Domin z Doudleb a na Slavči (Domyn z Dudleb sedienim w Slawczi), vyznává, že je vězněm rakouského vévody Albrechta Habsburského a hejtmana města České Budějovice (Budyeyowiczich Czeskich), současného i kteréhokoliv budoucího. Svým věřitelům slibuje, že se před ně dostaví do Českých Budějovic v jimi určený termín, který mu bude oznámen 2 týdny dopředu. Dále slibuje, že po dobu svého vězení se nebude spolčovat s táborskou stranou, ani jejím příslušníkům jakkoliv radit a pomáhat, a také že nebude nijak škodit vévodovi Albrechtu Habsburskému, městu České Budějovice ani celé straně krále Zikmunda Lucemburského. Pokud by se před své věřitele v předem určený termín nedostavil nebo pokud by porušil svůj slib neškodit výše zmíněným subjektům, má kromě ztráty cti uhradit také pokutu 10 kop grošů pražských, které má zaplatit současnému budějovickému hejtmanovi. Pokud by tak neučinil, má být opět přiveden do vězení, ze kterého již nemá být propuštěn. Listina zůstává v platnosti, i pokud by ji (s vědomím věřitelů) vlastnil někdo jiný.
- Oldřich z Podolí (Oldrzicha z podole)
- Janek Kozlovec ze Studené (Janka rzeczeneho kozlowecz z Studene)
- Petr z Jehnědna (Petra z Gehnyedna)
- Domin z Doudleb: s:domyn/z dvdleb+; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Oldřich z Podolí: s.ulrici./.de.podole.; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Janek Kozlovec ze Studené: +s+Yohannis+de+studena; černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- Petr z Jehnědna: (?)eter+de ehned(?); černá v misce z přírodního vosku; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: SOkA České Budějovice; AM České Budějovice; inv. č. 97; sign. II/28
Hejtmanem města České Budějovice byl v této době Jorge z Mühldorfa. K zajetí Domina z Doudleb došlo v rámci českobudějovicko-táborských potyček (Šimeček 1965, s. 26).
Já, Domin z Dudleb, seděním v Slawči, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že jsem vězněm najjasnějšieho kniežete Rakúského, a hautmana, kterýž nynie na Budějovicích Českých jest, anebo potom bude, a slibuji jim pravé vězenie svú dobrú ctí a vierú křěsťanskú beze všie zlé lsti, že jich vězenie nemám prázden býti nižádným obyčejem ani kterúkoli výmluvú, lečby mě zúst propustili přěd lidmi dobrými, a list mi tento zasě vrátili, a mám i slibuji sě jim v jich moc postaviti v Budějovicích Českých na ten rok a den, na kterýž by mě kolivěk napomenuli, a dvě neděli mi napřed věděti dali. A v tom času, dokudž jsem jich vězněm, nemám nikdež s nižádnú stranú táborskú býti, ani s tábory anebo s jich kterúžkolivěk stranú kterakkoli obcovati, ani také jim skutkem nebo radú co raditi a pomáhati kterýmkoli obyčejem. Také slibuji, abych proti kniežecí milosti i proti všem jeho nižádnú mierú a obyčejem nebyl, ani také proti městu Budějovicskému, ani proti jich kterému člověku najmenšiemu, a netoliko já sám, ale abych proti nim nižádnému rady nevydával. Viece slibuji, abych proti kniežecí milosti i proti všem jeho, i také proti všie straně králově nikdy nebyl, ani jim nebo jich kterýmkolivěk obyčejem škoden byl, buďto radú nebo kterúkolivěk pomocí. Pakli bych sě nepostavil svrchupsaným mým věřitelóm na ten rok, na kterýž by mě napomenuli, a dvě neděli mi napřed věděti dali, anebo kterýmkoli obyčejem proti kniežete Rakúského milosti a králově straně a městu Budějovicském byl, nebo proti jich kterému najmenšiemu, tehdy abych ztratil čest a vieru, a k tomu abych propadl základ deset kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského, kterýžto základ tak propadený mám a slibuji dáti hautmanu, kterýž v ty časy hautmanem na Budějovicích Českých bude. A když bych toho všeho, což svrchupsáno stojí, neučinil, a zasě do vězenie byl přinešen, anebo sám sě postavil, abych z toho vězenie věky věkoma nebyl propuštěn. A ktož by tento list jměl s svrchupsaných mých věřitelóv dobrú vólí, tomu jsem dlužen i slibuji to vše učiniti i splniti, což v tomto listu psáno stojí, jakžto jim samým. Tomu na svědomie a pro další jistotu věcí svrchupsaných svú jsem pečeť vlastní přivěsil k tomuto listu a prosil jsem slovutných panoší Oldřicha z Podolé, Janka, řečeného Kozlovec, z Studené a Petra z Jehnědna, aby také na svědomie věcí svrchupsaných své pečeti vlastnie vedle mé pečeti přivěsili k tomuto listu, jim a jich dědicóm budúcím bez škody, jenž jest psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devětmecietmého v pondělí přěd svatým Mikulášem, biskupem přěslavným.