IDPaní Dorota, IDstaroměstská měšťanka a manželka nebožtíka IDJana (mlazšieho Ješka), činí své poslední pořízení (poslední poručenstvie) s dobrým rozmyslem ze všeho svého movitého i nemovitého zboží (zbožie), aby se o něj po její smrti nevedly žádné spory (svárové nedáli ižádní) mezi jejími přáteli a příbuznými. Nejprve všechen svůj majetek, i ten, který dle kšaftu získala od paní IDDoroty Ješkové, své tchyně (svekrušě), odkazuje paní IDAnně Trurová, své matce. Dále žádá, aby její matka měla u sebe jejího IDsyna Janka do doby jeho plnoletosti (dokudž by k létóm svým rozumným nepřišel) a aby svchrupsaný IDJanek dostával každé léto prostředky na stravu a ošacení (na ztravu a na oděv) ze svého dědictví (z jeho vlastnieho dědictvie). Pokud by výše zmíněná IDAnna zemřela dříve než IDJanek, všechen majetek připadne jemu. Zemřou-li oba výše zmínění, všechen IDDorotin majetek připadne poručníkům, kteří ho mají věnovat na almužny chudým a na jiné dobré skutky za její duši a duše jejích předků, jak jí poradili IDmistr Křišťan z Prachatic a IDkněz Řehoř.
- Staroměstský rychtář IDVaněk Rak (Wanka raka)
- Staroměstský radní IDJan Kbelský (Janka kbelskeho)
- Staroměstský radní IDJakub Železník (Jacuba zeleznika)
- IDVaněk Rak: ?; hnědá; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDJan Kbelský: ?; černá; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDJakub Železník: ?; černá; přivěšená na pergamenovém proužku
- na rubu: Q. n. 10. Testamentum cuiusdam IDDorotheae, cuius testamentarius fit <rbm:p112174>Reczek. Anno 1425. Nihil ad collegium Reczkoviense.
- A: ANM Praha; Sbírka pergamenů A; sign. Perg-A386
- B: AHMP; Sbírka rukopisů; sign. 992; fol. 115
Já Dorota, dobré paměti mlazšieho Ješka manželka, měšťka Starého Města Pražského, tiemto listem oznamuji všem a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsúci obtiežena nemoci na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívající svobody zdravého rozumu, ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh z své štědrosti pójčíti ráčil, aby sě o ně po mé smrti u mezi přátely a přibuznymi mymi nedáli svárové ižádní, toto své poslednice poručenstvie zjednávám a zpósobuji obyčejem tiemto. Najprve po smrti své veškeren statek svuoj movity i nemovity, nic nevynímajic, i to všecko, k čemuž jsem spravedliva a právo mám, buď to kšaftem a poručenstvím, kteréž jest dobré paměti pani Dorota Ješková, svekruše má, učinila, aneboli kterak kolivěk jinak, buď to dielem, nápadem anebo věnem, poctivé paní Anně Truxové, matce mé milé, odkazuji a mocně dávám, aby ona s tiem učinila jakožto s svým vlastním a v tom aby jí nebylo překážieno obyčejem ižádným. Dále úmysl mój jest a žádám, jestliže to bude moci býti s přivolením přátel a poručníkuov, aby nadepsaná matka má chovala u sebe na ztravě Janka mého svrchupsaného, dokudž by k létóm svým rozumným nepřišel, kterémužio Jankovi aby z jeho vlastnieho dědictvie bylo vydáno na ztravu a na oděv na každé léto, což by bylo hodného a spravedlivého. A jestli že by Pán Buoh neuchoval matky mé nadepsané prve nežli Janka, syna mého, před jeho léty rozumnými, tehdy aby veškeren statek mój po ní zuostalý spadl na Janka jež jmenovaného plným právem. Pakli by Janek, syn mój, prve umřel nežli matka má nadepsaná, tehdy aby ona s tiem se vším statkem učinila jakožto s svým vlastním a jakož sě jí bude zdáti za podobné. Pakli by jich obú Pán Buoh neuchoval a zemřeli, tehda aby to jisté zbožie mé po nich zuostalé spadlo na poručníky mé v dole psané a to aby oni obrátili na almužny chudých a na jiné skutky milosrdné za mú duši a za mých předších s radú mistra Křišťana a kněze Řehoře, kaplana našeho, jakož já jim toho plně svěřujii a doufám. Tomu na svědectvie prosila jsem opatrných Vaňka Raka rychtáře, Janka Kbelského a Jakuba železníka, konšeluov svrchupsaného města Pražského, že sú své vlasinie pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dan léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyrstého dvadcátého pátého tu sobotu po svatém Stanislavu.