Basilejský koncil za předsednictví Juliána Cesariniho nabádá křesťany, aby se nenechali přesvědčit husitskou propagandou. Citacemi z Bible dokládá, že jak Kristus, tak apoštolové varovali před heretiky, kteří jsou opakovaně přirovnáváni k vlkům napodobujícím ovčí hlas. Dále vysvětluje, že všechny hereze se vždy hájí výroky z Bible, které ale vykládají jinak, než jaký byl jejich původní smysl. Sděluje také, že husité byli pozváni, aby přišli do Basileje (hanc civitatem) s náležitými bezpečnostními zárukami, a slíbil jim slyšení. Husité tak nebudou nadále moci tvrdit, že jim bylo slyšení odepřeno, protože biskupové a klerici jim nemají co odpovědět. Koncil vysvětluje, že tak tomu nikdy nebylo, ale že církev považovala za nevhodné znovu diskutovat o již odsouzené herezi. Dále ukazuje výroky z Bible, že přijaté učení se nemá opouštět za žádných okolností. Odpovídá také na útoky husitů proti kléru: Vysvětluje, že ačkoliv kněží mají své vady, husitský klérus je ještě horší a že kněží se mají poslouchat, i když jsou špatní. Hříšníci vůbec se nemají vyhánět, zato heretikům je třeba se vyhýbat.
- A: N/A
- B: Basel, Universitätsbibliothek, A I 32, fol. 399r‒401r
Sacra synodus in spiritu sancto aput Basileam canonice congregata, presidente reverendissimo in Christo patre, domino Iuliano sancte Romane ecclesie sancti Angeli dyacono cardinali, apostolice sedis legato: universis Christi fidelibus, ad quos presentes pervenerint, in Christo Ihesu salutem, atque in fide catholica, quam per universas Christianitatis partes sancta confitetur ecclesia, quamque accepistis a progenitoribus vestris, firmiter et immobiliter permanere, nullisque temptacionibus aut turbinibus commoveri. Veritatis magister, ymmo ipsa eterna et incommutabilis veritas, dominus noster Ihesus Christus, sapiencia dei patris, per quem facta sunt et secula, carne sumpta in sacratissime Marie virginis utero, veritatis viam verbo docens pariter et exemplo, non tantum apostolice predicacioni et doctrine obediendum monstravit, sed et pseudoapostolorum cavere versucias, prout scriptum est Matthei xxiiii et Marci xiii: Videte, ne quis vos seducat; multi enim venient in nomine meo, dicentes, quia ego sum (Mt 24, 4‒5 ; Mc 13, 5‒6); et infra: Exurgent1 pseudochristi et pseudoprophete (Mt 24, 24; Mc 13, 22); et iterum Matthei vii: Attendite a falsis prophetis, qui veniunt ad vos in vestimentis ovium, intrinsecus autem sunt lupi rapaces (Mt 7, 15). Recte sermo Christi hereticos exprimit; ipsi quidem vere sunt falsi prophete; propheta enim idem est, quod videns; falsi quidem prophete sunt, quia falso asserunt se melius sacre scripture veritatem agnoscere et videre. In vestimentis ovium veniunt, quia sub nomine Christiani, mencientes se oves Christi,2 et cum sint lupi, vocem menciuntur ovinam, ut quasi sub spe melioris pascue3 oves Christi de caulibus Christi extrahant, et4 in pascua peregrina perducant, ut a pastoris custodia separate5 libere devorentur. Intelligite, dilectissimi! Ihesu Christi magistri nostri parabolam: fideles suos gregem ovium vocat, Petroque, et in eius persona successoribus suis, tamquam vero pastori, oves suas6 propensius commendavit, pasce, inquiens, oves meas (Io 27, 17). Harum ovium caules7 ecclesie sunt pascue,8 sancta apostolorum et catholicorum doctorum doctrina, in qua pasti estis ab exordio nativitatis vestre. Attendite igitur, ne lupus, ovinam simulans vocem, vos ad peregrina pascua pertrahat, hoc est, ad novam et insanam doctrinam adducat. Hinc ille vas eleccionis (Act 9, 15), Paulus, cum ab Ephesiis9 commeatum acciperet, magistri sui imitatus doctrinam ait: Attendite vobis et universo gregi, in quo vos spiritus sanctus posuit episcopos, regere ecclesiam dei, quam acquisivit sanguine suo. Ego scio, quoniam post decessionem meam intrabunt lupi rapaces in vos, non parcentes gregi; et ex vobis ipsis exurgent viri loquentes perversa, ut abducant10 discipulos post se. Propter quod vigilate (Act 20, 2831). Videtis, dilectissimi! ex verbis Pauli, quid per lupos rapaces in ewangelio Christi designet, nisi viros loquentes perversa, ut abducant11 discipulos post se. Petrus quoque in sua secunda canonica, secundo capitulo inquit: Fuerunt vero et pseudoprophete in populo, sicut et in vobis erunt magistri mendaces, qui introducent sectas perdicionis (2Pt 2, 1), et infra, continuans de ipsis sermonem, subiungit: dominacionemque contempnunt, audaces, sibi placentes, sectas non metuunt facere (2Pt 2, 10). Apostolusque et ewangelista Iohannes sua prima canonica, iiii cap. ait: Karissimi, nolite omni spiritui credere, sed probate spiritus, si ex deo sunt, quoniam multi pseudoprophete12 erunt in mundo (1Io 4, 1). Hec dicta sufficiant, ut memoremini, tam Christi quam apostolorum doctrina admonitos vos esse, hereticorum cavere fallaciam et eorum insanam devitare doctrinam, quod et multis eciam aliis posset auctoritatibus comprobari; hoc namque idem Galathas, Corinthios et alios fideles populos Apostolus in diversis locis incautat,13 que omnia scribere longum esset. Ab ipso quidem principio nascentis ecclesie in diversis temporibus multe et diverse hereses orte sunt, quarum alique non solum civitates, sed magnas provincias seduxerunt, et occulto, iusto tamen dei iudicio, magnas in Christiano populo fecerunt strages, sed tandem misericordia propiciante divina exterminate fuerunt; quoniam etsi aliquamdiu tolleret, tandem non relinquet dominus virgam peccatorum super sortem iustorum (Ps 124, 3). At nulla heresum secta fuit, que ad suam assercionem sacre scripture testimonia non assereret, et ex ipsa suam diceret sentenciam confirmari. Est enim cavillacionis natura ex hiis, que manifeste vera sunt, callida machinacione falsa deducere. Sic heretici, iuxta beati Ieronimi verba, depravata sentencia sacre scripture sensum pervertunt et in suam partem trahere moliuntur; nimirum sciunt namque se neminem posse decipere, nisi auctoritate sacre scripture assererent se muniti. Sic et ille Sathan, cum Christum seducere vellet, sacre scripture auctoritatem induxit, dicens: Si filius dei es, mitte te deorsum; scriptum est enim, quoniam angelis suis deus mandavit de te, ut custodiant te, ne forte offendas ad lapidem pedem tuum (Lc 4, 911; Mt 4, 6). Ecce maligni astuciam! Sub scripture testimonio decipere nitebatur, falso ipsam auctoritatem inducens; cum etsi sic apparere videretur, non est tamen ille vere sensus, quo est spiritu sancto dictante conscripta. Sic et heretici imitantur Sathanam, cuius ministri sunt, prout Apostolus inquit 2 ad Corinthios xi dicens: Nam eiusmodi pseudoapostoli sunt operarii subdoli, transfigurantes in apostolos Christi. Et nimirum, ipse enim Sathanas transfigurat se in angelum lucis; non est ergo magnum, si ministri eius transfigurentur velut ministri iusticie (2Cor 11, 13‒15) et ipsius Sathane magisterio docti,14 sacram scripturam inducunt non ad ipsius verum intellectum, prout et cunctis15 intelligentibus notum est, et si audire16 voluerint, eis largiente spiritus sancti gracia manifeste monstrabitur. Hec namque sacra synodus, volens per benignitatis viam incedere, ad partes regni Bohemie, in quibus proch dolor heresis tenebre ab aliquibus citra temporibus iacent, suas patentes litteras destinavit, eos ad hanc civitatem benigne venire cum debita securitate suadens, audienciamque promittens. Iamque de cetero denegatam sibi audienciam non poterunt affirmare, quod in sue pertinacie argumentum hactenus allegabant, dicentes episcopos et clericos penuria responsionis eorum declinare certamen; quod utique sic non erat, sed quoniam indignum reputabant in disputacionem admitti heresim iam dampnatam; quam quidem,17 cum omnes eorum articuli aut sint hereses iam ab Athanasio, Cypriano, Hylario, Augustino et aliis doctoribus convicte et reprobate, aut ex illis suscipiant fundamentum, facile est, dictorum doctorum argumentis et responsis utendo, eorum assercionibus respondere. Vos igitur Christi fideles, non cito moveamini asensu, nec unius pugilli terre vox ab ea fidei doctrina, quam per universas Christianitatis fines longe lateque diffusas Christianus populus confitetur et tenet, titubare vos faciat. Quam progenitores vestri tenuerunt, tenete, fugite novitatem doctrine, quam quanto suspecta18 et fugienda19 esse debeat, ex eo dogmate, quod pro Galathis Paulus apostolus dedit, constat aperte; quibus iuxta principium epistole sue sic inquit: Miror quod sic tam cito transferimini, ab eo qui vos vocavit in graciam Christi, in alium ewangelium; quod non est aliud, nisi sunt aliqui, qui vos conturbant, et volunt evertere evangelium Christi. Sed licet nos, aut angelus de celo ewangelizaverit vobis, preterquam quod ewangelizavimus vobis, anathema sit. Sicut predixi, et nunc iterum dico: si quis vobis ewangelizaverit preter id, quod accepistis, anathema sit (Gal 1, 6‒9). Videtis, carissimi! quam fixe innitendum20 accepte doctrine et a nova cavendum apostolus suadet, ut si ipse idem, aut angelus de celo, ipsam novam contra prius acceptam ewangelizaret, anathema censeri repetita vice declaret, hoc loquendi genere utens, ut non posse arcius prohibere demonstret. Non enim possibile est, angelum de celo aliud evangelium posse predicare; sed ut omnem inferiorem auctoritatem excludat, quasi dicat: iam nolo vobis dicere: si pseudoapostolus aliud predicet, ne forte quisquam cavillare posset talem non esse, sed dico vobis: quicunque sit ille. Et ut supereffluentem ante21 ostendat vehemenciam: eciam si ego ipse vel angelus de celo, aut ne forte, si22 aliquis pseudoapostolus se angelum mentiretur ostenderetque portenta,23 quod nonnunquam providencia divina permittit ad probacionem suorum, sicut Deuteronomio xiii ad populum et similiter dominus inquit: Si surrexerit in medio tui propheta, aut qui sompnium dicat se vidisse, et predixerit signum atque portentum24 et evenerit quod locutus est, et dixerit tibi: eamus et sequamur deos alienos, quos ignoras, et serviamus eis: non audies verba prophete illius aut sompniatoris: quia temptat vos dominus deus vester, ut palam sciat, utrum diligatis eum, an25 non, in toto corde (Dt 13, 1‒3). Sic et apostolus Prima ad Corinth. xi26 cap. ait: Oportet hereses esse, ut hii, qui probati sunt, manifesti fiant (1Cor 11, 19). Audistis sepissime, dilectissimi predicare, quod in tempore Antichristi catholici episcopi et sacerdotes nescient illius cavillacionibus et argumentacionibus respondere, ipseque signa et prodigia magna faciet. Nunc autem unusquisque consideret, quid de se ipso confidat, si in illam temporis Antichristi tribulacionem incideret, qui ab huius exigui venti flatibus agitatur. Nec quemquam moveat, carissimi, quod ut vestrum animos adversus Christi sacerdotes valeant concitare, venenatas detraccionis sagittas in sacerdotum infamiam mittere non desistunt. Est namque hec hereticorum consuetudo vetusta, prout temporibus beatorum Cipriani et Augustini Donatiste heretici, qui erant in Affrica, faciebant, prout ex dictorum doctorum patet scriptis. Negandum enim non est, plura nimis vicia in clero et in populo esse, que correccione et reformacione sunt digna; nec sine causa „in clero et populo“ dicitur, quoniam et sic se habet veritas, et in utroque statu est, ut reformentur, necesse. Alias facile ab uno statu in alterum serpunt, quoniam ex populo clerici assumuntur, et inter populum conversantur. Sane non de moribus, sed de veritate doctrine questio est; vicia et peccata quis non reprobet et detestetur? Sed in hoc animadvertendum est, ne sub mellis dulcedine venenum false doctrine sumatur. Non enim nocet ex fictili plumbeoque vase bonum vinum accipere: sed venenum interficit, eciam si sumatur ex auro, licet necque aput illos vas aliquod aureum est reperire: sed, sicut Augustinus Donatistis dicebat, ipsi, qui sacerdotes dei criminari nituntur, proferant suos, si quos habent virtutum prerogativa clarentes; proferant aliquem, quem posint beatis Nicolao, Martino, Leonardo, Ambrosio et aliis multis millibus, quos habet nostra professio, comparare. Nec eciam hodierna die ita est destituta viris sanctis Christiana religio, quin possent in magno numero viri virtutibus clari monstrari, qualem ipsi nec unicum habuerint. Quales inter eos sint, quos ipsi habent, sacerdotes, certis27 vicinis est cognitum. In hoc autem manifeste convincuntur Christi contrarire28 mandatis, cum asserunt, sacerdotes propter peccata et vicia expellendos, cum Christus de sacerdotibus nequam dixerit: Super cathedram Moysi sederunt scribe et Pharisei; omnia,29 quecumque dicunt vobis, servate et facite; secundum autem opera ipsorum nolite facere (Mt 23, 2‒3). Matthei xxiii. Quos peiores potest aliquis dicere sacerdotes, quam hii, qui in mortem unigeniti dei filii conspirarunt? Eorum tamen doctrine preberi obedienciam Christus docet. Inde beatus Ciprianus sic ait: „Dominus noster Ihesus Christus rex et iudex et deus noster usque ad passionis diem servavit honorem pontificibus et sacerdotibus, quamvis illi nec timorem dei, nec cognicionem Christi servassent. Nam cum leprosum mundasset, dixit illi: Vade, monstra te sacerdoti, et offeres donum (Mt 8, 4; Lc 5, 14). Humilitatem nos humilis docuit, sacerdotem appellans, quem sciebat esse sacrilegum.“ Non ergo eiciendos Christus docuit sacerdotes, licet nefarios, sed eis reverenciam et obedienciam esse servandam et offerendum munus constitutum a lege. Nec peccatores aliquos eiciendos docet ewangelica vera doctrina, sed tollerandos pocius et caritative30 corripiendos. Hereticos autem iubet omnino devitare, dicente Apostolo ad Titum iii:31 hereticum hominem post unam et secundam correccionem devita, quoniam subversus est, qui eiusmodi est (Tit 3, 10‒11). Sic et Timotheo Alexandrum et alios, quos designat hereticos, devitare iubet, ut32 per discursum secunde ipsius ad Thimotheum epistole clare liquet. Hec ergo sacra synodus, que actore33 deo ad exstirpandam omnem heresim, pacemque et mores in Christi ovibus reformandum in spiritu sancto congregata est, per viscera Christi misericordie ac pro vestrarum animarum exhortatur salute, quatinus in suscepta fide constanter et viriliter persistentes, iuxta sapientis consilium Ecclesiastici xxviii, aures vestras sepiatis (Ecc 28, 28),34 ne ad cor vestrum eius, qui fidei molitur detrahere, vox intret. Sed si qua hereticorum scripta pervenerint ad vos, ipsa minime perlegatis, sed clausa mox huc destinare curetis. Quoniam ut Paulus inquit Prima ad Corinthios xv: Nolite seduci; corrumpunt bonos mores colloquia mala (1 Cor 15, 33). Nolite seduci, inquit glossa,35 a pseudoapostolis; ut non seducamini, nolite eos audire, quia corrumpunt etc. Ac si mater nostra serpentis vocem non acquievisset audire, temptacionis pestifere, que sub blando36 promissionis verbo latebat, minime venena sumpsisset. Dominus et salvator noster corda vestra in vere fidei stabilitate conservet. Datum Basilee in congregacione generali dicte sancte synodi, 28 Decembris anno 1432.
Překlad moderní čeština
Svatý koncil podle církevních předpisů shromážděný v duchu svatém v Basileji za předsednictví ctihodného otce v Kristu pana Juliána kardinála jáhna ze Sant’Angelo svaté církve římské, legáta svaté církve římské, všem Kristovým věrným, k nimž se dostane tento dopis, pozdrav v Kristu Ježíši a pevné setrvání v katolické víře, kterou v celém křesťanském světě vyznává svatá církev a kterou jste přijali od vašich rodičů, a klid ode všech pokušení a bouří. Učitel pravdy, nebo spíše sama věčná a neměnná pravda, náš pán Ježíš Kristus, Moudrost Boha Otce, skrze něhož byly stvořeny všechny věky, přijal tělo v lůně nejsvětější Panny Marie, a když ukazoval cestu pravdy jak slovem, tak příkladem, ukázal nejen, že se máme řídit apoštolským kázáním a učením, ale i že si máme dát pozor na lsti pseudoapoštolů, jak se píše u Matouše ve 24. a u Marka ve 13. kapitole: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat, že jsou já.“ a níže: „vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci“ a také u Matouše v 7. kapitole „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.“ Slova Kristova popisují heretiky správně, opravdu totiž jsou falešnými proroky, prorok totiž znamená „vidoucí“. Jsou tedy falešnými proroky, protože lživě tvrdí, že lépe rozpoznávají a vidí pravdu Písma. Přicházejí v rouchu ovčím, protože přicházejí pod jménem „křesťané“ a lživě tvrdí, že jsou ovce Kristovy, a, ačkoliv jsou vlci, napodobují ovčí hlas, aby jakoby slibem lepší pastviny vylákali Kristovy ovce z Kristova ovčince a přivedli je na cizí pastviny, aby vzdáleny od pastýře, který je střeží, mohly být bez překážek sežrány. Pochopte drazí podobenství Ježíše Krista, našeho učitele: nazývá své věrné stádem ovcí a Petrovi a v jeho osobě jeho následníkům, své ovce jakožto pravému pastýři naléhavě svěřuje řka: „Pas mé ovce“. Ovčinec těchto ovcí jsou pastviny církve, to jest svaté učení apoštolů a katolických učitelů, kde jste se pásli již od vašeho narození. Dejte tedy pozor, aby vás vlk napodobující ovčí hlas nepřivedl na cizí pastviny, to jest k novému a nezdravému učení. Proto nádoba vyvolení, to jest Pavel, když se loučil s Efezany, řekl napodobuje učení svého učitele: „Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou zcestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Buďte proto bdělí.“ Ze slov Pavla vidíte, milovaní, že dravými vlky nemyslí v Kristově evangeliu nic jiného než lidi, kteří povedou zcestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Také Petr ve svém druhém kanonickém listu píše ve druhé kapitole: „V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky“ a níže, když o nich mluví dále, přidává: „pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nebojí se vytvářet sekty“. Apoštol a evangelista Jan ve svém prvním kanonickém listu ve 4. kapitole říká: „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků bude ve světě“. Tyto výroky by měly stačit, aby vás upomenuli, že jak Kristovým, tak apoštolským učením jste byli napomenuti, že si máte dávat pozor na prolhanost heretiků a jejich nezdravé učení, což by se dalo dokázat i mnoha jinými autoritami. Řečený Apoštol na to totiž upozorňuje na různých místech Korintské, Galatské a další věrné obce, ale bylo by příliš dlouhé to všechno vypisovat. Od samého počátku rodící se církve se v různých časech zrodily mnohé rozmanité hereze, z nichž některé nesvedly jen jednotlivá města, ale i velké provincie a podle tajemného ale spravedlivého Božího rozhodnutí způsobily v křesťanském lidu velké pohromy, ale nakonec byly díky Božímu smilování vykořeněny, protože, i když Pán nějaký čas strpí, přece nenechá žezlo zvůle na údělu spravedlivých. Ale nikdy nebyla žádná heretická sekta, která by svá tvrzení nepotvrzovala svědectvími z Písma svatého a neříkala by, že Písmo potvrzuje její mínění. Je totiž v povaze překrucování z toho, co je zjevně pravda, mazanými piklemi vyvozovat nepravdy. Takto heretici podle slov svatého Jeronýma překrucují smysl Písma svatého podle svého zvráceného mínění a snaží se jej přetáhnout na svou stranu. Vědí totiž, že nemohou nikoho oklamat, pokud by netvrdili, že za nimi stojí autorita Písma svatého. Stejně tak i Satan, když chtěl svést Krista, použil autoritu Písma svatého řka: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno: „Bůh svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili, aby sis o kámen nohu neporanil.“ Ejhle, jaká je mazanost zlého! Snažil se oklamat svědectvím Písma tak, že používal tuto autoritu klamně, protože, i když se zdá, že to tak je zjevně myšleno, přece to ve skutečnosti není ten smysl, se kterým bylo písmo napsáno podle diktování Ducha svatého. Také heretici napodobují satana, jehož jsou služebníci, jak říká Apoštol v druhém listu Korintským v 11. kapitole: „Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti“ a poučeni samotným Satanem citují Písmo svaté nikoliv podle jeho pravého smyslu, což je známo všem, kdo mu rozumí, a, což bude z daru milosti Ducha svatého jasně ukázáno i jim, budou-li chtít poslouchat. Tento svatý koncil chtě jít cestou laskavosti totiž poslal do Českého království, ve kterém bohužel už nějaký čas spočívají temnoty hereze, svůj otevřený dopis, ve kterém je laskavě nabádá, aby přišli do tohoto města s náležitou bezpečností, a slibuje jim slyšení. Nadále už nebudou moct tvrdit, že jim bylo odepřeno slyšení, což doteď používali pro ospravedlnění své zatvrzelosti, říkali totiž, že biskupové a klerici se s nimi nechtějí střetnout, protože nemají, co jim odpovědět, což v žádném případě nebyla pravda, považovali totiž za nevhodné připustit k disputaci již odsouzenou herezi, i když je ‒ vzhledem k tomu, že všechny jejich články jsou buď hereze usvědčené a odsouzené Atanášem, Cypriánem, Hilariem, Augustinem a dalšími učiteli, nebo jsou na těchto herezích založeny ‒ snadné s použitím argumentů a odpovědí řečených učitelů odpovědět jejich tvrzením. Vy se tedy, Kristovi věrní, nenechte strhnout k rychlému souhlasu a ať vás hlas jedné bojovné země (unius pugilli terre vox) neodvede od toho učení víry, které vyznává a zastává lid v celých do délky a šířky rozlehlých končinách křesťanstva. Držte se té víry, které se drželi vaši předci, střezte se nového učení, o němž je zjevné, jak je podezřelé a zavrženíhodné, z toho naučení, které napsal apoštol Pavel kvůli Galaťanům, kterým ze začátku svého listu říká: „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!“ Vidíte milovaní, jak se máme dle Apoštola pevně držet přijatého učení a vyhýbat se novému! Dokonce tak, že kdyby on sám, nebo anděl z nebe hlásal učení nového evangelia, které by bylo proti již přijatému učení, opakovaně prohlašuje, že má být proklet. Tímto způsobem mluví, aby ukázal, že to už nemůže zakázat přísněji. Není totiž možné, aby anděl z nebe hlásal jiné evangelium, ale mluví tak, aby vyloučil jakoukoliv nižší autoritu. Jako by říkal: „Už vám nechci říkat: „kdyby vám lžiapoštol hlásal jiné evangelium“, aby se někdo nemohl vytáčet, že on takový není, ale říkám vám: „ať je to kdokoliv“. A aby nejprve projevil nadměrnou horlivost říká: „i kdybych já sám nebo anděl z nebe“ nebo to říká, pro případ, že by nějaký lžiapoštol lživě tvrdil, že je anděl, a dělal zázraky, což nezřídka Boží prozřetelnost dopouští, aby vyzkoušela své věrné. Podobně mluví Pán v 13. kapitole Deuteronomia: „Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo říká, že viděl sen, a předpověděl znamení a zázrak, a kdyby se dostavilo to, o čem mluvil, a řekl ti: „Pojďme za jinými bohy,“ které neznáš, „a služme jim,“ neuposlechni slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda jej milujete celým svým srdcem, nebo ne.“ Tak mluví i Apoštol v prvním listu Korintským v 11. kapitole: „Musí totiž být hereze, aby se dobří ukázali.“ Mnohokrát jste už slyšeli hlásat, že v čase Antikrista katoličtí biskupové a kněží nebudou schopni odpovědět na jeho překrucování a argumenty a že bude činit velká znamení a zázraky. Teď ať každý z vás zváží, jak moc si věří v případě, že by se dostal do tohoto soužení v čase Antikrista, když je už nyní zmítán tímto nepatrným větříkem. A ať se nikdo z vás, milovaní, nenechá pohnout tím, že, aby vzbudili váš hněv proti Kristovým kněžím, nepřestávají střílet otrávené šípy pomluv, aby je zostudili. Je to totiž prastarý zvyk heretiků. Tak jednali už v časech svatých Augustina a Cypriána heretičtí donatisté, kteří byli v Africe, jak je zjevné ze spisů těchto učitelů. Nelze totiž popřít, že mezi klérem i lidem je příliš mnoho neřestí, které vyžadují nápravu a reformu. Neříkáme bezdůvodně „mezi klérem i lidem“, protože taková je pravda a oba stavy potřebují reformu. Samozřejmě problém není v mravech, ale v pravdivosti učení, kdo totiž neodmítá a neodsuzuje hříchy a neřesti? Ale v této věci, je třeba dát pozor, abychom skrytý pod sladkostí medu nepozřeli jed falešného učení. Neškodí totiž pít dobré víno z hliněné nebo olověné nádoby, ale jed zabijí, i když se pije ze zlatého poháru. Nicméně ani u nich není k nalezení žádný zlatý pohár. Jak říkal Augustin donatistům: ať ti, kteří se snaží obviňovat kněží, ukážou ty své zářící svými ctnosti ‒ jestli nějaké mají ‒ které by mohli srovnávat se svatými Mikulášem, Leonardem, Ambrožem, a mnoha dalšími tisíci, jimiž se může chlubit naše vyznání. A ani dnes není křesťanské náboženství natolik zbaveno svatých mužů, aby se mezi jeho vyznavači nenašli v hojném počtu svatí muži slavní svými ctnostmi, jakého oni nemají ani jediného. Jací jsou kněží, které oni mají mezi sebou je známo jistým jejich sousedům. Ale tím, že tvrdí, že se kněží mají vyhnat kvůli jejich hříchům a neřestem, se zjevně stavějí proti Kristovým přikázáním, protože Kristus řekl o špatných kněžích u Matouše ve 23. kapitole: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte.“ Kdo může jmenovat horší kněze než ty, kteří se spikli, aby zabili jednorozeného syna Božího? Přesto ale Kristus učí, že se má jejich učení poslouchat. Proto svatý Cyprián říká: „Náš pán Ježíš Kristus, král a soudce a náš Bůh až do dne svého utrpení zachoval čest velekněžím a kněžím, ačkoliv tito nezachovávali bázeň před Bohem, ani nepoznali Krista. Když totiž očistil malomocného, řekl mu: „Jdi, ukaž se knězi a obětuj dar.“ Tak nás pokorný naučil pokoře, když nazval knězem toho, o němž věděl, že je svatokrádežník.“ Kristus tedy neučil vyhánět kněze, i když byli bezbožní, ale zachovávat jim úctu a poslušnost a obětovat dary stanovené zákonem. Pravé učení evangelia neučí ani vyhánět žádné hříšníky, ale spíše je snášet a laskavě napravovat. Heretikům se ale přikazuje zcela vyhýbat, jak říká Apoštol v listu Titovi ve 3. kapitole: „Heretika jednou nebo dvakrát napomeň a pak se mu vyhýbej, protože, kdo je takový, je zničen.“ Podobně i Timoteovi přikazuje vyhýbat se Alexandrovi a dalším, které označuje za heretiky, jak je jasně patrné z jeho druhého listu Timoteovi. Tento svatý koncil, který se z Božího řízení shromáždil v Duchu svatém, aby vykořenil každou herezi a obnovil mír a mravy mezi Kristovými ovcemi vás pro Kristovo milosrdenství a spásu vašich duší vyzývá, abyste vytrvale a mužně setrvali v přijaté víře a abyste podle rady moudrého Síracha ve 28. kapitole opevnili své uši, aby do vašeho srdce nepronikl hlas toho, který se snaží tupit víru. Ale dostanou-li se k vám nějaké spisy heretiků, rozhodně je nečtěte, ale pospěšte je zavřené rychle poslat sem. Protože, jak říká Pavel v prvním listu Korintským v patnácté kapitole: „Nenechte se svést: špatná společnost kazí dobré mravy.“ „Nenechte se svést“, praví glosa, „od lžiapoštolů. Abyste nebyli svedeni, neposlouchejte je, protože kazí atd.“ A kdyby naše matka neuposlechla hlasu hada, nepozřela by jed smrtícího pokušení, které se skrývalo pod lichotivým slibem. Pán a náš spasitel ať zachová vaše srdce ve stálosti pravé víry. Dáno v Basileji na všeobecném shromáždění řečeného svatého koncilu 28. prosince roku 1432.