Král Zikmund dává notáři královské kanceláře Františkovi z Bránic (Franciscum de Branicz, notarium cancellarie nostre) a Dobešovi Hrzánovi z Harasova (Thobiam Hrzan de Harassow) roční plat, který Zikmundovi připadl smrtí mistra Jana z Jesenice (magister Johannes Jessenicz), který zemřel bez dědice. Tento plat předtím získal řečený mistr Jan z Jesenice ze statků Jana Kepky z Chlumu na Svojkově (Johannis Kepka), jmenovitě z tvrze a vesnice Svojkov (super municione et villa Swoykow) a z vesnice Heřmanice (in villa Herzmanicze) s rybníky a vším příslušenstvím. František, Dobeš a jejich dědicové mají řečený plat neomezeně dědičně držet a smějí ho prodat či směnit. Zikmund nařizuje nejvyššímu zemskému komorníkovi, zemským sudím, protonotářům a dalším úředníkům zemských desk Království českého, aby řečený plat, jakmile je o to František a Dobeš požádají, zapsali do zemských desk a tím oba chránili v držení řečeného platu. Zikmund nicméně prohlašuje, že řečený dar má již nyní takovou právní moc, jako kdyby byl zapsaný v zemských deskách. Dále Zikmund stanovuje, že práva udělená touto listinou mají požívat i ti, kteří ji budou s Františkovým a Dobešovým souhlasem držet.
- Ad mandatum domini regis Caspar Sslik
- Francisci cancellarii et Thobie Hrzan et suorum heredum
- A: N/A
- B: NA Praha; DD; inv. č. 4; pag. 43‒44 (stará foliace B.Ir‒v)
Mistr Jan z Jesenice zemřel v roce 1420, odúmrť byla přesto poprvé vyhlášena až 6. června 1437 (AČ XXXVI, s. 155, č. 80 ). Dar Zikmunda Františkovi z Bránic a Dobešovi Hrzánovi z Harasova byl napaden Petrem Zmrzlíkem ze Svojšína a mistrem Augustinem z Klatov. Ten tvrdil, že mu Jan z Jesenice prodal osm kop grošů z vesnice Heřmanice již 14. ledna 1416. Tento nárok byl českým dvorským soudem uznán (AČ XXXVI, s. 155‒157, č. 80 ; RTT II, s. 289‒290 ). Teprve v roce 1457 rozhodl český zemský soud, že zboží ve Svojkově a Heřmanicích má být zapsáno do zemských desk jako alod (RTT II, s. 290 ).