Novoměstský kněz Vilém obviňuje před obcí Starého Města pražského univerzitní mistry, zvláště mistra Jakoubka ze Stříbra (Jakuba Betlemského), mistra Jana z Příbrami (Příbramovy), mistra Petra Payna (Englišovy), (Martinovy Wolyni), mistra Křišťana z Prachatic (Křištanovy), mistra Prokopa z Plzně (Prokopa Plzeňského), mistra Martina z Volyně (Martina Pražského), mistra Jana Kardinála z Rejštejna (Kardinálovy), mistra Jana Rokycanu (Rokycanovy) a další (jiných všech jim pomocníkuov, kněží i žákuov), přičemž tvrdí, že svou žalobou nechce nikoho přivést na popraviště, nýbrž hodlá mistrům připomenout zlo, které spáchali a jež vedlo k smrti Jana Želivského 9. března 1422 a dalších nevinných osob. Následně si stěžuje, že jmenovaní celý rok trápili panny a vdovy, duchovní i sousedy, které hanili a lživě je osočovali z kacířství, čímž mnohé přivedli k smrti. Podle kněze Viléma nemohl Jakoubek a jeho pomocníci ani spát, jak horlivě vymýšleli úklady proti řádně ustanoveným správcům, úředníkům, soudcům a hejtmanům. Což prý dělali tak dlouho, až některé bratry umořili k smrti. Připomíná, že Bůh dobře ví, co měli a mají v úmyslu učinit. Kromě toho měl Jakoubek před obcí Starého Města pražského (veliké obci) nařídit pronásledování táborských duchovních, čímž mnohé z nich odsoudil. Dále s pomocníky popudili lid proti správcům města a v čele zástupu Staroměstských měšťanů vtrhli na radnici, kde se domáhali navrácení pečeti. Obviňuje rovněž Jakoubka z toho, že přechovává lživý list, hanobící Boží zákon, který používal během svých kázání a bránil jej. Když se proti tomu vystoupili kněz Jan Čapek (kněz Jan) a Prokop Holý (kněz Prokop Táborský), tehdy se jim Jakoubek, Příbram a další vysmáli. Konečně přičítá Jakoubkovi hlavní vinu na přísném zakročení konšelů, v sobotu před stětím kněze Jana (v tu sobotu před jich stětím) 7. března 1422 osočoval Jakoubek na radnici duchovní Nového Města pražského (Nového Města) z toho, že působí rozmíšky a bouře, radní měl navíc popudit vůči nevinným, neboť prohlásil, že jsou příliš vlažní a nedbalí, a vyzval je k ráznému zákroku (Ó, ste přieliš vlažní a nedbanliví. Přičiňte pilnost, abyste to stavili). Jakoubek měl podle slov kněze Viléma obžalovat Želivského na radnici z toho, že je strůjcem nepokojů lidu, protože je ve spojení s tábority, kteří zaváděním novot porušují svornost (Ty jsi vinen všemi těmi búřemi a tiemto všiem krveprolitiem; a zavedl si českú a moravskú zemi). Vybízí proto k předvolání všech duchovních hlásících se k Jakoubkovi, aby vyznali, co si o smrti kněze Želivského myslí a proč mlčí, čímž se má prokázat, zda mají i oni podíl na jeho smrti. Dále vyzývá, aby jmenovaným bylo předloženo, jak se chovali při zajetí a popravě Jana Sádla ze Smilkova (Sádlo). Za to za vše, končí kněz Vilém, zaslouží Jakoubek a jeho druhové, aby je stihl osud, který sám vydal na věrné, aby žádný kněz v zlém domnění a krvavý neměl svobodu v sloužení ani v kázání, leč by činil zjevné pokání. Žádá proto, aby nesměl sloužit ani kázat dokud nevykoná odpovídající pokání. Na závěr klade řečnickou otázku, zda obec tíží, jak se vůči Želivskému zachovali.
- Zap 1868, s. 361.
- Tomek 1879-IV, s. 242‒243.
- Tomek 1899-IV, s. 239‒240.
- Bartoš 1914, s. 313.
- Bezold 1914, s. 13.
- Císařová-Kolářová 1915, s. 151‒153.
- Čelakovský 1920, s. 193.
- Auštěcká 1925, s. 58.
- Pekař 1927-I, s. 103.
- Pekař 1930-III, s. 16.
- Bartoš 1952e, s. 78‒79.
- Michálek 1980, s. 68.
- Němec 1980, s. 208.
- Kopičková 1990, s. 173, 175, 177, 190.
- Šmahel 1993-III, s. 103‒104, 354, pozn. 201.
- Šmahel 2002-II, s. 1215‒1216.
- Čornej 2011, s. 155.
- Marek 2011, s. 35.
- Čornej 2019, s. 459‒460.
Přepis regestovaného dokumentu
Před Bohem milým i před vámi vyznávám i osvědčuji, že těmito žalobami kněze Jakuba Betlemského i s pomocníky jeho nemiením k bezživotí anebo k újmě kterého úda ne jich těla přivésti: ale míním jim jich zlosti před hnutí k pravému pokání před Bohem i před věrnú obcí, jakožto toho máme žádati. Tyto jsú viny Jakúbkovy, Příbramovy, Englišovy, Martinovy Wolyni, Křištanovy, Prokopa Plzeňského, Martina Pražského, Kardinálovy, Rokycanovy a jiných všech jim pomocníkuov, kněží i žákuov. Nejprvé: že přes tento celý rok trápili sú věrné panny a vdovy i manželky, kněží věrné i súsedy sužujíce, hanějíce a lživě pikartujíce, až sú druhé věrné bratry zpikartovavše i k smrti přivedli. Item, kdožkolivěk byli sú dobří a věrní zprávci a úředníci a súdci a hajtmanové ustaveni, tehdá Jakúbek, kněz Betlemský, i s jinými spáti nemohli, sem i tam běhajíce, radiece se, kterak by je z úřadu strčili, a strčíce věrné, i nešlechetné zrádce zákona Božieho i věrných vsazovali. A to sú tak dlúho vedli, až sú věrným bratróm z světa pomohli. A Buoh vie, co sú učiniti mienili, anebo co ještě mieni. Item řekl i s jinými u veliké obci, a to v knihy kázal zapsati: ktobykolivěk kněží Táborské zastával, aby bylo k jeho statku i k hrdlu hledieno! A tak odsúzenie nad mnohými věrnými učinil. Item proti dobrým súdcóm a věrným zprávcóm města popudil nešlechetných zrádcí zákona Božieho i věrných lidí. A na tom dosti neměl, i jal se s procesí mocně rathúzu a pečeti dobývati. Item dřéve s svrchu psanými pomocníky skoval list lživý a falešný a lstivý na potupu zákona Božieho i věrných. A ten list chválil jest a velebil v svých kázáních, i s svými kazateli tvrdil a řekl jest i s jinými, že ktobykolivěk proti tomu listu mluvil, my chcem jeho hájiti, neb jest z zákona Božieho ten list potvrzený. A když se jest svaté paměti kněz Jan a kněz Prokop Táborský tomu listu zprotivili, řkúce, ten list jest lživý, lstivý v mnohých artikuléch a škodlivý zákonu Božiehmu i věrným, a že má opraven býti: tehda oni s Příbramem a s jinými smáli sú se tomu a polepšiti nechtěli, až sú i meč krvavý tiem listem na hrdlo věrných přivedli. Item v tu sobotu před jich stětím žaloval před těmi zrádnými konšely na rathúze na kněží Nového Města, řka, že činie rozdiel v lidu a k búřem káží; a to řekl těm krvavým súdcóm: „Ó, ste přieliš vlažní a nedbanliví. Přičiňte pilnost, abyste to stavili.“ A tudy jich popudil na nevinné. Item řekl knězi Janovi svaté paměti: „Ty jsi vinen všemi těmi búřemi a tiemto všiem krveprolitiem; a zavedl si českú a moravskú zemi“. Item buďte všickni kněží svoláni, kteří se kněze Jakuba Betlemského přidrží, a buďte otázáni, co oni o smrti těchto bratří smýšlí. Item buďte otázáni, proč o smrti těchto věrných bratruov mlčie, a proč jich nevinné smrti nepotvrzují věrných křesťanuov k stálosti a opatrnosti, aby se opatrovali, vidúce tyto zrady. Čili jsú oni jich smrtí vinni? A buď jim před oči předloženo, kterak jsú v tu chvíli ústa otevřeli, když sú nevěrného zrádce Sádlo stěli, aneb když sú nevěrné zrádce na rathúz vsázeli. Item spravedlivost Boží žádá, aby ten súd na kněze Jakuba Betlemského i na jeho spomocníky spadl, kterýž jest on s svými pomocníky na věrné vydal, aby nižádný kněz v zlém domnění a kněz krvavý neměl svobody v slúžení ani v kázání, leč by se prvé před obcí vyčistil a zjevné pokání činil. A žeť on s svými pomocníky jest kněz v zlém domnění a krvavý, protož aby neslúžil ani kázal i s jinými svými, leč se z toho vyvede a zjevné pokánie učiní. Tieží vás, milá obci, kněz Jan svaté paměti a ti bratří, kteříž s ním stínáni, byli-liť jsú Pánu Bohu a vám věrní a pomocní ve všech pravdách poznalých, od počátku až do smrti?