IDAleš Holický ze IDŠternberka (Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic) uzavírá s IDPerchtou z IDKravař a na IDKonopišti a na IDŠternberku (Perchtú z Kravař, seděniem na Konopišti) smlouvu o poručenské správě hradů a statků IDKonopiště (Konopišti) a IDŠternberka (Šternberkem). Tyto statky mu mají připadnout, až uhradí dluhy na nich váznoucí, řádně se postará o sirotky IDPetra a IDElišku ze IDŠternberka (Petra syna jejieho, a dcera jeji Elška) a vyplatí rukojmí: IDBeneše Libuně z IDDubé (Beneše z Dubé řečeného Libúně) a IDJakuba z IDBezdějovic (Jakuba z Bezdějovic). IDPerchta má až do své smrti i s dětmi mít hrady k dispozici, leda by se znovu vdala. IDAleš se zavazuje pomoci IDPerchtě, pokud by se hradů a k nim náležejícího zboží chtěl zmocnit IDSmil Holický ze IDŠternberka (Smil bratr mój). Tato smlouva pozbývá platnosti, pokud IDSmil hrady získá. Pokud by naživu zůstala pouze IDEliška, nesmí se vdát bez vědomí IDAleše, který jí při svatbě má vyplatit 3000 kop grošů (tři tisíce kop grošů) a dalších 500 kop grošů (pět set kop na výpravu) na družinu. Jestliže by však neměl hotové peníze, má být vyplacena zápisem svobodných dědin. Konečně každý nový purkrabí, na uvedených hradech, se má IDAlešovi zavázat ve smyslu úmluv.
- IDOldřich II. z IDRožmberka (Oldřicha z Rosenberka)
- IDJan z IDRýzmberka (Jana z Risenburka)
- IDMatěj Višně z IDVětřní, purkrabí na IDVelešíně (Matěje Višni v tu chvíli purkrabie na Velešíne)
- IDBuzek z IDRovného, purkrabí na IDČeském Krumlově (Buška z Rovného, v tu chvíli purkrabie na Krumlově)
- IDKarel z IDŘíčan a z IDČechnic (Karla z Čehnic)
- IDAleš z IDČíhoště (Alše z Čehoště)
- IDOldřich II. z IDRožmberka: .sigillum.ulrici.de.rosenbergh (LOR I, s. 8, č. 8 ); červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDAleš Holický ze IDŠternberka: s.alsso.de.sternberk; červená v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDJan z IDRýzmberka: .s///is.de.risnburg; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDMatěj Višně z IDVětřní: s.mathie de wyetrznye; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDBuzek z IDRovného: s.buzkonis.de.rowny. (LOR I, s. 39, č. 57 ); černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDKarel z IDŘíčan a z IDČechnic: .s.karoli.de.rziczan; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDAleš z IDČíhoště: ?; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku (odtržena)
- Vlasák 1855, s. 219.
- Vlasák 1874, s. 90.
- Nováková 1891, s. 126.
- Tomek 1898, s. 316.
- Ledr 1909, s. 20.
- Urbánek 1915, s. 189.
- Sedláček 1927-XV, s. 31.
- Šmahel 1993-III, s. 162.
- Šmahel 2002-II, s. 1344‒1345.
- Baletka 2003, s. 129.
- Kubíková 2004, s. 100.
Já Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic, vyznávám tiemto listem všem, kdož jej čísti neb čtúce slyšeti budú: že jsem s urozenú paní Perchtú z Kravař, seděniem na Konopišti, takúto úmluvu učinil, jakž v dole psáno stojí. Najprvé, že paní Perchta jmá kázati slíbiti mně jménem s Konopišti a s Šternberkem a což k těm hradóm přísluší, i s těmi sirotky, takúžto výmluvú, když já zastúpím dluhy sirotčí a vyvadím ty jisté služebníky, ježto jsú za ně rukojmě a neboli své dali, jakožto pana Beneše z Dubé řečeného Libúně a Jakuba z Bezdějovic, také i jiné rukojmě, a když to učiním, tehdy aby mně hradové byli sstúpeni i s těmi sirotky ale prvé nic. Pakliby buoh sirotkóv neuchoval, ale hradové aby mi sami byli postúpeni. Také já nejmám paní Perchtě nahoře psané překážeti na tom zboží, dokavadžby ona chtěla s sirotky býti a tak dlúho až do její smrti, lečby svój stav proměnila. A jestli žeby svój stav proměnila a neboli jí Buoh neuchoval, tehdy jako svrchu psáno stojí, když já ty dluhy její a rukojmě řádně zastúpím, tehdy mně to zboží, s těmi zámky nahoře psanými, bez zmatku jmá sstúpeno býti i s sirotky. A já jmám zajistiti, aby sirotkóm nebylo uprodáváno ani zastavováno leč v těch dluzích, kteříž jsú ostali po otci aneb po mateři. Také jestližeby Buch paní Perchty neuchoval, a neboli Petra syna jejieho, a dcera jeji Elška sestra Petrova zrostala a dorostla, žeby jměla vdána býti, aby bez mé vuole nebyla vdávána, a po ní aby nebylo dáno celé panstvie, kteréžby zuostalo, než jmenovitě tři tisíce kop grošů a pět set kop na výpravu; a nemohlo-li by hotovými penězi býti, ale dědinami svobodnými, jakož země za právo má, a to tak aby ujištěno bylo, kdyžby vdávána byla, aby na viece nemohla sahati, než což jest nahoře psáno. Také jest umluveno, abych já pomocen i raden byl panie Perchtě nahoře psané, jestližeby pan Smil bratr mój chtěl na paní neboli na to zbožie sáhnúti. Pakliby pan Smil tak daleko ty hrady neb to zbožie svrchupsané na panie Perchtě řádem a právem zemským dosáhl, dobyl aneb vysúdil, tehdy já Aleš nahoře psaný hned z těchto úmluv paní Perchtu jmám propustiti. Také jest umluveno, což jest paní nynie dluhuov dlužna, aby mi ty jisté dala napsati. A jestližeby se panie Perchta pro sirotčí dobré po těchto úmluvách musila zdlužiti, aby mně to dala popsáno, več by se zdlužila, a já jí pomocen mám býti, jakožto přietel a strýc těch sirotkuov. A také toto jest umluveno: jestližeby který purkrabie byl panie kázáním po těchto úmluvách ssazen, tehdy ten jiný, kterýž na jeho miestě by byl, aby mi slíbil tímž během, jako první, tolikrát, kolikrát by toho potřebie bylo.
A tyto jsú se úmluvy staly v Krumlově, páně Rosenberského zámku, a na jeho hradě, kteréžto úmluvy já Aleš slibuji pode ctí a pod svú dobrú věrú křesťanskú úplně držeti a zachovati, tak jakož jest svrchu psáno.
Toho všeho na potvrzenie svú jsem pečeť přivěsil, a pro lepší pevnost prosil jsem urozeného pana Oldřicha z Rosenberka, pana Jana z Risenburka, Matěje Višni v tu chvíli purkrabie na Velešíně, Buška z Rovného, v tu chvíli purkrabie na Krumlově, Karla z Čehnic a Alše z Čéhoště, kteříž jsú k mé prosbě věcem nahoře psaným své pečeti na svědomie přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícého čtyřstého čtyrmecietmého, ten úterý před svatým Klementem.