Římský král IDZikmund (Sigmund von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen cziten merer des richs und ze Hungeren zu Behem et cetera kunig) informuje řezenského biskupa IDKonráda VII. ze IDSoestu (Conrad bischof zu Regenspurg) o vývoji v IDČeském království (kunigreich zu Behem), kde po mnoho let dochází k nepravostem, nelidskostem a utrpení ze strany zlých kacířů (keczeren), kteří rozvracejí veškeré zákony a pořádek svaté církve a křesťanské víry. Vraždami, vypalováním, bořením kostelů, vyhlazováním duchovních a celé šlechty a mnoha křesťanů se dopustili a dopouštějí špatností. Proto IDkrál s dalšími knížaty, pány a městy proti tomu mnohokrát zasáhli a uspořádali tažení, aby bylo takovéto utrpení vykořeněno a zničeno, avšak tyto lidské úmysly nedosáhly z vůle Boha naplnění, naopak se toto kacířství šíří dál a hrozí, že poroste za hranice země.
IDKrál sděluje, že denně a bez ustání vynakládá proti těmto kacířům všechno své úsilí a má značné výdaje lidí i peněz, přičemž využívá proti nim každý prostředek, tak v IDBratislavě (allhye) uspořádali schůzku s hejtmany kacířů (keczer houptlüten vnd eldisten) za přítomnosti mnoha prelátů, knížat a pánů IDSvaté říše i Království uherského a IDčeského (des richs und unser kunigrich zu Hungeren und zu Behem), učitelů svatého Písma z univerzity v IDPaříži a ve IDVídni (lerer der heiligen schrifft der universitet von Paris und von Wyenn) a mnoha dalších učenců, význačných osob a měst, a nabídli husitům všechno, co jen s Bohem a se ctí mohli nabídnout. IDKrál to učinil proto, aby s nimi zkusil všechno a nic neopomenul, aby tak ukončil prolévání lidské krve a dokázal je přivést zpět do lůna církve. To ale nepomohlo, protože husité nyní páchají a dopouštějí se větších zvráceností a trápení, než činili kdy předtím, takovým způsobem, jako by chtěli křesťanské jméno naprosto vyhladit.
Proto se IDkrál rozhněval a na radu výše jmenovaných prelátů, knížat, pánů, učenců atd. se rozhodl, že to nebude trpět, nýbrž proti těmto kacířům použije veškerou sílu a moc, aby vytáhl do IDČech (in Behem) a postavil se jim na svatého Jana Křtitele (uff sand Johanstag baptiste) 24. června v poli. IDKrál také nabádal, žádal a prosil další knížata, pány a města prostřednictvím svých poslů a také písemně, aby mu přispěchali na pomoc a aby mu vší silou pomohli.1 IDKrál proto doufá, že se proti tomu nebudou vzpouzet, neboť každý křesťan má chránit jméno Ježíše Krista (Jesu Cristi).
Žádá proto IDřezenského biskupa a co nejsnažněji ho prosí a nabádá, aby splnil závazek, kterým je povinován všemohoucímu Bohu, svaté víře, králi a sobě samému, a aby IDkráli v řečené záležitosti vytáhl na pomoc se vší svou mocí, s jízdou i pěšími, s vozy, malými i velkými děly a další zbrojí, a aby se připojil ke královým vyslancům, rýnským falckrabatům IDVilémovi III. (Wilhelmen) a IDJanovi z IDNeumarktu (Hansen pfalzgraffen bi Rein und herzogen in Beyren) v IDNorimberku (Nurenberg) v neděli před Letnicemi (uff den suntag vor pfingsten nechstkunftig) 8. května. Pokud by IDbiskup nemohl přijet, má za sebe vyslat poselstvo s plnou mocí a také preláty svého biskupství, kteří jej poté poučí o všech rozhodnutích, na nichž se usnesli. IDKonrád má také IDkrále zpravit o tom, v jaké síle, ve kterou dobu a v jakém počtu se k nim připojí, aby se podle toho mohl zařídit.
1: Zikmund svolal ve stejný den na jednání do IDNorimberka i další knížata a města. Nařídil rovněž vyplatit rakouskému vévodovi IDAlbrechtovi V. peníze vybrané na základě frankfurtského usnesení z roku 1427 na válku s husity v bavorských a rakouských zemích. RI XI, s. 82‒83, č. 7194‒7207.
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 445; aktuální uložení neověřeno.
- Tomek 1879-IV, s. 426‒427.
- Bartoš 1966, s. 50‒51.
- Šmahel 1993-III, s. 212.
- Kavka 1998, s. 159.
- Čornej 2000, s. 507‒509.
- Jánský 2001-II, s. 39.
- Šmahel 2002-II, s. 1457.