Král IDZikmund jako markrabě moravský (tamquam marchio et dominus Morauie) potvrzuje a obnovuje purkmistrovi, konšelům a přísedícím královského města IDOlomouce, na jejich prosbu a vzhledem k věrným službám, které prokázali jemu a jeho předkům, českým králům a moravským markrabatům, tři inserovaná privilegia jeho děda krále IDJana, jeho bratra krále IDVáclava IV. a jeho bratrance markraběte IDJošta. Potvrzuje rovněž jiná privilegia ohledně mýta v IDRousínově (Raussans), jako by zde byla zapsána slovo od slova, a prohlašuje je za navždy platná:
IDJan, český a polský král, hrabě lucemburský potvrzuje inserovanou listinu krále IDVáclava II. Dat. 6. září 1318, IDBrno:1
IDVáclav II., český král, vévoda krakovský a sandoměřský a markrabě moravský, osvobozuje město IDOlomouc od placení mýtného v IDLitovli a IDKojetíně, uděluje městu vlastní městský soud, povoluje mu přijímat cizí poddané a potvrzuje mu mílové právo. Dat. 10. dubna 1291, IDOlomouc.2
Král IDVáclav IV. potvrzuje inserovanou listinu markraběte IDJošta. Dat. 1. května 1412, IDTočník:3
IDJošt, moravský markrabě, zakazuje městu IDOlomouci vybírat daně od obyvatel vesnic IDHněvotína, IDBlatce, IDNemilan, jakož i od ostatních poddaných, s výjimkou šosovného na den svatého Jiří a svatého Václava. Dat. 5. června 1386, IDBrno.4
IDJošt, moravský markrabě, osvobozuje měšťany a obyvatele města IDOlomouce od placení veškerého mýta na IDMoravě. Dat. 23. ledna 1377, IDBrno.5
1: CDM VI, s. 111‒112, č. 140 ; RBM III, s. 192, č. 465 (lat.); Parsch 1901, s. 4, č. 11; Spáčil 1998, s. 69, č. 12.2: CDM IV, s. 375‒376, č. 29 ; RBM II, s. 663‒664, č. 1639; Parsch 1901, s. 3, č. 4; Spáčil 1998, s. 67, č. 4.3: Parsch 1901, s. 10, č. 81; Spáčil 1998, s. 86, č. 97.4: CDM XI, s. 358, č. 398 ; Parsch 1901, s. 7, č. 43; Spáčil 1998, s. 77, č. 48.5: CDM XI, s. 56‒57, č. 66 ; Parsch 1901, s. 6, č. 36; Spáčil 1998, s. 75, č. 40.
- IDZikmund Lucemburský: sigismundus dei gra romanor rex semper august ac hūga dalmat croac rame svīe gallicie lodomer romae bulgariaeq rex marchio brandenburgens nec no bohemie et luanburgens heres; majestátní pečeť z přírodního vosku; přivěšená na černo-bílé hedvábné šňůře
- Na plice vpravo: Ad mandatum domini regis IDFranciscus prepositus Boleslauiensis.
- Na rubu uprostřed: Registrata IDHeinricus Fiie.
- A: originál; pergamen
- B: opis z počátku 17. století v kopiáři města Olomouce
- C: vidimus olomouckého dominikánského převora z 27. března 1732
- D: prostý opis ze 17. století
- E: prostý opis ze 17. století (bez insertů)
- A: ZAO ‒ SOkA Olomouc; AM Olomouc; Listiny; č. 99
- B: ZAO ‒ SOkA Olomouc; AM Olomouc; Kniha č. 8, fol. 31r‒33v
- C: NA Praha; ČDK; inv. č. 760, sign. IV D 7, kart. 582
- D: ZAO ‒ SOkA Olomouc; AM Olomouc; Zlomky starých registratur; inv. č. 189, kart. 8
- E: MZA Brno; G 1 Bočkova sbírka; inv. č. 9419
- A: https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=B5659FA15F254602AC3414E1E152C357
- B: N/A
- C: N/A
- D: N/A
- E: N/A
- RI XI, č. 4512 (němčina)
- Parsch 1901, s. 12, č. 102 (němčina)
- Spáčil 1998, s. 92, č. 132 (čeština)
- RI XI NB/1, s. 109‒111, č. 55 (němčina)