Král Zikmund z české královské moci a jako moravský markrabě (kuniglicher macht zu Behem als eyn marggrave und herre zu Merherren) potvrzuje Židům, tj. služebníkům královské komory, z Brna a jiných královských měst na Moravě na jejich žádost všechna jejich práva, milosti, svobody a dobré zvyklosti, které obdrželi od jeho předků, českých králů a moravských markrabat, a prohlašuje je za platné na věky. Dále si král Zikmund vyhrazuje pro sebe a svou komoru daň všech Židů a Židovek, kteří žijí ve městech Moravského markrabství, a odvádějí daň společně, i když král některá svá města na Moravě přenechal různým knížatům a pánům (wyewol das ist, das wir etliche unsere Stete zu Merherren vorweysen und zu behutten befolhn haben etlichen fursten und herren). Tyto osoby nemají mít žádnou pravomoc přikazovat Židům nebo je zdaňovat (zu gebieten und zu schaczen). Konečně přikazuje král všem korouhevníkům (Banyrherren), šlechticům, rytířům a služebníkům, jmenovitě moravskému zemskému hejtmanovi a podkomořímu, jakož i purkmistrům a konšelům jeho moravských měst, aby pod hrozbou upadnutí do královy nemilosti nebránili Židům v jejich právech, milostech, svobodách a dobrých zvyklostech, nýbrž je nechali užívat těchto práv nerušeně a chránili je.

N/A

1. Zikmund Lucemburský: ?; červená sekretní pečeť v pečetní misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku

• Na plice vpravo dole: Ad mandatum domini regis Michael canonicus Pragensis.

• A: originál; pergamen

• A: AMB; A I/1 Sbírka listin, mandátů a listů; inv. č. 253

• A: N/A

• RI XI, č. 4502 (němčina)
• Neumann 1930, s. 53, č. 9  (čeština)
• RI XI NB/1, s. 99‒100, č. 42 (němčina)

• Antonín – Borovský 2009, s. 185