Alžběta ze Sešlic vyznává, že dobrovolně a s dobrým rozmyslem převádí na Záviše z Valdštejna, svého manžela, všechna svá zboží a dědičné majetky v Sešlicích, s poplužním dvorem, s platy na lidech, se všemi dědinami, loukami, rybníky a s polovinou patronátního práva ke kostelu, i s celým panstvím, které koupila od nebožtíka Mikše ze Šeslic, svého otce, a které nechala zapsat do desek zemských, a dále manželovi převádí roční věčný plat 11 a ½ kopy grošů na zboží v Modřanech, též 6 kop platu v Třebešicích (Třebišicích) a 3 kopy platů ve Struhařově (Strhařově); Záviš smí s těmito majetky zacházet svobodně. Pokud by byl v zemi obnoven zemský řád a došlo k otevření zemských desek, které jsou v době válečné zavřené, tehdy Alžběta slibuje, že vloží výše zmíněné majetky do desek na první, druhé a třetí suché dny. Dojde-li ke zničení zemských desek či bude ustanoven jiný zemský řád v zemi, potvrzuje, že se mu podvolí. Pokud by nebyla žádná řádná vláda ani nefungoval úřad desek zemských, žádá, aby měl její list právní platnost jako deskový zápis.
- Alžběta ze Sešlic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Aleš z Dubé: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Aleš ze Šternberka: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Vilém z Postupic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Matěj z Dubče: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- Zdeněk z Postupic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
Já Alžběta z Sešlic, manželka páně Záwišowa z Waldšteina, patřeci k těmto časom wálečným, w nichž sú pohřiechu wznikli a powstali mnozí neřádowé, a ne mohúci dojieti a požiti desk zemských, jimiž sě jest dřiewe řád w této zemi dál a puosobil chudému i bohatému, a jestližeby mne pán buoh neuchowal, wěna a božie swého mně od pána boha pójčeného nechtějíci po sobě na zmatcích a swářiech zuostawiti, wyznáwám tiemto listem zjewně přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že s dobrým rozmyslem a dobrowolně sbožie a dědiny swé wlastnie a dědičné w Sešlicich, s dworem poplužnim, s platem na lidech úročních a kmetcích tudież, s dědinami, s lukami, s rybníky a podacim kostelnim s polowici, i se wší zwoli a s plným panstwím, tak jakož sem od nebožce Mikše z Sešlic otce swého kúpila a zaplatila, a jakož mám řádně we dskách zemských wloženo a zapsáno, a k tomu na Modřanech puol jedenádsty kopy platu ročnieho holého a wěčného, dáwám úplně a mocně, i postupuji urozenému panu Záwišowi z Waldšteina muži swému ku prawému dědictwie, k jmění, k držení, ku požíwání, wládání, zastawení, zapsánie a k učiněnie s tiem se wším, cožby sě jemu líbilo, jakožto s svým wlastním a dědickým beze wšie překážky, a k tomu šest kop platu w Třebyšicích, we Strhařowe ti kopy platu. A jestližeby kdy řád byl w této zemi jakožto driewe, a dsky zemské byly otewřieny, a dálo sě w ně kladenie obecně zemanóm této země: tehdy mám a chci swrchupsanému panu Záwišowi muži swému napřed jmenowaná sbožie, dědiny i platy we dsky zemské wložiti a zapsati podlé řádu a obyčeje zemského, a to na prwé, na druhé a konečně na třetie suché dni pořád zběhlé, kdyžby dsky zemské byly otewřieny, a dělo se w ně obecně kladenie zemenóm této země. Pakliby dsky zemské kterak pohynuly aneb zkaženy byly, a který jiný řád byl w této zemi miesto desk wyzdwižen, oňžby sě wšichni páni, rytieři a zemané země této jednostajně swolili: tehdy tiem řádem a twrzením chci ujistiti, utwrditi a zapsati. Pakliby toho wšeho nebylo, totiž desk zemských ani kterého jiného řádu miesto desk, a mne pán buoh w tom neuchowal: tehdy tento list a toto mé zapsánie aby bylo w časiech budúcich takowé moci, pewnosti a twrdosti, jakožby dskami zemskými s přiznáním před úředníky desk zemských se wší ohradů a opatrnosti pri tom z řádu a z práwa z starodáwna držaného bylo utwrzeno a zapsáno. A toho wšeho na potwrzenie a jistotu pečet má wlastnie mým prawým wědomím přiwěšena jest k tomuto listu, a k mé snažné prosbě, pro dálšie a širšie swědomie, pečeti urozených pánuw pana Alše z Dubé seděním na Jenšteině, pana Alše ze Štermberka odjinud z Holic, múdrých a opatrných pánuow purgmistruow a konšeluow starého a nowého měst Pražských, statečného rytieře pana Wiléma z Postupic odjinud z Hrádku, a slowútných panoší Matěje z Dubce a Zdenka z Postupic přiwěšeny jsú k témuž listu. Jenž dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého třidcátého čtwrtého, ten úterý po hodu těla božieho. (Praesens litera intabulata est secundo Johannis Dupowecz A. 26. de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum feria II ante Luciae Anno ɔc. LIII. )