Jan Seckel (Johannes Seckel), kanovník kláštera augustiniánu kanovníku v Roudnici nad Labem (canonicus monasterii in Ruidnicz per prepositum soliti gubernari ordinis s. Augustini Pragensis diocesis), žádá papežský stolec, aby mu udělil dispens, podle které by mohl svobodně a právem přijmout a držet církevní beneficium se správou nebo bez správy, které obvykle spravují sekulární klerici. Svou žádost zdůvodňuje následovně: řečený kanovník spolu s proboštem a dalšími kanovníky zmíněného kláštera pohánění strachem z některých chyb křesťanské víry a rostoucím útlakem se strany heretiků, tedy husitů a viklefistů, v Českém království byli nuceni opustit svůj klášter. Zmíněný Jan Seckel pak putováním po různých zemích a diecézích hledal přijetí v jiném klášteře jejich řádu, nenašel však nakloněné příjemce, kteří by ho neodbyli různými výmluvami, což může doložit autentickými listinami, vydanými v této věci. Potom se však Albert de Herrenberg (Albertus de Herrenberg), probošt kolegiátního kostela ve Stuttgartu (prepositus collegiate eccelsie in Stuckgarden) v kostnické diecézi (Cosntanciensis diocesis), rozhodl poskytnout řečenému Janovi sekulární církevní beneficium ve své kolaci, aby se nemusel pro zajištění své obživy potulovat a žebrat, a aby podpořil jeho obživu v oblastech, z nichž řečený Jan pochází.
Papež Martin V. souhlasí po dobu trvání hereze v oblastech zmíněného kláštera (Fiat durante ibi dicta heresi O.).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 154 (lib. VIII de vacantibus per fiat a. quarto)