Jan Pardus z Hrádku seděním na Rychmburku (Jan Pardus z Hrádku, seděním na Richmburce) se zavazuje pod pokutou 10000 kop grošů pražských (deset tisíc kop grošów dobrých střiebrných rázu Pražského a čásla českého) podrobit rozsudku, jenž učiní správce Českého království Aleš Vřešťovský z Rýzmburka (pana Alše z Rismburka, seděním na Wřešťowě, zpráwci králowstwí Českého et cetera), ve všech sporech hlavně o hrady Otmuchów (na Otmochowě), Niemcza (Němčím) a Wierbzno (Wrbně) mezi ním, Bedřichem ze Strážnice (knězem Bedřichem), Petrem Polákem (Petrem Polákem) a vratislavským biskupem Konrádem Olešnickým (knězem Kunradem z božie milosti biskupem Wratislawským, kniežetem w Slezí), knížetem Bernardem Opolsko-Falkenberským (knězem Bernhardem z Opolé), knížetem Ludvíkem Lehnicko-Břežským (knězem Ludwíkem Březským), knížetem Ludvíkem III. Lubinským (knězem Ludwíkem Lobinským), purkmistrem a radou Vratislavi (purkmistrem a radcemi města Wratislawě) i ostatními zemany a městy. Ručitelé (rukojmě jeho) Jan Veselík z Chlumu (Jan Weselík z Chlumu), Petr Ples Heřmanský ze Sloupna (Petr řečený Ples z Slúpna), Jindřich Cihlhem z Mičic (Jindřich Cihlhem z Mičic), Markvart Trhlík z Mezilesí (Markwart Trhlík z Mezilesie hauptman na Kladště), Václav z Mačovic (Wáclaw z Mačowic), Otík z Lozy (Otík z Lozy), Mikuláš z Omnic (Mikuláš z Omnic hauptman na Frankstaině), Jan z Břežan (Jan z Břežan), Mikuláš Buchovec z Buchova (Mikuláš Buchowec z Buchowa) se zavazují, že v případě, že budou věřitelem napomenuti kvůli neplnění učiněného závazku, odebrat se do stanoveného místa v jednom ze 3 měst (z těch tří měst do jednoho) ‒ Vratislavi (do měst Wratislawě), Svídnice (do Swídnic) či Nisy (do Nisy), do ležení, kde setrvají dokud neseženou peníze od křesťanů či židů.
- Jan Veselík z Chlumu (Jan Weselík z Chlumu)
- Petr Ples Heřmanský ze Sloupna (Petr řečená Plec z Slúpna)
- Jindřich Cihlhem z Mičic (Jindřich Cihlhem z Mičic)
- Markvart Trhlík z Mezilesí (Markwart Trhlík z Mezilesie hauptman na Kladště)
- Václav z Mačovic (Wáclaw z Mačowic)
- Otík z Lozy (Otík z Lozy)
- Mikuláš z Omnic (Mikuláš z Omnic hauptman na Frankstaině)
- Jan z Břežan (Jan z Břežan)
- Mikuláš Buchovec z Buchova (Mikuláš Buchowec z Buchowa)
- Jan Pardus z Hrádku: ?; ?; přivěšená
- Jan Veselík z Chlumu: ?; ?; přivěšená
- Petr Ples Heřmanský ze Sloupna: ?; ?; přivěšená
- Jindřich Cihlhem z Mičic: ?; ?; přivěšená
- Markvart Trhlík z Mezilesí: ?; ?; přivěšená
- Václav z Mačovic: ?; ?; přivěšená
- Otík z Lozy: ?; ?; přivěšená
- Mikuláš z Omnic: ?; ?; přivěšená
- Jan z Břežan: ?; ?; přivěšená
- Mikuláš Buchovec z Buchova: ?; ?; přivěšená
- A: N/A
- B: APW; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ muzejní diplomatář; sub anno 13. 12. 1434
- Palacký 1851, s. 314.
- Grünhagen 1872, s. 265‒266.
- Tomek 1879-IV, s. 662‒668.
- Tomek 1899-IV, s. 659‒665.
- Šmahel 1987, s. 70.
- Šmahel 1993-III, s. 230, 266, 300.
- Kavka 1998, s. 152.
- Šmahel 2002-II, s. 1495.
- Šmahel 2002-III, s. 1577‒1578, 1650.
- Šandera 2005, s. 129.
K tomu viz regest.
Já Jan Pardus z Hrádku, seděním na Richmburce, prawý jistec wěcí dolepsaných, wyznáwám tiemto listem sjewně a obecně předewšemi ktož jej uzřie, čísti neb čtúc slyšeti budú, že sem mocně přišel a mocú tohoto listu přicházím o wšeckerna záštie, ústrky, nechuti, kyselosti i nesnáze, kteréž sú sě staly, wznikly anebo kterakžkoli přihodily mezi mnú a úředníky mými i služebníky, knězem Bedřichem a Petrem Polákem na Otmochowě, Němčím a Wrbně od osazenie těch zámków s jedné, a mezi oswiecenými, urozenými, statečnými, slowútnými i opatrnými pány, rytieři, panošemi i městy, knězem Kunradem z božie milosti biskupem Wratislawským, kniežetem w Slezí, knězem Bernhardem z Opolé, knězem Ludwíkem Březským a knězem Ludwíkem Lobinským, s múdrými a opatrnými purkmistrem a radcemi města Wratislawě, s zemany i s jinými městy k témuž městu Wratislawi příslušejícími et cetera s strany druhé, na urozeného pána, pana Alše z Rismburka, seděním na Wřešťowě, zpráwci králowstwí Českého et cetera o zámky předepsané, i o wšeckerny naše wězně s obú stranú, i o wšecky wěci již položené; slibuje mocně jeho poslušenstwie sic rozkázanie i wýpowědi podniknúti, učiniti, zdržeti i w celosti beze wšeho umenšenie i wšelikterakého ústrku i zlé lsti bez přerušenie zachowati, a to pod základem wysokým mé cti a wiery.
A my Jan Weselík z Chlumu, Petr řečený Ples z Slúpna, Jindřich Cihlhem z Mičic ?, Markwart Trhlík z Mezilesie hauptman na Kladště, Wáclaw z Mačowic, Otík z Lozy, Mikuláš z Omnic hauptman na Frankstaině, Jan z Břežan, Mikuláš Buchowec z Buchowa, rukojmě jeho s ním a zaň slibujemy naší dobrú čistú a křesťanskú wěrú, že ty wšeckerny wěci, rozkázanie i wýpowědi wšecky, i každá z nich zwláště, předepsaným panem Alšem učiněné a wypowěděné aneb učiněná a wypowěděná úplně a w celosti, beze wšeho umenšenie a přerušenie, učiněny, zdržány a zachowány budú aneb bude.
A přihodiloliby sě, jehož bože rač ostřieci, žeby rozkázanie, wýpowědi i wyrčenie častojmenowaným panem Alšem učiněné a wypowěděné wšecky, aneb jedna kterákoli z nich, w čemby byly aneb byla přestúpena aneb přestúpeny, nezachowána aneb nezachowány, a to týmž panem Alšem na nás bylo seznáno podlé swědomie řádného, kteréžby pan Aleš swrchupsaný přijal: tehdy já swrchupsaný jistec znám, že sem propadl swrchupsaný základ wěřiteli našemu nadepsanému, a my rukojmě swrchupsaní deset tisíc kop grošów dobrých střiebrných rázu Pražského a čísla českého, polowici ku panem Alšowi zpráwci, a k stranám polowici, beze wšeho na nás seznáwanie dalšieho. Kterýžto již jmenowaný základ mámy i slibujem plniti hotowými penězi od seznánie páně Alšowa w šesti neděléch pořád počítajíc. A paklibychom toho neučinili a peněz již jmenowaných na miestě nám od wěřitele našeho ukázaném nepoložili: tehdy my rukojmě, osm nás kteříž napomanuti budem od wěřitele našeho listem neb poslem aneb z ust jmenem jeho, jeden druhého nečekaje, ani sě druh druhým wymlúwaje, mámy i slibujem wlehnúti w prawé a obyčejné leženie — do měst Wratislawě, do Swídnic, do Nisy, z těch tří měst do jednoho we ctnú hospodu et cetera. Následuje formule o wležení obyčejná. — A toho wšeho na swědomie, pro lepší jistotu a potwrzenie, jistec i my rukojmě nadepsaní pečeti naše přirozené s naším čistým wědomím a dobrú wolú i s přiznáním k tomuto listu sme přiwěsili. Jenž jest dán a psán léta po narozenie syna božieho tisícého čtyřstého třidcátého čtwrtého, w pondělí den swaté Lucie.