Neznámý autor referuje o veřejné rozpravě husitů (dy hussen) s IDkrálem Zikmundem (künig) v IDBratislavě (zu Preszburg), která se odehrála v pondělí po druhé neděli velikonoční (am Montag nach quasimodogeniti anno MCCCC vicesimo nono) 4. dubna 1429. Sděluje, že husité nechtěli přijít do IDBratislavy bez bezpečí zaručujícího glejtu, kde se jim jako rukojmí musel vydat IDMikuláš IV. Opavský (herczog Niclasen von Troppaw) a poté jim byli určeni jako záruka také kníže IDPřemek (herczog psencken), IDVilém Ebser (Wilhalm Ebser) a ještě jeden urozený pán (vnd noch ainen geporn man). Teprve poté přišli do IDBratislavy za husity IDProkop Holý (Procob), IDMenhart z IDHradce (von Newnhaws) a IDmistr Petr Payne (ain maister in artibus von Engelland) a mnoho pánů, rytířů, panošů a táboritů asi na 200 koní (zway hundert pferd). Z duchovních knížat byli jednání přítomni IDolomoucký kardinál Jan Železný (der Cardinal von Olmüncz), IDostřihomský arcibiskup Jiří Pálóci (der Erczbischoff von Gran), IDzáhřebský biskup Jan Alben (der Bischof von Agram), biskup z IDBřehu (der Bischoff von Prig), niský biskup (der Byschoff von der Neyff),1 IDgyörský biskup Kliment Molnár (der Bischoff von Rab), IDveszprémský biskup Šimon Rozgonyi (der Bischoff von Vesprunn), IDegerský biskup Petr Rozgonyi (der Bischoff von Erlach), IDvratislavský biskup Konrád Olešnický (der Bischoff von Presslaw) a IDfreisinský biskup Nikodém della IDScala (der Bischof von Freysing). Ze světských knížat a pánů rakouský vévoda IDAlbrecht V. Habsburský (herczog Albrecht von Österreich), bavorský vévoda IDVilém (herczog Wilhalm von Bayern), kníže IDRuprecht II. Lubinský (herczog Ruprecht von Lubin), kníže IDBolek IV. Opolský (herczog Wolk von Opeln), kníže IDKantner V. Olešnický (herczog Kentner von der Olsen), kníže IDPřemek, IDpalatin Mikuláš Gara (der grossgraff), IDOldřich z IDRožmberka (der von Rosenberg), IDPůta z IDČastolovic (pot von Enschol), IDJan Městecký z IDOpočna, IDHanuš z IDKolovrat, IDJan a IDVilém Švihovští z IDRýzmburka a IDSkály, karlštejnský purkrabí IDZdeslav Tluksa z IDBuřenic a purkrabí na IDPřimdě IDJindřich Žito (vnd vil ander herren von Pehaim). Své poselstvo zde měl IDvévoda burgundský Filip III. Dobrý (der herczog von Purgoni), k němuž patřil IDGuillebert de IDLannoy a IDGilles Charlier, bavorský vévoda IDLudvík VII. (herczog Ludweig von Bayern) svoji radu a 2 právníky (zwen Juristen), ze školy v IDPaříži 4 doktory IDRobert Piri, IDJakub Textoris, IDMikuláš Midi a IDFilip z IDFrancheleins (von der Schuel von Paris vier doctores), vévoda IDVilém III. Wittelsbašský (herczog Wilhalm) tři doktory (drey doctores), a král zde měl čtyři doktory (vier doctores) z vídeňské univerzity vedeni děkanem teologické fakulty IDTomášem Ebendorferem z IDHaselbachu.
Oznamuje dále, že v úterý po druhé neděli velikonoční (am Ertag nach Quasimodogeniti) 5. dubna2 se král radil se všemi duchovními i světskými knížaty, stejně jako se všemi učenci, jak by měl nejlépe pojmout záležitost s husity. Dostalo se mu rady, aby se s nimi mluvilo o tom, jak se mýlí ve svaté křesťanské víře a že ji nedodržují, tak jak ji jejich předkové a před časem i oni sami dodržovali. Pokud se budou chtít vzdát toho pomýlení a přijmout ponaučení, pak mají být v dobrém vyslyšeni a má jim být uděleno naučení, aby se navrátili zpět do lůna církve. To také král následně učinil.
Husité na to odvětili, že se rádi nechají slyšet před celou obcí a dosáhnou ohledně víry smíru s celým křesťanstvem, které pozná, čí víra je lepší. Na to bylo usneseno, že se tak v žádném případě nestane, protože katolickou víru Ježíš Kristus (Jesus Cristus) ustanovil, přikázal a sám vyučoval a skrze svaté proroky a svaté zjevil a potvrdil. Zatímco husitská víra byla odsouzena na svatém koncilu v IDKostnici (in dem heyligen Concili zu Constencz) IDpapežem Janem XXIII. (vnserm heyligen Vater dem pabst) a celým koncilem. Pokud ale požádají o slyšení, mělo by jim být dopřáno slyšení a poučení od duchovních a světských knížat a doktorů, kteří takovým věcem lépe rozumějí, než nějakou obcí, protože v ní by bylo mnoho prostoduchých lidí, kteří takovým věcem nerozumějí. A byly husitům poskytnuty dva dny (zwen tag), kdy měli přijít a nechat se vyslechnout, to jim ale nevyhovovalo a celé to umlklo.
Návrhů k vyhubení kacířství (keczerey) v IDČechách (zu Beheim) bylo podáno více. Ač panovala shoda na tom, že nejlepší by bylo učinit to silou, v této chvíli není možné podobné řešení. A tak byl dán návrh uzavřít s husity mír do dalšího koncilu, na kterém by byli vyslechnuti a přidrželi se ponaučení koncilu, čímž by ta ničemnost v IDČechách byla odstraněna. Takovéto rady se líbily králi IDZikmundovi a všem dalším knížatům, proto byly tlumočeny husitům.
Husité odpověděli, že se rádi nechají před koncilem vyslechnout a nechají se napravit hned poté, co se napraví ostatní duchovní a světská knížata a další lidé. Do té doby zůstanou u své víry. Zpravodaj sděluje, že to činili, jen aby zdržovali, protože není nikdo, kdo by mohl žít až do doby, kdy bude svět napraven.
Král to vzal na vědomí a očekává, že se jim stane vládcem, budou dodržovat mír a jednotu až do příštího koncilu, který se bude konat za dva roky (zway Jar) v IDBasileji (zu Pasel) a jehož se bude účastnit i papež. A jelikož si přivlastnili mnohé majetky, jež náleží IDKoruně české (der kron zü Peheim), mají mu je následně postoupit; majetky klášterů, kněží i laiků, které si přivlastnili, mají všem vrátit a postoupit. Do té doby je nemá nikdo nutit k jiné víře a jejich víra má být trpěna, jako se trpí jiní nevěřící. To se líbilo knížatům, pánům a učencům, což nechal král sdělit husitům a pověřil nějaké Čechy (pehaim), aby s husity tímto způsobem jednali. A nechal je spolu rokovat, aby to co nejvhodnějším způsobem učinili. Na to husité odpověděli, že nechtějí s nikým udržovat mír, leda by chtěl být jejich víry, protože oni drží tu pravou. A nemohli by se zpovídat před Bohem, kdyby tolerovali věci proti víře, kterých se dopouštějí katolíci, proto budou bojovat, dokud je všechny neobrátí na svou víru.
Dále sděluje, že v pátek (Am Freytag) 8. dubna3 husité odpověděli a přislíbili králi, že pokud přijme jejich víru a bude se jí držet, pak jej přijmou velmi rádi za svého pána a budou ho milovat víc než jakéhokoli jiného pána. A IDČeské království (künigreich) a majetky IDKoruny české mu rádi přiznají a pomohou mu proti všem nepřátelům. Pokud tak neučiní, pak zůstává u jejich předešlého vyjádření. To vyvolalo u krále velký vztek a obrátil se na všechna knížata a pány a prosil je pro svatou křesťanskou víru, aby mu pomohli toto bezvěrství vyhubit a ujmout se jeho otcovského dědictví. Král chce společně s IDrakouským vévodou Albrechtem co nejdříve vytáhnout proti těmto kacířům. Nato se šla všechna knížata poradit se svými rádci, a poté mu všichni slíbili, že se k němu přidají se vší svou mocí, za což jim král vyjádřil velké díky.
Ve stejný den se IDProkop Holý obrátil na krále s dotazem, kdy bude další koncil a kdo na něm bude mít moc, zda pouze papež a kardinálové, nebo král a knížata. Na to král odvětil, že bude mít stejnou moc, jakou měli na koncilech jiní římští císaři a králové. Někteří doktoři se zeptali husitů, proč se na to ptají, protože snad mezi sebou mají dost učených lidí, kteří by to měli vědět. Husité požadovali, aby jim na uvedené otázky dali písemnou odpověď, a projevili záměr odjet v sobotu (am sampstag) 9. dubna, jakmile dostanou odpověď ke svým bratřím, kteří se nacházejí šest mil (sechs meylen) od IDBratislavy.4
1: IDBřeh a IDNisa, které má autor zřejmě na mysli, byly slezská knížectví, a nikoli biskupství. Břežsko-lehnickým knížetem byl v letech 1399‒1436 IDLudvík II., niské knížectví bylo teritoriem vratislavského biskupství. Zachová et kol. 2020, s. 312, pozn. 615.2: Ve skutečnosti již 30. března 1429.3: Nabídku české koruny učinili husité už na začátku jednání ústy IDPetra Payna, který také hovořil o husitském odhodlání k boji, dokud se jejich pravda neprosadí. Zachová et kol. 2020, s. 312, pozn. 622.4: Zpráva zde spojuje v jedno více etap rokování. Jednání o autoritě na koncilu, po němž husité žádali vysvětlení, proč nebyla přijata jejich formulace, proběhlo 3. dubna. Ještě týž den se husitští vyslanci odebrali ke konzultacím do vojska tábořícího za městem. Do IDBratislavy se delegace vrátila 7. dubna s listem tří husitských hejtmanů, v němž mimo jiné požadovali písemnou odpověď v otázce koncilu ‒ nikoli však do soboty 9. dubna, nýbrž až do příštího husitského sněmu, který se konal v pražském IDKarolinu koncem května 1429. Zachová et kol. 2020, s. 312, pozn. 623.
- A: N/A
- B: ÖNB Wien; Cod. 3296; fol. 446‒457; aktuální uložení neověřeno.
- Tomek 1879-IV, s. 423‒425.
- Herre 1899, s. 310‒311.
- Bartoš 1925, s. 191‒195.
- Macek 1951, s. 204‒208 .
- Bartoš 1966, s. 47.
- Macek 1971, s. 189‒208.
- Šmahel 1993-III, s. 210‒211.
- Machilek 1994, s. 519‒520.
- Kavka 1998, s. 158‒159.
- Čornej 2000, s. 507.
- Šmahel 2002-II, s. 1452‒1453.
- Válka 2005, s. 107.
- Guillebert de Lannoy 2009, s. 222‒224, 92.
- Coufal 2012, s. 220‒236.
- Elbel 2014, s. 60, 65.