IDPřech z IDŽichova (Prziech z Zickowa tudíž seděním) se přiznává společně se svými rukojmími IDBavorem z IDMěrunic na IDNové Vsi (Bawor z Mieronycz seděním v Nowém sedle), IDVchinou z IDChodova na IDBělušicích (Wchina z Chodyowa seděním v Belosiczich), IDJanem z IDŘedhoště (Jan z Rzidhosti) k dluhu šestadvaceti kop grošů (šest a dvaceti kop grošov peněz dobrých čistých stříbrných rázu pražského a počtu českého) židům IDMichalovi z IDMělníka (židom Michalowi z Melnyka), IDMojžíšovi (Moyzissowi) a IDIzákovi (Izaakowi), jejich manželkám a dědicům a zavazují se, že uvedenou sumu zaplatí do svatého Václava (do svatého Waczlawa ješto najprve tento rok má přijíti na podzim) 28. září 1420. Pokud dluh včas nesplatí, zavazují se osobně nastoupit ležení v hospodě v IDMělníku (do Melnyka) nebo v jeho okolí do vzdálenosti deseti mil (neb deset mil vuokol v Czeské zemi), jak jim věřitelé určí. Pokud by ani do čtrnácti dnů (dvě neděli) ležení dluh neuhradili, zplnomocňují věřitele k tomu, aby vymáhali celou částku a navíc doložitelné škody jako pokutu kdekoliv v IDČeském království (Czeské zmi) ke škodě IDPřecha ze IDŽichova a jeho ručitelů. Pokud by věřitelé nechtěli déle držet dlužní úpis, zavazuje se IDPřech a ručitelé, že uvedenou částku vyplatí po vyzvání v hotovosti. Kdokoliv bude disponovat tímto listem s vědomím věřitelů, má stejná práva jako oni sami.
- IDTeodor z IDČechov (Theodorus de Chzechow)
- IDBavor z IDMěrunic na IDNové Vsi (Bawor z Mieronycz seděním v Nowém sedle)
- IDVchina z IDChodova na IDBělušicích (Wchina z Chodyowa seděním v Belosiczich)
- IDJan z IDŘidhoště (Jan z Rzidhosti)
- IDTeodor z IDČechov: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDBavor z IDMěrunic: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDVchina z IDChodova: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDJan z IDŘidhoště: N/A; N/A; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: HStA Dresden; Nr. 5739; aktuální uložení neověřeno
- B: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
My Prziech z Zickowa tudíž seděním, jistec první, Bawor z Mieronycz seděním v Nowém sedle, Wchina z Chodyowa seděním v Belosiczich, Jan z Rzidhosti, v svědci i naši herbové, rukojmí jeho, vyznáváme tiemto listem obecně před každým, ktož jej čísti neb čtúc slyšeti budú, že jsme dlužni pravého dluhu peněžitého šest a dvaceti kop grošov peněz dobrých čistých stříbrných rázu pražského a počtu českého ctným židom Michalowi z Melnyka a Moyzissowi a Izaakowi, jich ženom i jich herbom i tomu každému, ktož by tento list měl, neb bude míti s jich dobrú vuolí. A svrchu psaná jistina peněz má státi lichvy do svatého Waczlawa ješto najprve tento rok má přijíti na podzim. Pakli bychom jim té svrchu psané jistiny peněz nezaplatili ten den na svatého Waczlawa, tehdy inhed od toho dne tiem židom má jíti a posty lichva na všaký týden, zvláště na každú kopu po jenom groši, dokudž tento list bude v jich moci. A když ty židé nechtí déle býti bez té svrchu psané jistiny peněz i bez lichvy, a nás z toho napomínati sami z úst neb listem svým anebo poslem, tehdy my svrchu psaní jistec i rukojmie slibujem jim naši čistú, dobrú a křesťanskú vieru jednu společnú a nerozdielnú rukú beze lsti tu jistinu a lichvu zaplatiti hotovými penězi. Pakli bychom toho neučinili, tehdy máme i slibujem vjeti bez ponucení inhed nižádný druhého nečekaje ani sě druhým vymlývaje dva z nás svrchu psaných rukojmí, kteráž budem od těch židov napomenuta, do Melnyka neb deset mil vuokol v Czeské zemi, ktež by ty židé příbytek měli v ten čas, do ctné hospody, kdež nám ti židé ukažie a tu mámy plniti obecnie leženie. A když dvě neděli minula od toho napomanutie a my židom tiem nezaplatímy jich jistinu i s lichvú na to zruostlo, jakož svrchu psáno stojí s my ležmy neb neležme, dávámie plnú moc i plné právo tiemto listem i tiem svrchu psaným židom i tomu každému, kolež by oni sobě na pomoc mohly požíti, nám všicky svrchu psané jistec i rukojmí i herby na ně i také lidi úročné, náš i jich veškeren nábytek i dobytek u zbožie malé nebo mnohé, movité i nemovité, což máme nebo míti budem, stavovati a hindrovati všudy po městech Czeské zmi sic, králových i panských, tak dlúho až tiem židom dosti učiníme podle jich vuoli za jistinu svrchu psanú i za lichvi úplně i za všecky škody, kteréž by vzeli neb vezmú pro naše nesplnění, ješto by ti židé sprostným slověm bez věrování mohli řéci. A všeho svrchu psaného nemáme jim brániti nižádnú mocnú rukú a nižádném právem zemským světským ani duchovním. A na komž by kolivěk ti židé jich takový dluh mieti chtěli, ten každý z nás rukojmí má býti zavázán k zaplacení, jakožto sám jistec. A bude-li tento list v čem zmeškán od písaře, pargamenem, činidlem neb nedomyslem na písmu, neb porušen molem neb pomaten na pečetěch, to jim v nižádném kusu nemá škodno býti. Pakli bychom my proti tomu smluvili neb učinili, to moci ani právo nemá míti, než to bychom mluvili a činili proti své cti a vieřě a proti svým pečeťom. A toho všeho na svědomie naši dobrú voli a vědomím pečeti své smy, kterýmž smy sě poznali a vždycky sě poznávámy, k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán léta od narozenie Božieho tisícieho čtyřstého dvadcátého, ten pátek v postě v suché dny.