IDPetr Payne (magistrum Petrum Anglicum) vydává prohlášení za IDČeské království (regni Bohemiae) na generálním koncilu v IDBasileji (in congregatione generali) k článku, který pojednává o světské vládě: užívání světských statků se kněžím sice nezapovídá, pokud ovšem není přebytečné a nadbytečné; samotné užívání by nemělo překročit meze stanové evangeliem a tím co praví svatý Pavel (sententia sancti Pauli) 1. Tim. 6,8: „Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.“ (habentes alimenta et quibus tegamur, his contenti simus) Přebytečné hromadění statků obírá duchovní o pozornost a je překážkou jejich povinností, uložených samotným Bohem, proto jim mají být takové statky odňaty. Správa světských statků duchovními není vhodná a ani jim nepřísluší. Domnívá se proto, že nepravost duchovenstva lze urovnat tím způsobem, že světská moc má mít nejen právo ale i povinnost přebytečný majetek kněžstvu odejmout tehdy, když je podnětem ke hříchu.
- A: originál
- B: prostý soudobý opis
- C: prostý soudobý opis
- D: prostý opis z 19. století
- A: N/A
- B: GGG Basel; A II 34; fol 164v; aktuální uložení neověřeno.
- C: BAV Vatican; Cod. 4934; fol. 227v; aktuální uložení neověřeno.
- D: ANM Praha; Sbírka C ‒ muzejní diplomatář; sub anno 4. 2. 1433.
- Palacký 1851, s. 225‒226.
- Tomek 1879-IV, s. 552.
- Tomek 1899-IV, s. 549.
- Bartoš 1928a, s. 105, č. 17.
- Prokeš 1928, s. 49 .
- Bartoš 1949, s. 1‒40.
- Jacob 1949, s. 110‒115.
- Bartoš 1966, s. 135‒137.
- Vooght 1970, s. 269‒284.
- Šmahel 1993-III, s. 264.
- Šmahel 1996, s. 153.
- Čornej 2000, s. 571.
- Šmahel 2002-III, s. 1570‒1571.
- Coufal 2020, s. 280‒282.
Cedula porrecta per magistrum Petrum Anglicum de consortio ambasiatorum regni Bohemiae in congregatione generali die Mercurii IIII mensis februari anno 1433.
Haec verba sunt quae die hesterna procuratores concilii instanter petiverunt inscribi ad acta. Primo, ex quo in actu de domino cleri seculari facta est mentio de usu bonorum temporalium licito ipsi clero et de dispensatione: hoc scire dignentur Vestrae Paternitates, quod usus bonorum temporalium est ipsi clero licitus omni resecata superfluitate et superabundantia vitiosa; sic tamen, quod ipse usus limites evangeliorum non excedat, et semper circa hoc attenta sententia sancti Pauli, hac scilicet, habentes alimenta et quibus tegamur, his contenti simus. Dispensatio vero praedictorum bonorum, quae abstrahit ab officio injuncto et est impeditiva executionis officii ab ipso deo injuncti, excedens limites evangelicos, est resecanda. Dominium autem civile ipsi clero non congruit aut convenit, sed nec licet ipsi in persona propria civiliter dominari. Insuper circa praedictum punctum tenemus, quod ad tantum potest iniquitas regulari in clero, quod in defectu spiritualis praepositi liceret brachio seculari auferre bona temporalia de viris ecclesiasticis habitualiter delinquentibus.