Král IDZikmund vyznává svým jménem a jménem svých nástupců českých králů, že IDOldřichovi z IDRožmberka (nobili Ulrico de Rosenberg) dluží 8000 kop pražských grošů za škody, které utrpěl ve službách krále (serviciorum et dampnorum per ipsum in nostris serviciis perceptorum). Částka byla dohodnuta mezi královskými úředníky a IDOldřichem (in racione per officiales nostros proxime cum ipso habita). Král IDZikmund se zavazuje, že IDOldřichovi vyplatí dlužnou částku v následujících splátkách: 2000 kop pražských grošů dne 23. dubna 1423, 1000 kop pražských grošů dne 25. prosince 1423, 2000 kop pražských grošů dvakrát, dne 23. dubna 1424 a 16. října 1424, a 1000 kop pražských grošů dne 25. prosince 1424. Král IDZikmund ustanovuje, že právo uvedené v listině bude náležet držiteli této listiny spolu s IDOldřichovou dobrou vůli.
- IDZikmund Lucemburský: majestátní pečeť (Posse 1910, 13/3); přírodní vosk; lehce poškozená pečeť na pergamenovém proužku
- Plika: Ad mandatum domini regis IDFranciscus prepositus Strigoniensis.
- Na rubu: Registrata IDHenricus Fije.
- RI XI, č. 5359
- ZR, s. 170, č. 1222
- RI XI NB/3, s. 129‒130, č. 68
Ve stejný den a na stejném místě nechal král IDZikmund vystavit pro IDOldřicha ještě jednu listinu téměř totožného znění (viz regest). Od výše uvedené listiny se odlišuje výší dluhu a tím, že se v ní vyskytuje závazek poskytnout králi 400 jezdců. Kubíková 2004, s. 55 a nověji Bárta 2014, s. 394 tento dluh interpretují jako náhradu za předpokládané vrácení IDzlatokorunského kláštera králi poté, co 23. srpna 1422 král IDZikmund zrušil svou zástavu (viz regest).