Čeští a moravští páni, hejtmani, zemané, města i celá zemská obec (páni a hauptmané vojsk a zemané, města i obce královstvie Českého a markrabstvie Moravského, i se všemi přidržícími našimi ve při čtyř artikuluov spasitedlných) vyhlašují, že vzhledem k mnohým nesnázím, bouřím, záhubám, škodám, válkám a neřádům ve snaze zavést řád, svornost a ukončit válku a rozšíření obecného dobrého, svolali na svátek svatého Martina (nynie na den svatého Martina) 11. listopadu 1433 do IDPrahy (v Praze městě) zemský sněm, na němž uzavírají smlouvu, uznávajíce všechny své starší svobody. Oznamují volbu komisí sněmu a schválenou sněmem pana IDAleše z IDRýzmburka na IDVřešťově (Alše z Risenburka a z Vřešťova) za správce království českého a markrabství moravského (za zprávci královstvie Českého a markrabstvie Moravského), jemuž přidávají k pomoci 12 pomocníků (dvanácte osob jemu k raddě vyvolivše přidali sme) jména nejsou uvedena. Sněm této vládě uděluje pravomoc usilovat o čest a slávu Boží, obecné dobré, jednání bez útisku práv a řádů a hájení a prosazování 4 artikulů pražských (a zvláště čtyř svatých a světlých pravd, v zákoně Božím založených a v čtyrech artikulech zavřených) v teritoriu IDČech a IDMoravy:
1 Svobodné přijímání eucharistie pod obojí způsobou nejen duchovními, ale i prostými věřícími.
2 Potírání zjevných smrtelných hříchů se zaručenou rovnou trestní odpovědností pro světskou a duchovní šlechtu i poddané, očištění dobré pověsti země a konání bohoslužeb v mateřském jazyce.
3 Svobodné a řádné kázání slova Božího v celém království, bez jakýchkoliv překážek ze strany duchovních.
4 Odnětí statků duchovním, aby nebyli odváděni od svého původního poslání.
Ty má vláda šířit a ostatní k nim přidržovat. Dále má vláda zavádět ve společnosti klid, svornost, lásku a křesťanskou jednotu. Ty, kdo se vzájemně bezprávně napadají a vedou mezi sebou válku podle pravidel opovědi, má vláda rozsuzovat podle spravedlnosti a pokud by neposlechli výzvy, má je k míru donutit silou. Nezvládne-li úkol sama, má spravedlnost svěřit příslušným krajům, kam může dosazovat soudce. Vzájemné spory šlechty má rozhodovat podle zemských práv, a spory měst podle práv městských. Všichni páni a hejtmané, rytíři, panoši, města, obce a osoby, kteří drží církevní zboží, musí vybrat z tohoto zboží a odevzdat vládě na svátek nejbližšího svatého Jiří (na svatého Jiří, ježto najprvé přijde) 23. dubna 1434 desátek výnosu (desátú kopu anebo desátý groš). To platí také pro IDKutnou Horu a mincovnu. Sněm svěřuje vládě královské a markrabské důchody. Nařizuje také, aby všichni kdo drží jakékoliv zboží, vybrali a odevzdali vládě daň po 2 groších z lánu (po dvú groší s lánu). Tato daň nemá být precedentem a nemá škodit budoucím právům stavů tedy daňové svobodě a povolávání daní sněmem. Výnos z nezvýšených úroků poddaných má sloužit na snížení bídy. Pokud by se mělo jednat s koncilem nebo papežem a toto jednání by se mělo týkat českého království nebo moravského markrabství, má vláda svolat sněm a vydávat k tomu potřebné glejty, které ostatní musí dodržovat. Dále má vláda pravomoc uzavírat příměří a úmluvy, povinnost bdít nad kvalitou měny vydané za krále IDVáclava IV. (groš dobrý stříbrný rázu pražského s hodnú přísadú u Hory byl dělán, jakož jest bylo za krále Václava dobré paměti), zabránit šíření falešných mincí a dbát o ražbu dobré mince v IDKutné Hoře (Hory Kutny), která je prohlášena jediným mincovním místem v IDČechách. Vláda má zajišťovat v celé zemi bezpečnost cest a obchodu. Pokud by správce zemřel, má rada svolat zemský sněm a na něm zvolit nového správce. V případě potřeby má vláda právo vyzvat kohokoliv z pánů, rytířů, panošů, země nebo polních vojsk, měst či obcí k projednání záležitostí celostátního dosahu i svolávat k obraně zájmů IDČeského království a IDMoravského markrabství. Účastníci sněmu se zavazují uposlechnout vojenských dispozic správce a svou ozbrojenou moc vyslat tam, kam jim určí. Dodržování úmluvy je garantováno pod pokutou ztráty cti a víry a smluvci slibují vykonat vše, co vláda nařídí.
- A1: N/A
- A2: NK Praha; sign. V D 5; fol 152v‒153r
- B: ANM Praha; aktuální uložení neověřeno
- Palacký 1851, s. 280.
- Tomek 1879-IV, s. 610.
- Košut 1890, s. 52.
- Smolík 1894, s. 28.
- Tomek 1899-IV, s. 607.
- Stieber 1914, s. 6.
- Castelin 1952, s. 116.
- Hlaváček 1956, s. 95‒96, pozn. 129.
- Kejř 1958, s. 60.
- Bartoš 1966, s. 160, pozn. 50.
- Čornej 1985, s. 161.
- Čornej 1992, s. 108.
- Šmahel 1992, s. 12.
- Šmahel 1993-II, s. 101.
- Šmahel 1993-III, s. 282, 406, pozn. 538.
- Čornej 2000, s. 602.
- Jánský 2001-II, s. 123.
- Šmahel 2001, s. 294.
- Šmahel 2002-III, s. 1610‒1611.
- Válka 2005, s. 114, 122‒123.
- Válka 2009, s. 311‒313.
- Čornej 2011, s. 371.
- Šmahel 2011, s. 51‒52.
- Elbel 2016, s. 60.
Ve jméno pána našeho Jesu Krista, jenž jest pokoj náš, a jemuž všeliké koleno klání se, nebeských, zemských i pekelních, buď sčastně, amen. My páni a hauptmané vojsk a zemané, města i obce královstvie Českého a markrabstvie Moravského, i se všemi přidržícími našimi ve při čtyř artikuluov spasitedlných, o něž sme se zasadili, vyznáváme všichni společně a jednostajně tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie anebo čtúc uslyšie: že znamenavše mnohé, rozličné a veliké nesnáze, búře, záhuby, války a jiné rozličné neřády královstvie Českého a markrabstvie Moravského škodlivé a v nich kterakkolivěk vzniklé, žádajíce zdravého rozumu a společného rozjímánie vší pilností a vážnú opatrností, i také (z) přirozené naší povinnosti dlužni jsúce ty neřády v řád, búře v svornost a války v poklid uvésti, Boží chválu a jeho zákon svatý zvelebiti a rozšířiti, obecné dobré téhož královstvie Českého a markrabstvie Moravského uvésti, napraviti, upokojiti, upevniti a utvrditi, sněm obecní nynie na den svatého Martina v Praze městě sobě všichni vespolek uloživše: napřed práva řádná spravedlivá i všecky své svobody na budúcie časy sobě ohražujíce, bez úrazu a bez útisku všelikterakého sobě je v celosti zachovávajíce, takovú úmluvu a smlúvu společně a jednostajně učinivše vstúpili sme: Najprvé z vuole společné a jednostajné nás všech urozeného pána Alše z Risenburka a z Vřešťova za zprávci královstvie Českého a markrabstvie Moravského volili sme a vyzdvihli; k němužto ze všech nás svrchu psaných dvanácte osob jemu k raddě vyvolivše přidali sme. A jemu s tú raddú moc v tomto listu psanú dali sme a mocí tohoto zápisu dáváme: aby napřed cti a chvály Boží, obecního dobrého a upokojení zemí našich svrchu jmenovaných věrně hleděl, jednal a puosobil zřízeně vedle spravedlnosti, bez útiskuov práv, řáduov a svobod našich napřed vymluvených a ohražených; a zvláště čtyř svatých a světlých pravd, v zákoně Božím založených a v čtyrech artikulech zavřených, o něž jsme se s Boží pomocí v tomto království a markrabství doufavše pánu Bohu zasadili, a pro jich zvelebení nevymluvné práce, nesnáze, krve vylévání i náklady podstupili. Z nichžto první artikul jest: aby přijímání Božího těla a krve jeho svaté užitečné a spasitedlné pod obojí zpuosobú, totiž chleba a vína, všem vuobec křesťanuom v království Českém a markrabství Moravském a na místech těch lidí, ktož se nás v té při přidrží, přebývajícím, od kněží řádných svobodně bylo podáváno. Druhé: aby všichni hřiechové smrtedlní a zvláště zjevní skrze ně, na něžto sluší, rozumně a podlé zákona Božího kroceni byli, trestáni a vyhlazováni. Třetí: aby slovo Boží od kněží Božích a jahnuov věrných svobodně a věrně bylo kázáno. Čtvrtý: že nesluší kněžstvu času zákona Nového nad zbožím časným světsky panovati. Těch aby věrně, snažně a statečně hájil a bránil i je šířil, a sám i s tú raddú skutečně je držal, a jiné všecky k tomu vedl a přidržal; k tomu také všecky zlosti, neřády, nepravosti ve všech stavích aby tupil, rušil a kazil, spravedlnost všem činil, zemi Českú a Moravskú v poklid, v svornost, lásku a v jednotu křesťanskú uvodil a pokojil, a řády všecky napravoval. A jestliže by kto nebo kteří svévolně búře a nesnáze činil nebo činili, aneb jeden na druhého sahal bezprávně: toho neb takové má před se a před raddú svú obeslati a přivolati, a je má rozsúditi podlé spravedlnosti. Pakli by kto jeho nálezuov a súdu trpěti nechtěl, má na toho nebo na takové neposlušné moci sáhnúti a k spravedlivému připraviti. A čemuž by sám učiniti nemohl, má jemu ten kraj k tomu raden a pomocen býti, v kterémž by kraji toho potřebí bylo. Pakli by i s tím krajem k tomu učiniti nemohl; ale jini krajové, kteříž by od něho k tomu byli napomenuti a obesláni, jmají jemu také v tom radni a pomocni býti. Také moc má súdce po krajinách usazovati lidi hodné a poznalé; a což by ti nemohli v krajích skonati a zjednati, to má na něho na zprávci a na jeho raddu vznešeno býti, a na jeho rozsúzení aneb rozkázaní přestati. A jestliže by kteří páni, rytieři nebo panoše měli sami mezi sebú oč činiti: to týž zprávce s raddú od nás společně již vydanú má vedlé jich práv zemských je děliti a súditi. A též jestliže by město které s městem anebo s lidmi městskými a jim poddanými jměl kto nebo kteří co činiti, a spravedlivost by se vedle řáduov jich prvé nestala: jmá to zprávce s raddú svú též společně podlé práv jich městeckých děliti a rozsúditi. A tak jednomu každému, i vojskám i jiným všem vespolek, ten řád má zachován býti vedle každých řáduov jich práv. Také jednostajně na tom sme zuostali a svolili se, aby všichni páni a hauptmané, rytieři, panoše, města, všecky obce, neb kteréžkolivěk osoby držie kterákolivek zboží královská, biskupská, proboštská, kanovnická, klášterská, mnišská nebo jeptišská anebo kterážkolivěk zboží zádušní, počnúce na svatého Jiří, ježto najprvé přijde, jemu zprávci našemu svrchu psanému desátú kopu anebo desátý groš z toho vydávali. A těch peněz vybrání aby bylo podlé zřízení toho zprávce s raddú jemu přidanú. A též i od Hory Kutny jmenované aby jemu zprávci našemu svrchu psanému bylo také vydáváno. A pakli by o která zboží napřed jmenovaná která nesnázka neb odpor byl, tak že by se někdo bránil kterým právem: to aby bylo opatřeno týmž zprávci s raddú jemu přidanú, tak aby se v tom žádnému křivda ani útisk nestal. A jestli pak že by kto z zboží svrchu psaných co zatajil, aby se toho zboží tím sám odsúdil. Také i jiné všecky věci, kteréž by kolivek mohl přivésti ku požitku království a markrabství, žádného bezprávně neutiskaje, jemu s raddú jeho porúčíme. O čemž by pak do svatého Jiří s raddú sobě přidanú měl ten úřad vésti, takto sme zuostali: aby všichni vuobec bez výminky páni a hauptmané, rytieři, panoše, města i všecky obce ze všech zboží, kterýchž kto v držení jest, bez výminky po dvú groší s lánu zberúc jemu zprávci našemu dali, a to aby bylo úročníkuom na úrocích sraženo pro polehčení té příliš zhubené chudiny. A to vybírání aby hned šlo tímto obyčejem: aby týž zprávce náš buďto z raddy jemu přidané, nebo ktož by se jemu zdál, po krajích rozeslal, a ti nebo ten s úředníkem toho pána, nebo kohož by se dotýkalo, aby tu daň vybral; a to aby šlo ne z práva, ale z milostivé pomoci pro obecné dobré. To však i jiné aby žádnému jeho právóm a svobodám neškodilo k časóm budúcím. Dále když by kolivěk sněmu obecného pro potřebu království Českého a markrabství Moravského potřebí bylo: ten zprávce s raddú jemu již danú jmá moc sněm obecný položiti, a k tomu sněmu máme i povinni jsme bez odpory všelijaké všichni býti. Pakli by jeho v celém tomto roce potřebí nebylo: tehda od dání tohoto listu v roce jmá vždy týmž zprávcí a jeho raddú sněm obecný položen býti; a k tomu sněmu společně se sjedúce, máme ten řád námi řádně společně volený a vyzdvižený i jeho tu zprávu opatřiti a v ni nahlednúti, a túž zprávu s tú raddú shlednúc potvrditi aneb změniti, a v lepší zpuosob k obecnému dobrému uvésti, ač se nám bude zespolka hodné a potřebné zdáti. Také jestliže by ten zprávce s tú raddú jměl která kdy poselství od koncilium, papeže, císaře nebo od kterých králuov a knížat, ježto by se nás a království našeho neboli markrabství Moravského vuobec dotýkalo: taková poselství aby na nás na všecky vznešena byla, a bylo-li by toho potřebí, aby i o to sněm položen byl. Také bylo-li by kdy potřebí kterých osob z pánuov, rytířuov, panoší z země nebo z vojsk, z měst aneb z obcí, a byli zprávcí naším a jeho raddu obesláni pro které zemské dobré a pokojné neb potřebné: mají býti bez vymlúvání, kamž by byli obesláni. Též také glejty, kteréž by týž zprávce s tú raddú dal nebo dával, máme všichni zdržeti a zachovati bez přerušení. Pakli by kto nebo kteří proti těm glejtóm co učinil nebo učinili, máme všichni o to státi a se přičiniti, aby se vždy těm glejtóm dosti stalo. A také smlúvy a příměří má moc činiti, a kteréž by příměří neb úmluvy učinil, ty máme a slibujem všichni zachovati a držeti bez porušení. A znamenitě moc má přikázati, aby groš dobrý stříbrný rázu pražského s hodnú přísadú u Hory byl dělán, jakož jest bylo za krále Václava dobré paměti, a ten aby byl ode všech brán bez odpírání. Také jiné všecky mince falešné aby přestaly, kdežbykolivěk byly v zemi naší, kro ně té obecné u Hory; pakli by kto v tom byl nalezen, nad takým aby bylo pomštěno jako nad falešníkem zjevným. Také silnicem zádavy a překážení aby nedopúštěl, pro užitek obecného dobrého. A kteříž kněží protivíce se svrchupsané při svaté z svých měst jsú odběhli: ti aniž také i jiní, kteříž by svrchu psaných pravd svatých nepřijali a skutečně nevedli, aby k slúžení a kázaní i jiných svátostí přisluhování nebyli dopuštěni. A jestliže by pán Buoh zprávce nadepsaného v tom času neuchoval: tehda radda již volená a k němu přidaná jmá moc míti a tu zprávu zachovati, a sněm obecný všem nám uložiti; a k němu máme a dlužni jsme všichni býti. Kteréžto úmluvy našie svolení předepsaná my všichni svrchupsaní slibujeme pod najvyšším a pod najvážnějším základem, cti a viery naší křesťanské zbavení, což by nám nadepsaný zprávce s raddú jemu přidanú vedle těch svolení zřídil, zjednal, vyřekl, zpósobil, vypověděl a rozkázal, anebo z nás komu přikázal: to my všecko bez meškání věrně přijieti, učiniti a poslušni toho býti máme. A zvláště také v tom, když bychme všichni anebo někteří z nás od téhož zprávce a raddy jemu dané obesláni a napomenuti byli ku pomoci a k obraně země České, Moravské také aneb zvláštnie krajiny které: tehdy slibujem všichni osobně býti, anebo svú moc poslati a vzhóru býti, a kdež nám rozkázáno bude, se postaviti a přikázaní jeho naplniti, bez odporu a vymlúvání všelikterakého, pod pokutami napřed svolenými a zapsanými. Pakli bychme my anebo kto z nás úmluv a svolení již psaných v čem nezdrželi: tehdy v pokutu napřed jmenovanú upadli sme beze všeho na nás seznánie dalšicho. Tomu všemu na svědomie a jistotu i na potvrzenie a ku pevnosti pečeť obecnú království Českého s naším všech společným svolením přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze, v sněmu našem obecném, léta od narozenie syna Božího tisícého čtyrstého třidcátého a třetího, v úterý po svatém Tomáši apoštolu Božím.