IDJan Smil z IDKřemže a na IDPrachaticích (Jan z Cřemže seděním na Prachaticích) odepisuje IDOldřichovi II. z IDRožmberka (Ulrico de Rosenberg) ohledně zápisu vesnic IDzlatokorunského kláštera (na to sbožie na Corunské), k čemuž má majestát IDkrále Václava IV. (od krále nebožtíka majestát), který je staršího data než IDOldřichův zápis. Je ochoten jej předložit, vyvstane-li taková potřeba. Podotýká, že navíc obdržel od IDcísaře Zikmunda (od Ciesařovy Milosti) další majestát na některé vesnice. Na novou žádost IDOldřicha, kterou podal jménem zlatokorunského opata a konventu, IDSmil odpovídá, že mniši nejsou držiteli uvedeného zboží a jsou v tu chvíli vyhnáni, takže s nimi neměl o čem mluvit. Ohledně pořešínského panství v IDPořešíně (o Pořínském zboží) poukazuje na deskový zápis, jenž učinil IDMarkvart z IDPořešína (pana Marqvarta i budúcí jeho) ve prospěch jeho IDotce Smila z IDKřemže (otec náš) a jeho dědiců. Navrhuje sporné věci urovnat před svátkem svatého Havla (než svatý Havel) 16. října. Dále IDOldřichovi vytýká, že neoprávněně drží IDZubčice (Zubčicě), IDVýheň (Výheň) a IDDědkov (Dědkov). Žádá ho o vydání uvedených vsí a o odpověď.
- Na rubu (15. století): Tercia.
- Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, domino sibi famoso.
- A: SOA Třeboň; oddělení Český Krumlov; sign. I 5 BPα 5i; aktuální uložení neověřeno
- Wagner 1888, s. 180.
- Profous I A-H, s. 332.
- Kadlec 1949, s. 106.
- Profous IV S-Z, s. 657, 788.
- Míka 1970, s. 15.
- Louženský 1983, s. 170.
- Šimůnek 1997/1998, s. 11.
- Kubíková 2004, s. 79.
- Šimůnek 2005, s. 54.
- Kubíková 2010, s. 140.
- Polách 2011, s. 41.
Na list IDOldřicha II. z IDRožmberka, datovaný 17. června 1437 (viz regest), v němž IDOldřich vyzývá IDJana Smila, aby se neujímal některých vesnic, které si údajně vyžádal na císaři IDZikmundovi navzdory dřívějším zápisům v IDOldřichův prospěch, reagoval IDJan Smil z IDKřemže následující den (viz regest). Míněny jsou vesnice IDzlatokorunského kláštera a IDvyšehradské kapituly, které IDZikmund Lucemburský zapsal IDJanu Smilovi 1. 6. 1437 (1437_06_01b) jako “doplatek” za prodej IDJanovy tvrze IDDražice (další zápisná listina byla vystavena téhož dne na město IDPrachatice a k němu příslušející vesnice; 1437_06_01a). IDOldřich oproti tomu neměl na zmíněné majetky legální nárok. Zástava veškerého zlatokorunského zboží v jeho prospěch z 1. 10. 1420 (viz regest) byla zrušena 23. srpna 1422 (viz regest), a platnost tak v této době měl pouze zápis zlatokorunských dávek a berní z 2. září 1429 (1429_09_02b). Zástavní listina krále IDVáclava IV., kterou v listu zmiňuje IDJan Smil, není známa. IDPořešínské panství získal před r. 1434 IDOldřich z IDRožmberka, nicméně IDJan Smil z IDKřemže na ně začal v červnu r. 1437 uplatňovat svůj domnělý nárok na základě údajného zápisu IDMarkvarta z IDPořešína ve prospěch IDJanova otce (Šimůnek 1997/1998, s. 11). Ves IDSvéraz, náležející původně IDstrahovskému klášteru, byla již dříve předmětem sváru mezi IDOldřichem a IDJanem Smilem; IDJan zde měl od r. 1427 potvrzený roční plat 50 kop (viz regest; regest; srov. Šimůnek 1997/1998, s. 11). Korespondence mezi IDJanem Smilem z IDKřemže a IDOldřichem II. z IDRožmberka z této doby zcela zapadá do kontextu IDOldřichova úsilí (nezřídka podpořeného produkcí listinných falz) o ovládnutí sekularizovaných církevních majetků v jihočeské oblasti, v čemž mu byl IDJan Smil nevítaným konkurentem.
Službu svú vzkazuji Tvé Milosti, urozený pane milý! Jakož mi Tvá Milost píše, že jmám na to sbožie na Corunské od krále nebožtíka majestát prve než Tvá Milost: i ovšem pane, pravdať jest, že jmám, a toť, dá-li Buoh, chci pokázati, když toho potřebie bude, a nadtoť od Ciesařovy Milosti majestát jmám s panskými pečetmi, že mi to Jeho Milost zapisuje za mé dědictvie. A jakož Vaše Milost píše o opata a převora ... mněť jest jich ... potřebie proč napomínati, neb sem já to držal i podnes držím, a oni sú vždy té chvíle vyhnáni, že sem s nimi nejměl oč mluviti, ani sú nebyli toho mocni té chvíle i podnes nejsú. I věřím Tvé Milosti pane, že mne od mého tisknúti nebudeš, a službu mú Tvá Milost sobě zachová, to Tvá Milost věda, že sem dal za to své dědictvie, neb bych já Tvé Milosti nerad hněval. A jakož Tvá Milost žádá, abych toho nechal, až by Tvá Milost Ciesařovu Milost obeslal, v dobré mieře státi: Buoh to vie, jáť bych to rád učinil pro Tvú Milost, ale jáť sem tamto postúpil svého, a oniť toho požívají a já nic. I nehodíť mi sě toho tak nechati státi. Než rač Tvá Milost Ciesařovu Milost obeslati, ať mi jinde ukáže zde v kraji. Jáť chci to rád pro Tvú Milost učiniti, pakli to nemohlo jíti, ale věřímť já Tvé Milosti, že mne od mého tisknúti nebudeš. A o Pořínském zboží, jakož Tvá Milost píše, ať bych dal věděti: rač věděti, že otec náš jmá to ve dskách od pana Marqvarta i budúcí jeho. Protož rač Tvá Milost se mnú uhoditi, prvé než svatý Havel přijde. A dále mi Tvá Milost drží Zubčicě a Výheň a Dědkov, kteráž mi jest dal dědic. A mně jsú se opověděli ti lidé za mój člověk dědičně a úrok mi platili do té chvíle. Prosím Tvé Milosti, rač mi je propustiti, ať já Tvé Milosti tiem raději slúžím. Na to, prosím, rač mi odpověď dáti. Datum sabbato ante Johannis Baptiste. Jan z Cřemže seděním na Prachaticích.