IDOldřich II. z IDRožmberka (Oldřich z Rosemberga) vyzývá IDJana Smila z IDKřemže (Smilloni de Krzems), aby se neujímal některých vesnic (některé vesnice) IDzlatokorunského kláštera a IDvyšehradské kapituly, které si údajně vyžádal 1. června 1437 na IDcísaři Zikmundovi (na ciesařově Milosti) navzdory dřívějším zápisům císaře učiněné v IDOldřichův prospěch.
- A1: N/A
- A2: SOA Třeboň; oddělení Český Krumlov; sign. I 5 BPα 5i; aktuální uložení neověřeno
- Wagner 1888, s. 180.
- Profous I A-H, s. 332.
- Kadlec 1949, s. 106.
- Profous IV S-Z, s. 657, 788.
- Míka 1970, s. 15.
- Louženský 1983, s. 170.
- Šimůnek 1997/1998, s. 11.
- Kubíková 2004, s. 79.
- Šimůnek 2005, s. 54.
- Kubíková 2010, s. 140.
- Polách 2011, s. 40‒41.
Na tento list reagoval IDJan Smil z IDKřemže následující den (viz regest). Dotčené vesnice IDzlatokorunského kláštera a IDvyšehradské kapituly IDZikmund Lucemburský zapsal IDJanu Smilovi 1. 6. 1437 (1437_06_01b) jako “doplatek” za prodej IDJanovy tvrze IDDražice (další zápisná listina byla vystavena téhož dne na město IDPrachatice a k němu příslušející vesnice; 1437_06_01a). IDOldřich oproti tomu neměl na zmíněné majetky legální nárok. Zástava veškerého zlatokorunského zboží v jeho prospěch z 1. 10. 1420 ((viz regest)) byla zrušena 23. srpna 1422 (viz regest), a platnost tak v této době měl pouze zápis zlatokorunských dávek a berní z 2. září 1429 (1429_09_02b). Zástavní listina krále IDVáclava IV., kterou v listu zmiňuje IDJan Smil, není známa. IDPořešínské panství získal před r. 1434 IDOldřich z IDRožmberka, nicméně IDJan Smil z IDKřemže na ně začal v červnu r. 1437 uplatňovat svůj domnělý nárok na základě údajného zápisu IDMarkvarta z IDPořešína ve prospěch IDJanova otce (Šimůnek 1997/1998, s. 11). Ves IDSvéraz, náležející původně IDstrahovskému klášteru, byla již dříve předmětem sváru mezi IDOldřichem a IDJanem Smilem; IDJan zde měl od r. 1427 potvrzený roční plat 50 kop (viz regest; regest; srov. Šimůnek 1997/1998, s. 11). Korespondence mezi IDJanem Smilem z IDKřemže a IDOldřichem II. z IDRožmberka z této doby zcela zapadá do kontextu IDOldřichova úsilí (nezřídka podpořeného produkcí listinných falz) o ovládnutí sekularizovaných církevních majetků v jihočeské oblasti, v čemž mu byl IDJan Smil nevítaným konkurentem.
Službu svú vzkazujem, pane Smille milý! Zpraveni sme, že si na ciesařově Milosti, pána našeho milostivého, vyprosil některé vesnice, kteréž prve od Jeho Milosti v zápisích našich máme, a že mieníš těm lidem našim škoditi. Myť sme tomu věřiti nechtěli, by ty takovú prosbu proti nám učinil, věda, že od Jeho Milosti prvé zápisy na ty vesnice i jiné zboží jmáme. A nám se nezdá, by ty takovú prosbu od ciesařovy Milosti přes naše zápisy měl učiniti vedle té úmluvy, jakož spolu máme, jakož ty dobře vieš. Protož věříme, že nám dle té úmluvy, kterú spolu máme, jakož dobře vieš, našich lidí v pokoji necháš. A na toť žádáme odpovědi tvé listem svým při tomto poslu. Dán v Crumlově feria II. post Viti, anno et cetera XXXVII°. Oldřich z Rosemberga. Strenuo militi domino Smilloni de Krzems.