Papež Martin V. (Martinus episcopus, seruus seruorum dei) vydává opatření proti kacířům v Českém království (regno Bohemie) a sousedních nebo podřízeným zemích. Činí tak z důvodu, že ani vyslaný legát Giovanni Dominici (Johannem titulu sancti Sixti presbiterum) nedokázal zastavit tamější kacířskou zlotřilost. Naopak ho kacíři odmítali vyslechnout a poté okradli kláštery a jiná místa, ničili sochy a obrazy Ježíše Krista (ymagines Jesu Christi) a svaté Panny Marie (virginis gloriose), zničili rovněž kostely, kláštery s jejich preláty a církevními osobami obojího pohlaví. Papež se chce postarat o beztrestnost arcibiskupů, biskupů, opatů a jiných prelátů kostelů a klášterů, kněžích a kleriků žijící v Čechách (per Bohemiam), Německu (Germaniam) nebo kdekoliv jinde, kteří se přidali ke kruciátě. Ta se neobešla bez velkého zabíjení a také dalších zločinů nutných k záhubě kacířů. Potom však sloužili mše, aniž by obdrželi dispens, proto papež nařizuje, aby takové církevní osoby v žádném případě nepropadly z uvedených důvodů odsouzení či jakéhokoliv potrestání podle kanonického práva. Dále nařizuje, aby tyto církevní osoby mohly zastávat přijaté úřady, a mohly být povýšeny. A ukládá zmíněným církevním osobám, aby se i nadále podílely na vymýcení kacířů a obraně a uchování katolické víry. Uděluje jim tak výsadu bojovat proti kacířům se zbraní bez obav ze ztráty beneficií, hodností, úřadů a lén.
- A: N/A
- B: soudobý opis v Husitské kronice Ondřeje z Řezna
- C: prostý opis z 19. století
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 396‒397; aktuální uložení neověřeno
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
Přepis regestovaného dokumentu
Martinus episcopus, seruus seruorum dei. Ad futuram rei memoriam. Animarum salutem, incrementum vere fidei ac quietem et pacem cunctis christifidelibus adesse permaxime exoptantes eos, qui pro huiusmodi fidei conservacione non solum sua, sed semetipsos abnegantes contra inimicos Christi morti exponere non formidant, libenter preservamus a noxiis, et que illis utilia fore cognoscimus, quantum cum deo possumus, concedimus graciose. Dudum siquidem, quod dolenter referimus, sencientes in regno Bohemie et nonnullis partibus illis contiguis vel subiectis pravitatem hereticam adeo excrevisse, quod, nisi provideretur celeriter, orthodoxis de fidei exterminacione poterat non inmerito formidari, bo. me. Johannem, titulo sancti Sixti presbiterum cardinalem, apostolice sedis legatum tanquam pacis angelum nonnullosque prelatos et personas ydoneas, quorum honesta conversacio exemplum tribueret puritatis et erudita labia doctrinam funderent salutarem, ut sacro illorum ministerio partes ille ab huiusmodi contagiis purgarentur, ad regnum et partes misimus prelibatas. Et cum regni et parcium ipsarum heretici legatum et personas huiusmodi nedum admittere, sed audire penitus recusarent et quamplura ecclesias, monasteria et alia loca sacra fidelium calicibus, missalibus, ornatibus paramentis et aliis ad divinum cultum necessariis necnon iocaliis et aliis rebus omnibus mobilibus et immobilibus spoliassent, necnon figuras et ymagines Jesu Christi beateque Virginis gloriose et aliorum sanctorum destruxissent illasque ac ecclesias, monasteria ac alia loca huiusmodi cum ipsorum prelatis et personis ecclesiasticis utriusque sexus inhumaniter ignis incendio concremassent et penitus devastassent, quoscunque eciam fidem catholicam profitentes necando et diris martiriis affligendo, nos tantam Christi iniuriam et blasfemiam ac fidelium stragem sustinere, prout nec debebamus, ulterius non valentes, carissimum in Christo filium nostrum Sigismundum, Romanorum regem illustrem, ac ven. fratres archiepiscopos et episcopos ac dd. ff. abbates aliosque ecclesiarum et monasteriorum prelatos, presbiteros et clericos ac personas ecclesiasticas seculares et regulares, cuiuscunque status, gradus seu condicionis aut in quibuscunque ordinibus constituti fuerint, ceterosque christifideles universos tam nobiles quam plebeos per Bohemiam, Germaniam et alias ubilibet constitutos monendos duximus et hortandos, eis nichilominus in remissionem peccaminum iniungentes, ut signo vivifice crucis assumpto contra hereticos ipsos ad Christi vindicandum iniuriam tantamque extirpandam heresim in illius nomine, qui forcium arcus superat et infirmos robore potenter accingit, viriliter et potenter insurgerent. Cum itaque propterea nonnulli ex archiepiscopis, episcopis, abbatibus, prelatis, canonicis, presbiteris et clericis ceterisque ecclesiasticis secularibus et regularibus personis et fidelibus huiusmodi, postquam hereticos ipsos, ut pravitatis huiusmodi tenebris derelictis ad observanciam redirent fidei orthodoxe, caritative monuerant fuerantque instancia non modica exhortati, contra illos in eorum perfidia forcius invalescentes et redire ad unitatem ecclesie non curantes prelia quamplura commiserint, in quibus infinita ex ipsis hereticis eciam prelatis, presbiteris et clericis eciam in dignitate constitutis cadavera ceciderunt nonnullaque opida, villas et loca hereticorum ipsorum vi, et non sine magna ipsorum fidelium cede capta ignis incendio cum habitantibus in eis ac ecclesiis et monasteriis aliisque locis sacris et personis ecclesiasticis concremarint funditusque everterint nonnulla eciam alia ad ipsorum hereticorum perdicionem eciam committendo, et successive, nulla super hiis canonica dispensacione obtenta, divina officia, non tamen in contemptum clavium, celebrarint et alias inmiscuerint se eisdem, timeantque propterea archiepiscopi, episcopi, abbates, prelati, presbiteri et clerici alieque tam seculares quam regulares persone ecclesiastice necnon alii forsitan in maioribus quam superius expressis dignitatibus constituti excommunicacionis, suspensionis et interdicti sentencias et penas alias ac irregularitatis maculam necnon privacionem ecclesiarum, monasteriorum, dignitatum, personatuum, canonicatuum ac prebendarum et aliorum beneficiorum suorum et officiorum ecclesiasticorum, necnon privilegiorum, immunitatum et exempcionum obtentorum privacionem et obtinendorum inhabilitatem forsitan incurrisse. Nos, qui conservacionem et augmentum huiusmodi fidei pre ceteris exoptamus et ad quorumcunque in ipsius fidei depressionem quacunque malignitate insurgencium iniqua prosternenda conamina eo vehemencius anhelamus, quo illos in animarum stragem cognoscimus aspirare, ac archiepiscoporum, episcoporum, abbatum, prelatorum, presbiterorum, clericorum tam secularium tam regularium, eciam in maioribus quam superius expressis dignitatibus constitutis personarum et fidelium huiusmodi indempnitati et quieti eo caucius providere volentes, quo ipsi prompcius et violatores et eorum pares huiusmodi fidei reprimant et confundant ac se ostias offerant deo vero, motu proprio, non ad alicuius super hoc nobis oblate peticionis instanciam, sed de nostra mera liberalitate et certo proposito, archiepiscopos, episcopos, abbates, prelatos, presbiteros, clericos seculares et regulares quoscunque tam de dicto regno quam terris et dominiis eidem suppositis, quam alias undecunque fuerint, cuiuscunque condicionis ordinis existant, quibuscunque nominibus censeantur, eciam maioribus quam superius dignitatibus expressis constitutos, premissorum vel alicuius eorum occasione excommunicacionis, suspensionis aut interdicti censuras, sentencias seu penas a iure vel ab homine in talia perpetrantes inflictas aut inhabilitatis seu infamie notam vel irregularitatis maculam seu privacionem ecclesiarum, monasteriorum aut canonicatuum et prebendarum seu dignitatum, personatuum vel officiorum seu beneficiorum suorum ecclesiasticorum quorumcunque, et fideles huiusmodi dignitatum, honorum, civilitatum et officiorum ac feudorum tam ecclesiasticorum quam temporalium necnon privilegiorum et immunitatum et exempcionum huiusmodi privacionem seu inhabilitatem nullatenus incurrisse illisque minime privari posse quodque persone ecclesiastice huiusmodi in susceptis ordinibus ministrare, alii eciam exnunc vel imposterum ad miliciam clericalem ascribi cupientes seu alias non promoti ad omnes eciam sacros ordines promoveri ac missas et alia divina officia celebrare et aliter se illis immiscere et fideles huiusmodi dignitatibus, civilitatibus, officiis, feudis, immunitatibus et libertatibus huiusmodi uti et gaudere libere valeant, ipsosque archiepiscopos ... et personas ecclesiasticas supradictas seculares et regulares quoscunque, eciam in patriarchali dignitatibus constitutos, alias ad ea, que obtinent, retinenda et alia obtinenda, si eis alias canonice conferantur vel assumantur seu eligantur vel promoveantur ad illa, eciam si metropolitani et cathedrales vel superiores aut monasteria, prioratus eciam conventuales, canonicatus et prebende aut dignitates, personatus vel officia, parrochiales ecclesie et beneficia cum cura vel sine cura quecunque et qualiacunque fuerint, que presentibus habere volumus pro expresso, et dignitates huiusmodi in cathedralibus maiores post pontificales seu in collegiatis ecclesiis principales fuerint et ad eas consueverint qui per eleccionem assumi, et fideles huiusmodi ad dignitates, honores et officia temporalia ac feuda, exempciones, libertates et immunitates huiusmodi habiles et capaces existere. Et licet illo feliciter concedente, qui neminem vult perire, pars dicti regni ad fidem orthodoxam et catholicam sit reducta, tamen adhuc in nonnullis partibus iidem heretici tanquam reptilia venenosa concepte iniquitatis virus evomentes ad captivandas insipiencium animas omni astucia elaborant, eciam quia morbus iste serpit ut cancer et dietim ex mora temporis convalescens maiora possunt pericula suscitare, tam archiepiscopis, episcopis, abbatibus, prelatis... parrochialiumque ecclesiarum rectoribus, presbiteris, clericis secularibus et regularibus, quibuscunque nominibus censeantur, que similiter hic pro expressis haberi volumus, personis et fidelibus prelibatis, quam aliis eciam in similibus vel maioribus dignitatibus ecclesiasticis vel mundanis constitutis, ut de cetero ad extirpacionem huiusmodi hereticorum ac defensionem et conservacionem catholice fidei interesse et armata manu pugnare in futurum valeant, concedentes, eos censuras, sentencias seu notam aut maculam vel privacionem seu inhabilitatem huiusmodi nullatenus incurrere nec eciam ad suscepcionem eciam sacrorum ordinum vel obtinenda ecclesias, monasteria et beneficia aut dignitates, officia, honores, feuda, immunitates et exempciones huiusmodi, ut prefertur, inhabiles fieri ipsasque ecclesias, monasteria et beneficia... obtenta propterea non vacare, quin ymo eos omnes et singulos supradictos singulariter singulos et universaliter universos ad obtenta retinendum et obtinenda huiusmodi recipiendum, si alias eis canonice conferantur seu assumantur aut promoveantur ad ea, habiles et capaces fore, constitucionibus et ordinacionibus apostolicis ac statutis et consuetudinibus ecclesiarum, monasteriorum et ordinum quorumcunque et aliis contrariis nequaquam obstantibus, de plenitudine apostolice potestatis declaramus et decernimus per presentes predictorum hereticorum versucia perdurante. Nulli ergo omnio hominum liceat hanc paginam nostre declaracionis, constitucionis et voluntatis infringere vel ei ausu temerario contraire. Si quis et cetera. Datum Rome apud sanctum Petrum id. Februarii pontificatus nostri anno quinto.
Překlad regestovaného dokumentu (moderní čeština)
Martin biskup, služebník služebníků Božích, pro budoucí paměť.
Protože si nejvíce přejeme spásu duší, posílení pravé víry a klid a mír pro všechny věrné křesťany, rádi ochráníme před proviněním ty, kteří se pro uchování této víry zříkají nejen svého majetku, ale také světa, a nebojí se horlivě působit proti nepřátelům Kristovým, a jak jen z Boží vůle můžeme, povolujeme milostivě to, o čem víme, že jim bude k užitku. Neboť jsme již před nějakou dobou ‒ a sdělujeme to s bolestí ‒ zaznamenali, že v Českém království i v některých sousedních nebo jemu podřízených zemích se tak vzmohla kacířská zlotřilost, že kdyby nebyla rychle učiněna náležitá opatření, právem by mohla vyvstat mezi pravověrnými obava ze zániku víry, proto jsme do toho království a zmíněných zemí vyslali jako anděla míru Jana blahé paměti, kardinála kněze titulu sv. Sixta, legáta apoštolského stolce, a některé preláty a vhodné osoby, jejichž důstojný způsob života dává příklad čistoty a z jejichž vzdělaných úst proudí blahodárné učení, aby jejich svatým působením byly ony končiny očištěny od takové nákazy. Avšak kacíři v těch krajích a království naprosto odmítali třeba jen vyslechnout legáta a tyto osoby a okradli přečetné kláštery a jiná místa pro věřící svatá o kalichy, misály, ornáty, oltářní pokrývky a jiné věci potřebné k bohoslužbě a také o drahocenné předměty a všechny ostatní movité věci, ničili sochy a obrazy Ježíše Krista a slavné svaté Panny i jiných svatých a pálili je, rovněž kostely a kláštery a jiná taková místa s jejich preláty a církevními osobami obojího pohlaví nelítostně zničili v žáru ohně a zcela zpustošili a také zabíjeli a krutě mučili ty, kteří vyznávali katolickou víru.
Protože nemůžeme a ani nesmíme dále snášet tak velkou urážku Krista, takové rouhání a vraždění věřících, rozhodli jsme se vybídnout a vyzvat našeho nejdražšího syna v Kristu Zikmunda, slavného římského krále, a také ctihodné bratry arcibiskupy i milé syny opaty a jiné preláty kostelů a klášterů, kněze a kleriky a církevní osoby světské i řeholní jakéhokoli postavení, stavu či hodnosti, ať působí v kterémkoli řádu, i všechny věrné křesťany urozené i neurozené žijící v Čechách, Německu nebo kdekoli jinde, aby přijali znamení životodárného kříže, a uložit jim se slibem odpuštění hříchů, aby podle svých sil a neohroženě povstali proti těm kacířům a potrestali urážku Krista a aby ve jménu toho, který láme luky siláků a slabé vyzbrojuje silou, vymýtil tak hrozné kacířství. Někteří z arcibiskupů, biskupů, prelátů, kanovníků, kněží a kleriků nebo z ostatních církevních osob světských či řeholních i z těchto věřících, poté co napomenuli ty kacíře a vyzvali je naléhavě, aby opustili temnoty takové ničemnosti a vrátili se s láskou k dodržování pravé víry, svedli kvůli tomu proti nim mnoho bitev, v nichž padli a zahynuli nesčetní kacíři, ale také preláti, kněží a klerici, i velmi vážení; kacíři však jen více a pevněji setrvávali ve své bezbožnosti a nedbali o to vrátit se k jednotné církvi. V těch bitvách obsadili násilím některá města, vsi i místa těch kacířů, což se neobešlo bez velkého zabíjení, a to i věřících, vyvrátili je do základů a spálili žárem ohně i s jejich obyvateli a také s kostely a kláštery a jinými svatými místy a církevními osobami. Spáchali také další zločiny k záhubě těch kacířů a potom, aniž obdrželi ohledně toho kanonický dispens, sloužili mše a jinak se zapojovali do služeb Božích ‒ přece však ne proto, že by pohrdali církevní pravomocí. Tito arcibiskupové, biskupové, opati, preláti, kněží, klerici a další církevní osoby světské či řeholní a také ostatní, zastávající snad vyšší než už zmíněné hodnosti, by se mohli obávat, že propadli odsouzení a trestu vyobcování, sesazení a interdiktu a také poskvrně nezpůsobilosti a že budou zbaveni kostelů, klášterů, hodností, důstojenství, kanonikátů a prebend i jiných svých beneficií a církevních úřadů a přijdou o získaná privilegia, výsady a výhody, nebo snad budou posouzeni jako nezpůsobilí k jejich získání.
My, kteří si více než co jiného přejme uchování a posílení pravé víry a dychtíme překazit nepřátelské pokusy všech, kdo zlovolně povstávají, aby tuto víru potlačili, a to tím usilovněji, čím více poznáváme, že jsou stále blíže k zatracení duší, chceme se také postarat o beztrestnost těchto arcibiskupů, biskupů, opatů, prelátů, kněží, kleriků světských či řeholních, jakož i osob zastávajících vyšší než už zmíněné hodnosti i věřících tím pečlivěji, čím pohotověji oni potlačují a ničí narušitele této víry a jim rovné a nabízejí se jako brána k pravému Bohu. Z vlastní vůle, ne na něčí naléhavou žádost nám předloženou, ale z naší čiré laskavosti a jasného záměru nařizujeme, aby arcibiskupové, biskupové, opati, preláti, kněží, klerici světští či řeholní, jak řečeného království a z jemu podřízených zemí a panství, tak i odjinud odevšad, ať jsou jakéhokoli postavení a řádu a ať se nazývají jakýmkoli jmény, i ti zastávající vyšší než už zmíněné hodnosti, v žádném případě nepropadli z důvodů již zmíněných nebo kvůli některému z nich odsouzení, potrestání a trestu exkomunikace nebo interdiktu, jaký ukládá právo církevní nebo světské těm, kteří spáchají něco takového, nebo aby nebyli označeni za neschopné či nechvalně známé nebo vystaveni hanbě pro nezpůsobilost nebo aby nebyli zbaveni kostelů, klášterů, konventů a prebend nebo hodností, důstojenství, úřadů nebo všech svých církevních beneficií a aby jakožto věrní křesťané nemohli pozbýt těchto hodností, poct, měšťanských práv, úřadů a lén jak církevních, tak světských a v žádném případě nemohli být nařčeni z neschopnosti a připraveni o privilegia, výsady a výhody. Dále nařizujeme, aby tyto církevní osoby mohly zastávat přijaté úřady, aby také další, kteří nyní nebo v budoucnu zatouží být zapsáni do duchovního stavu, nebo jinými slovy ti nepovýšení, mohli být povýšeni a přijmout jakoukoli svátost svěcení a mohli sloužit mše a vykonávat jiné služby Boží a nějak se na nich podílet a aby se jako věrní křesťané mohli neomezeně těšit z těchto hodností práv, úřadů, lén a svobod a užívat jich.
Rovněž prohlašujeme, že tito arcibiskupové, biskupové, opati, preláti a všichni zmínění duchovní světští i řeholní a také ti ustanovení do hodností patriarchů si mají podržet úřad, který drží, nebo získat jiné úřady, pokud jim budou uděleny nebo přiřčeny podle kanonického práva nebo pokud k nim budou vybráni a povýšeni nebo vyšší nebo kláštery, převorství včetně konventuálních, konventy a prebendy nebo hodnosti, důstojenství a úřady, farní kostely a beneficia s pastýřskou správou nebo bez ní, a i kdyby takové hodnosti byly v katedrálních chrámech největší po biskupských nebo v kolegiátních kostelích hlavní a takové, které obvykle získávají volbou věrní křesťané, kteří jsou schopní a způsobilí pro hodnosti, pocty a světské úřady a léna, výsady, svobody a výhody, což chceme, aby bylo touto listinou jasně vyjádřeno.
A třebaže s laskavým svolením toho, jenž nechce nikoho zatratit, byla část toho království přivedena zpět ke katolické a pravé víře, přece dosud v některých krajích tito kacíři jako jedovatí plazi vyvrhují jed nepravosti a usilují se vší obmyslností zmocnit se duší hlupáků. Mohou způsobit velkou pohromu, neboť tato otrava se šíří jako zhoubný nádor a postupem času den ze dne sílí. Proto z plné papežské pravomoci nařizujeme arcibiskupům, biskupům, opatům a také prelátům zastávajícím vyšší hodnosti, správcům farních kostelů, kněžím, klerikům světských i řeholním, ať se nazývají jakýmkoli jmény, což chceme, aby bylo právě tak pokládáno za jasně řečené, a také již zmíněným osobám a věřících a dalším, kteří zastávají podobné nebo vyšší úřady církevní nebo světské, ukládáme, aby se nadále zdatně podíleli na vymýcení těch kacířů a obraně a uchování katolické víry a v budoucnu proti nim bojovali ozbrojenou mocí. Dáváme jim výsadu, že proto nepropadnou trestům, odsouzení nebo poznamenání či poskvrně nebo zbavení majetku nebo nařčení z nedostatečnosti a také se nestanou nezpůsobilými k přijetí svátosti svěcení nebo k získání kostelů, klášterů, beneficií nebo hodností, úřadů, poct, lén, výhod a výsad, jak už bylo uvedeno. Vyhlašujeme také, že proto nebudou zbaveni kostelů, klášterů a beneficií ani hodností, úřadů, poct a lén, které již získali, ba dokonce že budou, a to všichni i jeden každý zmíněný jednotlivě, jednotlivci a obecně všichni způsobilí a schopní si je podržet, pokud jsou jim uděleny podle kanonického práva, a přijmout ty, které mohou získat, pokud na ně budou dosazeni nebo povýšeni.
To prohlašujeme a nařizujeme touto listinou ‒ a nechť jí nejsou na překážku jiná protikladná papežská ustanovení a nařízení, jakož ani statuta a zvyklosti, dokud přetrvává lstivost kacířů. Nikomu z lidí tedy ať není dovoleno tuto listinu obsahující naše rozhodnutí, ustanovení a vůli porušit nebo se jí s bláhovou opovážlivostí protivit. Pokud by se o to někdo troufale pokusil, ať si je vědom, že propadne hněvu všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.
Dáno v Římě u sv. Petra 13. února v pátém roce našeho pontifikátu.