Král IDZikmund dává notáři královské kanceláře IDFrantiškovi z IDBránic (Franciscum de Branicz, notarium cancellarie nostre) a IDDobešovi Hrzánovi z IDHarasova (Thobiam Hrzan de Harassow) roční plat, který IDZikmundovi připadl smrtí mistra IDJana z IDJesenice (magister Johannes Jessenicz), který zemřel bez dědice. Tento plat předtím získal řečený mistr IDJan z IDJesenice ze statků IDJana Kepky z IDChlumu na IDSvojkově (Johannis Kepka), jmenovitě z tvrze a vesnice IDSvojkov (super municione et villa Swoykow) a z vesnice IDHeřmanice (in villa Herzmanicze) s rybníky a vším příslušenstvím. IDFrantišek, IDDobeš a jejich dědicové mají řečený plat neomezeně dědičně držet a smějí ho prodat či směnit. IDZikmund nařizuje nejvyššímu zemskému komorníkovi, zemským sudím, protonotářům a dalším úředníkům zemských desk IDKrálovství českého, aby řečený plat, jakmile je o to IDFrantišek a IDDobeš požádají, zapsali do zemských desk a tím oba chránili v držení řečeného platu. IDZikmund nicméně prohlašuje, že řečený dar má již nyní takovou právní moc, jako kdyby byl zapsaný v zemských deskách. Dále IDZikmund stanovuje, že práva udělená touto listinou mají požívat i ti, kteří ji budou s IDFrantiškovým a IDDobešovým souhlasem držet.
- Ad mandatum domini regis IDCaspar Sslik
- IDFrancisci cancellarii et IDThobie Hrzan et suorum heredum
- A: N/A
- B: NA Praha; DD; inv. č. 4; pag. 43‒44 (stará foliace B.Ir‒v)
Mistr IDJan z IDJesenice zemřel v roce 1420, odúmrť byla přesto poprvé vyhlášena až 6. června 1437 (AČ XXXVI, s. 155, č. 80 ). Dar IDZikmunda IDFrantiškovi z IDBránic a IDDobešovi Hrzánovi z IDHarasova byl napaden IDPetrem Zmrzlíkem ze IDSvojšína a mistrem IDAugustinem z IDKlatov. Ten tvrdil, že mu IDJan z IDJesenice prodal osm kop grošů z vesnice IDHeřmanice již 14. ledna 1416. Tento nárok byl českým dvorským soudem uznán (AČ XXXVI, s. 155‒157, č. 80 ; Emler 1872, s. 289‒290 ). Teprve v roce 1457 rozhodl český zemský soud, že zboží ve IDSvojkově a IDHeřmanicích má být zapsáno do zemských desk jako alod (Emler 1872, s. 290 ).