Jan z Kralovic (Johannes Cralovicz) a Johánek z Dubé (Johannes de Duba), generální vikáři pražského arcibiskupství, ustanovují mistra Mikuláše z Kouřimi (magistrum Nicolaum Gurein), dosud kanovníka věčného beneficia v kostele sv. Jiří na Pražském hradě, poté co byla vyhlášena krida, k farnímu kostelu v Nehasicích (Nehassicz). Beneficium získal na základě směny s Petrem řečeným Bubník (Petri dicti Bubnyk), který rezignoval na beneficiu před generálními vikáři. Souhlas se směnou udělil Jan Kostelec ze Sebuzína (famosi Johannis Costellecz de Sebuzin). Mikuláš byl ke kostelu ustanoven v zastoupení svým prokurátorem Pavlem z Holubic (Pauli de Holubicz), který své prokurátorství doložil instrumentem veřejného notáře Štěpána Wessimbacha (Stephani Wessimbach), klerika pasovské diecéze.