Kanovník kláštera augustiniánu kanovníku v Roudnici nad Labem Jan Seckel (Johannes Seckel, canonicus monasterii in Ruidnicz per prepositum soliti gubernari ordinis s. Augustini Pragensis diocesis) žádá papežský stolec, aby mu udělil dispens, podle které by mohl svobodně a právem přijmout a držet církevní beneficium se správou nebo bez správy, které obvykle spravují sekulární klerici. Svou žádost zdůvodňuje následovně: řečený kanovník spolu s proboštem a dalšími kanovníky zmíněného kláštera pohánění strachem z některých chyb křesťanské víry a rostoucím útlakem se strany heretiků, tedy husitů a viklefistů, v Českém království byli nuceni opustit svůj klášter. Zmíněný Jan Seckel pak putováním po různých zemích a diecézích hledal přijetí v jiném klášteře jejich řádu, nenašel však nakloněné příjemce, kteří by ho neodbyli různými výmluvami, což může doložit autentickými listinami, vydanými v této věci. Potom se však probošt kolegiátního kostela ve Stuttgartu v kostnické diecézi Albert de Herrenberg (Albertus de Herrenberg, prepositus collegiate eccelsie in Stuckgarden Cosntanciensis diocesis) rozhodl poskytnout řečenému Janovi sekulární církevní beneficium ve své kolaci, aby se nemusel pro zajištění své obživy potulovat a žebrat, a aby podpořil jeho obživu v oblastech, z nichž řečený Jan pochází.
Papež Martin V. souhlasí po dobu trvání hereze v oblastech zmíněného kláštera (Fiat durante ibi dicta heresi O.).
- B: AAV; R. Suppl. 154 (lib. VIII de vacantibus per fiat a. quarto)