Signatáři z IDČech (regni Bohemie) a IDMoravy (marchionatus Moravie) na synodě v IDPraze (in inclyta civitate Pragensi) deklarují, že zbožně a věrně vyznávají Písmo, obě jeho části, Nový i Starý zákon, chtějí se ho přidržovat a hájit jej podle toho, co si žádá Duch svatý, pravé, svaté a obecné křesťanství.
Dále vyznávají a hodlají hájit Apoštolské vyznání víry (simbolum apostolorum), Nicejské vyznání víry (simbolum magni Niceni concilii), Athanasiovo vyznání (simbolum Athanasii) společně se všemi dalšími křesťanskými vyznáními, které byly ustanovené v prvotní církvi, rovněž všechny svaté dekrety, důvodná a obecně křesťanská ustanovení apoštolů a prvotní církve, kterou jako matku a učitelku křesťanské víry ctí, a odstoupení od ní pokládají za hřích, proto jej hájí a přikazují se jich držet podle učení apoštolů.
Dále pro udržení obecného pořádku, cti všeho duchovenstva IDČeského království (regni huius) a pro zkrocení veškeré opovážlivosti mezi zdejšími duchovními pokládají za vhodné vyvolit čtyři schopné muže, osvědčené znalostmi a životními zkušenostmi, za přední, hlavní a nejvyšší vůdce a správce duchovenstva v náboženských otázkách, se souhlasem arcibiskupa pražského IDKonráda z IDVechty (Conradi archiepiscopi Pragensis), totiž mistra IDJakoubka ze IDStříbra (magistrum Jacobum de Misa), mistra IDJana z IDPříbrami (magistrum Johannem de Przibram), mistra IDProkopa z IDPlzně (magistrum Procopium de Plzna) a IDJana Želivského, kazatele z IDNového Města pražského (Johannem predicatorem de Nova civitate), a upřímně slibují a zavazují se je poslouchat ve všech slušných a počestných věcech, udělují jim plnou moc k tomu, aby nespravedlivé a odbojné kárali, trestali, řídili, sesazovali, vyměňovali podle toho, jak by vyžadoval řád a spravedlnost.
Dále všichni duchovní mají mít Písmo v úplnosti, a pokud by jej z nějakého důvodu mít nemohli, mají mít alespoň Nový zákon, který mají pečlivě číst a studovat, aby jej mohli horlivě šířit podle evangelického a apoštolského pravidla a života.
Dále nikdo z duchovních nemá vnášet nic nového do evangelia a starých příkazů svatých otců, předtím, než by takovou novotu předložil ke schválení výše uvedeným správcům duchovenstva nebo zemské synodě, a neprokázal její obecnou křesťanskou podstatu Písmem nebo rozumnými důvody; zvláště zakazují články odsouzené pražskou univerzitou a duchovními, které jsou namířené proti nejsvětější svátosti oltářní a k ní náležejícím úkonům.
Dále všichni duchovní mají pevně věřit a upřímně vyznávat, že pod každou způsobou, a to i v nejmenší části každé způsoby je přítomen celý Kristus jako Bůh i jako člověk, a takto přijímající mají neustále v tomto duchu poučovat a nabádat k pevné víře. Rovněž mají podávat nejsvětější svátost oltářní pod obojí způsobou, podle vnuknutí Ducha svatého, jednou denně nebo v jistém období několika dní všem věrným křesťanům, zdravým či nemocným, dospělým či nemluvňatům, a přitom mají lidu přijímání doporučovat coby dar všech milostí.
Dále duchovní mají při celebrování mše svaté zachovávat její řád a službu podle všech náležitostí, ustanovených prvotní církví, leda by jim v tom bránila nevyhnutelná potřeba, a bohoslužby mají sloužit v ornátu s vyloučením veškeré nadbytečnosti a drahocennosti.
Dále ustanovují, aby nebyla svátost oltářní vynechávána při vysluhování zbylých šesti svátostí, nýbrž má být souběžně s nimi podávána, odkazují na svatého Dionysia, podle něhož se nekoná žádná svátost bez toho, aby se nepřijímala svátost oltářní.
Dále duchovním se zakazuje panovat podle světského práva nad dvorci, polnostmi, domy, platy nebo kterýmkoli jinými důchody a majetky, nýbrž mají žít podle evangelické chudoby a apoštolského života skromně; světská moc si nemá přivlastňovat či církvi odnímat almužny, jmění věnované církvi do vlastnictví a obdarování dočasná nebo věčná.
Dále ustanovují, aby duchovní od nynějška církevní nebo světské majetky nenajímali a nepronajímali, a nepečovali ze zhoubné lakoty o dědictví, a to podle ustanovení a přikázání nicejského koncilu.
Dále ustanovují a ohlašují, že duchovní jsou povinni pod trestem věčného zatracení všechny veřejné smrtelné hříchy, zapovězené Božím zákonem, s veškerým úsilím a bez lenosti potírat, vyhlazovat a ničit u sebe i u všech ostatních.
Dále duchovní nesmí brát nebo vymáhat peníze nebo dary za vysluhování sedmi svátostí, ani za přisluhování všech svátostí nebo za jiné úkony s tím spojené; rovněž si nesmí nic vzít, pod záminkou nějakého náboženství, za modlitby.
Dále duchovní se nesmí se ženami stýkat, s nimi bydlet, vést s nimi rozhovor, je navštěvovat, leda by ho k tomu nutila spasitelná potřeba, jinak se jim má vyhýbat.
Dále pokud by některý duchovní upadl do smilstva, má být potrestán odnětím svobody na jeden rok; jestliže by do něj upadl opakovaně, má být zbaven hodnosti a trvale odstraněn z úřadu.
Dále duchovní mají svou službu dokazovat svým oděvem a tonzurou, od obecného lidu se má lišit svých chováním a vystupováním, nicméně oděvem či obuví nesmí zdůrazňovat okázalost.
Dále mají být z úřadu odstraněni duchovní, kteří svůj úřad dehonestují oplzlými, žertovnými či zlolajnými řečmi.
Dále veřejně či tajně svárliví studenti bohosloví nemají být vysvěceni, pokud by vysvěceni byli, mají být sesazeni bez ohledu na stupeň dosaženého svěcení.
Dále nikdo nesmí bránit kajícníkům ve zpovědi a nesmí zamezovat jakýmkoliv způsobem ani rozhřešení.
Dále správci kostela jsou povinni dbát na zajištění křestní vody a svatý olej s křížem, křest nemluvňátek mají konat obvyklými způsoby pomazáním, otázkami a odpovědmi a zažehnáváním, a pokřtěným hned, jsou-li toho schopni a mohou-li přijímat, udělovat svátost oltářní.
Dále pokud by byl některý duchovní pro jakékoli provinění řádně odsouzen biskupovým soudem, nebude dovoleno, aby ho hájil jakýmkoli způsobem některý laik, nýbrž přísluší k spravedlivému církevnímu soudu.
Dále duchovní, kteří mají odpovídající možnosti, jsou vázání ke kanonickým hodinkám, leda by byli nevyhnutelně zdržováni rozjímáním nebo studiem Božího zákona nebo něčím jiným užitečnějším. Ten kdo by se oddával nečinnosti a naprázdno trávil čas, namísto toho aby se modlil nebo studoval, bude proklet.
Dále oznamují, že kostelní obřady, které byly opuštěny z jistých příčin v pražských obcích, mají být za opuštěné pokládány a uznány, ledaže by se vyskytla důvodnější nebo užitečnější příčina pro jejich obnovení.
Konečně oznamují ochotu přijmout poučení a nápravu, pokud by někdo v uvedeném usnesení nalezl cokoliv v rozporu s vírou či proti obecnému dobru.
- A: N/A
- B: prostý opis
- C: prostý opis
- D: prostý opis
- E: prostý opis
- F: prostý opis
- G: prostý opis
- H: prostý opis
- I: prostý opis
- J: prostý opis
- A: N/A
- B: NK Praha; sign. III G 16; fol. 67r‒68r
- C: NK Praha; sign. XVII A 16; fol. 25r‒32v
- D: NK Praha; sign. XXIII E 43/1; fol. 75r‒78v
- E: APK Zittau; Cod. LXXVII; fol. 139r‒144r
- F: ANM Praha; Sbírka C ‒ Muzejní diplomatář; sub anno
- G: ÖNB Wien; Cod. 3282; fol. 60r‒64v
- H: ÖNB Wien; Cod. 4938; fol. 92v‒94r
- I: MZA Brno; G 12, inv. č. 386; p. 615‒623
- J: Domstiftsbibliothek Merseburger; kn. 29; fol. 187v‒189v
- Cochlaeus 1549, s. 186‒191.
- Collinus 1574, fol. C3v‒D4v.
- Lydius 1616, s. 354‒367.
- Hartzheim 1763, s. 198‒202.
- Prochazka 1784, s. 294‒304 (NK Praha; XVII A 16).
- Jungmann 1849, s. 85, č. 344, 352.
- UB I, s. 128‒134, č. 125 (NK Praha; III G 16).
- FRB V, s. 500‒505 (latina, čeština).
- Bláhová a kol. 1979, s. 246‒250 (český moderní překlad).
- Bílejovský 1532, fol. C3rv, K2v‒K3r, 03r, Vlv (interpretace).
- Faber 1537, fol. O IVv (1. část 6. čl. a interpretace).
- Kodicill 1582, s. 167, 170 (interpretace).
- Veleslavín 1590, s. 371 (interpretace dle Cochlaea a Kodicilla).
- Martinius 1636, s. 74, 97‒105 (interpretace).
- Komenský 1647, s. 36‒37 (interpretace 1420).
- Pešina 1673, s. 206, 220‒221 (interpretace).
- Balbín 1677, s. 447‒448 (interpretace).
- Palacký 1850, s. 424‒425.
- Hanuš 1871, s. 52, č. 344.
- Tomek 1899-IV, s. 183‒188.
- Nejedlý 1900, s. 5‒16 .
- Krofta 1911, s. 32.
- Hrejsa 1912, s. 306.
- Nejedlý 1913, s. 314‒319, 509.
- Hrejsa 1914, s. 9.
- Urbánek 1915, s. 769, 874.
- Pekař 1927-I, s. 104‒105, 245.
- Prokeš 1927, s. 42‒44.
- Nejedlý 1955, s. 302.
- Nejedlý 1956, s. 68.
- Lancinger 1962, s. 30.
- Bartoš 1965, s. 138, 142‒145.
- Kaminsky 1967, s. 452‒454.
- Vooght 1972, s. 239.
- Kejř 1981, s. 58‒59.
- Molnár 1983, s. 55.
- Zilynská 1985, s. 16‒17, 45.
- Kopičková 1990, s. 149‒152.
- Šmahel 1993-II, s. 127.
- Šmahel 1993-III, s. 92‒96.
- Šmahel 2001, s. 587, pozn. 192.
- Jurok 2006, s. 18.
- Plaček – Futák 2006, s. 367.
- Čornej 2019, s. 411‒412, 730, pozn. 67.
In nomine domini. Incipit sancta sinodus habita et rite celebrata de anno domini M°CCCC°XXI° die septima mensis iulii in inclyta civitate Pragensi, sub Conrado archiepiscopo Pragensis civitatis, et sub potestate et mandato magnificorum et nobilium dominorum magnatorum, comitum, baronum, nec non magistrorum civium et communitatum christianissimi regni Bohemie et marchionatus Moravie, convenientibus ad illam fere ex universis districtibus clericis eiusdem regni Bohemie et marchionatus Moravie, et presidentibus in ea magistris Pragensibus, Johanne de Przibram, Procopio de Plzna, Jacobo de Misa et Johanne de Nova Civitate, statuentibus et exponentibus quasi concilia totius cleri, et consensu uniformi has salubres et ecclesiasticas regulas, ut omnes clerici prædictarum diocesium noverint, quid debeant in futurum observare.
Quid de nova et veteri lege credendum sit.
Inprimis pio et fideli corde credimus et integra mente credendum et asserendum affirmamus, omne verbum scripture sacre novi et veteris testamenti esse simpliciter et immobiliter ad sensum, quem spiritus sanctus flagitat, verum, sanctum et catholicum, et ab universis Christi fidelibus venerandum et tenendum toto corde affirmamus et annuntiamus.
Explanatio ipsius sanctae synodi.
Item simbolum apostolorum, simbolum magni Niceni concilii, simbolum Athanasii una cum omnibus aliis simbolis catholicis in ecclesia primitiva tentis et promulgatis fideliter ex integro credimus et credendum ab omnibus affirmamus, omniaque decreta, statuta sancta, rationabilia et catholica apostolorum et ecclesie primitive, quam pro matre et magistra fidei catholice honoramus et a qua discedere nefas putamus, tenenda et observanda decernimus et mandamus, ita ut quod apostoli docuerunt et ipsa servavit antiquitas, nos quoque servemus et custodiamus.
De gubernatoribus et directoribus universis cleri diocesis Pragensis, Olomucensis et Litomyslensis.
Item pro universo ordine et honestate totius cleri nostri custodienda et retinenda, omnique presumtione in clero regni huius compescenda dignum duximus eligere quatuor viros idoneos, scientia et vita probatos, principales et capitales summosque cleri gubernatores, directores et administratores in spiritualibus, cum consensu reverendissimi in Christo patris, domini Conradi archiepiscopi Pragensis, scilicet magistrum Jacobum de Misa, magistrum Johannem de Przibram, magistrum Procopium de Plzna et Johannem predicatorem de Nova civitate; quorum directioni, dispositioni et vocationi in omnibus licitis et honestis parere et obedire sincere promittimus, dando et concedendo plenam et omnimodam super nos potestatem, omnes iniustos et rebelles castigandi et puniendi, dirigendi, ponendi, mutandi vel alienandi, et quomodolibet aliter exigente ordine et iustitia peragendi.
De habenda ab omnibus lege domini scripta, discenda et promovenda.
Item quod omnes Christi sacerdotes totam legem domini scriptam ex integro, aut si nullatenus possunt, adminus novam legem habeant, et ipsam tota sollicitudine legant et discant, et in se ad normam et vitam evangelicam et apostolicam, nec non in aliis studiose promoveant, verbum domini jugiter predicando et constanter promulgando.
De novitatibus absque ratione non inveniendis.
Item, quod nullus clericorum aliquam novitatem inconsuetam contra evangelia aut antiqua sanctorum patrum precepta et decreta rationabilia audeat incipere docere aut predicare, donec ipsam ad predictos cleri gubernatores et directores aut ad sinodum provincialem deferat, et ipsam rationabilem et catholicam scripturis sacris aut rationibus approbet et ostendat. Et presertim articulos contra sacratissimam eucharistiam et alia concomitativa per universitatem et clerum Pragensem prohibita, quæ et nos prohibemus, ut nemo tenere presumat aut docere.
De fide eucharistiae et eius promotione.
Item quod omnes sacerdotes in divinissimo eucharistie sacramento et corde fidelissime credant, et ore sincerissime confiteantur, tam sub forma panis, quam sub forma vini totum dominum Jesum Christum verum deum et hominem cum suo proprio corpore et sanguine nobiscum esse sua presentia reali,sicque ab omnibus tenendum fideliter populo annuntient et credendum. Eiusdem quoque sacrosancte eucharistie communionem divinissimam sub utraque specie panis et vini, quotienscunque spiritus domini suggesserit, sive semel tantum quotidie, sive certis dierum intervallis, universis Christi fidelibus tam sanis quam egris, tam adultis quam infantibus omni ingenio et pietatis consilio effectualiter exsequendam promoveant, et velut donum omnium gratiarum ardentissime populo recommendent.
De ordine et ritu missae.
Item, quod ordo et officium sacre misse in omni ritu et gestu ab ecclesia primitiva emanato et exemplato, et a sanctis primitive ecclesie approbato et tento, in habitu communi, quem alii orarium, alii ornamenta appellant, circumscripta ab eis omni superfluitate et pretiositate, ab omnibus et singulis sacrificantibus, nisi necessitas inevitabilis prepediat, diligenter observetur.
Quod circa omnia sacramenta eucharistia est conferenda.
Item statuimus, quatenus circa ministerium omnium sex sacramentorum sacramentum eucharistie velut virtus et confirmatio eorumdem non deseratur, sed concurrat et ministretur, quia teste beato Dionysio nullum sacramentum rite celebratur, in quo sacra eucharistia non sumitur.
Quod nullus sacerdos debeat civiliter et seculariter dominari.
Item quod nullus sacerdos Christi super prediis, agris, domibus, censibus aut quibuscunque aliis proventibus aut possessionibus civili et seculari jure dominetur, sed vivens ad normam paupertatis evangelice et vite apostolice, victu et amictu moderato contentetur, ipsas autem eleemosinas et facultates eclesie appropriatas et donationes temporales seu perpetuas nemo secularium dominorum pro se debet usurpare aut auferre.
De conductionibus et conventionibus.
Item, quatenus a modo nullus clericus audeat res ecclesie aut alias facultates in mercedem conducere et convenire, propter avaritiam damnosam sollicitudinem patrimoniorum exercere, iuxta concilium Nicenum hoc statuens et demandans.
De omnibus peccatis mortalibus destruendis et cohibendis.
Item, statuimus in domino Jesu Christo et sub eterna damnatione tenendum et nuntiandum, quatenus quilibet Christi sacerdos omnia peccata mortalia publica lege dei prohibita toto conatu et absque omni desidia in se et in omnibus aliis diligenter et pro posse nitatur destruere, evellere, disperdere et dissipare, nec aliquod huiusmodi malum per omnia pericula rerum et corporum suorum in se et in suis subditis negligenter permittere aut ignave tolerare.
De nihil accipiendo et exigendo a septem sacramentis.
Item, quod nullus Christi sacerdotum pro sacramentis et pro ministeriis septem sacramentorum, imo nec iuxta ministerium septem sacramentorum, aut aliis omnibus annexis spiritualibus, pecuniam aliquam aut dona recipiat aut exigat, nec sub obtentu religionis cuiuscunque pro orationibus recipere audeat.
De non cohabitando cum mulieribus.
Item, quatenus nullus sacerdos cum mulieribus, maxime cum iuvenibus, nedum cohabitationem sed nec conversationem habeat, nec colloquia aliqua misceat, nec domos earum, nisi salubris cogat necessitas, ex apostoli præcepto visitet, sed devitet.
De clerico in fornicationem lapso.
Item, si quis sacerdos in fornicationem lapsus fuerit, quod ad unum annum in carcerem detrusus puniatur, quod si pluries lapsus fuerit, quatenus degradetur et ab officio perpetue suspendatur.
De clerico in elebrietatem lapso.
Item, quod si quis sacerdos in ebrietate aliquotiens fuerit repertus, aut tabernis aut aleis inservierit, quatenus per mensem in carcerem detrudatur.
De hoc, quod clericus debet differre a laicis veste, tonsura et gestu.
Item quod clericus professionem suam etiam habitu et tonsura a communi populo differente, in gestu et incessu probet: sed vestimentis nec calceamentis decorem, sed religionem querat.
De clerico seculari et maledico.
Item clericum scurrilem et verbis vanis aut turpibus iocularem aut maledicum ab officio dicimus removendum.
De clerico percussore.
Item ut clerici seditionarii numquam ordinentur, et si in ordinibus fuerint, cuiuscunque gradus fuerint, degradentur.
De confessione auriculari non prohibenda.
Item quod nemo homines vere poenitentes, humili corde peccata sua presbiteris confiteri affectantes, quavis temeritate ab eadem presumat repellere, aut predictam confessionem velut illicitam, aut vim clavium, quibus peccata vere poenitentibus a domino Jesu Christo ministerialiter remitti conceduntur, satisfactionis quoque remedia salubria quoquomodo audeat prohibere.
De fonte baptismi et chrismate in ecclesia retinendo.
Item quatenus omnes ecclesiarum directores fontem baptismi temporibus debitis consecratum, oleum quoque sacrum cum chrismate in ecclesiis suis habeant et habendum provideant, et solitis modis ungendi, interrogandi et respondendi, et exorcisationibus infantes baptisent, et baptisatos mox, si idonei sunt et cibi capaces, sacramento corporis et sanguinis domini communicent.
De clerico abiudicato a laicis non defendendo.
Item si quis cuiuscunque honoris clericus iudicio episcopi aut aliorum electorum quocumque crimine fuerit legitime damnatus, non liceat eum cuiquam laico quovismodo defensare, sed ecclesiastico iusto iudicio obtemperare.
De modo orandi et legendi clericorum.
Item quod quilibet Christi sacerdos, cui locus et tempus facultatem dant, ad horas canonicas sit obligatus, nisi meditatione aut studio in lege dei aut alio utiliori inevitabiliter sit præpeditus. Quod si quis otiis vacaverit, et tempus pro quo aut orare aut studere potuit, vane consumserit, anathema sit.
De quibusdam rationabiliter obmissis.
Item nuntiamus propter pericula aliqua evitanda, quod circa ritus ecclesiasticos illa, que sunt rationabiliter ex certis causis obmissa in communitatibus Pragensibus, quod hec habeantur et teneantur pro obmissis, nisi magis rationabilis et magis utilis causa intervenerit pro tali ritu resumendo.
Hec ergo sancta et rationabilia statuta et decreta statuimus, imo potius antiqua concilia et precepta renovavimus, protestantes in his omnibus, quod per illa in nullo fidei orthodoxe domini nostri Jesu Christi intendimus derogare, sed si de contrario aliquo eorumdem melius docti fuerimus, parati sumus humiliter emendare.
Překlad
Nejprvé milostivým a věrným srdcem věříme a celou myslí věřiti a vyznávati potvrzujem všeliké písmo písma svatého Nového i Starého zákona býti sprostně a nepohnutedlně k rozumu, jehož Duch svatý žádá, pravé, svaté ode všech křesťanů věrných ctěno, držáno; a to celým srdcem vyznáváme a zvěstujem.
Item víra obecná od apoštolův vydaná a víra na velikém sněmu nycenském a víra vydaná Athanaziova i se všemi vírami křesťanskými, kteréž v prvotní církvi vyznávány a držány byly, věrně, zcela držána, věřena i oznamována. Všeliká také vyrčení a svatá ustanovení církve, kterúž za matku a mistryni víry křesťanské obecné ctíme a od ní odstoupiti neslušné domníváme se býti, držíme, ale zachovávati ustavujeme a přikazujeme tak, což sou apoštolé učinili a ona zachovávala starost, i my také abychom měli a to zachovávali a ostříhali.
Item obecní řádové a poctivosti všeho kněžstva našeho ostříháni a zachováváni byli a aby všecka všetečnost kněžstva v tomto království skrocena byla, za hodné se nám zdá, abychom čtyry muže hodné uměním i životem skušené za hlavní a za povýšené a svrchované kněžstva ředitele a zprávce v duchovních věcech s povolením ctihodného v Kristu a otce pana Conrada, arcibuskupa pražského, vyvolili, totiž Mista Jakúbka, Mistra příbrama, Mistra Prokopa z Plzně, Jana, kazatele z Nového města Pražského, jichžto řízení a působení ve všech slušných věcech poctivých poslušni a poddáni upřímně býti slibujeme a zabazujeme se, dávajíce a půjčujíce jim plnou moc nad námi, aby všecky nespravedlivé trestali a zpurné i trápili, spravovali, na fary uvodili, změňovali, ztavovali a kterakkoli jináč činili podle toho, jakž by řád žádal a spravedlivost.
Item všickni Kristovi kněží aby všecken zákon psaný zcela, pak-li by z to nemohli býti někteří, aspoň nejméně Nový zákon měli a v něm vší pilností čítali a učili se a na sobě zprávu příkladného života čtení svatého apoštolského i na jiných aby okazovali a pomocni byli, slovo Boží ustavičně kážíce a stále oznamujíce.
Item aby žádný z kněží žádných novin neobyčejných proti čtení svatému neb proti starým přikázáním otcův svatých a proti rozličným ustavením nesměl začínati, učiti, kázati, dokavadž by té noviny k předpověděným zprávcům a řiditelům kněžstva nebo na sněm obecný kněžský nedonesl neb neokázal a ji rozumně a křesťansky písmy svatými neb rozumnými důvody neprovedl a zvláště o velebné svátosti a k těm věcem podobných, skrze obec a kněžstvo pražské zapověděných, kteréž i my zapovídáme, aby jich žádný držeti nesměl ani učiti. Hle tuto med i pravda.
Item aby všickni v nejvelebnější svátosti těla a krve Pána Krista srdcem nejvěrnějším věřili a ústy prostě vyznávali, tak pod způsobou chleba jako pod způsobou vína, celého Pána našeho Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka, s svou vlastní krví i s tělem s námi býti svou pravou bytností. A tak ode všech má držáno býti a věrně lidu zvěstováno i věřeno; a že táž velebná svátost těla a krve Pána Krista pod obojí způsobou chleba a vína, kolikrátžkoli Duch svatý vdechl by, buďto jednou toliko v tajdnu neb na každý den všem věrným křesťanům, zdravým neb nemocným, dospělým neb nemluvňátkům se vší pilností a milostivostí a dostatečnou raddou má rozdávána býti a všech milostí naplněnému horlivě lidu má chválena býti.
Item aby řád a služba svatá ve vší přípravě a obyčeji prvotní církve příkladně okázaného a od svatých prvotní církve schváleného a držaného oděvu, jenž ornátové slovou, sloužena byla, odložíc však od toho mešného roucha všelikou zbytečnost a drahotu, a to aby ode všech posvěcujících i od každého zvláště držáno bylo, leč by potřeba neuvarovitedlná překážku učinila.
Item ustavujeme, aby při posluhování všech šesti jiných svátostí svátost těla a krve Pána Krista, jako moc a potvrzení týchž svátostí, nebyla opuštěna, ale aby byla posluhována. Nebo podle řeči svatého Dionisia žádná svátost nebývá právě slavena, totiž dávána, při kterýžto svátost těla a krve Pána Krista nebývá přijímána.
Item aby žádný kněz Kristův nad dědinami, nad forberky, nad domy, nad platy rozličnými ročními anebo nad kterýmikoli poplatky a důchody a vládáním městským a světským právem nepanoval, ale živ jsa podlé řeholy chudoby, ve čtení svatém ukázané, a života apoštolského, maje co jísti, píti a v čem skrovně choditi, na tom každý dosti měj. Ale ty almužny a statky kostelní, obuvláštně nadané časně neb věčně, žádný světský pán nemá sobě osobovati ani jich odnímati žádným obyčejem.
Item ustavujeme, aby od tohoto času žádný kněz nesměl věcí kostelních nebo jiných světských najímati, ani pod platy dávati a pro lakomství potupné pečlivost o dědictví Kristovo jmíti, podlé ustavení a rozkázání nycenského concilium.
Item ustavujem v Pánu Ježíčovi Kristovi a pod věčným zatracením držeti, pod přikázáním oznamuje, aby každý kněz Kristův všeckny hříchy smrtedlné, zjevně zákonem Božím zapověděné, vším usilováním a beze vší lenosti sám na sobě i na všech jiných pilně podlé vší své možnosti usiloval rušiti, vypleňovati, ani co takového zlého i pod nebezpečenstvím svých věcí i hrdel sám na sobě i na svých poddaných zmeškale dopouštěti anebo aby měl hloupě zanedbávati. (Co pak nynější někteří, aby žádný z světských lidí té ohavnosti v obcování těla světa a v tom ve všem, zlé svobodě a rozpustilosti proti Pánu Bohu i úřadu i těchto ustanoveních, nesměl provésti svobodně jako oni říkajíce: kdyžť nás mají kurvy, ruffianové a lotři předejíti do království, i nedajmež jim napřed. Jakožto na mnohých dávno shledáno a nyní shledává se, že cizí ženy oddané živých mužův sobě osobují, jakž mohou.)
Item aby žádný kněz za svátosti a za posluhování sedmeré svátosti neb za jiné věci duchovní těm připojené žádných penět, žádných darův nebral ani žádal ani pod nějakým náboženstvím za modlitby, za mše nesměl bráti kuřat, slepic, husí et cetera. Míšenecký Jene, Jiříku Ječmínku, Jene Zmutecký et cetera, jiní mnozí! Nahlédněte se v toto; ale však jste již moudřejší daleko nad první opatrujíc dobře opasky své.
Item aby žádný z kněží s ženami zvlášť s mladými nebydlel ani kterého obcování s nimi měl ani rozmlouvání ani navštívení do jich domů, ač by spasitedlná potřeba přinutila, a to pod velikým přikázáním.
Item ač by který kněz v smilstvo upadl, aby do roka v žaláři držán byl. A pak-li by toho více učinil, aby ssazen byl z kněžství a úřadu svého věčně zbaven byl.
Item ač by který kněz v opilství několikrát byl postižen nebo v krčmách jako ležák anebo vrchcábích, aby za měsíc byl v žaláři držán.
Item aby kněz kněžství své v oděvu i v ostříhání vlasův od obecného lidu dělil se i v chodu a aby ani v oděvu ani v obucu okratné neměl, ale sprostnost.
Item vyříkáme, aby kněz oplzlých řečí marných a mrzkých, kunštových, lajících, zlořečících nemluvil, ale dopustil-li by se, aby z úřadu ssazen byl.
Item žáci svátliví a jináč zjevní et cetera tajní na knažství nebyli svěceni. A pak-li by v tom shledáni byli, aby složeni z toho úřadu byli.
Item aby žádný lidem kajícím, pokorným srdcem žádajícím hříchy vyznati, žádnou všetečností od toho nesměl jich odháněti.
Item aby všickni kostelův zprávce křtitedlnici časy svými posvěcenou, olej s křízmem v kostelích mívali a k jmění opatrovali a zvyklý obyčej v mazání, v obtazování, odpovídání, zaklínání, v žehnání, nemluvňátka křtili a křtěným ihned, ač jsou-li způsobny a zchopny, svátost těla a krve Kristopy podávali.
Item ač by kterého důstojenství kněz k soudu biskupovu neb jiných volencův byl podán, kterýmkoli hříchem na tom soudu slušně usvědčen jsa, potupen, nebude slušné, aby jeho který lajk kterým obyčejem bránil, ale spravedlivému soudu byl povolen.
Item aby každý kněz, který má místo a čas hodný, k hodinám motlitebným byl zavázán, leč by přemyšlováním nebo pilným učením v zákoně Božím neb čím užitečnějším beze lsti byl zaneprázdněn. Pak-li by kdo z prázdnosti a nedbánlivosti a nadarmo čas ztrávil, proklatý buď.
Item oznamujem též pro uvarování některých nebezpečenství, kteráž při řádích kostelních bývají, ty věci, které sou s rozumem a z jisté příčiny opuštěny v obcech pražských, aby držány i jmíny byly za opuštěné, leč by rozumná, užitečná příčina mezi to vstoupila, aby takový obyčej zase přijat byl.
Protože tato rozumná a svatá určení a ustanovení obnovujeme, osvědčujíce z starých sněmů přikázaní býti, pravíme ve všech těch věcech, nebo skrze ně v ničemž u víře chválené křesťanské Pána našeho Jezu Krista protiviti se nemíníme, ale zpět, ač bychom v něčem z nich lépe naučeni byli, hotovi sme pokorně opraviti. To znamenej velmi dobře.