Aleš Škopek z Dubé na Úštěku (Aleš z Dubé seděním na Úští) informuje Markétu Židovku (paní Margrétě), měšťanku Starého Města pražského o tom, že myslel na dluh, který i ní mají, navzdory tomu, že měl značné starosti kvůli zdraví své ženy Škonky z Vartenberka (svú manželku). Ujišťuje ji o svém záměru dluh splatit, zvláště proto, že prokázala jemu i jeho ženě značné dobrodiní. Dále uvádí, že se zdraví jeho ženy již zlepšilo, nemá však žádné nové zprávy o římském králi Zikmundovi (o králi); domnívá se, že o Kuřívodě (o Kuřích Vodách) má mnohem lepší informace Markéta. Žádá ji, aby s ním bez rozmrzelosti spolupracovala.
- A: N/A
- B: AHMP; Sbírka rukopisů; rkp. 2099 (kniha shořela 1945)
Přepis regestovaného dokumentu
Ctnej ženě paní Margrétě. Služba má napřed, milá paní Margréto. A dávámť na vědomie, že nynie přepuštěním Pánu Bohu pro svú manželku byl sem u veliké tesknosti, že sem sě málo s smyslem nepominul; avšak sem v tom na tě dobře pomněl, o tých dluzích, žeť sem toho tak byl pojednal, než by mě byly dalšie tesknosti zašly, že by ty byla dobře opravena, neb si pro mě a pro mú manželku mnoho činila i veliké nám libosti okazovala, pro něžto já myslím na to, ať bych mohl dobrým tobě toho nahrazovati. Ale již, děkuje Pánu Bohu, jsú mě ty tesknosti pominuly, jakž sě jest manželka má polepšila. A novin takových jistých neviem ani o králi, ježto bych je psáti mohl k tvému utěšení, než jedno ty, jakož snad sami o tom lépe viete nežli já, o Kuřích Vodách. A prosím tebe, popracuj se mnú, což muožeš, bez tesknosti. A tys vieca pracovala, jakož toho věřím i úfám. Dán na Úští v sobotu před svatou Máří Magdalenú. Aleš z Dubé seděním na Úští.