Eliška z Křivous (Elška z Křivús), vdova po Rackovi z Křivous, dává po své smrti své věno, zapsané na Křivousech, se vším příslušenstvím svému synu Jankovi a jeho dědicům a slibuje vložit do desk zemských, jakmile to bude možné, nebo stvrdit jiným způsobem, který by se stal obvyklým. Dále si vymiňuje, že pokud by Janek zemřel dříve nežli ona, listina nemá mít další platnost, a pokud by za jejího života chtěl něco ze zmíněného majetku prodat nebo s ní špatně zacházel, bude moci učinit jiné pořízení, nezávisle na znění této listiny.
- Aleš z Dubé seděním na Kokoříně (Alše z Dubé seděním na Kokoříně)
- purkmistr a konšelé Starého Města pražského (purgmistra a konšelóv Starého města Pražského)
- Svojše ze Zahrádky (Svojše z Zahrádky)
- Vaněk ze Zhoře (Wanka ze Zhoře)
- Janek z Pakoměřic (Janka z Pakoměřic)
- Ctibor z Vojkovic (Ctibora z Kojkovic)
- Eliška z Křivous: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Aleš z Dubé seděním na Kokoříně: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- purkmistr a konšelé Starého Města pražského: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Svojše ze Zahrádky: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Vaněk ze Zhoře: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Janek z Pakoměřic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Ctibor z Vojkovic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
Já Eliška z Křivús nebožce Racka odtudž z Křivús manželka vyznávám tiemto listem etc, že znamenajíci, ano v těchto časiech válečných a nejistých dsky zemské nejsú otevřeny ani úředníky obyčejnými osazeny, i nechtieci věna svého, kteréž mám v Křivúsiech ve dskách zemských vloženo a zapsáno, i vzdala sem a mocí tohoto listu vzdávám po své smrti to jisté věno své v Křivúsech s dědinami, s lukami, s lesy a s lidmi úročními a kmetcími tudiež i se vším svým věnným právem Jankovi synu svému, jeho dědicóm a budúcím k jmění, držení a k dědičnému požívání, i také aby je mohl po mé smrti prodati, najieti, zastaviti, anebo s ním učiniti jakožto s svým vlastním zbožím, cožby se mu líbilo, a dále jestli že budú dsky zemské otevřieny a úředníky obyčejnými osazeny, tehdy chci napředpsanému synu svému napřed jmenované věno své se vším svým právem v desky zemské vložiti a zapsati podle řádu a obyčeje země této, a to na prvnie, na druhé a nebo konečně na třetie suché dni, kdyžby desky zemské byly otevřieny a obecně k nim jeli, anebo jemu tiem řádem a obyčejem to jisté věno objistiti a zapsati etc., a páni, rytieři a zemané obyčejně ho požívali, pakliby nebyly ani desky zemské za mého zdravého života otevřieny, ani který řád byl a obyčej miesto desk zemských uložen a ustanoven, a jestli že by napřed psaný syn mój prvé umřel nežli já, tehdy aby tento list a zápis po jeho smrti žádné viece moci neměl. Také vymienuji, jestli že by mě týž syn mój za mého zdravého života chtěl od toho věna mého kterak odtisknúti, anebo je prodati anebo se mnú zle a svévolně nakládati, tehdy abych věno své svrchupsané mohla přes tento list a zápis komuž budu chtieti dáti aneb prodati. Tomu na jistotu pečet má vlastnie s dobrým vědomím přivěšena jest k tomuto listu , a pro lepšie svědomie prosila sem urozeného pána Alše z Dubé seděním na Kokoříně a múdrých a opatrných pánóv purgmistra a konšelóv Starého města Pražského a slovutných panoší Svojše z Zahrádky, Wanka ze Zhoře, Janka z Pakoměřic a Ctibora z Kojkovic, že jsú také své pečeti vlastnie přivěsili k témuž listu, jenž dán l. 1428 od nar. syna tu sobotu po sv. Václavě 2 Oct..