Otík z Lozy (Ottiko de Loza) a Jan Čapek ze Sán (Johannes Czapko de San capitanei ceterique seniores exercituum thaboritarum campestrium et orphanorum) uzavírají se saským kurfiřtem Zikmundem (Sigismundo duce Saxonie), míšeňským markrabím Fridrichem II. Mírným (Friderico ambobus langrauiis Turingie, nec nocn Marchionibus Misnensibus) a jejich zeměmi: Saskem, Míšní a Durynskem (eorum reliquis fratribus comitibus nobilibus millitibus terris terrigenis civitatibus opidis villis hominibus subditis tam spiritualibus quam secularibus suiuscunque status condicionis aut preeminencie existunt eciam cum Judeis, qui suas mansiones sub dominio dicione ac regimine in terris, et civitatibus prescriptorum principum habent), dvouleté příměří (per duos annos), která má trvat až do svátku svatého Martina (festum sancti Martini) 11. listopadu 1434, a které je vykoupeno od knížat za 10000 zlatých. Smlouva se vztahuje nejen na tábority a sirotky, ale rovněž na všechny jejich spojence a celou stranu pod obojí.
Vymíněno, že pokud by Čechové (nos) táhli (reisam) proti jiným nepřátelům (contra inimicos nostros) a museli při tom projít zeměmi řečených knížat (aut terras iam nominatorum principum), aby si v nich mohli obstarat potřebnou spíž a píci (escibilium et pro pabulo equorum sumpserimus), a aby se nepokládalo za porušení této smlouvy, kdyby beze lsti a proti vůli vůdců byla přitom vypálena některá ves (villam unam aut duas tres aut quatuor).
Naproti tomu má být dovoleno knížatům (principes), hrabatům (comites), šlechticům (nobiles), rytířům (milites), spojencům (clientes) a měšťanům (cives) a všem obyvatelům jejich zemí účastnit se obecné výpravy do Čech (Bohemiam) a Moravy (Morauiam), kterou by nařídil král Zikmund (serenissimum principem et dominum regem romanorum) nebo říšští kurfiřti (electores Imperii Romani), avšak poté již nebudou nadále Čechové povinni zachovávat příměří.
Oprávcem míru z husitské strany je Jan Roháč z Dubé (Johannis dicti Rohacz de Duba) a jeho zástupcem Beneš z Kolovrat na Ročově (Benessij de Kolowrat alias de Roczow). Za stranu knížat je jím Jindřich z Waldenburgu (Henrici de Waldenburga) a jeho zástupcem Jindřich Theler (Henrici dicti Theler). Za místa nápravy je určen Most (in civitatem Most alias Brux) a Louny (in civitatem Lunensem alias Lunam).
- Aleš Škopek z Dubé: N/A; N/A; ohlášené přivěšení pečeti
- Mikuláš Zajíc z Hazmburka: N/A; N/A; ohlášené přivěšení pečeti
- Jan Černín z Vysoké: N/A; N/A; ohlášené přivěšení pečeti
- Matěj z Hořešovic: N/A; N/A; ohlášené přivěšení pečeti
- A: Sächsisches Staatsarchiv; aktuální uložení neověřeno.
- B: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato.
- Tomek 1879-IV, s. 534‒535.
- Tomek 1899-IV, s. 531‒532.
- Jecht 1916, s. 322‒348.
- Anděl 1961, s. 79‒80.
- Bartoš 1966, s. 118‒119.
- Beeskow 1981, s. 127‒130.
- Šmahel 1993-III, s. 255‒256.
- Čornej 2000, s. 524.
- Šmahel 2002-III, s. 1550‒1551.
Smlouva s míšeňskými a durynskými knížaty nabyla na váze nejen rozšířením příměří na Jakoubka z Vřesovic a severočeské saské državy, ale i splátkou poloviny výkupného v celkové výši 10000 zlatých. Šmahel 1993-III, s. 255‒256.