Purkmistři, konšelé, hejtmané a obecní starší (purkmistři, konšelé, hauptmané a starší) IDStarého a IDNového Města pražského a měst a obcí pražského svazu vyhlašují, že se ve snaze zabránit různicím a nesvornosti usnesli na tom, že každý člen pražského svazu má dodržovat níže uvedená ustanovení. 1 Každý má zachovat poslušnost úředníkovi, zvolenému všemi duchovními za správce duchovenstva, i jeho radě. K tomu ukládají povinnost pravidelných týdenních porad, jejíž závěry mají duchovní zprostředkovat věřícím. 2 Duchovním a potulným kazatelům se zakazuje bydlet v hospodách a nosit světský oděv, aby byl jejich stav oddělen od těch ostatních. 3 Všichni duchovní se zavazují k propagaci a obraně čtyř artikulů pražských. 4 Zakazuje se obnovovat bohoslužebné obřady, které byly zrušeny usnesením obce přičiněním IDJakoubka ze IDStříbra. 5 Zapovídají se nové formulace eucharistie, jimiž se hleděl přiblížit IDJan z IDPříbrami katolické církvi. Odmítá se katolické učení o transsubstanciaci a schvalují prosté víry, jak ustanovil IDJakoubek. Chléb a víno zůstávají i po konsekraci fyzikálně a chemicky chlebem a vínem, zároveň jsou skutečným Kristovým tělem a krví. 6 Zapovídají se veškeré útoky na zvláštní úřad, ustanovený ke stíhání zjevných smrtelných hříchů. 7 Duchovním se nařizuje užívání češtiny během sloužení bohoslužeb. 8 Zakazují se všechny různice a útoky na jednotlivé osoby kvůli kacířství. Pokud by se takový případ objevil, nejprve je třeba žaloby předat správci duchovenstva a jeho radě. 9 Zakazuje se jakákoliv obhajoba kněžského majetku a označování sekularizace za svatokrádež, jak to činil mistr IDJan z IDPříbrami. 10 Zakazuje se agitace pro návrat k poslušnosti papeži, jak to provozovali nepřátele božích pravd hlásící se k mistru IDJanovi z Příbrami. 11 Zapovídají se útoky proti rozhodnutí městských úřadů a duchovních týkající se zboření některých kostelů a klášterů. Vyhlašují, že ten, kdo odepře poslušnost některým ustanovením řádu, nebude nadále ve městě trpěn a každý nový příchozí má slíbit dodržování uvedených ustanovení. 12 Duchovním se přikazuje hlásání čtyř artikulů pražských a nauky o sedmero svátostech (o sedmeře svátosti kostelnie).
- A: N/A
- B: KPMK Prah; D 51; fol. 311r‒312v
- C: KPMK Praha; D 47; fol. 126r (zlomek)
- Palacký 1851, s. 50.
- Tomek 1879-IV, s. 365‒370.
- Tomek 1899-IV, s. 363‒365.
- Nejedlý 1913, s. 358.
- Urbánek 1915, s. 814‒815.
- Bartoš 1921a, s. 34.
- Bartoš 1921b, s. 116.
- Neumann 1922, s. 121‒122.
- Bartoš 1925c, s. 59, č. 89 .
- Pekař 1926, s. 348.
- Pekař 1927-I, s. 103‒104.
- Prokeš 1927, s. 49.
- Prokeš 1927b, s. 7.
- Nejedlý 1955, s. 104.
- Lancinger 1962, s. 37‒38.
- Bartoš 1966, s. 25‒26.
- Kejř 1981, s. 71.
- Zilynská 1985, s. 19, č. IX; s. 61‒62.
- Šmahel 1993-III, s. 189, 379, pozn. 366.
„Anno domini MCCCCXXVII tempore Jakubkonis articuli, quando magistr fuerunt banniti de Praga.“
Poněvadž každá obec jednotú a svorností roste a mocnie, a dvojením a róznicí v sobě mdlé a hyne: protož my purkmistři, konšelé, hauptmané a starší, spajtřivše dřievní róznici a někaké roztrženie v našem městě, jenž z nesvornosti kněžské zvláště pocházelo pro některaké jisté příčiny: i usadili jsme na to lidi hodné duchovnie i světské, aby oni bedlivé rady snažnú opatrností obyčej hodný nalezli, jímž by ty příčiny, svády a róznice odlúčeny byly, netoliko nynie, ale i v budúciech časiech, a tak byly v svornost a jednotu chvalnú uvedeny, a tady i lid města našeho snáze byl sjednán s božskú pomocí; a jim sě zdá tento obyčej hodný a podobný: Najprvé, aby všichni kněžie, kteříž jsú s námi a chtie ostati, aneb kteříž nejsú a chtěli by s námi přebývati, tyto věci dole psané i z nich každý věrně a docela zachovávali v skutku: Prvá: úředníka, kteréhož jsú nad sě vyvolili kněžie města našeho, věrně a stále aby poslušni byli ve všech věcech počestných a spasitedlných, kteréž mohú shledány býti z rady neb přikázanie pána našeho Ježíše Krista, a k němu sě na všaký týden na určené miesto i hodinu jím uložené, když by toho potřebie bylo, všickni scházeli, jeho spasitedlná napomínánie i přikázanie slyšeli, jimiž by svuoj úřad kněžský i lid poručený tiem statečnějie zpravovali. Druhé, aby ižádný kněz v hospodě světské nebydlil, ani stravy měl, než při některém faráři vedle rozkázanie svého vyššieho, aby jakož kněžie stavem od světských jsú odděleni, též i bydlem odlúčeni byli, leč by vyšší k tomu přivolil pro hodné příčiny. Třetie, aby ty čtyry spasitedlné pravdy, o něž sě toto město s mnohými obcemi chvalně zasadily, ústy i skutky věrně, statečně a stále vedli, šířili i velebili, vedle vlastnosti úřadu svého. Čtvrté, aby obyčeje kostelnie, kteréž jsú v těchto časiech z jistých příčin opustili s jednostajným potazem i volí vší obce naší i mnohých jiných obcí k zákonu Božiemu příchylných, ani slovem, ani skutkem nevyzdvihali, leč s jednostajným svolením všech kněží a všie obce tohoto města. Pátá, aby ižádný nepřijímal, ani držal, ani velebil vyznánie nového viery, ač tak slušie ji nazvati, o velebné svátosti těla a krve Božie, o niež byla róznice mezi duchovními i světskými této obci škodná; neb jest od počátka křesťanstvie neslýchané, nově vymyšlené a tak zlé domněné; jest také nesnadné i nerozumné, a tak neužitečné, nébrž škodné lidu křesťanskému; než při té, v té i na té vieře aby zuostal a tu velebil, kterúž jest nám pán Kristus ostavil a jeho věrní učedlníci a svatí učitelé prvé cierkve svaté, že v svátosti oltářnie vidomé, kterúžto sám Kristus, jeho učedlníci i jiní světí v pravdě chlebem nazývají, jest divným před smysla i rozumu našeho očima skrytým obyčejem pravé tělo pána našeho Ježíše Krista, kteréžto přijato jest z Panny Marie, umřelo na kříži, z mrtvých zkříšeno, a sedí na pravici Boha Otce všemohúcieho. A mimo to vyznánie pravé, dostatečné a spasitedlné, nemá býti ižádný puzen ani tištěn, ani mocí ani právem k jinému kakžkoli širšiemu neb vyššiemu neb vtipnějšiemu od prvních starých svatých neobyčejnému vyznávání o té spasitedlné a velebné svátosti, aby nepřestúpil mezí, kteréž jsú uložili otcové naši svatí. Protož, ktož by sě tomu protivil, ten by sě Pánu Bohu protivil i všem svatým, i nám tudiež jich slúhám, ačkoli nehodným. Šestá, ať ižádný netupí ani hanie úřadu užitečně a řádně v tomto městě ustaveného k trestání zjevných hřiechuov, ani kterým obyčejem stojí o jeho složenie až do lepšieho řádu a zjednánie; neb by takový proti svému spasení stál, aby zlosti svobodú rostly a ctnosti všecky pohynuly. Sedmá, ižádný nemá hyzditi ani tajně ani zjevně, že by kněz pro lidu obecného náboženstvie a spasenie četl neb zpieval na mši epištolu i čtenie v našem přirozeném jazyku Českém, aneb co jiného lidu užitečného vedle opatrnosti a zjednánie zprávce kněžského a jeho rady, aby jednota i v službě Boží od kněží byla zachována. Osmá, že pro neopatrné a bezumé kaceřovánie některých osob mnohé svády i róznice tomuto městu škodné vznikly jsú: protož aby též věci v našem městě nevznikly a škody horšie neuvedly, chcme a přikazujeme, jestliže by komu sě zdálo líčiti a vésti na někoho kacieřstvie neb na písmo neb řeči jeho: ten dřieve než to komu ohlásí, má najprvé před zprávci kněží města našeho a rádcemi jeho to oznámiti, vydávaje sě k duovodu; a jakýž jemu obyčej bude od nich vydán, tiem veď to i dovoď a jinak nic, pod pokutami dole psanými. Devátá, že někteří všeteční, usilujíce pro svuoj zisk uspravedlniti nadánie knězské během světským od světského stavu proti Božiemu ustanovení, praviti se nestydie, že kteřížkoli světští drží zbožie od knězstva prvé držaná, pro hřiechy jich neustupné jim odjatá, jsú svatokrádci, kterýmkoli obyčejem je držie, (k hanbě veliké této obce, i všech jiných obcí k zákonu Božiemu přiechylných, na potupu také svaté paměti mistra Jana Husi, kterýžto kázal i psal, i svatým Písmem jasně dovodil, že zbožie od světských kněží nadaná mohú býti odjata pro jich obyčejné a navyklé prohřešenie, a že to nadánie jest proti Božiemu ustanovení; a čtvrtá pravda, o niž jsme sě zasadili, svědčí, že kněžie nemají panovánie mieti světského, než majíce pokrmy a oděv, na tom dosti mieti, neb jakož die apoštol, kteříž chtie bohati býti v tomto světě, upadají v osídla ďáblova et cetera.), ačkoli ktož lakomě aneb jinak neřádně k svému a pro svuoj zisk je držie, nemají v tom vymlúváni býti. Desátá, že někteří soběvolní a tajní pravd božských nepřietelé kázali jsú a skrytě mnohé navodili ku plnému poslušenství papežovu, chtiec tady papežské straně sě slíbiti, pravdy božské, o něž jsme sě zasadili, poraziti; neb by to z toho poslušenstvie ihned vyšlo, poňadž on papež zapověděl lidu obecnému kalich Boží přijímati, brání i těch pravd ohlašovati, brání také zbožie a panstvie kněží odjímati, tehdy bychom jeho v tom poslúchali, a nebrání zjevným ženkám hřiešným po městech býti křesťanských: protož ta pomlúvánie tajná i zjevná zapoviedáme pod pokutami dole psanými. Jedenáctá, že někteří utrhají obci této i kněži, že jsú přepustili některé kláštery i kostely zbořiti. Toť utrhánie tajné i zjevné zapoviedáme pod pokutami dole psanými; neb jest to přepuštěno, ne tak aby šlo na potupu Boží nebo jeho svatých aneb které svátosti kostelnie, ale pro výstrahu většieho zlého v této obci v ta doby příštieho z nedopuštěnie toho. A ktož bykoli k tomuto nálezu neb ustavení, každému dielu jeho, nechtěl přivoliti ani jeho zachovati: ten jestli v městě, nemá v městě trpěn býti; pakli kromě města, nemá býti přijat do něho, leč slíbí je věrně a stále zachovati, a jemu sě slovem ani skutkem neprotiviti. Dvanácté, aby všickni kněžie města našeho svorně a jednostajně vyznávali zjevně na kázaní před lidmi, když toho potřebie bude, vieru obecnú křesťanskú o sedmeře svátosti kostelnie i o jiných kusiech křesťanských, v nichžto druzí pochybují neb nedokonale věřie.