbiter Wratislaviensis diocesis) žádá papežský stolec, aby mu byla udělená provize na farní kostel v Nové Cerekwii (in Novakatholica) v olomoucké diecézi (Olomucensis diocesis), jehož roční důchod nepřevyšuje 10 hřiven stříbra. Svou žádost zdůvodňuje následovně: když se před časem uvolnil zmíněný kostel smrtí Martina řečeného „Marczinnacko“ (Martini dicti Marczinnacko) mimo římskou kurii, přijal zmíněný žadatel takto uvolněný kostel na základě exspektance vydané kdysi papežem Janem XXIII. (Johannem papam XXIII.), následně k němu získal provizi a nabyl ho do vlastní držby. Protože však měl pochybnosti, zda takové přijetí a nabytí se stalo dle práva, žádal o výše uvedené udělení.1 Tomuto udělení nemá vadit (non obstantibus), že drží kanonikáty s prebendami ve vratislavském a olomouckém kostele (Wratislaviensis et Olomucensis ecclesiarum) a také oltář sv. Marty v pražském kostele (altari s. Marthe in ecclesia Pragensi), jejichž roční důchod nepřevyšuje společně 24 hřiven stříbra; dále že si vyžádal papežský mandát k provizi na arcijáhenství olomouckého kostela, jehož roční důchod nepřevyšuje osm hřiven stříbra, a také že získal dispens, podle které může držet dvě inkompatibilní církevní beneficia na určitou stanovenou dobu.
Papežský vicekancléř schvaluje supliku bez výhrad (Concessum ut petitur pro utroque).
1: Srov. regest; MVB VII/1, s. 183, č. 410 ; s. 67, č. 145
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 165 (lib. II de vacantibus per concessum a. sexto)