Pražané píší benátskému dóžeti IDTommasu Mocenigovi (Magnifice princeps et domine) a benátské městské vládě (legalesque ac spectabiles fautores carissimi). Oznamují, že nejnaléhavější starostí je starost o vlast, kterou vždy milovali právě ti nejušlechtilejší lidé, a protože zjistili z velkého množství projevů, ze zcela zřejmých známek i skutků a z průkazného svědectví událostí, že římský král IDZikmund (Sigismundus) je kvůli přijímání pod obojí způsobou největší nepřítel a nenávistný protivník koruny a nejkřesťanštějšího IDČeského království (regni Bohemiae), které se těší skvělé pověsti. IDZikmund se stal nesmiřitelným pronásledovatelem českého jazyka, což dosvědčují jeho skutky a činy, které připomínají:
Především na kostnickém koncilu (in Constantiensi concilio), jehož byl strůjcem, dal husity jako kacíře nespravedlivě odsoudit a přikázal jejich pronásledování jako úhlavních nepřátel křesťanů pro řečené svaté evangelické a Kristem (Christo) ustanovené přijímání, jasně vypsané čtyřmi evangelisty a také v listech Pavlových (epistolis Pauli) a potvrzené mnohými usneseními církve a svědectvím svatých učitelů, a jehož se od časů prvotní církve prospěšně užívalo po dobu delší 1000 let a dodnes se spolehlivě zachovává v četných křesťanských zemích, jako království Řeků (Graecorum), Indů (Indorum) a jiná východní království. IDZikmund dal souhlas a dnes dokonce znovu k příkoří a na věčnou urážku svého rodného kraje pro pouhé hanebné udání a beze všeho ohledu k pořadu práva božího nebo lidského, proti věřícím IDČeského království, kteří nebyli ani usvědčeni, ani dosud vůbec slyšeni, přikazuje, podněcuje a zajišťuje nikoli onen kříž Kristův, nýbrž onen bezbožný kříž antikristův. Jako soudce, jemuž je cizí spravedlnost a všecka vladařská šlechetnost, dal tento kříž zdvihnout a vyhlásit prostřednictvím svého legáta IDFernanda (suo legato). Odsoudil tak samu Kristovu víru jako věrolomnou. Toho se dopustil v naději, že snad dosáhne římského císařství (imperatorium Romanum), i kdyby měl přitom proměnit IDČeské království v požár a popel.
Dále rozkázal odsoudit a upálit vraždou muže osvědčené svatosti a dobré paměti mistra IDJana Husa (Johannem Hus), jenž životem a mravy neměl mezi mnohými rovného, a to navzdory ochrannému listu, který mu IDZikmund vydal, stejně jako IDJeronýma (Jeronymum), a 15. března (novissime) ve IDVratislavi (in Wratislavia) pražského měšťana (urbis Pragensis civem) IDJana Krásu (Johannem Krasa), čímž způsobil trvalou pohanu a poskvrnění IDČeskému království.
Posléze roku 1415 odcizil ve prospěch IDFridricha Hohenzollernského od koruny IDČeského království IDbraniborské markrabství (marchionatum Brandenburgensem), které koruně připsal císař IDKarel IV. (Karolo imperatore). Podobně dal roku 1402 bezprávně řádu německých rytířů (Brutenis) do zástavy IDNovou marku (antiquam Marchiam) a se souhlasem připustil, aby olomoucké biskupství (episcopatus Olomucensis) bylo roku 1416 obsazeno zrádcem IDČeského království IDJanem Železným, když si pro to zjednal podvodem papežské listiny a odstranil IDAleše z IDBřezí, který tam byl na přání krále IDVáclava IV. (Wenceslai) řádnou volbou kapituly ustanoven a potvrzen. A trestuhodně dalekosáhle okleštil zákony a svobody království.
Konečně uzavřel přátelství a spolky s bavorským vévodou (duce Bavariae) IDJanem z IDNeumartku (Hanussio) a s míšeňskými markrabími (marchionibus Misnensibus) IDFridrichem a IDVilémem, odedávna pronásledovateli a pustošiteli království, a zosnoval dohody a svazy a přátelské sňatky s jinými nepřáteli království, zatímco na příznivce IDČeského království, jeho hrabata a pány dal zjevně dolehnout svým hněvům, nenávistem, křivdám, násilnostem, tyranským svévolím a jiným zlům, jako zjevný nepřítel království a jeho obyvatel. Kutnohorské Němce (Chutnenses Teutonicos), nad něž není nadutějších mravů a na jejichž bezbožných rukách mokvá krev na 200 panen, dětí, těhotných žen a mužů, kteří byli vyvražděni v IDMalíně (in Malyn), navedl z holé nenávisti k českému jazyku, aby naházeli do šachet a zahubili mnoho set lidí, mistrů, studentů, kněží a prostých bezbranných vesničanů pro pouhé přijímání z kalicha. A to s tak, jak se rozkřiklo s ujednáním vyplatit těm, kdo jim Čecha (Boemum) vydají, za laika 1 (unam), za kněze 5 kop (quinque sexagenas), aby tak jidášským obchodem a z podnětu IDZikmunda pohubili a poplenili celý český jazyk.
Pražané se táží, kdo by se nehněval a netruchlil při pohledu na takovou zločinnost, na záhubu krajanů a vyvražďování obyvatel IDČeského království, na jejich olupování a vypalování, na křivdy a potupy. Pokládají otázku, zda je tohle spravedlnost dobrého správce, laskavost panovníka, či se takto uvádí nový vládce? Dodávají, že přeci není ještě zvolen za krále, ani korunován, nýbrž je od některých pouze požadaný (postulatus), a protože není zákonným soudcem, přijatým podle práva království, ba dokonce se sám zavázal vyhubit ohněm i mečem všechny věrné obyvatele království, kteří přijímají pod obojí způsobou a s ním se nesrovnávající v opačném bludném učení. Dokonce před některými pražany prohlásil, že se tak rozhodl učinit, i kdyby měl celé IDČeské království do základů zničit a obrátit v plameny, na místo dosavadních obyvatel uvést cizozemce, a měl spolu s duší i tělem ztratit všechna království, které získal. A toto své rozhodnutí za nic nezmění a neodvolá. A i když s ním pražané jednali slušně a se vší poníženou pokorou prosili, aby se alespoň přede vším jiným postaral o spravedlnost a dopřál obyvatelům království alespoň svobodné slyšení, zatvrdnul jako ocel a propadl záchvatu zuřivosti. A tak se stalo, že mu nic nebylo tak nesnesitelné a obtížné, jako aby se před ním ozvaly spravedlivé prosby za spásu, jichž by spravedlivý soudce neměl odepřít ani židům a pohanům. Rovněž nebylo nic, čemu by se IDZikmund oddával s větší lehkomyslností a snadností, nežli úsilí vyhladit pravdu o přijímání těla a krve Páně, který má svého původce v Bohu. Tímto způsobem usiloval svévolně zneuctít IDČeské království, které je svou přirozenou povahou chvályhodné a svými mravy i činy počestné, a napáchat proti tomu království tolik špatností, jakých se nedopustil a dopustit nemohl žádný z dřívějších králů od počátků rodící se IDČechie až doposud.
Pražané prosí benátského dóžete a městskou vládu, aby proti králi IDZikmundovi zasáhli. Protože nyní ukrutnost krále IDZikmunda vzplanula takovou měrou, že proti pražanům poštval zástupy shromážděné z jednotlivých zemí, zvláště pak rakouské vévody IDAlbrechta V. a IDArnošta Habsburského, aby oblehl město IDPrahu (Pragensem circumvallavit capitalem civitatem) a nevinné dítka zahubil. Navíc je podle nich IDZikmund člověk nejsvéhlavější v mravech, ale i za nejlstivější ve slibech, který proti pražanům mečem ničeho nedosáhl, zatímco mnohého dosáhl podvodem, úskoky, paděláním listin, lživými sliby, jimiž svedl již mnohé pány a mnohá města IDČeského království. Pražané proto žádají měšťany IDBenátek, aby jim pomohli tím, že pošlou svá vojska do všech zemí rakouských vévodů (terras ducum Austriae) a napadnou je všemi prostředky.
- A: N/A
- B: OSZK Budapest; Clmae 260; fol. 16v‒18r; aktuální uložení neověřeno.
- C: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato.
- Tomek 1879-IV, s. 54, 77.
- Tomek 1899-IV, s. 53, 76.
- Pekař 1930-III, s. 64.
- Pekař 1933-IV, s. 36. pozn. 2.
- Macek 1956-I, s. 221.
- Zane 1981, s. 139.
- Molnár 1982a, s. 13.
- Šmahel 1993-III, s. 46.
- Kavka 1998, s. 55, 67.
- Čornej 2000, s. 266.
- Šmahel 2002-II, s. 1093.
- Jurok 2006, s. 14.
- Coufal 2012, s. 111.
- Čornej 2019, s. 218.