Václav ze Švábenic a Konice (Waczlaw z Swabenicz a z Conicze) prodává Janu Kuželovi z Žeravic a Kvasic (Janowi Kuželowi z Žerawicz a z Cwasicz) a jeho dědicům dva lány (dva lány) v Těšnovicích (v Tissniowicich) za 25 hřiven grošů pražských (za pětmeztíctma hřiven grošov dobrých stříbrných rázu pražského a čísla morawského za každú hřivnu čtyři a šedesáte grošiev počítajíce) v hotovosti předaných prostřednictvím Jana Kužela mladšího ze Žeravic (Janowi Kuželowi mladšímu z Žerawicz) a Zicha Kužela mladšího ze Žeravic (Zichowi Kuželowi mladšímu), syna Švacha ze Žeravic (Swachowu synu z Žerawicz). Vzdává se za sebe a své dědice veškerých práv k uvedeným statkům a zavazuje se společně s rukojmími: Zdeňkem ze Švábenic (Sdeniek z Swabenicz), Benešem z Laškova (Beness z Lasskowa), Kryštofem z Pěnčína (Cristofor z Pienczina), Janem z Lešan a Krumsína (Jan z Lessan a z Crumsina), Janem z Veselíčka a Zdětína (Jan z Weseliczka a ze Zdietina) a Janem Mnichem ze Všechovic (Jan Mnich ze Wssechowicz), že dají tento prodej právně zaručit před olomouckým biskupem Janem XII. Železným (knězem Janem biskupem Olomúczkým).1 Rukojmí se zavazují, že budou ručit za veškeré právní nároky, které vůči prodeji vznesou osoby duchovní, světské nebo jiné. Pokud tak neučiní, zavazují se osobně nebo v zastoupení panošem s jedním pacholkem a dvěma koňmi (slibujem vjeti a vléci aneb každý miesto sebe panoší řádu rytířského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma) nastoupit ležení v hospodě v Olomouci (do města Olomúcze), jak jim věřitel určí. Ležení má trvat tak dlouho, dokud nesplní všechny závazky. V případě smrti některého z ručitelů má dojít během jednoho měsíce (v jednom měsíci od napomenutie pořád čtúce) ke jmenování nového a obnovení zlistinění.
1:V textu originálu je zmíněn Jan XII. Železný, ten však zemřel 9. října 1430. V letech 1434 až 1450 byl olomouckým biskupem Pavel z Miličína.
- Zdeněk ze Švábenic (Sdeniek z Swabenicz)
- Beneš z Laškova (Beness z Lasskowa)
- Kryštof z Pěnčína (Cristofor z Pienczina)
- Jan z Lešan a Krumsína (Jan z Lessan a z Crumsina)
- Jan z Veselíčka a Zdětína (Jan z Weseliczka a ze Zdietina)
- Jan Mnich ze Všechovic (Jan Mnich ze Wssechowicz)
- Václav ze Švábenic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení pečeti
- Zdeněk ze Švábenic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení pečeti
- Beneš z Laškova: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení pečeti
- Kryštof z Pěnčína: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení pečeti
- Jan z Lešan: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení pečeti
- Jan z Veselíčka: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení pečeti
- Jan Mnich ze Všechovic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení pečeti
- Na rubu (15. století): List nějakého pana Wáczlawa z Šwábenitz, že prodal manství dva lány v Tissniowejch nějakejmu Janowi Kuželowi z Žerawicz a z Kwasicz.
- Na rubu (15. století): Sswabenic a Konicze Janowi Kuželowi.
- Na rubu (16. století): Khaufs contract über verkhaufft zwei laan gründten von herr Schwabensky dem Johan Kužel von Zierawicz cum omnibus appertimentis anno 1437.
- A: SOA Třeboň; Cizí statky Třeboň; inv. č. 717; sign. Těšnovice II 409 1
- Segeth 1888, s. 21.
- Peřinka 1913, s. 141, pozn. 23.
- Hrady, zámky 1983-II, s. 246.
- Musil 2000, s. 29.
- Papajík 2009, s. 396, pozn. 91.
V textu originálu panuje rozpor v dataci, který nebyl doposud reflektován. Listina se hlásí ke čtvrtku na den svatého Matěje apoštola roku 1437, nicméně toho roku nepřipadá svatý Matěj na čtvrtek, nýbrž na neděli. Friedrich 1934, s. 317, uvádí, že někdy byl místo Matouše položen právě Matěj. K roku 1437 však nesedí ani toto zdůvodnění, neboť svatý Matouš připadá na sobotu. Uvedenému dennímu datu odpovídají roky 1429, 1435, případně zmíněnou analogií k svatému Matouši roky 1419, 1424, 1430. Situaci komplikuje uvedený odkaz na olomouckého biskupa Jana XII. Železného, jenž zemřel roku 1430.
Já Waczlaw z Swabenicz a z Conicze vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří neb čtúc uslyší, že s dobrým rozmyslem a s radú svých přátel prodal sem a mocí tohoto listu prodávám ku pravému manství dva lány v Tissniowicich se vším právem a panstvím, jakož sem to sám držel, nics sobě ani svým erbom i budúcím práva panstvie ani kterého vlastenstvie na tom manství nezachovavaje s roli oranú i neoranú, s lidmi i s platy, s užitky i s mezemi a s hranicemi i s jiným se vším příslušenstvím těch dvú lánú, což k tomu manství přísluší tak, jakož sem to sám držel statečnému rytíři pánu Janowi Kuželowi z Žerawicz a z Cwasicz a jeho erbom i tomu, ktož by tento list jměl s jich dobrú vólí, a věrným rukám slovutným panošiem Janowi Kuželowi mladšímu z Žerawicz, Zichowi Kuželowi mladšímu, Swachowu synu z Žerawicz, za pětmeztíctma hřiven grošov dobrých stříbrných rázu pražského a čísla morawského za každú hřivnu čtyři a šedesáte grošiev počítajíce, kteréžto penieze již sem od nich hotové vzal a zaplacené, protož já svrchu psaný Wáczlaw jistec a pravej správce nahoře i duole psaných věcí a my Sdeniek z Swabenicz, Beness z Lasskowa, Cristofor z Pienczina, Jan z Lessan a z Crumsina, Jan z Weseliczka a ze Zdietina a Jan Mnich ze Wssechowicz, rukojmie a spravedliví správce s ním a zaň svrchu psaným Waczlawem slibujem všichni ve spolek spolný rukú a nerozdielnú naši dobrú, čistú vierú beze všie zlej lsti kupitelom našim svrchu psaným to jisté manstvie zpraviti a vzdáti a osvoboditi před duostojným v Bože otcem knězem Janem biskupem Olomúczkým tak, jakož na manstvie záleží svým nákladem a prací, aby jim kupitelom našim svrchu psaným to manstvie od kněze biskupa dopuštěno bylo vzdáti. A tak to manstvie slibujem a mámy zpraviti a osvobozovati od každého člověka duchovního i světského i od židuov rok a den, ktož by to manským právem nařekl, tolikrát kolikrát by toho potřebie bylo jim kupitelom našim svrchu psaným tak, jakož na manské právo záleží a všechny věci svrchu psané slibujem kupitelom našim již jmenovaným ve všech kusiech zpraviti úplně až docela věčně a beze všeho zmatku. Pakli bychom neučinili toho, což se svrchu píše a nedokonali na všem anebo na diele, jehož Pán Buoh nedaj, tehda ihned kteráž by dva z nás rukojmí svrchu psaných napomenuta byla od našich kupitelov napřed menovaných, jeden na druhého neukazuje ani se jeden druhým vymlúvaje, mámy a slibujem vjeti a vléci aneb každý miesto sebe panoší řádu rytířského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma inhed poslati v pravé a v obyčejné leženie do města Olomúcze v duom ctného hospodáře, tu kdež nám od našich kupitelov svrchu psaných bude ukázáno. A jestliže by náma prvníma dvěma ležákoma v tom ležení událo se ležeti čtrnácte dní čtúc od prvního dne napomanutie, a my svrchu psaných věcí kupitelom našim napřed psaným ještě nesplnili a nedokonali, tehda ihned druhá dva z nás rukojmí, kteráž budem napomenuta od našich kupitelov svrchu psaných mámy a slibujem vjeti a vléci aneb každý miesto sebe poslati v též leženie do téhož města k témuž hospodáři tím vším obyčejem a právem, jako prvnie dva ležáky; a tak slibujem učiniti až do posledních dvú rukojmí. A z toho ležení nás všech šest rukojmí s tolikež pacholky a se dvanácti koňmi slibujem a nemámy nikam vyjiežděti žádným obyčejem ani kterým právem tak dlúho, dokavadž bychom našim kupitelom často psaným svrchu psaných věcí nesplnili a nedokonali, a dokavadž bychom jim všech škod nezaplatili, kteréž by věřitelé naši pro nedokonánie a nesplněnie svrchu psaných věcí kterážkolivěk vzali, ješto by je dobrým svědomím bez přísah a bez věrovánie ukázati mohli. A jestliže by v tom času z nás rukojmí kterého Pán Buoh neuchoval, tehda my zostalí živi rukojmie slibujem jiného tak vzácného a mohovitého miesto toho umrlého, když bychom od našich kupitelov napomenuti byli, v jednom měsíci od napomenutie pořád čtúce k sobě v rukojemstvie přistaviti a list tento v táž slova obnoviti a jim kupitelom našim nahoře psaným v jich moc dáti pod ležením svrchu psaným. Tomu na potvrzenie a pro lepší jistost své smy pečeti dobrým našim vědomím a vuolí přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán ve čtvrtek den svatého Matieje apoštola, léta od narozenie Syna Božieho tisíc čtyři sta třidcátého sedmého.