Vilém z Ronova na Lipém jistec, Jan Berka z Dubé seděním na Tolštejně, páni v Lipém a Vítek z Mnichova a ze Zahrádek, rukojmí jeho, prodávají své dědiny v Nedostojevě a v Janově zakoupené od Janka ze Chcebuzi (z Echcebuzi) jejich zemřelým strýcem Hlaváčem z Lipé, jmenovitě poplužní dvůr a celou ves se vším příslušenstvím, Hanuši Welflovi z Warnsdorfu seděním na Sloupu (na Slúpě) a jeho dědicům za sto deset kop grošů pražských a postupují mu uvedené statky. Dále mu slibují trh vložit do desk zemských, jakmile to bude možné, nebo stvrdit jiným způsobem, který by se stal obvyklým. Pokud by takové ujištění neprovedli, slibují ležení v rukojemství v Lipém nebo v Žitavě.
Listina byla vložena do desk zemských 11. 2. 1441. (Presens littera intabulata est de mandato dominorum baronum na sněmě obecném, domino Johanne de Ryzmburg et de Rabie referente, ab ipsis dominis specialiter delegato. Act. a. d. MCCCCXL promo, sabbato post Scolastice.)
My Vilém z Ronova seděním v Lipém jistec a Jan Berka z Dubé, seděním na Tolšteině páni v Lipém a Vítek ze Mnichova, jinak z Zahrádek, rukojmie jeho, s ním a zaň vyznávámy tiemto listem přede všemi etc., že s dobrým rozmyslem a s přátel svých radú prodali sme dědiny své v Nedostojevě a v Janově dvuor poplužní a ves celú, dvory kmetcí s krčmú, s platem, s dědinami, s lukami, s lesy, s potoky, s horami, s doly, s ospy i se vší zvolí i panstviem, což k tomu přislušie, jakož sme sami držali, a jměli i jakož Janek z Echcebuzi měl a držal po svých starších před námi a nám prodal, totiž nebožci strýci našemu panu Hlaváčovi Lipskému, slovutnému panoši Welflovi z Warnsdorfu, seděním na Slúpě, jeho dědicóm i budúcím za deset kop a za sto kop gr. úplně jím nám zaplacených a toho dvoru i vsi, jakož sě svrchu jmenuje sme jemu a jeho dědicóm dědicsky postúpili. A ty dědiny jemu i jeho dědicóm mámy i slibujem spraviti a osvoboditi před každým člověkem právem zemským a zvláště před věny a před sirotky, jakož země Česká za právo má a jmenovitě před zápisy všelikými křesťanskými a židovskými a před duchovním právem, kterýmbykoli řádem bylo sazeno, na ty dědiny dobrými správcemi, ježtoby měli dědiny svobodné a dosti k té správě, pod základem sto kop a desieti kop gr. dobrých střiebrných rázu praž. a třetinu výše, a já svrchupsaný pan Vilém jistec a my Jan Berka z Dubé seděním na Tolšteině a Vítek ze Mnichova jinak z Zahrádek, rukojmie jeho s nim a zaň slibujíce naší dobrú a čistú věrú rukú, společnú a nerozdielnú za svrchupsané dědiny, on pan Vilém a jeho dědicové budúcie mámy i mají svrchupsanému Hanušovi a jeho budúciem ve dsky zemské vložiti pravým trhem a s dobrými správcemi takúž správu, jakož sě svrchu jmenuje, kdyžby bylo ve dsky zemské kladenie zemanóm této země, od najprvnějšieho kladenie ve dsky, kteréžby sě počalo, v prvních, v druhých, třetiech suchých dnech a konečně v čtvrtých pořád zběhlých beze všeho dalšího prodlenie; pakliby dsky zemské zahynuly nebo kterak zkaženy byly, žeby sě jimi řád v této zemi zemanóm dieti nemohl, tehdy slibujem my všichni svrchupsaní jistec a rukojmie svrchupsanému Hanušovi a jeho dědicóm svrchupsané dědiny ujistiti a utvrditi takovú jistotú a tvrdostí, kterážby sě dála obecně zemanóm této země od najprvnějšieho tvrzenie, kteréžby sě počalo v této zemi, ve třech měsiecích pořád zběhlých, tak aby svrchupsaný Hanuš a jeho dědicové toho zboží jisti byli. A to vše slibujem učiniti a dokonati pod základem svrchupsaným. Paklibychom toho neučinili totiž ve dsky zemské nevložili, ačby kladenie bylo, pakliby dsky zkaženy byly, tokové utvrzenie a ujištěnie sě svrchu jmenuje, nezpósobili a nedokonali a časové a rokové, v nichžto jměli jsme to učiniti, minuli a přešliby, tahdy ihned s jedním pacholkem a se dvěma koňma máme i slibujem vlehnúti v pravé a v obyčejné leženie do Lipého aneb do Žitavy, z tú dvú měst do jednoho aneb v pěti mílech okolo tú dvú městú v městě ohraženém královském neb panském, k ctnému hospodáři, kdež nám od svrchupsaného Hanuš Welfle a jeho dědicuov budúcích ukázáno bude, jeden druhého nečekaje ani sě jeden druhým nebytím vymlúvaje, aneb že miesto sebe každý v to leženie móž panoši rytieřského řádu postaviti, a tu mámy a slibujem pravé a obyčejné leženie plniti a z toho leženie nemámy vyjeti ani vyjíti ani žádným kusem ani právem toho leženie prázdni mohli býti, leč bychom prvé dříve jmenovanému Hanušovi Welflovi i jeho dědicóm budúcím toho svrchupsaného zboží, té vsi Nedostojova i s tiem se vším, což k tomu přisluší, dědicky v zemské dsky nevložili, nespravili a správcí nepostavili aneb neutvrdili a neujistili týmž řádem a obyčejem, kterýž v České zemi bude pod časy svrchupsanými a kterýmž jiným zemanóm této země jistotu a utvrzenie na svobodná zboží činiti budú aneb desieti a sto kop grošóv a třetinu výše dobrých střiebrných peněz nedali a nazaplatili penězi hotovými. A jestli žeby buoh jistce aneb kterého rukojmie v tom času neuchoval, jehož bože nedaj, tehdy my živí a zuostalí mámy a slibujem jiného tak jistého a tak movitého miesto toho umrlého k nám přistaviti v jednom měsieci po jeho smrti pořád počítajíc a list tento v táž slova obnoviti tolikrát, kolikrátž toho potřebie bude, pod ležením svrchupsaným. A kdyžbychom my svrchupsaní Vilém z Ronova, Jan Berka z Dubé a Vítek z Mnichova jinak z Zahrádek dřívepsanému Hanušovi Welflovi z Warnsdorfu, jeho dědicóm budúcím to zbožie a tu ves Nedostojev i s tiem se vším, což k tomu přislušie, v zemské dsky vložili aneb utvrdili, jakož svrchupsáno stojí, tehda tento list nemá viece žádné moci mieti. A ktožby tento list měl aneb měli aneb jmieti budú s svrchupsaného Hanuše Welfle z Warnsdorfa i jeho dědicóv budúcích dobrú voli, ten i ti mají mieti všechna práva svrchupsaná, jakož oni sami. Jenž jest dán a psán v Lipém od narozenie syna božieho čtrnádcte set XXIIIIo leta, v neděli den svaté Doroty panny 6 Febr..