Císař IDZikmund povyšuje (vysazujem a … připisujem) město IDHradiště neboli Tábor (města v nově udělovaného a osazeného jménem Hradisstie nebo Thabor) s jeho všemi obyvateli a jejich potomky (to město Hradisstie nebo Thabor … a všecky bydlitele jeho i jich náměstky)1 na královské město potažmo na královský lid (v město a lidi královské) a dává jim ze své královské milosti všechna a každá práva, která požívá IDStaré Město pražské (Stare Myesto Prazske), aby v souladu s právy mohli jednat ve všech soudech, skutcích, zvyklostech a jednání (súdiech, spravedlnostech i v každých skutciech, obyčejích a běziech) jako by byla tato práva zde ve všech bodech a článcích, bod od bodu zahrnuta a níže zapsána (se všemi články svými, rozdiely, kapitolami i výnosy, kus od kusu). Pokud by radní a soudci měli pochyby ohledně rozsudku nebo by se někdo skrze jejich rozsudek vnímal jako poškození, mají se obrátit výhradně na IDZikmunda, jeho nástupce jakožto české krále nebo takové, které IDZikmund nebo stávající český král k tomu stanovil. Dále uděluje IDZikmund jako zvláštní milost právo dle své vůle i libosti odsoudit (pomstili i milost učinit) dopadené zločince (při zlém skutku … popadeného), kteréhokoli stavu, věku i hodnosti (kteréhožkoli stavu, řádu nebo věku), avšak bez narušení práv IDZikmunda a králů českých. IDZikmund uděluje všem rozsudkům plnou právní sílu (plnú moc a pevnost) při jakýchkoli dotyčných přech mezi měšťany a obyvateli, súdech, skutciech, jednání (běžiech), obchodech (trziech), prodejích (prodajích), přísahách (přisvědčování), které je zaneseno do městských knih a stejně tak starobylým právem IDStarého Města pražského potvrzeno a zaručeno (zasvědčeno, kúpeno, otevzdáno, utvrzeno a zapsáno), o skutcích příslušných k zemskému soudu, má však být posouzeno podle práva a zemských zvyklostí (právem a řádem tiem zemským), jak to bylo odvěce pro pány a rytíře obvyklé. Dále stanovuje, obnovuje a potvrzuje (vysazujem, obnovujem, potvrzujem i dáváme) měšťanům právo na trh každý druhý týden a výroční trh (trhóv … a jarmarků), které ve městě a také v IDSezimově Ústí (v Usty Sazamine) odvěce byly drženy, se všemi svobodami, právy, pořádky a zvyklostmi, kterých má požívat každý návštěvník trhu jako v jiných královských městech a zvláště ve městě IDSezimovo Ústí, aniž by poškozoval práva jiných osob. IDZikmund dává měšťanům svobodu na dalších šest let od vystavení této listiny (šest let od dánie lista tohoto) volit dle vlastní vůle radní (konšeluov). Ti kteří budou zvoleni jako radní mají, podle zvyklostí jiných královských měst v IDČechách, složit před IDZikmundem nebo jiným českým králem slavnostní přísahu. Po uplynutí šestileté lhůty budou radní, stejně jako v jiných královských městech v IDČechách, ustanoveni IDZikmundem, králem českým nebo jím zplnomocněnými úředníky. Tomu odpovídá, že město by nemělo být přidáno do jurisdikce podkomořího, který by také neměl vykonávat žádné výběry dávek (nebylo nic dáváno). Měšťané a jejich potomci mají na znamení poddanství (na znamenie poddanie a člověčenstvie) odvádět IDZikmundovi a jeho nástupcům, králům českým, pouze 10 kop pražských grošů na dva termíny ročně, jmenovitě v den svatého Jiří případně na den svatého Havla. Na budoucí paměť císařské dobré vůle a aby se měšťané a jejich dědicové (oni, dědicové, náměstkové) mohli nadále těšit z bohaté milosti a aby věrněji sloužili IDKrálovství českému, IDZikmund uděluje znak vyobrazený uprostřed listiny a pečeť s nápisem (znamenie a pečeť i tej pečeti nápis) se kterým mají být opatřeny městské listiny (k listóm, slibóm, tvrdostem i všelikým jich běhuov řádóm) dle obyčeje jiných měst. Pečeť je následující: ve zlatém poli dvě bílé heraldicky: stříbrné věže na obou stranách lemu štítu, mezi nimi městská zeď v níž je brána s padací mříží, nad ní černý orel s nimbem, jehož křídla objímají věže, s hrudním štítkem: bíle stříbrně/modře dělený překrytý červeným lvem, jak jej nosili IDZikmundovi předci, knížata lucemburská, a jak jej nosí i IDZikmund, jak je uměním malíře zřetelněji a lépe popsána a vyobrazena pečeť v této listině (štít s polem zlatým a v tom poli dvě věži bielé, jedna s jednoho a druhá s druhého kraje štíta, mezi kterýmažto věžoma jest brána s visutú mřieži od vrchu té brány až do prostředka, nad kterúžto rinkmur ot jedné až k druhé věži ztahuje sě po prostředku; a nad věžimi již pověděnými jest orel črný o dvú hlavú a diedemami vuokol hlav obklíčený, jenž obě věži svými křídlami jest osáhl, a na prsech téhož orla štítek zvláštní kterýžto štrychy bielé a modré a na nich lva črveného od vrchu téhož orla štítka až doluov v sobě zavřel jest a osáhl, kteréhož předsi naši kniežata Lucemburska požívali sú i my požíváme, jakož v tomto listu táž pečeť řemeslem maléřským jasněje a lépe vymalována jest a vypsána.) Nakonec IDZikmund rozkazuje všem pod pohrůžkou těžké nemilosti omezovat město IDTábor v požívání poskytnutých milostí, darů a privilegií.
Císař IDZikmund uvádí, že uznal náklonnost a dobrou vůli, kterou mu purkmistr, radní a obec nově založeného města IDHradiště nebo Tábor prokázali a prokázat mají, jakožto českému králi a jeho přirozeným dědicům (jakžto králi czeskemu a pánu svému přirozenému a dědičnému) a proto městu uděluje zmíněné milosti a práva.
1: Dle A1 náměstsky
- císař IDZikmund: Posse 1910, 18/2‒3; zlatá bula; přivěšená na hedvábném provázku (A1)
- císař IDZikmund: Posse 1910, 17/1‒2; vosková pečeť přirozené barvy; původně přivěšená na hedvábném černobílém provázku, dnes přetrženém (A2)
- A1: originál; pergamen
- A2: originál; pergamen
- B: prostý opis A2 z pozdního 15. nebo raného 16. století
- C: dva prosté opisy obou originálů z 17. stol.
- D: dva prosté opisy obou originálů z 17. stol.
- E: insert A2 v prostém opisu vidimu městské rady Pelhřimova z 25. srpna 1723
- F: dva inserty obou originálů ve vidimu městské rady Vodňan z 16. prosince 1732
- G: dva inserty obou originálů ve vidimu městské rady Vodňan z 16. prosince 1732
- I: prostý opis z 19. století
- A1: SOA Třeboň; SOkA Tábor; AM Tábor; sign. A 1 č. 2; list. č. 2
- A2: SOA Třeboň; SOkA Tábor; AM Tábor; sign. A 1 č. 1; list. č. 1
- B: SOA Třeboň; SOkA Tábor; AM Tábor; kn. č. 2; fol. 1r‒2v
- C: NA Praha; ČDK; inv. č. 759; sign. IV D 7; kart. 559
- D: NA Praha; ČDK; inv. č. 759; sign. IV D 7; kart. 559
- E: NA Praha; stará manipulace; kart. 1804; sign. P 106/T 1
- F: SOA Třeboň; SOkA Tábor; AM Tábor; kniha č. 4; fol. 3r‒12v
- G: SOA Třeboň; SOkA Tábor; AM Tábor; kniha č. 4; fol. 3r‒12v
- I: ANM Praha; F ‒ Topografická sbírka; kart. 181; sign. Tábor; sub dato
- ZR, s. 212, č. 1554
- SČPLL I/1, s. 213, č. 853 , s. 214, č. 854 (česky)
- RI XI NB/3, s. 275‒278, č. 198
- Vojtíšek 1928, s. 110‒111
- Vojtíšek 1953b, s. 283‒285
- Vojtíšek 1953c, s. 380‒397
- Macek 1956-I, s. 334
- Šmahel 1978, s. 145‒180.
- Šmahel a kol. 1988, s. 498‒499
- Šmahel 1994, s. 144‒155
- Šmahel 1993-III, s. 316‒317
- Šmahel 2002-III, s. 1686
- Kavka 1998, s. 218‒220
- Čornej 2010, s. 642‒643
- Kejř 2006, s. 395, 437‒439
- Roland – Zajic 2011, s. 388‒389
- Roland – Zajic 2013, s. 189
Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice šťastně. Amen. K věčné věcí dole psaných paměti. My Sigmund, z božie milosti Římský ciesař vždy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmacký, Charvatský etc. král, známo činíme tiemto listem všem vuobec i každému zvláště, ktož jej uzřie a čísti neboli čtúce slyšeti budú. Čest velebnosti královské a sláva u výsosti nad jiné posazená tiem většími chválami hodně sě vyhlašuje, čímž hojnějšími svých milostí dary na poddané své z přirozené dobroty sě ohlédá, a netolikoť dobrotivost a moc královského dóstojenstvie v tom sě okazuje, když práva starodávnie na poddaných vysazená sě obnovují nebo tvrdie, ale mnohem viece, když nové milosti a dary jim sě vysazují, skrze něžto mnohá polepšenie pocházějí poddaným den ot dne. I patřiece na tu příchylnost opatrných purgmistra, konšeluov a obce města v nově udělaného a osazeného, jménem Hradisstie nebo Thabor, a na tu dobrú vóli, kterúžto k našie velebnosti jakžto králi Českému a pánu svému přirozenému a dědičnému mají a okazují, i v budúcích časiech nám a budúcím našim králóm Českým vedle slibuov svých jakžto naši a královstvie Českého věrní poddaní okazovati dlužni sú a chtie, a zvláště pozorujíce toho, že čímž je dary a milostmi hojnějšími viec předcházieme, tiem jich k téhož královstvie našeho službám poddání jako k někakým dlužebným zavázáním popúzieme: protož s dobrým rozmyslem a raddú naší to město Hradisstie nebo Thabor svrchu psané a všecky bydlitele jeho i jich náměstky a budúcie tiemto listem mocí naší královskú v Čechách jménem naším i našich budúcich králuov Českých v město a lidi královské vysazujem a k jiným městóm královským v Čechách věčně připisujem i mocí lista tohoto přičítáme vysazujíce také témuž městu a bydlitelom jeho i z milosti našie dávajíce všecka a plná i celá práva ta, jichžto Stare Myesto Prazske požívalo jest z staradávna i časy nynějšie požívá, aby sě tiem zpravovali a jich ve všech přech mezi nimi, očkoli a pročkoli neb kterakžkoli vzniklých, v súdiech, spravedlnostech i v každých skutciech, obyčejích a běziech svých věčně požívali tak mocně a plně, jako by táž práva tuto se všemi články svými, rozdiely, kapitolami i výnosy kus od kusu všechna skrze byla vložena a vepsána. A jestliže by mezi nimi nebo konšely a súdcěmi téhož města nynějšími neboli potom budúcími která snad pochybnost a neznámost pří i věcí kterýchžkoli sě přihodila, jichžto by sami vedle práv svrchu dotčených a námi tomu městu lista tohoto mocí daných a vysazených poděliti a rozsúditi snad nemohli, a nebo sě kto snad jich nálezem zdál obtiežen, tehdy o doplněnie jich nálezuov a o ortel jinam sě nemají ani z nich ižádný má otvolati a k orteli skládati, nežli k nám a k našim budúcím králóm Českým, neboli k těm, jenž by jim námi a našimi budúcími králi Českými na to byli vydáni. Toto zvláštně z milosti našie jim mocí naší svrchu dotčenú dávajíce, když by koli kterého člověka kteréhožkoli stavu, řádu nebo věku při zlém skutku popadli aneb popadeného a sobě dodaného měli, aby mohli i vuoli a moc měli nad takovým neb nad takovými pomstiti i milost učiniti, jakž by sě jim líbilo nebo zdálo; však to našim ani našich budúcích králuov Českých právom k pohoršenie ani úrazu nemá býti. Item těch knih, kteréž jsú sobě v těch měrách za městské kniehy k obecnému toho města požívání udělali, jim také túž jako svrchu mocí naší potvrzujem, chtiece a tak usuzujíce: což by koli ve přech, súdiech, skutciech, běziech, trziech i prodajích nebo v přisvědčování téhož města a měšťan i bydliteluov jeho knihami již pověděnými bylo vedle práva a řádu svrchu dotčeného a v Starém městě Praském z staradávna držalého a požívalého zasvědčeno, kúpeno, otevzdáno, utvrzeno a zapsáno, aby to plnú moc a pevnost mělo proti každému ve všech věcech, což by toho sě města a jeho bydliteluov dotykalo i cělé a nezrušitedlné právo; než což by zemských běhuov dotklo sě, to chcem, aby súzeno bylo a opatrováno i tvrzeno právem a řádem tiem zemským, jehožto z staradávna ode všech pánuov a zeman v Čechách bylo, jest i bude obecně požíváno. Item trhóv těch a jarmarků, v kterýchž nynie při vydání tohoto lista jsú zastiženi, na ty dni a časy, jakož jmievati je od některé chvíle obykli sú, kterýchž také i měšťané někdy v Usty Sazamině požívali, jim mocí prve pravenú vysazujem, obnovujem, potvrzujem i dáváme, aby trhy každý týden dvakrát a jarmark každý rok dvakrát vedle obyčeje a času již dotčeného jmievali a toho s plnými svobodami, právy, řády a obyčeji oni i ti, ktož k nim na ty trhy a jarmarky nebo ot nich s trhuov a jarmarkuov jezditi budú, požívali, jakož jiná města královská v Čechách požívají a zvláště v Ústí požívali sú, toliko bez pohoršenie práva, trhuov a jarmarků jiných měst i úrazu všelikého. Nad to také tuto svobodu jim dali sme a dáváme, že my ani naši budúcí králové Čeští ani naši úředníci konšeluov v tom městě v tej miere saditi nemáme ani mají; ale oni sami sobě saďte, kohož sě jim zdá neboli bude zdáti, a to za šest let od dánie lista tohoto pořád čtúce; než ti, kteříž byli by sázeni k konšelství, mají a dlužni budú při každém sázení sliby své nám nebo budúcím našim králóm Českým obnovovati vedlé obyčeje jiných měst a řádu; pak po šesti letech námi neb našimi budúcími nebo-li úředníky našimi konšelé tudiež jakož i v jiných městech královských sázeni budú a býti mají. Ale z těch práv podkomořieho, kteráž při sázení konšeluov po městech obyčej bráti má, my toto město vynímáme a prázdny je činíme, aby žádnému podkomořiemu nebylo nic dáváno. Toto přidávajíce a na to město i jeho bydlitele a měšťany usazujíce, že nám a našim budúcím králóm Českým oni i jich náměstkové a budúci mají a dlužni jsú i budú desět kop grošov Pražských střiebrných a dobrých a nic viec úroka dávati každý rok a platiti rozdielně, to jest na svatého Jiří po dání tohoto listu najprv příštieho počnúce pět kop a na svatého Havla potom budúcieho tolikéž, a tak i jiná léta věčně na znamenie poddánie a člověčenstvie, jimižto nám i budúcím našim králóm Českým vedle vysazenie a slibuov jich jsú i mají býti porobeni a poddáni. A nade všecko aby zvláštnie priezni ciesařské budúcně pamět jim zuostala a z tak velikých milostí daru oni, dědicové, náměstkové a budúcí jich uměli sě s vděčností radovati i věrnějším a nepohnutedlnějším poddáním k našie a budúcích našich králuov Českých cti tiem stálejé a pevnějé a úmysly své řiediti, čímž většími milostmi shledají sě od královské štědrosti darováni, často psanému městu, Hradiště nebo Thábor řečenému, měšťanóm i bydlitelóm jeho nynějším i budúcím znamenie a pečeť i tej pečeti nápis, kteréžto časy věčné k rozličným svým potřěbám, jakožto k listom, slibóm, tvrdostem i všelikým jich běhuov řádóm vedle obyčeje jiných měst mají požívati, dali sme a mocí lista tohoto dáváme. Na kteréžto pečeti jest štít s polem zlatým a v tom poli dvě věži bielé, jedna s jednoho a druhá s druhého kraje štíta, mezi kterýmažto věžoma jest brána s visutú mřieži od vrchu té brány až do prostředka, nad kterúžto rinkmur ot jedné až k druhé věži ztahuje sě po prostředku; a nad věžimi již pověděnými jest orel črný o dvú hlavú a diedemami vuokol hlav obklíčený, jenž obě věži svými křídlami jest osáhl, a na prsech téhož orla štítek zvláštní kterýžto štrychy bielé a modré a na nich lva črveného od vrchu téhož orla štítka až doluov v sobě zavřel jest a osáhl, kteréhož předsi naši kniežata Lucemburska požívali sú i my požíváme, jakož v tomto listu táž pečeť řemeslem maléřským jasněje a lépe vymalována jest a vypsána. Protož těch všech věcí, práv, řáduov a obyčejivmm tiemto listem z milosti našie zvláštnie městu nahoře jmenovanému i měšťanom a bydlitelom jeho nynějším i budúcím daných a k věčné paměti zapsaných mocí královskú v Čechách jménem naším i našich budúcích králóvan Českých potvrzujem a ovšem pevny i nezrušitedlny činíme, chtiece i tak přikazujíce, aby žádný těchto našich milostí, daruov, výsad i potvrzenie nerušil ani rušiti směl anebo sě jim kterú všetečnú smělostí protiviti, jakož pokuty neslevitedlné a našeho i budúcích našich králuov Českých jistého a velikého rozhněvánie chtie ujíti. Na potvrzenie toho naši zlatú bullu podobenstvím našie velebnosti vytištěnú kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán u Praze léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, v pátek den obrácenie svatého Pavla na vieru, let království našich Uherského etc. v padesátém, Římského v sedmimezidcietmém, Českého v sedminadctém a ciesařstvie v čtvrtém létě.